Nejhezčí motorky všech dob nelze vybrat pouze podle výkonu, rychlosti nebo technických parametrů. Opravdové legendy spojují výrazný design, osobitý motor, jízdní charakter a schopnost zůstat atraktivní i po desítkách let.
Mezi takové motocykly patří například Yamaha XJR1300, Ducati 916 a její nástupci, Suzuki GSX-R1000 K5, Kawasaki ZXR400, Honda VFR750F, Moto Guzzi Griso 1100, Harley-Davidson Fat Boy, Jawa 500 OHC nebo Vincent HRD. Každý z nich představuje jiný druh krásy: někdy jde o čisté proporce, jindy o technickou výjimečnost, závodní původ, mechanickou jednoduchost nebo silné emoce.
Co dělá motocykl skutečně krásným
Motocykl se však mnohem více než pouhými daty vybírá také srdíčkem a zkrátka podle toho, jak se vám líbí a jak vám sedí. Něčí zkušenosti a preference se tak mohou od těch mých hodně lišit.
Legendární je podle mě skutečně něco, co se jaksi dostalo do obecného povědomí. Pak taky říkáme o něčem, že je to „kultovní“ - to znamená, že si něco vytvořilo svůj kult, svou skupinu oddaných příznivců. Kultovní věc nemusí být mimo tento okruh vůbec nikomu známá.
A pak jsou věci přelomové - jak tady padaly různé příklady strojů, které v tom či onom předběhly svou dobu. Přelomové věci mohou být a nemusí legendární a/nebo kultovní.
Nejkrásnější klasické motocykly a naháče
1. Yamaha XJR1300
Největší hodnota tohoto stroje je totiž v jeho vzhledu a možná až nadpozemské nadčasovosti. Když dáte prvňáčkovi ve druhé třídě pastelky a řeknete, namaluj motorku, namaluje XJR. Nebude se to moc lišit.
Model pochází původem z cesťáku FJ1200, ale průkopníci designu naháčů se vykašlali na kapoty a dali vyniknout velkému kulatému světlu, obří nádrži, přiznanému žebrování motoru a zadní odlehčené (jakoby až sportovní) partii se sedlem a s krovkou ukončenou do špičky.
I v tom je část její přitažlivosti - naoko působí tak lehce, a přitom z ní neustále cítíme potenciál síly. Po celou dobu její existence slintáme za variantami s označením SP, které nejenže odkazovaly na bohatou závodní historii Yamahy, ale také motorce dopřávaly kvalitnější pérování, a tím pádem i lepší vlastnosti.
Jaké je na XJR skutečně svezení? Z dnešního pohledu působí ta motorka na silnici už trochu těžkopádně. Fajn je naopak jezdecká pozice, sedák měkounký, za řídítky se jezdec vlastně vůbec neunaví. Od roku 2006, kdy přišlo vstřikování, už je to pak vůbec takový naprosto bezproblémový svezení.
Specifikace 2006: objem 1251 cm3, výkon 106 koní, rychlost 215 km/h, váha 224 kg bez náplní.
2. Kawasaki ZRX 1200
Benzin žrala jako nezjednaná a zatáčky jí byly trochu proti srsti, ale i tak zůstává jednou z nejkrásnějších motorek v celé motorkové historii. Hranaté přední světlo v hranaté masce, místo nádrže sud, masivní motor se žebrováním, plus nekonečně pohodlný sedák a dodnes cool obrácené tvarování kyvky.
V nejúžasnější zelené barvě s odkazem na Eddieho Lawsona, který pro tuhle zelenou značku dělal výsledky, a vy můžete jejím prostřednictvím mít svůj díl.
3. Moto Guzzi Griso 1100
Naše nejoblíbenější Guzzi. Přimíchala k ocelově poctivému prazákladu V11 trochu velkopanské lehkosti, přisypáno bylo něco ze sportu a moderně působící muscle bike začal udávat styl.
Griso zkrátka zaoralo brázdy a chtěl ho najednou každý. Po přidání plynu se sice dál ta dlouhá motorka houpá ze strany na stranu a přední kolo padá ochotně do každé zatáčky, ale to všechno jsou „charaktery“, které v jejím sedle prostě rádi přijmete - ba co víc, budete na ně hrdí.
4. Honda CB600F Hornet
Z motoškol známe kusy, které měly nalítáno 100 000 km i víc(!) a praly to pořád v naprosto skvělé kondici. A pokud chcete opravdu nekomplikovaný zážitek, obhlížejte modely po roce 2007, kdy už malá šestistovka dostala i vstřikování PGM-Fi.
+ krátký podvozek, miluje zatáčení - blbě uzoučký řídítka.
