SKUTR a Klicperovo divadlo: inscenace a spolupráce režijní dvojice

SKUTR je umělecké duo režisérů Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského, které v Klicperově divadle v Hradci Králové vytvořilo několik výrazných inscenací. Jejich práce se vyznačuje propojením činohry, hudby, pohybu, výtvarných obrazů a imaginativní scénografie.

Klicperovo divadlo je městské divadlo v Hradci Králové pojmenované po dramatikovi Václavu Klimentu Klicperovi. Už čtyřikrát získalo ocenění „Divadlo roku“, pořádá divadelní festivaly Čekání na Václava a REGIONY a je známé snahou po inovacích a progresivní režii.

Klicperovo divadlo v Hradci Králové

Klicperovo divadlo, Gočárova 479/2, 500 02 Hradec Králové. Klicperovo divadla má k dispozici celkem čtyři scény - hlavní scénu s kapacitou 400 míst, komorní scénu „V podkroví“ o 50 místech a v Mýtské ulici Studio Beseda se 130 místy.

Pro festivalové akce je využívána letní scéna. V prostorách divadla v Dlouhé ulici funguje také galerie „U Klicperů“.

SKUTR: Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský

stálá tvůrčí dvojice Martin Kukučka & Lukáš Trpišovský.

Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský tvoří režijní dvojici SKUTR, která pracuje s výraznou obrazivostí, hudbou, pohybem a scénickými metaforami. Jejich inscenace často nevysvětlují příběh pouze slovy, ale vytvářejí samostatnou vizuální a zvukovou krajinu.

aktuálně: Národní divadlo, Divadlo v Dlouhé, Dejvické divadlo, Cirk La Putyka, Divadlo Kalich.

v minulosti: STK Theatre Concept, Klicperovo divadlo Hradec Králové, Letní shakespearovské slavnosti, Losers Cirque Company, Národní divadlo Brno, Divadlo Minor, Divadlo DISK, HaDivadlo, Divadlo Petra Bezruče, Divadlo J. K. Tyla Plzeň, Bouda ND, Divadlo Hybernia.

Labutí jezero

V Klicperově divadle v Hradci Králové uvedli Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský v závěru roku 2013 svoji verzi Čajkovského Labutího jezera.

Voda jako křišťál, co visí nad hlavami tanečníků v zámeckém sále. Rudá rtěnka, labutí pírko, kořeny vzpomínek. Odlesk zrcadla. Hlína. Černá a bílá. Bezesná noc.

Minulost podobající se potopené katedrále. Princ Siegfried, přítel Beno, Královna matka, Rudovous, Odetta, Odilie a zakleté labutě, které se pod paprsky měsíce mění v přeludy dívek.

To všechno jsou atributy velkého mýtu známého především díky baletu Labutí jezero Petra Iljiče Čajkovského, Valentina Petroviče Běgiče a Fedora Vasiljeviče Gelcera.

Daleko blíže než k pohádce má ale tento mýtus k našim zasutým vzpomínkám, které se otevřou jak pandořina skřínka zvednutím opony.

„Jmenuju se Siegfried a dneska je mi 21. Půjdu se projít do lesa, k jezeru. Každý další krok bude znít v paměti průchodem, který jsem se nedal, ke dveřím, které jsem nikdy neotevřel, do růžové zahrady. Tak zní ozvěna mých slov ve vaší paměti. Proč ale rozviřovat prach na kulaté váze růžových lístků, to fakt nevím…“

• Premiéra: 14. prosince 2013
• Místo uvedení: hlavní scéna
• Délka představení: 2:00 s přestávkou

Po Labutím jezeře, které je sice spojováno hlavně s Čajkovským, ale je to vlastně německý námět, se SKUTR v Klicperově divadle vrátil k výrazně obrazivému materiálu založenému na mýtu, vzpomínce a proměnlivé scénické realitě.

Evžen Oněgin

Klicperovo divadlo chystalo šestou premiéru sezony: v sobotu 7. března uvedlo Puškinova Evžena Oněgina v adaptaci a režii dua SKUTR.

