Chcete vědět, jestli na svých kolojízdách jezdíte pomaleji než jiní lidé? Jaká je běžná rychlost jízdy na kole? Zda máte ještě více trénovat a snažit se dosáhnout lepších výsledků? Záleží samozřejmě jenom na vás, žádná rychlost není ta správná. Ale bývá dobré vědět, jak rychle kola jezdí.
Jak zjistit svou rychlost a srovnat se s ostatními
První užitečná věc jak zjistit vlastní rychlost jízdy je ta, že využijete Stravu (nebo jinou cestu sledování svého ježdění) - tam zjistíte po pár jízdách nejen průměrnou jízdu, ale i jak rychle jezdíte po rovinách či kopcích. Strava vám ale může pomoci i v porovnání vaší rychlosti s dalšími lidmi. Můžete si tam zjistit jak rychle jezdí jiní lidé, ať u žvaši přátelé nebo zcela cizí lidé, kteří nechávají mapy volně dostupné.
POZNÁMKA: Osobně? Když se mi nechce zbytečně honit a zároveň nijak výrazně nevyužívat příšlap na elektrokole tak průměrná rychlost bývá okolo 20 km/h. Když se chce, tak se dá v pohodě udržet 25 km/h. Rychlost jízdy se samozřejmě bude lišit podle druhu terénu - silnice, pole či les - i povahy terénu (rovina, kopce). Jiné to bude ve městě, jiné to bude mimo město. Výrazně se to změní pojedete li po či proti větru (ideální kombinace, po větru a z kopce). Rychlost je různá i pro různé typy kol. Silnička na silnici je prostě něco jiného než MTB na silnici. Obecně se udává, že běžná průměrná rychlost pro nevytrénované cyklisty a pro různé druhy terénu (nejedete jen po silnici a jen po rovině) je 20 km/h. 30 až 35 km/h jezdí ti, co už mají skutečně hodně najeto, umí to a jejich fyzické dispozice tomu odpovídají - a opět platí, že to chce dobrou silnici, v lese tohle samozřejmě nedáte. Chcete-li to přehledně? ještě větší? Platí i to, že kratší trasa může znamenat vyšší průměrnou rychlost (pokud nejde o svátečního jezdce). Čím více a déle budete na kole jezdit, tím větší je šance, že se vaše rychlost bude zvyšovat. PS: Ježdění na kole není o tom že závodíte o co nejvyšší rychlost. Mějte prostě tu svoji.
Dráhová cyklistika a velodromy
Podíváme-li se na dráhovou cyklistiku, zjistíme proč se rychlost na velodromu dává do popředí. Představte si, jak bezpečně by se jezdilo autem po dálnicích, kdyby všichni mohli brzdit pouze motorem. Dráhové kolo je osekané “až na kost”, zůstalo tam skutečně jen to nejdůležitější. Klopení vás drží samo o sobě díky odstředivé síle, takže jezdec jede vlastně prakticky stále rovně. Zpočátku je to trochu nezvyk, ale na malých dráhových kolech se naučí jezdit i děti v pěti letech. Nikdo jim totiž neřekl, že jim má to klopení vadit. Přehazovat tedy nelze, brzdit také ne. Pokud na dráze jede někdo další, jede vždy stejným směrem a v zásadě podobnou rychlostí. Všechny externality jako jsou auta, kanály, obrubníky, stromy či větve - nic z toho dráhař vnímat nemusí. Soustředit se proto může čistě na sebe a svůj výkon a rychlost. Právě toto je důvodem, proč se čistě rychlostní tréninky jezdí právě na velodromu. Stejně tak, proč velká většina nejlepších cyklistů má nějakou zkušenost s dráhovou cyklistikou v dětských letech.
Krom výkonu a rychlosti totiž právě chybějící přehazovačka zdůrazňuje jednu velmi důležitou složku techniky jízdy na kole. Což je možná největší benefit, kterého využívají cyklisté trénující na dráhových kolech. Díky pevnému převodu a nemožnosti přestat šlapat se každý dráhař naučí velmi dobře “kruhovému” šlapání, které je efektivní. Díky možnosti soustředit se výhradně právě na výkona techniku šlapání se také naučí sedět na kole velmi uvolněně a přesto se na něm nehýbat. Je to pohybová dovednost jako každá jiná, takže právě proto jsem zmiňoval ty dětské kategorie. Na dráze se tedy nejen závodí, ale hlavně trénuje.