5. Harley-Davidson Fat Boy
Drobné inovace, které ostatní výrobci ve svých specifikacích už skoro ani neuvádí, deklaruje značka Harley-Davidson jako své největší historické technologické zvraty. A to je jednak roztomilé, ale hlavně to zaručuje fakt, že zážitek na jakémkoli Haryku je a zůstane i dál zcela autentický!
Se stříkačkou i bez ní, ještě bez ABS nebo už s bezklíčkovým startováním - pořád je to echt americké železo, které vás probublá až k vlastní osobnosti a dokáže měnit i vaše názory.
6. Suzuki VS 1400 Intruder
Svaly, syrové maso a železo. Nejpovedenější japonský čopr - už navždycky! Uznáváme její nízké linky, užitečnost kardanu, zvuk dvou dunivých koncovek i dominantu velkého vypleteného 19″ předního kola.
A svezení? Jste nízko, všechno okolo se třese, motorku samozřejmě přemáháte, ale ryzost uprdlaného 100 Nm krouťáku doslova zaryjete pod kůži. A taky má jeden z nejhezčích motorů historie.
7. Triumph Thruxton R
Erkový Triumph mě prostě čapl za srdce a v jeho sedle jsem si to dokázal pořádně vychutnat. Je to prostě stylovka a člověka baví i ve chvíli, kdy sedí u kávy a kochá se tou krásou.
Všechny detaily jsou dotaženy a moc hezky zpracovány. Thruxton R působí hodně kompaktně a z mého pohledu rozhodně nepřeplácaně.
Na silnicích se člověk může vozit hezky na pohodu a vychutnávat si mohutný zátah od nízkých otáček, za doprovodu parádního zvuku řadového dvouválu. Jakmile v něm však bouchnou saze, Triumph není proti a je připraven dokázat, že písmeno R nevozí pro nic za nic.
Podvozek Sachs/Öhlins dokáže na dobrém povrchu divy, stejně jako moc povedené brzdy Brembo.
Nejkrásnější sportovní a závodní motocykly
Ducati 916, 998 a jejich odkaz
Tam kde byla Honda stále opulentní, Ducati přinesla zákazníkům nefalšovaný závoďák. Design a rychlost tohoto stroje byla blízká silničním speciálům a přitom byl motocykl street-legal.
Před příchodem modelu 916 se Ducati potácela na pokraji bankrotu. Po nástupu modelu 916 sice stále nebyla v nejlepší formě, ale stroj ji zachránil a značce Ducati přinesl nehasnoucí slávu.
Design Masima Tamburiniho byl natolik líbivý, že jste před strojem mohli sedět hodiny a neustále vás něco překvapovalo, jakoby jste seděli a kochali se Sixtínskou kaplí.
998 byla už došlechtěnější, působila „zlejším“ dojmem, přičemž však stále ctila dvě malá podélná světla vpředu, letmák a měla výfuky podepřenou hranatou prdel.
Vyžadovala dobré kamarády v servisech, ale pokud jí byla dána správná péče, i dnes najdete hodně zachovalé. A když nejede? Tak taky nevadí! Vždycky si ji rádi aspoň vystavíme.
Suzuki GSX-R1000 K5
V roce 2005 už jsme nějaký pátek byli v novinářském prostředí, už jsme měli možnost si zažít, co dokážou všelijaké motorky. A pak přišla K5 a my před ní padli ústy na dlaždičky.
Lehká byla hlavně v tom pocitu, jak snadno se dala řídit, všechny ostatní motorky do té doby se k zatáčení musely aspoň trochu přemlouvat, tohle byla první, která zatáčela skutečně sama jen svou zatraceně dobrou intuicí.
Důkaz - její stavba je dodnes nepřiznanou předlohou pro ty nejlepší superbiky. A pak tu byla také ta neuvěřitelná patologická výdrž, kvalita materiálu, možnost dosažitelné údržby.
V Hořicích můžete i dnes na závodech potkat K5, které mají nalítáno 70 000 km v závodním tempu a pořád jsou bez větší vady. Příjemná pozice jezdce. Ještě nejste tak stísnění jako u současných okruhovek, vlastně se s tím dobře jezdilo i na normální silnici.
Specifikace 2005: objem 999 cm3, výkon 178 koní, rychlost 290 km/h, váha 193 kg i s náplní.
Kawasaki ZXR400
Zelenější a taky vzácnější než klasická sedmpade, čtyřkilo ZXR je motorka opravdového fajnšmekra. Nechybí jí totiž vůbec nic.
Řadový čtyřválec se točí až do bezvědomí a doslova brutální jezdecká pozice znamená, že s ničím jiným než s útočnou jízdou tady nepochodíte. Doslova boží podvozek a celková pevnost!
