Vystrčená noha motorkáře není v zákoně, přesto na silnici funguje jako důležitý komunikační kanál - a špatná reakce řidiče auta může být nebezpečnější než neznalost samotná. Nejde o oficiální dopravní signál, ale o komunitní zvyk, jehož význam se určuje především podle situace, ve které se objeví.
Nejčastěji může vysunutá pravá noha znamenat poděkování řidiči auta, upozornění na nebezpečí u pravého okraje vozovky nebo technický pohyb při závodním brzdění. Pro řidiče automobilu je proto nejbezpečnější držet stopu, prudce nebrzdit ani neuhýbat, zvětšit odstup a sledovat okolí motorky.
Co může znamenat vysunutá noha motorkáře
Vysunutá noha motorkáře ve skutečnosti spojuje tři odlišné situace, které se liší kontextem, ne vizuálem. Vizuálně podobné, funkčně odlišné. A právě proto neexistuje jeden univerzální „slovník“.
Poděkování řidiči
Krátké odlepení pravé nohy od stupačky poté, co auto motorkáři uvolnilo místo nebo ho pustilo do pruhu. Pravá ruka drží plyn a přední brzdu, takže noha supluje mávnutí.
V některých evropských zemích jde o běžný ekvivalent zdvižené dlaně. Motorkář tím obvykle krátce reaguje na ohleduplné jednání řidiče automobilu, například na vytvoření prostoru nebo umožnění bezpečného zařazení.
Upozornění na nebezpečí vpravo
Ve skupinové jízdě pravá noha směřující k okraji vozovky znamená štěrk, díru, olejovou skvrnu nebo jinou překážku pro jezdce za ním. Pro levou stranu se naopak používá levá ruka.
Tento signál popisují materiály pro skupinovou jízdu i armádní bezpečnostní manuály. Řidič automobilu proto nemůže automaticky předpokládat, že jde o poděkování, zejména pokud se v okolí nachází krajnice, výmol, nečistota nebo jiná překážka.
Závodní „leg dangle“
Na okruzích MotoGP jezdci při brzdění před zatáčkou vysunují vnitřní nohu. Vizuálně to připomíná silniční gesto, ale funkce je čistě technicko-jízdní - práce s těžištěm, aerodynamickým odporem a stabilitou.
Závodník Cal Crutchlow to na oficiálním webu MotoGP popsal jako instinktivní reakci těla na extrémní brzdění, ne jako komunikaci. Na běžné silnici proto není správné přenášet závodní význam automaticky na každé vysunutí nohy.
Co říká český zákon
Podle zákona č. 361/2000 Sb. se změna směru jízdy signalizuje směrovými světly, při jejich poruše upažením. Vysunutí nohy v taxativním výčtu dopravních znamení nefiguruje.
Nejde tedy o oficiální signál, na který by ostatní účastníci provozu byli povinni reagovat stanoveným způsobem. Gesto tedy není zakázané, ale ani kodifikované.
Je to čistě komunitní zvyk, který se předává mezi jezdci, ne přes autoškolu. Jednotný kodex motorkářských gest ostatně neexistuje ani mezinárodně.
Americké zdroje kladou důraz hlavně na signalizaci nebezpečí vpravo, evropská praxe častěji zahrnuje i poděkování řidiči auta. Skupiny si signály typicky připomínají před společnou jízdou na krátkém briefingu - právě proto, že se na univerzální znalost nedá spoléhat.
Zajímavý je i detail, který zákon řeší u spolujezdce - ten musí mít nohy na stupačkách. U řidiče motocyklu ale takto explicitní formulaci pro běžnou jízdu nenajdete.
Jak reagovat, když motorkář vysune nohu
Praktická reakce je jednodušší, než by se zdálo. Nejužitečnější ponaučení pro řidiče auta zní: nemusíte umět gesto „přeložit“. Musíte umět situaci bezpečně ustát.
- Držte stopu. Žádné prudké uhýbání ani brzdění.
- Zvětšete rezervu. Nechte kolem motorky víc místa, než máte ve zvyku.
- Čtěte kontext. Podívejte se na kraj vozovky - gesto může souviset s překážkou, kterou z auta nevidíte.
- Nesnažte se „odpovídat“. Motorkář od vás nečeká gestikulaci, čeká předvídatelnost.
Největší riziko není v tom, že gesto nepochopíte. Je v tom, že na něj zareagujete trhavým manévrem v momentě, kdy je motorka zranitelná a špatně viditelná.