Tato dvojice, kterou tvoří režiséři Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský, na hradecké scéně nepůsobila poprvé - v závěru roku 2013 tady uvedla svoji verzi Čajkovského Labutího jezera.

Evžen Oněgin je román ve verších, jehož scénická adaptace staví na obrazech, atmosféře a soustředění na klíčové situace. Režiséři při práci hledali způsob, jak převést poezii na jeviště, aniž by inscenace zůstala pouze u slov.

Proč si SKUTR vybral Evžena Oněgina

Martin Kukučka: Na to se velmi těžko odpovídá, ale když si vzpomenu na úplný začátek, kdy přišel Lukáš s tím, že budeme dělat Evžena Oněgina, jako první se mi vybavil onen slavný dopis.

A to je něco, co mě začalo ohromně zajímat, protože jde o určitý archetyp, ke kterému se všichni vracíme. Dopis je středobod, ke kterému se obrací celá spirála událostí a je zajímavé, jak něco tak křehkého, jako je pár slov na papíře, může zůstat v paměti lidí.

Když si to člověk porovná s různými dopisy v jiných hrách, uvědomí si, že právě zde je archetyp dopisu všech dopisů, které vůbec existují.

Navíc jde o něco, co se už dnes obecně moc neděje, dopisy už moc nepíšeme, a právě zde cítím pořád ještě ten papír, tu vůni, něco romantického, silného.

Takže takhle silné téma dopisu bylo právě to, co mi ukázalo energii, proč do této věci jít.

Lukáš Trpišovský: Navíc pro nás bylo zajímavé, že jde o román ve verších, i když moc veršů v naší inscenaci nakonec nezazní, asi tak jako v našem Labutím jezeře moc z původního Čajkovského nebylo.

Pro nás je nejpodstatnější, že to je látka, která je obrazivá, a protože úzce spolupracujeme s výtvarníky Simonou Rybákovou a Jakubem Kopeckým, snažíme se vždy hledat náměty, které mají vizuální, obrazivý potenciál, nemusí se vše říkat jen ve slovech.

To bylo pro mě zajímavé. Jak přetavit poezii na jeviště.

Vznik textu inscenace

Lukáš Trpišovský: Na začátku jsme společně s herci dvakrát přečetli celý román.

Na tomto základě potom během zkoušení vznikaly situace, ke kterým jsme dopisovali texty, cílem bylo, aby textu nebylo příliš, ale aby to, co se na jevišti říká, bylo důležité.

Zbytek vyjadřujeme obrazem. Hodně rádi také improvizujeme s herci.

A už od Labutího jezera víme, že je to v Klicperově divadle možné. Herci jsou tu na tento způsob práce připravení a zároveň je těší, že mohou do práce autorsky vstupovat, že vytváříme naši společnou představu o Evženu Oněginovi.

Prostředí a výtvarné řešení

Lukáš Trpišovský: Prostředí jsme si se scénografem Jakubem Kopeckým pojmenovali jako zimní zahradu venkovského ruského sídla, zabydleného a pak opuštěného, ve kterém před námi vyvstane celý příběh, který se ve zdech tohoto domu odehrál, a zase před našima očima zmizí.

Kostýmy Simony Rybákové vycházejí z Puškinovy doby, ale i dnes by mohly patřit do současné módy a křídových časopisů, protože tak tomu bylo i tehdy, Oněgin se zkrátka uměl oblékat.

Postavy a herecká práce

Lukáš Trpišovský: Myslím, že s Martinem stavíme inscenaci tak, že nám je v určitou chvíli něčím blízká každá z těchto postav.

A byl bych rád, kdyby se nám to podařilo přenést i na diváky.

Martin Kukučka: Mám rád i postavy, o kterých je v Oněginovi jen zmínka, ale které my spolu s herci přivádíme na jeviště.

Každý tam vnáší nějakou životní zkušenost, nejde jen hlavní role.

V dalších rolích: Isabela Smečková-Bencová, Ondřej Malý, Kamila Sedlárová, Martina Nováková, Natálie Holíková, Marie Kleplová, Hynek Pech, David Smečka.