Obout ji do dnešních moderních pneumatik, máte nechytatelnou střelu. A ty hadice u řídítek a vzadu spoiler, to jasně odkazuje na dobu vzniku.
Honda VFR750F
VFR750F patří mezi motocykly, které dokázaly propojit sportovní vzhled, cestovní použitelnost a technickou vytříbenost. Její nadčasový charakter pomohl vytvořit jednu z nejrespektovanějších sportovně-cestovních řad.
V seznamu motocyklových legend se objevuje také Honda CBR-600F, Kawasaki GPZ a Honda CBX 1000, tedy stroje, které dokázaly oslovit jak sportovní jezdce, tak širší motorkářskou veřejnost.
Triumph Daytona 955i
Chodilo se okolo ní tiše a s obdivem. Na konci devadesátých let začala britská fabrika v Leicestershiru nabírat vítr do plachet a chtělo to nějakou lahůdku.
Tříválec s charakterem a vstřikováním, zadní letmo zavěšené kolo, rám z hliníkové slitiny a s hodně kvalitním výrazným lakováním. Britové sice všechno ladili za pochodu, ale právě tohle byla jedna z těch motorek, které ve své době zatnuly tipec monopolu japonské kapotované nudnosti.
Aprilia RS 125
Nemít metrák, byla by tohle dnešní první volba našeho Kardy. „Dvoutakt doma prostě musíš mít, i kdybys na tom nejezdil a jen tak občas ho postavil na stojánek před garáž, zahřál ho a zavoněl si.“
Podařený dobře vyspojkovaný start na 2T, to je něco jako odměna, stejně jako servis, který je sice častý, ale taky zároveň až animálně dvoudobě specifický. A prd po tom, že dnešní čtyřtakty už nesahají její ostrosti ani po kotník!
+ až 180 km/h - nic pro vařbuchty.
Cagiva Supercity 125
Supermoto, sedmnáctková kola, masivní USD vidle a uprostřed toho silný a točivý dvoutakt, který letěl jako to nejlíp vyladěný Mito. Na Supercity bylo všechno správně.
Geometrie, vyvážení, zanedbatelná hmotnost a rychlost. Některé modely měly dokonce sedmikvaltovou převodovku, takže si buďte jistí, že vás naučila správně řadit a využívat všechny dostupné koně až do úplného maxima.
V tu dobu neexistovalo nic, co by s ní dokázalo v ostrých zatáčkách udržet krok. Nic!
Nejhezčí rychlé a technologicky výrazné motocykly
Honda CBR1100XX Blackbird
Ještě než vyletěl Sokolík, rozuměj Hayabusa, z hnízda, rozletěl se k třísetkilometrové hranici tenhle černý pták.
Honda zmasakrovala všechno a všechny okolo a zástupy dychtících duší zatoužily zažít právě tenhle pocit - dát bez rozumu plný plyn, zatnout zuby, zatajit dech a přelítnout číslovku 250 km/h na tacháku rychleji, než dopadne plivanec na chodník.
Viděno dnešní optikou, je z ní už trochu otylý a nemotorný cesťák, ale do té černé bychom stejně šli!
Suzuki Hayabusa 1300
Vedle čtyřválcové GSX-R750 stála početná skupinka uživatelů, kteří si přáli „trochu zlobivější“ motorku. Co na tom, že byla trochu těžší a na závodní trati nebyla schopná vyhrávat. Přinášela ovšem nezapomenutelný jízdní zážitek.
Pro svoji nevypočitatelnost a náročnost pilotáže se motocykl stal častým cílem jezdců, kteří si stroj pořídili jen z toho důvodu, aby světu ukázali, že jsou schopni tento stroj ukočírovat.
Kawasaki Ninja ZX-11
Dvě kulaté „oči“ dodnes rozbuší srdce nejednoho fanouška devadesátek. Přitom tehdy to byla moderna, tam kde nyní vidíme klasiku.
Honda dávala na odiv masivní hliníkový rám s perfektně manuálně provedenými sváry. Atraktivní trikolóra přitahovala pozornost a výkony jakbysmet.
Nízká hmotnost stroje poskytovala na svou dobu nekompromisní manévrovatelnost a výkony.
Kawasaki ZX-10R
Motocykl, o kterém píši tyto řádky, se týká kategorie STK1000 a jeho název je Kawasaki ZX-10R.
My jsme měli možnost testovat upravenou verzi splňující podmínky zmiňované kategorie Superstock na mosteckém okruhu a musím napsat, že jsem dlouho neřídil tak chirurgicky přesný, výkonný a elektronikou nabitý motocykl, jako je právě vlajková loď továrny Kawasaki.
