Přírodě neporučíme a tak k horskému kolu neodmyslitelně patří spousta různých nestabilních povrchů, na které dříve nebo později určitě narazíme. Právě na nich se nejlépe pozná technická zdatnost a umění každého cyklisty. Směr pohybu volíme v tomto terénu co nejvíc kolmý. Aktivně odlehčujeme přední kolo, abychom jím nenaráželi do překážek a neztráceli kvůli tomu rychlost. Šlapeme švihově na lehčí převod, vyvarujeme se prudkých akcelerací, zejména na samotných překážkách.
Písek je mimořádně náročným terénem. Přední kolo se nám neustále boří a vyjeté kole nás navádí někam, kam vůbec nechceme jet. Abychom negativní vlastnosti tohoto terénu co nejvíc eliminovali, je důležité maximálně zatížit zadní kolo a energie ze šlapání se při záběru převáděla na pevnější povrch v nižších vrstvách. Odlehčení přední kola se díky tomu naopak snáze pohybuje v lehčích horních vrstvách písku. Technika jízdy v blátě je podobná té pro pohyb v písku. Držíme se v sedle, volíme lehký převod a snažíme se plynule a konstantně šlapat. Řidítka držíme pevně, ale ač to k tomu svádí, ne křečovitě.
Pro překonávání potoku nebo malé říčky platí specifická pravidla. Číhá na nás totiž hned několik zákeřností - těžko odhadnutelná hloubka vody, síla proudu a vlastnosti povrchu dna. Proto je důležité nabrat rychlost ještě před vjezdem do vody. Do brodu najedeme v postoji, pohled směřuje na jeho konec a těsně před samotným vjetím do vody přeneseme těžiště dozadu a nadhodíme přední kolo. Pokud musíme šlapat, tlačíme přitom váhu na zadní kolo. Jednou z možností je louži přeskočit, pokud to však nejde, řídíme se podobnými pravidly jako při průjezdu brodu. Nejlépe si sníh užijeme na fat biku, ale ani pokud ho nemáme, nemusíme se tomuto povrchu vyhýbat. Před jízdou bychom však měli pro lepší přilnavost snížit tlak v pneumatikách. Díky nestabilitě a hloubce sněhu jedeme na lehčí převody, nohy máme v konstantním tahu a vyvarujeme se rychlých a zbrklých pohybů.
No jo, i my máme cookies!🍪 Využíváme je k optimalizaci Vašeho zážitku na našem webu. Pokud odsouhlasíte, budete mít jistotu, že vše pojede jak má!
Ráno nafoukáte kola, vyjedete a po pár kilometrech máte pocit, že kolo hůř drží stopu, víc klouže a každá nerovnost jde nepříjemně do řídítek. Právě v takové chvíli dává otázka kdy vyměnit pláště kola mnohem větší smysl než sledovat jen to, kolik mají za sebou kilometrů. U plášťů neplatí jednoduché pravidlo typu po dvou sezonách automaticky nové. Někdo sjede zadní plášť za pár měsíců, jinému vydrží několik let. Rozhoduje hmotnost jezdce, tlak, povrch, četnost brzdění, nastavení kola i to, zda jezdíte po asfaltu, šotolině nebo v terénu. Nejspolehlivější odpověď bývá na samotném plášti. Jakmile je vzorek výrazně sjetý, guma ztvrdlá nebo se na bocích objevují praskliny, není co odkládat. U silničních a trekingových plášťů je častým signálem zploštělý střed. Kolo pak působí líněji při změně směru a zhoršuje se přilnavost. U horských plášťů zase sledujte výšku a tvar výstupků. Dalším varováním jsou drobné řezy a odhalená vlákna kostry. Pokud skrz gumu prosvítá textilní nebo jiná nosná vrstva, plášť je na hraně životnosti. Mnoho cyklistů řeší výměnu až ve chvíli, kdy je plášť úplně hladký. To je pozdě hlavně u kola, které jezdí rychleji nebo pravidelně za mokra. Vzorek neovlivňuje jen záběr v terénu, ale i odvod vody, stabilitu a jistotu v náklonu. U některých modelů najdete indikátor opotřebení. Pokud zmizí, výrobce tím v podstatě říká, že plášť dosloužil. Plášť nemusí být sjetý, a přesto patří do výměny. Typickým případem je