Štěpánka Fremlová a bikros: cesta české hvězdy v rychlosti a technice

Bikros je individuální sport, při němž závodí skupina jezdců mezi sebou na speciálně upravených tratích, zhruba 400 metrů dlouhých s řadou skoků. Rozhodující je zde rychlost, výbušnost, ale také cit pro kolo při dlouhých letech na velkých skocích. Ale taky drzost v bojích po startu a v zatáčkách. Základem každé bikrosové tratě je startovní pahorek se startovní rampou, která vypustí na trať vždy osm jezdců, kteří mezi sebou bojují o postup do dalších částí závodu. Závody jsou díky velké rychlosti a technické náročnosti atraktivní pro diváky, ale při četných kolizích také mnohokrát bolestivé pro jezdce.

Štěpánka Fremlová ze Skrbeně nedaleko Olomouce nejen bikros jezdí, ale je v něm i velmi úspěšná. Se Štěpánkou a jejím tatínkem, Alexanderem Fremlem, jsem se potkal a společně jsme se rozpovídali o tomto netradičním sportu. Na první pohled se zdá, že je bikros dost nebezpečný sport, navíc pro dítě, a navíc slečnu. Když se zamyslíte nad jakýmkoliv sportem, tak by dalo říct, že každý sport je v jistý okamžik něčím nebezpečný. Rozdíl je v míře nebezpečí.

Mám bratrance Ondru Karkošku, který jezdí od svých 13 let Four Cross. To jsou závody, kde se jezdí z kopce dolů po speciálně upravené trati, kde nechybí stromy, kamenné bloky a spousta skoků. Trať není „tak bezpečná“ jako pro bikros. Když jsem ve svých 4 letech dostala první MTB kolo, pozval mě Ondra na závody do Hranic na Moravě, že si můžu zkusit projet trať v kategorii „příchozí“, jezdců bez licence, jestli mě to bude bavit. To mě ještě naši museli tlačit do kopečků, protože jsem je nevyšlapala (smích).

Když jsem jela čtvrtou rozjížďku, myslela jsem si, že už to umím, pustila jsem to z rampy, ale na první bouli ztratila kontrolu nad kolem a šla jsem přímo na pusu. I když jsem měla cyklo přilbu, nabrala jsem si pěkně šotoliny do pusy. Byl to mazec, bolelo to jak čert a doktor, který je přítomen na každých závodech, mi to chtěl ošetřit septonexem. Brr. Vypláchli jsme pusu vodou a maminka řekla, že to dnes stačí. Bylo mi líto, že ostatní jezdí a já ne. Tak jsem i s modřinou a rozbitou pusou umluvila mámu a jela znova. Byl to nádherný pocit. Byla jsem zpět.

Na jaké úrovni je v české republice bikros? Bikros se začíná po porevolučním úpadku opět dostávat do masivnějších čísel v členské základně a počet licencí se u nás blíží k číslu 500. Hlavní a nejdůležitější zprávou pro bikros z poslední doby je především to, že se stal olympijskou disciplínou, a to od roku 2008, kdy byla olympiáda v Číně. Díky tomu, že průměrně odjede závodník BMX za rok 30 závodů, je tento sport velice časově náročný a dá se říci, že je velice často rodinným typem sportu. Nezřídka se stává, že závodí nejen jezdci v mladších kategoriích, ale i jejich otec v kategorii Cruiser Master nad 40 let. U nás je bikros zaštítěn Českým svazem cyklistiky a řízen KOMISÍ BMX.

Tehdy v těch Hranicích skončila jsem po pádu na posledním místě. Rodiče mi po závodě řekli, že jsem byla statečná, ale že nebudu jezdit, dokud mi nekoupí integrální přilbu, která má chráněnou u bradu. Dostala jsem první bazarové opravdu bikrosové kolo a jela na další závod. A další. A další. Rok 2015 začal přihlášením do BMX týmu Uničov. O rok později jsme již s rodiči jeli téměř všechny závody v ČR, Moravskou ligu se mi podařilo vyhrát, v Českomoravském poháru jsem skončila 2. a za svůj největší úspěch považuji 3. místo z Mistrovství České republiky. Letos jsem oslavila 7. narozeniny a mám za sebou svůj největší bikrosový úspěch - před pár dny jsme se vrátili z belgického Zolderu, kde se jel 1. a 2. závod Evropského poháru, kde se mi mezi zahraniční konkurencí podařilo oba závody dojet na 1.