Komponenty, které dělají sportovní motocykl ještě sportovnějším, jsou klíčem k vítězství a u tohoto typu motocyklu bylo vybráno jen to nejlepší. Celkový pocit z jízdy na závodní trati byl jako sen.
Aprilia 1000 Tuono R
Svět bláznivých konstruktérů vyprodukoval v historii několik motorek, které dokážou svému jezdci rozemlít sebevědomí na kousíčky. Původní dvouválcové Tuono bylo pověstné svou pekelnou nevypočitatelností.
Uhrkaný dvouválec, sériově montovaný tlumič řízení, pérování z betonu - dovedlo to být na silnici hodně neposedné.
Yamaha GTS1000
V dobách, kdy Harley Davidson plnil své showroomy čím dál většími motocykly, Japonci přemýšleli o tom samém. Neúspěšně. Jejich motocykly byly více technikou, nežli emocí.
Nakonec vsadili vše na objem. Vzali motor z tehdejšího Goldwinga a vsadili ho do rámu velikého cruisera. Motor měl potenciál na nekonečné pálení gumy a čtvrt míle udělal za 12 sekund.
Yamaha V-Max
Na pohled krásné, uvnitř pekelné čtyřválcové véčko z roku 1985 se dočkalo první zásadní inovace až v roce 2009. Původní motor s obrovskými „náfuky“ je doslova sochařským dílem.
Tento model Yamahy V-Max prakticky nebyl o ničem jiném než právě o tomto motoru.
Nejhezčí motocykly pro každodenní jízdu
Yamaha MT-10
Vždycky, když se objeví motocykl, který je vyvážený ve všech směrech, zanechá to v mé paměti hlubokou stopu. Slečinka Yamaha MT-10 je jedna z nich.
Je to japonský kousek, u něhož můžete z fleku přemýšlet, zda se rozjedete poznávat svět vstříc nekončící cestě. Nebo je tu možnost vyrazit na uzavřenou trať a sekundovat kapotovaným speciálům, protože s tímhle vercajkem to půjde jedna báseň.
Neuvěřitelně celistvý a silný průběh od nejnižších otáček si zamilujete a možná už nikdy nebudete chtít nic jiného, protože je to stroj s širokým záběrem použitelnosti.
Yamaha XSR900
Yamaha udělala perfektní motorku, kterou ale spousta lidí nechápe. Někdo se zasměje nad reklamním sloganem, že se jedná o moderní retro, ale zkuste si ji půjčit a uvidíte.
Takto špičkové propojení sametového motoru s obrovským zrychlením a příjemným podvozkem jsem dlouho nezažil. XSR 900 vám připomene staré dobré časy, že k tomu abyste si jízdu užili, nepotřebujete dvěstě koní.
Výborný mix sportovního nářadí a pohodlné jízdní pozice vás udrží v sedle celý den. Spolujezdec si taky dobře posedí a co se týká designu, ten působí promyšleně, fortelně a bude se líbit i za pár let.
KTM 1290 Super Duke R
Bestie ve verzi 2.0 sice modelovým rokem patří až do příští sezóny, ale mezi absolutní špičku se řadí vlastně pořád.
Nový design přidal motorce na agresivitě a sportovním výrazu, vyladěný motor má ještě univerzálnější projev, a nabídkou volitelných elektronických paketů Super Duke srovnal krok s nejbližší konkurencí.
Co jej však staví nad všechny ostatní motorky kategorie super-naked je jeho nezaměnitelný charakter parťáka pro všední dny, a zároveň perfektně připraveného náčiní na závodní okruh.
Honda CRF1000L Africa Twin
Kolem uvedení Afriky se strhlo hotové šílenství a musím říct, že mě ten blázinec nejdříve také semlel, ovšem zároveň jsem se trošku bál, jestli s otočením klíčku ve spínačce nepřijde vystřízlivění nebo snad zklamání.
Ano, když tu teď o Africe píši, tak nepřišlo a parádně jsem si ji užil. V terénu i na silnici působí hodně hbitě a má chuť splnit i to nejposlednější přání jezdce.
Takhle Honda jasně ukazuje, že minimum elektroniky a výkon zhruba sto koní dokáže dělat divy a člověk se necítí být o něco ošizen, ba naopak.
Prostě povedená motorka, co funguje a dělá radost na silnici i v terénu.
Husqvarna 701 Supermoto
Silniční geny zde panují na plné obrátky, ovšem tenhle stroj umí vystrčit růžky i v terénu, a proto je mým dalším kandidátem do TOP3.
Univerzálnost stroje a závodní rysy, to jsou naprogramované vlastnosti téměř závodního náčiní, které když nebudete šetřit, ocitnete se v ráji driftů, kde není hranice.