kolo, které dlouho stálo v garáži, na balkoně nebo v místnosti s velkými teplotními výkyvy. Takový plášť často vypadá na první pohled ještě použitelně, jenže na silnici nebo v terénu už nepracuje správně. Hůř kopíruje povrch, méně drží a je náchylnější k průrazu. Kilometrový nájezd je orientační, ne absolutní údaj. Silniční pláště mohou podle kvality směsi, šířky a stylu jízdy vydržet přibližně od 3000 do 8000 km, někdy i víc. U trekingových a městských plášťů bývá životnost často delší, pokud jezdíte převážně po asfaltu a s rozumným tlakem. Přední a zadní plášť se navíc nesjíždějí stejně. Zadní nese větší část hmotnosti, přenáší záběr a při brzdění i akceleraci dostává víc zabrat. Není nic neobvyklého, že zadní plášť měníte dřív než přední. U elektrokol je opotřebení obvykle rychlejší. Vyšší hmotnost kola, větší točivý moment a častější jízda ve vyšší rychlosti kladou na pláště větší nároky. Někdy plášť neupozorní očividným poškozením, ale změnou projevu. Kolo začne být nervózní v zatáčkách, na mokru dřív ustřeluje nebo při brzdění hůř drží. Typický signál je častější defekt bez zjevné příčiny. Pokud už plášť nechrání duši tak, jak má, drobné kamínky, střepy nebo ostré hrany projdou snáz než dřív. Podezřelá je i deformace. Když plášť po nafouknutí neběží rovně, má boule nebo se na některém místě zvláštně vlní, bývá poškozená kostra. Ne každý plášť je špatný jen proto, že nefunguje v konkrétních podmínkách. Někdy je problém spíš v tom, že je použitý mimo svůj ideální režim. Rychlý semi-slick na suché stezky bude v podzimním blátě působit jako opotřebený, i když je skoro nový. Pokud máte pocit, že plášť přestal vyhovovat, zvažte nejdřív, jestli není problém v nesprávném typu. Velký vliv má tlak. Podhuštěný plášť se víc deformuje, přehřívá a trpí na bocích. Přehuštěný zase ztrácí komfort a střed běhounu se sjíždí rychleji. Životnost výrazně ovlivňuje i styl jízdy. Prudké rozjezdy, časté smyky, ostré brzdění zadním kolem nebo dlouhé asfaltové přesuny na terénním obutí dokážou plášť zlikvidovat překvapivě rychle. Roli hraje také skladování. UV záření, mráz, vysoké teplo i dlouhodobé stání na jednom místě gumě nesvědčí. Ano, často je to úplně správné řešení. Nejčastěji odchází zadní plášť, zatímco přední je ještě použitelný. Na druhou stranu existují situace, kdy se vyplatí výměna obou. Třeba když jsou pláště staré, směs je tvrdá a rozdíl v chování nového a starého kusu by byl příliš velký. U sportovnější jízdy, vyšších rychlostí nebo náročnějšího terénu dává sladěná dvojice větší smysl. Pokud měníte jen jeden plášť, nový bývá z hlediska bezpečnosti často vhodnější dát dopředu. Právě přední kolo totiž zásadně ovlivňuje vedení stopy a kontrolu v zatáčkách. Nejlepší je krátká kontrola před jízdou a důkladnější jednou za pár týdnů. Stačí se podívat na vzorek, boky, cizí předměty zapíchnuté v gumě a zkontrolovat tlak. Vyplatí se také vnímat rozdíl oproti tomu, jak se kolo chovalo dřív. Horší jistota v zatáčce, pocit tvrdosti, nečekané uklouznutí nebo častější defekty nejsou drobnosti, které je dobré odkládat. Když si nejste stavem jistí, dává smysl nechat pláště zkontrolovat při běžném servisu. Zkušené oko pozná problém často dřív, než se naplno projeví v jízdě. Nečekejte na moment, kdy plášť selže úplně. Pokud kola tvého biku potřebují po dlouhé pauze menší refresh, vezmi pumpičku a pusť se do huštění. Jenomže jak moc nahustit? Stačí málo, nebo je lepší kola nafouknout pořádně? Dbej proto na pár zásad, jak hustit horské kolo tak, aby bylo připravené zdolat s tebou všechny vrcholy.