Velodromy a místa pro veřejnost
Kam se za dráhovou cyklistikou vydat? Nejbližší velké závody, tedy zařazené do kalendáře mezinárodní federace UCI, jsou GP Framar (Praha) a hned následuje 500+1 kolo v Brně. Startovní dny jsou je víkend od 10.5 v Praze a následně v Brně od 14.5. Oba velodromy patří do kategorie zmíněných betonových drah, první má 333,3 a druhý 400m. Na obou velodromech existují hodiny pro veřejnost i kurzy dráhové cyklistiky, masovější akcí je pak festival Open House (18.5.).
V našich končinách bohužel nemáme halu, která by odpovídala požadavkům na pořádání světových akcí, takže za halovou dráhovou cyklistikou musíte do zahraničí. Šestidenní závody v Berlíně patří k zážitkům, který by si žádný fanoušek cyklistiky neměl nechat ujít. Pořadatelé se zaměřují na divácký zážitek, takže hezky míchají různé disciplíny od sprinterských po vytrvalostní závody. Každopádně zážitek je to zcela srovnatelný s návštěvou TdF, za mě možná i výrazně silnější. Velkým snem je výstavba haly a 250m dlouhého vnitřního dřevěného oválu. Snad se toho domácí dráhová cyklistika jednou dočká, vždyť největší stavitel drah po celém světě, Petr Junek by dráhu rád postavil i u nás.
Zatím se ale musíme spokojit s betonovým povrchem, který je ale třeba na třebešínském velodromu v Praze nově zrekonstruovaný a dráha tak patří ke světové špičce svou kvalitou. Ostatní dráhy u nás, tedy již zmíněné Brno ale i Plzeň a Prostějov zatím na větší rekonstrukce povrchu čekají. Možná se usměje štěstí na Břeclav a Petr Junek uskuteční svůj největší sen tam. Jako emigrant postavil část zatáčky velodromu, jakýsi ukázkový projekt, u sebe doma v Kanadě. Zatím se u nás ale musíme spokojit s betonovými drahami a tak je ale s příchodem jara možná výzva, zlepšit svoje cyklistické dovednosti. Ať už v rámci kurzů dráhové cyklistiky či individuálních lekcí, ale i různých teambuildingových akcí, které se na velodromech dají pořádat.
Velodrom v Pisárkách je stále funkční a zároveň nejstarší dochovaný velodrom na světě. Cyklistická dráha měří 400 metrů a jedná se o 7m zastřešený betonový ovál. Historie brněnského Velodromu sahá až do roku 1889, kdy byla na místě dnešního pozemku zřízena hliněná dráha zvaná Bauerák. To činí brněnský Velodrom nejstarší dosud fungující stavbu svého druhu na světě. Starší dodnes dochovanou stavbu bychom nalezli jen v anglickém Brightonu, ta však nenese charakter velodromu, jelikož jde o travnatou cyklistickou dráhu. Současná podoba Velodromu vychází z let 1967-69 kdy byla pro potřeby Mistrovství světa v dráhové cyklistice 1969 upravena klopená betonová cyklistická dráha z počátku 50. let 20. století a opatřena tribunou, částečným zastřešením, zázemím pro sportovce i diváky závodních utkání.
Betonový ovál cyklistické dráhy má délku 400 m a šířku 7 m s klopením zatáček. Na cyklistickou dráhu navazuje tribuna se stupňovitou tribunou o kapacitě 14 tisíc diváků. Střecha je zavěšena na ocelových táhlech a betonových sloupech. Na pozemku se nachází i dvoupodlažní budova šaten a zázemí pro sportovce a další provozní budovy. Na nich lze nalézt keramickou plastiku s motivem brněnského kola.
Další zajímavosti o světě vytrvalosti a rekordů
Na vytrvalostní stránce cyklistiky se objevují zajímavé rekorda a výkony. Denisa Mueller Korenek je držitelkou rekordu světového rekordu v rychlosti na kole. V září 2018 na solných pláních Bonneville v Utahu jela ohromující rychlostí 296 kilometrů v hodině. Převedení kola na dragster ukazuje, jak různorodé může být sportovní odvětví i mimo standardní silniční jízdu.
V říjnu 2016 pak Willis Sears Tower v Chicagu zdolal za 3 hodiny a 45 sekund. Mnoho dalších čísel a jmen ukazuje, že rekordy se často posouvají a inspirují další generace cyklistů. Mezi známé příklady patří i historie Brna a jeho Velodromu, který nabízí nejen závody, ale i kurzy a veřejné hodiny pro všechny úrovně.