Význam inscenace pro soubor a divadlo

Martin Kukučka: Protože tu máte fantastický herecký soubor.

A to, co se snažíme přinést my s Lukášem, je krajina, do které se člověk může ponořit, jako by se ponořil do nějakého snu, kde si může zažít příběhy lidí a příběhy lásky, příběhy pocitu jak přežít, jak jít dál.

A to vše v takové snové rovině. Je to něco, co si potřebujeme každodenně prožívat, máme dojem, že jsme si to kdysi v sobě prožili a je hezké přijít, zopakovat si to a vidět na jevišti, jak si to prožívá někdo jiný podobně a třeba se v té situaci zachoval trošičku jinak a já mohu posoudit, zda jsem se v té situaci, která byla tak moc podobná, zachoval líp, nebo možná hůř, anebo se pro příště zachovám jinak.

Udělat si tohle setkání se situacemi, které jsou vlastně kolem nás pořád dokolečka, pořád se opakují a říkáme si, jak to, že jsem se znovu zamiloval a znovu je to špatně.

Ať se lidé přijdou naučit, jak se zamilovat správně.

Lukáš Trpišovský: A také je důležité říct, že Taťána je poslední role, kterou zde v Hradci Králové nastudovala Pavlína Štorková před svým odchodem do pražského Národního divadla.

Pro mě je to čest pracovat na poslední inscenaci, kterou vytváří v Klicperově divadle. Je zde tedy také velký důvod přijít právě na Pavlínku.

Pěna dní

Klicperovo divadlo v Hradci Králové na sobotní premiéře uvedlo adaptaci románu Borise Viana Pěna dní. Režírovali ji Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský, tedy umělecké duo SKUTR.

Pěna dní byla předposlední premiérou hradeckého divadla v sezoně 2015/2016.

Kukučka s Trpišovským, kteří v hradeckém divadle v minulosti režírovali Labutí jezero a Evžena Oněgina, si Pěnu dní vybrali, protože tím chtěli dovršit trilogii o lásce a vztazích.

Lukáš Trpišovský: Titul se nám zároveň líbil i proto, že po Labutím jezeře, které je sice spojováno hlavně s Čajkovským, ale je to vlastně německý námět, a po ruském námětu Evžena Oněgina jsme mohli celou trilogii uzavřít právě Francií.

Martin Kukučka: Samozřejmě celý román v jeho šíři se na divadelní jeviště přenést nedá, přesto si myslím, že se ho držíme docela věrně, možná věrněji, než tomu bylo u Evžena Oněgina.

Kukučka tvrdil, že se v inscenaci snažili zachovat rozmanitost a smysl pro detail, ale zároveň se pokusili více zdůraznit děj.

Tvůrčí tým a obsazení

V hlavních rolích se divákům představili Miroslav Zavičár, Jan Sklenář a Jiří Zapletal, jejich partnerky ztvárnily Marie Poulová, Marta Zaoralová a Natálie Holíková.

Autorem scény byl Jakub Kopecký, kostýmy vznikly podle návrhů Simony Rybákové, hudbu si vzali na starost David Smečka a skupina Mastix, jejíž hudební produkce byla součástí představení.

Boris Vian a předloha

Pěnu dní napsal Boris Vian v roce 1947, většího ohlasu dílo dosáhlo v 60. letech a od té doby se dočkalo řady činoherních, ale také muzikálového či filmového zpracování.

Vianův román nabízí látku založenou na proměnlivé realitě, detailech, nadsázce a silném tématu lásky. Pro režijní poetiku SKUTRu je podstatné, že příběh umožňuje spojovat děj s výtvarnými obrazy a hudebními situacemi.

SKUTR a práce s obrazem, hudbou a pohybem

Pro režijní dvojici SKUTR je důležité, aby se význam inscenace nevytvářel pouze prostřednictvím dialogu. Obraz, scénografie, kostým, hudba, práce s tělem a proměna prostoru vytvářejí další vrstvy divadelního sdělení.