Stroj je určen především pro ty, co mají rádi adrenalin v neomezeném množství. Husqvarnu 701 Supermoto bych doporučil všem, kteří věří, že každá minuta v sedle motocyklu je ta pravá svoboda na zemi, protože v tomto případě to platí dvojnásob.
Yamaha Tracer 700
Yamaha zvládla proměnu z naháče na cesťáka dokonale, a nebojím se říct, že výsledek je v případě dvouválcové sedmičky ještě lepší než u většího tříválce MT-09 Tracer.
Motor CP-2 se osvědčil i ve svojí nové roli, a ukázal, že umí nejen pobavit v horách, ale také máknout na delších štrekách a dálnicích.
Turisticky upravená ergonomie přidala jízdě patřičnou dávku pohodlí, ale zvýšený komfort rozhodně nestaví jezdce do role pouhého cestujícího. Motorka vyžaduje aktivní styl řízení, za který vás odmění precizním a rychlým průjezdem každé serpentiny.
Kawasaki Vulcan S
Vulcan S zaujme už na první pohled svým designem, záhy ale zjistíte, že to je jen špička ledovce. Neotřele pojatý malý cruiser přináší zajímavou kombinaci cruiserovských i naháčovských prvků a detailů.
Uvolněná jízdní pozice a pohodlí při sólo jízdě jde ruku v ruce se snadnou ovladatelností stroje disponujícího s nižším těžištěm a delším rozvorem.
Vulcan je na tuhém podvozku poslušný i v nejvyšších rychlostech, kam se skrze své dynamické střední pásmo ochotně a rychle vybičuje. Dovolí tak nejen plynulou a rozvážnou jízdu, ale dobře dostojí i o dost divočejším choutkám.
Benelli BN 251
Je to paradox, ale tahle trochu nenápadná benellka mě nejvíc oslovila právě svým nekomplikovaným charakterem a z něj plynoucí nekompromisní všestranností, se kterou dokáže plnit roli maloobjemového dělníka od jara do podzimu.
Ničím kdovíjak neoslňuje, přitom ale nemá ani žádné výrazné kazy a ve finále tak jde o sympatického univerzála, který do každodenních rutinních přesunů přináší aspoň minimum zábavnosti.
BN 251 dobře poslouží nejen méně náročnému či zkušenosti sbírajícímu jezdci, ale plně obstojí i jako každodenní dojížděč, přičemž zkušenější motorkáře nezklame ani jako druhá motorka doplňující mnohem výkonnější, nabitější a pozoruhodnější velký stroj.
Nejhezčí retro a scramblerové motocykly
Moto Guzzi V7 II Stornello
Stejně jako loni, i v letošní sezóně mě úžasně bavila jedna z inkarnací druhé generace Moto Guzzi V7. Zatímco před rokem to byl vojensky laděný Legend, tentokrát mě uhranulo Stornello, moderně navazující na styl stejnojmenného malého jednoválce z přelomu 60. a 70. let.
Typický nezaměnitelný design Vé-sedmičky se v případě Stornella zhmotňuje prostřednictvím červeného rámu, bílé nádrže a blatníků, krytů schránek a štítku z broušeného hliníku.
Ve spojení se zvednutým výfukem, který navíc pěkně práská, a pneumatikami, co v pohodě proplují polem-loukou-lesem, se tato připomínka stroze elegantního historického scrambleru náramně povedla a její příjezd všude vzbuzoval pozornost.
V jeho sedle se snadno od všeho nepodstatného oprostíte a záhy si užíváte jen čistou a upřímnou radost z jízdy, která je sama o sobě tak zábavná, že je nakonec vlastně úplně jedno, zda podnikáte ordinérní cestu do práce, nebo dobrodružnou výpravu do luhů a hájů.
Triumph Scrambler 400 X
Čtyřstovkový Scrambler X mistrně kombinuje retro styl a touhu po dobrodružství třeba i v lehčím terénu.
Kompaktní jednoválcová motorka představuje perfektní nástroj pro dojíždění i poznávací výlety. Se 40koňovým výkonem a parádním tahem od středních otáček dopřeje plné hrsti zábavy i bez přehnané rychlosti a zvuk výfuku je prudce návykový.
Dobré odpružení, větší přední kolo a terénní ochranné doplňky využijete nejen na rozbité silnici, ale i mimo asfalt, kde se motorka prodírá vpřed s neúnavnou urputností.
Harley-Davidson Slim S
Překvapení roku a to nejen pro mě. Pro mě je tohle naprostá bomba a nemíním jen vzhled.
Posezení je drsné a pohodlné zároveň. Nečekal jsem ale, že bude tak schopný i ve vyšších rychlostech, kde vás limitují pouze nízké plotny.
Rychlé projíždění zatáček je s takto těžkým strojem na obdivuhodné úrovni a motor je už jen třešinkou na dortu. Takto si představuji silácký motor v dnešním světě.