Začátkem roku jsem začala chodit na lukostřelbu do Olomouce. Moc mě to baví. Je to úplně jiné než bikrosové závody. U střílení je ticho a klid. Po absolvování několika tréninků mě trenér neočekávaně přihlásil na mistrovství republiky žactva do 10 let. Závody probíhaly celkem dobře, ale na konci jsem neudržela soustředění a skončila jsem nakonec až pátá. Kde trénuješ? Od roku 2016 jezdím za tým SKC Tufo Prostějov. V Prostějově máme malou dráhu, kterou mám moc ráda. Bohužel, kdybych trénovala jen na této dráze, tak se dopředu neposunu. Trénink mám skoro každý den kromě pondělí. Jak je to s vybavením? Je drahé?

První kolo bylo obyčejné MTB 20“ s přehazovačkou. Toto kolo jsme použila na seznámení se s tvrdostí hranické tratě (smích). V současné době jezdím na kole GT Race velikost Junior, které sedlám už tři roky. Pořizovací cena kola byla 12 000 Kč. U menších dětí se kola obměňují zejména s ohledem na růst. Každá velikost rámu je tabulkově přiřazena k výšce dítěte. Na zahraničních závodech se můžete setkat i s osmiletým dítětem, které jede na kole za několik desítek tisíc korun. V České republice má asi nejbližší vzor ve svých trenérech, Janě Horákové, která získala tituly mistryně světa v BMX kategorie Cruiser za rok 2003 a mistryně světa ve 4X 2004 a účastnice Olympijských her v Pekingu 2008 v kategorii BMX a Martinu Žeravovi, Mistru Evropy a mnohonásobném Mistru ČR v Motokrosu. Dále pak je to Romana Labounková, rodačka z Jeseníku, která jezdí ještě stále aktivně v kategorii Elite Women. Její úspěchy jsou 3. místo MS 2012 a 2.