1. Kolo foukej podle toho, jakým terénem se hodláš prohánět. Je rozdíl mezi polními cestami a úhlednou cyklostezkou. Pokud se rozhodneš brázdit asfaltové tratě, můžeš kola přifouknout až na tři bary. Nic ale nepřeháněj, berná mince pro tebe vždycky bude především informace o doporučeném huštění, kterou najdeš na boku pneumatiky a na ráfku.
2. Člověk si říká, že na kolo může nasednout každý, a je tomu vážně tak. Ovšem než se pustíš do huštění jeho pneumatik, vzpomeň si na číslo, které ti ukázala váha při posledním vážení. Zajímá tě tvá ideální váha?
3. I když už máš tvrdost pneumatiky v malíku, nebo lépe řečeno v palci, přece jen dej před kontrolou hmatem přednost pumpičce vybavené tlakoměrem. Jedině tak budeš mít jistotu, že máš nahuštěno přesně tolik, kolik je třeba.
4. Bojíš se defektu tak moc, že kola hustíš o sto šest? Trochu zvolni, jinak bude tvůj bike zářným příkladem přehuštěných kol, na které odborníci často upozorňují. Ani s těmi nejspolehlivějšími chrániči na kolo a cyklo helmou zbytečně neriskuj nehodu kvůli defektu nebo přehuštěným pneumatikám. Pokud si s jejich nafoukáním nevíš rady, nestyď se vydat do servisu. Budeš mít jistotu, že je tvůj bike v nejlepších rukách a nezničí se přílišným nebo nedostatečným nahuštěním.
Huštění kol ale není jedinou položkou na seznamu toho, co pro svůj MTB můžeš udělat. Po koupeli biku dopřej hydratační péči bohatou na cenné oleje. Ne, vážně, mysli na mazání kola. Bohužel řada cyklistů tento krok překračuje, ty ale nebuď jako oni. Tento web používá cookies. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.
Pláště mají na jízdu větší vliv, než se může na první pohled zdát. Ovlivňují rychlost, pohodlí, jistotu v zatáčkách, brzdění i riziko defektu. Při výběru se vyplatí začít tím, kde na kole jezdíte nejčastěji. Od toho se odvíjí vhodná šířka pláště, typ vzorku i tlak, na který bude plášť potřeba nahustit. Neexistuje jeden nejlepší plášť pro všechny. Plášť, který bude skvělý na asfaltu, nemusí fungovat v lese. Pokud jezdíte hlavně po silnici, budete chtít spíš rychlejší a hladší plášť. Na gravelu se často hledá kompromis mezi rychlostí a jistotou na horším povrchu. Správný rozměr bývá uvedený na boku starého pláště. První údaj obvykle říká průměr, druhý šířku. U ETRTO značení je první číslo šířka pláště v milimetrech a druhé číslo průměr patky pláště. Při výběru ale nestačí hlídat jen průměr. Důležitá je také šířka pláště a prostor v rámu nebo vidlici. Příliš široký plášť se nemusí do kola vejít, případně může při jízdě škrtat. Šířka pláště výrazně mění chování kola. Užší plášť se obvykle hodí na rychlejší jízdu po hladkém povrchu. Neznamená to ale, že širší je vždy lepší. Plášť musí být kompatibilní s ráfkem, rámem i vidlicí. Silniční pláště jsou určené hlavně na asfalt. Bývají užší, mají hladší vzorek a jejich cílem je rychlé odvalování. Širší silniční plášť dokáže lépe tlumit drobné nerovnosti a nemusí být nutně pomalejší, pokud je správně nahuštěný. Gravel pláště jsou stavěné na kombinaci asfaltu, šotoliny, polních cest a lehčího terénu. Právě proto se u nich hodně řeší kompromis. Pokud jezdíte hlavně asfalt a jen občas odbočíte na šotolinu, bude vhodnější rychlejší plášť s jemnějším vzorkem. U gravelu se šířka pláště vybírá podle toho, jak moc chcete pohodlí a jistotu mimo asfalt. MTB pláště jsou širší a určené do terénu. Důležitá je trakce, stabilita a odolnost. U horského kola ale záleží na stylu jízdy. Na rychlé suché trasy může stačit méně agresivní vzorek. Vzorek pláště vybírejte podle povrchu. Čím hladší a pevnější povrch, tím méně agresivní dezén obvykle