Pro nás je nejpodstatnější, že to je látka, která je obrazivá, a protože úzce spolupracujeme s výtvarníky Simonou Rybákovou a Jakubem Kopeckým, snažíme se vždy hledat náměty, které mají vizuální, obrazivý potenciál, nemusí se vše říkat jen ve slovech.

Zbytek vyjadřujeme obrazem. Hodně rádi také improvizujeme s herci.

Jejich inscenace proto mohou spojovat klasickou literární nebo dramatickou předlohu s výrazným autorským výkladem. Výsledkem je divadelní tvar, ve kterém se příběh odehrává současně v konkrétních situacích i v asociativní, snové rovině.

Další spojení s novým cirkusem a pohybovým divadlem

SKUTR je spojován také s projekty, v nichž se propojují akrobacie, tanec, loutky a sportovní výkony v originálním pojetí nového cirkusu.

Kombinace akrobacie, tance, loutek a sportovních výkonů v originálním pojetí nového cirkusu.

Cirk La Putyka Praha / CZ.

Kombinace akrobacie, tance, loutek a sportovních výkonů v originálním pojetí nového cirkusu, jenž nahlíží na atmosféru české putyky skelným pohledem střízlivého půllitru.

Hospodská fantazie a změněná realita, na chvíli přestávají platit fyzikální zákony a hosté jsou svědky nečekaných akrobatických, hudebních i pohybových jevů.

Co se honí v hlavách hospodských štamgastů, předvádějí mistři ČR v akrobatických skocích na trampolíně, profesionální tanečníci nebo mistr bojového umění wu-shu.

Originální pojetí inscenace vychází z českých reálií hospodského života.

„La Putyka je hospodský nový cirkus,” přibližuje svůj projekt Rostislav Novák.

S inscenací La Putyka se soubor zúčastnil festivalů v Sydney, Šanghaji, Sarajevu, Edinburghu a dalších.

• Nominace na Total Theatre Awards, Fringe festival 2011, Edinburgh
• Cena Sazky a divadelních novin 2009
• Cena festivalu Skupova Plzeň 2010 - hudba, režie, herecký výkon
• Nominace na ceny Alfréda Radoka 2010 ve 3 kategoriích
• Divadelní inscenace roku 2009
• Cena diváka festivalu Young for Young
• Cena festivalu Next Wave

La Putyka nabízí skvělou zábavu, kde se jeden výstup přelévá do druhého, nápad stíhá nápad, publikum nemá nejmenší možnost se nudit a přizvaní umělci jsou skutečnými mistry svého oboru.

Program, předplatné a návštěva divadla

Divadlo nabízí několik typů předplatného pro různé skupiny diváků. 5 NEJ znamená pravidelnou dávku kultury po celou sezónu za výrazně nižší cenu než ostatní dospělá abonmá.

Obsahuje nejatraktivnější inscenace Klicperova divadla na Hlavní scéně i ve Studiu Beseda a zaručuje stálá místa v hledišti.

Neobsahuje sice festivalové kupóny, zato si jej můžete pořídit on-line a do divadla pak chodit bez vytištěné permanentky - jednoduše se prokážete eVstupenkou ve svém mobilu.

SWEET TEENS je ideální volbou pro žáky 2. stupně základních škol - nabízí pečlivě vybrané inscenace, které odpovídají věku i zájmům mladých diváků, a hraje se v podvečerním čase od 17:30.

Předplatné je jako stvořené pro celé party kamarádů, spolužáky i děti, které chodí do divadla s rodiči; na školách jej mohou hromadně zajišťovat také učitelé.

Každý předplatitel obdrží Divadelní zápisník, který jej bude provázet celou sezónou, a navíc během roku navštíví tři významné kulturní instituce v Hradci Králové: Klicperovo divadlo, Divadlo Drak a Filharmonii Hradec Králové.

Předplatné můžete pořídit on-line a do divadla pak chodit bez vytištěné permanentky - jednoduše se prokážete eVstupenkou ve svém mobilu.

tags: #skutr #klicpeovo #divadlo