BMW R 1200 C
Úplně jiná než všechny tehdejší ortodoxní heavymetalové čopry. Oblé tvary, krémové lakování, válce vytčené nějakým blbým směrem a místo řídítek dva věšáky pro ségřiny podprsenky.
Další důkaz toho, co všechno dovede postavit na hlavu síla designové nadčasovosti. Céčko se líbí dodnes a stalo se záležitostí pro skutečné fajnšmekry.
Yamaha XS 650
Ixesko je stojatý dvouválcový vzducháč a už v tom je krásný. Velké, velmi výrazné žebrování, leštěné hliníkové krytky na hlavě, kulatý a designově čistý karter.
Tenhle motor je neskutečně univerzální! Lze ho použít jak do stroje klasického vzhledu, tak do café raceru, street trackeru, chopperu či bobberu. Vždycky bude vypadat dobře.
České a evropské motocyklové legendy
Jawa 500 OHC
Svými hlasy jste vybrali nejlepší motocykl všech dob. Ankety se zúčastnilo přes 2100 motorkářů. Zaregistrovali jsme přes 10 000 platných hlasů.
A těmito hlasy jste zvolili vítězným motocyklem domácí Jawu 500 OHC.
Půllitr OHC je posledním vlastním čtyřdobým sériovým motorem Jawy. Vzduchem chlazený dvouválec z padesátých let sice údajně nebyl moc spolehlivý, ale na pohled rozhodně zaujme.
Charakteristické vejcovité kartery ukrývající i převodovku používala Jawa ještě řadu let potom. Poznávacím znamením je impozantní královská hřídel.
Jawa 350 2 x OHC
Žádný jiný motocykl značky Jawa nezískal tolik sportovních úspěchů a nebyl tak kladně přijímán závodníky i odborníky jako tyhle dvouválcové čtyřdobé, vzduchem chlazené modely.
V první polovině šedesátých let sbíraly úspěchy doma i v zahraničí. Škoda, že Jawa po revoluci nenavázala na tohle zlaté dědictví.
ČZ 860
Šlo o to nejlepší, co se strakonické továrně kdy podařilo vyrobit, bohužel však čtyřdobý čtyřválec s objemy 350 a 420 cm3 z dílny Františka Pudila nemohl být vzhledem k politickému rozhodnutí nikdy vyvinut k dokonalosti.
Na svou dobu byl i tak absolutní špičkou.
Eso 500 Monoblok
Dnes už velmi raritní originální český čtyřtakt určený původně pro motokros, který v různých modifikacích zabojoval i v silničních závodech.
Velká hlava, velké žebrování, ale jinak absolutně čistá linie vysokého jednoválce opět s kartery kulatých tvarů.
Český Pérák, Kývačka a Jawa 500 OHC
Pérák, Pérák, Pérák. A taky ještě kývačka. No a možná nějaký BMW z r.1937.
Česká legenda je fichtl, v ČR snad není nikdo, kdo by o něm aspoň neslyšel.
Kdyby sis přečetl něco z historie, pochopil bys, že třeba pérák/kejvačka se nezapsaly jen do české, ale světové historie motocyklů.
A pokud se nemýlím, tak na těchhle typech jezdila/jezdí půlka světa a dodnes se vyrábí v Indii.
Vincent HRD
Nejprve HRD, později Vincent HRD, nakonec jen Vincent, vždy ale špičkové motory, na které se navíc dá koukat celé hodiny.
Téměř litrové dvouválce, kde válce svírají 50 stupňů, s rozvodem OHV byly ve své době také tím nejrychlejším, co se dalo koupit. Dnes jsou tím nejdražším, co můžete koupit.
Nejkrásnější motory v historii motocyklů
Vzhled motocyklu často určuje právě motor. Některé agregáty nejsou pouze technickým srdcem stroje, ale také jeho nejvýraznějším designovým prvkem.
- Torpedo - Jde o ten nejzákladnější a nejjednodušší tvar motoru. Něco jako rock 'n' roll nebo punk v hudbě.
- Vincent HRD - Téměř litrové dvouválce, kde válce svírají 50 stupňů, s rozvodem OHV byly ve své době také tím nejrychlejším, co se dalo koupit.
- BMW R12 - Tělo motoru může vypadat jako odlitek barokní sochy, ale co je fakt přitahující, to je dvojité žebrování hlav válců.
- Horex VR6 - Kombinace černé a stříbrné zaujme, navíc jen málokdo by v tomto motoru hledal vidlicový šestiválec.
- Honda 250-350 Six-cylinder - Vrchol světové silnice, stačí si poslechnout zvuk motoru, řvoucí z šesti výfuků.