potřebujete. Hladší pláště se hodí na asfalt, město a cyklostezky. Mají příjemnější odvalování a bývají tišší. Univerzální jemnější vzorek je vhodný pro gravel, šotolinu a suché polní cesty. Hrubý vzorek na asfaltu může působit pomaleji a hlučněji. Tlak v pláštích ovlivňuje pohodlí, rychlost i jistotu při jízdě. Přesto není možné říct jedno univerzální číslo, které bude správné pro každého. Na hladkém asfaltu se většinou jezdí s vyšším tlakem, aby se plášť dobře odvaloval. Příliš vysoký tlak může zhoršit pohodlí i přilnavost. Kolo pak více odskakuje a na horším povrchu se může hůř ovládat. Nejlepší je řídit se doporučeným rozsahem uvedeným na boku pláště a tlak doladit podle vlastní jízdy. Teorie pomůže, ale při výběru je nejlepší představit si konkrétní situaci. U silničního kola se nejčastěji řeší rychlost, nízký valivý odpor a svižná jízda po asfaltu. Hodí se hladší plášť bez výrazného dezénu. Tlak držte v doporučeném rozsahu výrobce. Gravel je o univerzálnosti. Pokud kombinujete cyklostezky, okresky, šotolinu a polní cesty, bude vhodný širší plášť s jemným až středním vzorkem. Tlak bývá nižší než u silničního kola, protože širší plášť má větší objem vzduchu. Díky tomu je jízda pohodlnější a plášť lépe drží na nerovném povrchu. U horského kola je důležitá přilnavost, jistota a odolnost. Na suché lesní cesty může stačit rychlejší vzorek s menšími výstupky. Tlak bývá u MTB nižší než u silničního kola. Plášť se pak lépe přizpůsobí terénu a nabídne lepší trakci. Pokud často jezdíte v terénu, může dávat smysl také přechod na bezdušové řešení. U dětských a městských kol většinou není cílem maximální rychlost. Důležitější je správný rozměr, stabilita, pohodlí a odolnost. U dětských kol je dobré pravidelně kontrolovat tlak. Klasické řešení tvoří plášť a duše na kolo. Je jednoduché, běžné a snadno opravitelné. Bezdušový systém funguje bez klasické duše. Plášť se usadí přímo na ráfek, doplní se tmel a systém drží vzduch pomocí těsnění. Bezduše dávají největší smysl hlavně u MTB, gravelu a sportovnější jízdy. K přechodu na bezduše se mohou hodit také bezdušové ventilky, tmely a oprava defektů nebo vhodná pumpa. Jednou z nejčastějších chyb je výběr pouze podle průměru. Dva pláště mohou mít stejný průměr, ale úplně jinou šířku, vzorek a určení. Častým problémem je také příliš hrubý vzorek na asfalt. Kolo pak může působit pomaleji a hlučněji, i když jezdec žádnou výhodu v terénu nevyužije. Pozor si dejte i na tlak. Přefouknutý plášť může být nepohodlný a na horším povrchu hůř držet. Správný plášť není ten nejdražší ani univerzálně nejrychlejší. Nejlepší je takový, který odpovídá Vašemu kolu, povrchu a stylu jízdy. Pokud vybíráte nový plášť, začněte rozměrem uvedeným na starém plášti. Potom zvažte, jestli chcete více rychlosti, pohodlí, nebo trakce. Výběr si můžete zjednodušit podle rozměru, typu kola a povrchu, po kterém nejčastěji jezdíte. Správný rozměr najdete na boku původního pláště. Může být uvedený například jako 29 × 2,25, 700 × 40C nebo přesněji ve formátu ETRTO, například 40-622. Záleží na povrchu a stylu jízdy. Užší plášť se hodí hlavně na rychlejší jízdu po asfaltu. Širší plášť nabídne více pohodlí, stability a jistoty na horším povrchu nebo v terénu. Řiďte se doporučeným rozsahem uvedeným na boku pláště. Tlak upravte podle šířky pláště, hmotnosti jezdce, typu povrchu a toho, jestli jezdíte s duší nebo bezdušově. Na gravel se hodí širší pláště s jemným až středním vzorkem. Pokud jezdíte převážně asfalt, volte rychlejší hladší plášť. Bezdušový systém se vyplatí hlavně u MTB, gravelu a častější sportovní jízdy.