Na posledních závodech v Zolderu (Belgie) 1. a 2. 4. 2017 se Štěpánce splnilo i přání potkat se s Olympijskou vítězkou z Londýna a Ria, severalnásobnou a aktuální mistryní světa v BMX Race Marianou Pajon z Columbie, která Štěpánce podepsala i výherní plaketu. Do naší země se dostal bikros poprvé v roce 1984 a ihned se těšil ohromné popularitě. Mekkou počátků této disciplíny byla střediska jako Šumperk, Rudná, Ostředek atd. Výhodou té doby bylo, že všichni jezdili v podstatě na stejných kolech, a tak záleželo jen a jen na schopnostech jezdce. S pádem komunismu začali objevovat i naši jezdci to, že na západě se jezdí na technicky úplně jiných kolech, o polovinu lehčích, a tak u nás platilo to, že vyhrával ten, kdo měl peníze a přivezl ze západu slušné kolo. Naši jezdci se také začali zúčastňovat mezinárodních závodů, nejprve v Německu a Rakousku, později i evropských a světových šampionátů. Každopádně díky tomu, že se u nás bikros považoval stále za dětský sport, jsme měli spoustu skvělých jezdců v mládežnických kategoriích, kteří dokázali získat titul mistra světa. Talentovaná jezdkyně BMX race Štěpánka Fremlová vyjela další úspěch. O světové tituly se jelo na známém belgickém závodním okruhu Zolder, který neslouží jen pro automobilové soutěže, ale také pro další sportovní odvětví, mimo jiné i BMX. A Štěpánce Fremlové se tam dařilo výborně. Na začátku prázdnin sice neobhájila evropský titul, skončila "až" druhá, ovšem plně si to vynahradila na světovém šampionátu. Samotný šampionát byl náročný po všech stránkách. Také vzhledem k velkému vedru. "Nebylo to jednoduché, zahřívací jízdy byly v sedm hodin ráno a finále se jelo v půl šesté večer," řekla maminka mistryně světa Zuzana Fremlová. Světový šampionát je velkou sportovní akcí, v jednom dni soutěžilo bezmála dvanáct set dětí. Štěpánka absolvovala celkem šest jízd, jedna trvá zhruba pětačtyřicet až padesát vteřin. A mezi jednotlivými jízdami musí být závodníci pouze ve vyhrazeném prostoru, bez rodičů. Tak přísná pravidla na světovém šampionátu panují. "Za celý den jede šest minut, ale musí být pořád tam. Je to skutečně náročné. Třeba postupy na seřadišti až do vlastního startu, to trvá klidně pětačtyřicet minut. Štěpánka je mistryní světa i Evropy, což jsou mety, které už se nedají překonat, jen vyrovnat a zopakovat v dalších věkových kategoriích. "Teď už je cílem takové výkony potvrdit. V sedmi letech vyhrála evropský titul v Bordeaux, v osmi v Sarrians. Letos se to do třetice nepovedlo, skončila druhá. Hodně záleží i na tom, na jaké dráze se jede. V Zolderu na mistrovství světa byla hodně technická, není moc na šlapání," řekl otec světové šampionky Alexander Freml. Obhajoba nebude obtížná jen ze sportovního hlediska. Příští rok se světový šampionát koná v Houstonu. "Je to finančně náročné. Rádi bychom se tam vydali," podotkl. Bikrosu se Štěpánka Fremlová věnuje od čtyř let, závodnice ze Skrbeně je od roku 2016 členkou klubu SKC Tufo Prostějov. "Samozřejmě velké poděkování patří klubu, týmu, trenérům. Na přípravě Štěpánky se podílí v rolích trenérů mimo jiných také tři mimořádně slavní sportovci. Jsou to Jana Horáková, mistryně světa BMX 2003 kategorie Cruiser 19, mistryně světa ve 4cross 2004 a účastnice olympijských her v Pekingu 2008 v kategorii BMX 20, a Martin Žerava, sedmnáctinásobný mistr České republiky a trojnásobný mistr světa v motokrosu. Finalistka ankety Zlatý oříšek čtenářů ABC Štěpánka Fremlová zvítězila na mistrovství světa v bikrosu. Má 9 let a je ze Skrbňe u Olomouce. Kromě 1. místo na UCI BMX World Championships sklízí i další úspěchy na poli Bikros Racingu: 2. místo UEC Challenge European Championships nebo 1. místo UEC European Cup.

Časopis ABC jako dlouholetý partner soutěže Zlatý oříšek vrací všech 21 finalistů do hry! Vítěz ábíčkovského kola ankety získá cenu Zlatý oříšek čtenářů ABC. Ano, je to sportovní disciplína, hlavně individuální sport, kde se jezdí na speciálně upravených tratích a kolech. Říkala si, že jsou speciálně upravené tratě a speciálně upravená kola. Není to rovná trať. Ty kopečky jsou velké, někdy jsou ostré, ale není to okruh. Říkala jsi speciální kolo - jak vypadá? To je speciálně upravené kolo, není jako třeba horské kolo. Má jiná řídítka, nemá dvě brzdy ale jen jednu. Ty ráfky nejsou cyklistické, nejsou moc veliké, aby neměly tu úplnou rychlost, ale jsou 10 cm dlouhé, a to kolo je oproti horskému tlusté. Ano, akorát na evropských závodech a světových šampionátech je to jinak. A v poměrech. No, mě jde hlavně o to, že mě kluci posunují dál, takže mám lepší výsledky, ale moc mi to mezi nima nejde. Ano. Mistryně světa, takže jsi nejlepší na světě? Nejsem nejlepší na světe, to bych musela vyhrát Junior nebo Elitu. Elita má jiný způsob kola, jak ten, co máme my. 13-14 let, už to taky mají jiné. Junior to samé, akorát že oni už mají hodně těžké převody a ty my v Česku a v Evropě nesmíme mít… My máme normální boty a ti Eliťáci a Junioři od 13 let nosí nášlapy. Teď už netrénuju, máme pouze zimní přípravu v tělocvičně - je zima. (rozhovor vznikl už v zimě, pozn. redakce) Ale každé úterý jezdím na zimní přípravu a pak mám ještě jednu zimní přípravu na Slovensku, kde je hala. Hlavně posilování, běhání a někdy nějaké hry. V létě technika, někdy bez šlapání.

tags: #stepanka #fremlova #cyklistika