- ČZ 860 - Na svou dobu byl i tak absolutní špičkou.
- Jawa 350 2 x OHC - Dvouválcové čtyřdobé, vzduchem chlazené modely sbíraly úspěchy doma i v zahraničí.
- OHC G50 - Klasika nad klasiky. Tenhle legendární anglický, vzduchem chlazený jednoválcový půllitr se objevil například v útrobách motocyklů značky Norton, Matchless nebo Seeley.
- Suzuki GSX-R1100 SACS - Díky vzduch-olejovému chlazení měl pěkné žebrování a většina ploch sváděla k leštění nebo dalším zajímavým úpravám.
- Yamaha V-Max - Původní motor s obrovskými „náfuky“ je doslova sochařským dílem.
- KMV4 - Nádherný a moderní kus techniky.
- Ducati Desmodue - Na to, že to je vzducháč, je zvenku pěkně uhlazený.
- Moto Guzzi V7 - Podélně uložené véčko chlazené vzduchem je něco, k čemu je zbytek motorky vlastně jen doplňkem.
- Triumph Bonneville - Který jiný dnešní agregát dáte do naháče, kafáče, Scramblera a cruiseru, a všude bude dobře vypadat a i dobře fungovat?
- Honda CB1300 - I vodník může být krásný.
- H-D Knucklehead - Absolutní pramáti všech velkých, vzduchem a později i kapalinou chlazených vidlicových dvouválců v americkém stylu.
- JAP Elstar Speedway 500 - Štíhlý, elegantní a nádherně technický.
- Yamaha XS 650 - Tenhle motor je neskutečně univerzální.
- Jawa 500 OHC - Poznávacím znamením je impozantní královská hřídel.
- Eso 500 Monoblok - Velká hlava, velké žebrování, ale jinak absolutně čistá linie vysokého jednoválce.
Výrazné motocykly, které předběhly svou dobu
Honda NR750
Honda NR 750, to myslíš tu příšeru s oválnými písty?
Honda NR750 patří mezi motocykly, které se zapsaly do historie především technickou výjimečností a neobvyklým řešením motoru.
Aprilia SXV 550
O některých motorkách víme, že to s nima nebude lehké, a přesto nás to k nim táhne jako k magnetu.
Italská fabrika měla s dvouválcovým motorem v motardech a kroskách obrovské plány, ale ambice se nenaplnily. Byla choulostivá víc, než bylo přípustné, a díly chodily z Noale rychlostí, jako by měly sklad ve vedlejší galaxii.
Přesto, když ji máte vedle sebe na zvedácích, na kolech nahříváky a soukáte se kombinézy, zjihnete. A co vlastně chtít víc!
Yamaha YZF600R Thundercat
Seznamte se, přátelé, tady stojí maminka všech Fazerů. Ve své době to byla hodně revoluční idea, propojila lidovou cenu středněobjemové motorky s vlastnostmi takřka okruhovky a zároveň přidala pohodlí cesťáku a měkké nastavení podvozku pro městské motorky.
Takže z dnešního pohledu vlastně paskvil, který však založil genofond pro celou šikovnou generaci. A když se na ni zadíváme i po letech, ono je to „kotě“ vlastně víc než pěkné.
Yamaha XT 600
Konkrétní model ixtéčka z víc než 35 let trvající historie modelu doporučovat nebudeme, všechny jsou dobrý a vyberte si sami, který vám bude blízký.
Ovšem vyberte si určitě, protože jednoválec by jednou v životě měl mít doma každý! Naučí vás správné práci se spojkou, začnete správně těžit výkon z motoru a díky jednoduchosti se třeba odvážíte oběhnout ji se šroubovákem v ruce.
Harley-Davidson FLH
Pokud jde opravdu o model, tak si myslím, že nejlegendárnější je opravdu H-D a to z roku 1958: Harley-Davidson FLH, a to z toho důvodu, že ho koupil Elvis Presley a hodlal ho darovat své lásce.
Honda Super Cub
Další legendární motorka je podle mě Honda Super Cub - právě tento model pomohl Hondě z finančních problémů a tím pádem ji zachránil před téměř jistým krachem.
Dodnes se vyrábějí tyto motory v Betce a dalších čtyřtaktních motorkách s ležatým válcem made in China.
Suzuki Bandit 600/1200
A další tuctovou legendou je určitě Suzuki Bandit 600/1200.
Snad to nejkamarádštější stvoření, jaké si můžete na silnici pořídit. Čtyřválec přede jako kotě, vpřed se to celé pohybuje tak hladce, jako když roztíráte máslo po teplé vánočce.
Milujeme spíš starší karburátorovou verzi, protože krásně prská z výfuku a naučit se milimetrové práci se sytičem při studeném startu, to je úkol pokročilé hodinařiny!
Současné motocykly, které navazují na tradici legend
Honda CB1000 Hornet
Klasika všech klasik, to je Honda Hornet. Pro velkou oblibu neustále rozšiřuje paletu motorizací a letos po sedmsetpadesátce a pětistovce dorazil i rovný litr.
Pokud máte z velkých kubatur přehnaný respekt, Hornet vás naučí, že výkonný motor nutně neznamená těžkopádnost či život ohrožující rychlost.
Ergonomie je jedním slovem perfektní, motorka s benzinem váží jen 211 kilo a pokyny jezdce poslouchá s vojenskou disciplínou.
Tak moc povedená kombinace techniky, síly a uživatelské přívětivosti se jen tak nevidí.
Yamaha MT-07
Yamaha MT-07 je nejprodávanějším naháčem v Evropě a jednou z prvních voleb začínajících motorkářů.
Méně koní ani automat nepřipravily motorku o nic z jejího hbitého sportovního projevu a zábavy za řidítky. Výkonu má motorka stále dost a v ovladatelnosti těžko hledá konkurenci.
Aprilia Tuono 660
I přes menší objem nabídne taktéž pětadevadesát koní. Lehká jako pírko, krásně obratná a přesto jistá.
Stavitelný podvozek je samozřejmostí a navrch přidává Brembo brzdy, které by uměly spolehlivě zastavit i litrový superbike, zde skoro až přepal.
K tomu všemu navíc ještě pokročilá elektronika z většího RSV s anti-wheelie a kontrolou trakce APRC.
Na blbnutí a trackdaye je tohle za mě jasný vítěz.
CF Moto 800NK
Rovněž umí nabídnout pětadevadesát koní a díky většímu objemu vás bez problémů potahá i nižších otáčkách.
Jako jedna z mála motorek v našem dnešním výběru disponuje nastavitelným podvozkem a také solidními brzdami.
Prostě spíše než známým zvučným jménem se snaží přesvědčit zákazníka součtem všech komponent. Právě poměr cena/výkon mi zde přijde asi nejvyšší.
BMW C 650 Sport
Některé dnešní maxiskútry - a tohle nové BMW mezi ně patří - už totiž nejsou pouhými dopravními prostředky, které slouží výhradně k přesunu z bodu A do bodu B.
Umí zprostředkovat stejně hodnotný jízdní prožitek jako plnohodnotná motorka, a v jejich sedlech můžete také potkat čím dál víc lidí, kteří nejedou do práce, ale šli se svézt jen tak pro radost.
Verze Sport dostala v duchu svého označení nejen hezčí a sportovnější vzhled, ale hlavně motor s větší dynamikou, kterému svižná jízda rozhodně není cizí.
Piaggio Liberty 125
Liberty neohromuje bohatou výbavou ani pokročilými funkcemi, může však nabídnout generacemi prověřenou techniku, perfektní ergonomii a v neposlední řadě velmi přátelskou cenu.
Nízká hmotnost, kompaktní stavba a skvělá ovladatelnost, to vše nachází v městském provozu dokonalé uplatnění, nechybí úložné prostory, háček a šikovná plochá podlaha.
Jak vybírat mezi krásou, charakterem a použitelností
Motorka se však mnohem více než pouhými daty vybírá také srdíčkem a zkrátka podle toho, jak se vám líbí a jak vám sedí.
Je dobré se zamyslet, na co ji pak reálně budete používat nejčastěji. Stojím si za tím, že nakedy jsou hodně univerzální motorky a jde s nimi odjezdit téměř cokoliv, přesto má každý model své vlastní silné (a slabé) stránky.
Trackdaye jsou skvělá zábava, ale nejsou každý den a navíc ne vždy se vám trefí do termínu, kdy máte čas.
U sportovního motocyklu rozhoduje přesnost, podvozek, brzdy a schopnost využít výkon. U klasického naháče nejvíce vynikne čistota proporcí, motor vystavený na odiv a pohodlná jízdní pozice. U scrambleru a cestovního endura se ke vzhledu přidává praktičnost, univerzálnost a schopnost fungovat mimo dokonalý asfalt.
Pro ultimátní zábavu a občasný trackday bych volil Tuono 660. Pokud čistě technicky považujete desítku přes limit za podvod, druhá v pořadí by pro mě byla asi 800NK. Jenže, stejně tak pro někoho může být nejlepší vlastnost u motorky do dvou set, že stojí o třetinu méně a dal by přednost právě sedmistovce Sportu od CF.
Nabídka je široká a každý má dnes možnost si najít, co mu sedne nejlépe. Už jsem to psal několikrát - hlavně si pořiďte něco, co se líbí vám samotným.