Klidná, stabilní jízda je vždycky správná odpověď - ať noha znamená „díky“, „pozor“, nebo cokoli mezi tím.
Proč auta motorkáře přehlížejí
Tragická bilance řidičů motocyklů - letos už jich na silnicích zemřelo čtyřicet a dva spolujezdci. Loni za celý rok jich bylo šedesát.
Podle policie patří mezi hlavní příčiny tragických nehod motorkářů přecenění schopností, hlavně pak nezvládnutí stroje ve vysokých rychlostech. Přes 40 procent nehod pak zaviní řidiči osobních aut, kteří jezdce na motorce přehlédnou a nedají jim přednost.
Americká studie FHWA o příčinách nehod motocyklů zjistila, že u vícevozidlových kolizí přispěla chyba jiného řidiče v oblasti sledování provozu, tedy včasného zaregistrování motorky, k plným 70 % případů. Nejčastějším scénářem bylo levé odbočení auta před motocyklem.
V českém kontextu BESIP ve své kampani „Hele, motorka!“ upozorňuje na totéž: řidiči aut motorkáře přehlížejí a až 40 % nehod se zraněním motocyklisty zaviní právě oni.
„Motorkář může být v zákrytu za dalším vozidlem, případně ho řidič vůbec nevnímá,“ komentuje Jan Straka z policejního prezidia záběry z dopravních nehod osobních aut a motorkářů.
Situace, kdy řidiči aut nedají přednost motocyklistům, kterým zbydou jen zlomky vteřin na reakci. „Tady odsud není vidět, auto máme schované nebo motorkáře za živým plotem. Teď teprve zjišťuju, že se něco děje, ale moje reakční doba je vteřina. A pak když šlápnu na brzdu, tak už jsem čumákem v tom autě, potažmo v tom motorkáři,“ ukazuje názorně nepřehledné místo hlavní instruktor z organizace Učme se přežít Jiří Novotný.
Chyby motocyklistů v zatáčkách
Často ale chybují i někteří motocyklisté, hlavně při průjezdu zatáček. „Typicky - rovinka, přijíždím, brzdím, zkracuji si dráhu a už mě to vynáší. Čím víc brzdím, tím víc mě to vynáší,“ přiblížil Novotný na praktickém případu.
„V tu chvíli, kdy mě to vynáší, tak musím uvolnit ruce, nasměrovat pohled a položit se do té zatáčky. Ve chvíli, kdy sáhnu po brzdě, tak mě to bude vynášet ještě o to víc,“ dodal.
I proto je podle něj důležité neustále trénovat jízdní schopnosti a usedat na motorku jen v kvalitním oblečení. Praxe ale ukazuje, že někteří motocyklisté to stále podceňují.
Uvolnění horní části těla
Nechte vršek těla a hlavně ruce s lokty úplně uvolněné a snažte se motorku řídit spíš přenášením váhy než silou pomocí rukou. Je to bezpečnější a pohodlnější.
Nebudete zbytečně plýtvat energií a motorka bude stabilnější. Nedržte řídítka křečovitě, při brzdění se do řídítek nezapírejte, ztratíte tím cit na ovládání páček.
Pohled a práce s tělem
Lehce si vysedněte (asi tak na půl zadku) do vnitřku zatáčky. Někdo preferuje sedět úplně vzadu, jinému naopak vyhovuje naplácnutí na nádrž - obojí je při normálním ježdění správně, dělejte to hlavně tak, abyste neměli pocit jakéhokoliv omezování a nebyli jste v křeči.
Správné přenesení váhy pomůže projet zatáčku svižně a bezpečně. Všechno závisí na rychlosti, kterou jedete.
Při klidné turistické jízdě nemá cenu do zatáček vysedat, ale bude stačit pracovat s horní polovinou těla. Skloňte hlavu do míst, jako kdybyste se snažili dát pusu svému vnitřnímu zrcátku.
Držte ji uvolněnou a natočenou tak, abyste mohli správně směřovat svůj pohled. Je chybu hlavu rovnat tak, aby byla rovnoběžná s horizontem.
Nechte mi přirozeně lehce „spadnout“ do zatáčky - pomůže vám to při zatočení.
Brzdění a rozjíždění
Ty ovládejte tolika prsty, kolik vám bude vyhovovat (nikdy ne ale všemi prsty), doporučujeme používat dva, pomáhá to citlivěji dávkovat a budete mít stále oporu v řídítkách.
Při prudším rozjezdu se nezapírejte toporně do stupaček, motorka by se mohla naklonit, tedy začít zatáčet.
Správná poloha nohou
V zatáčkách je nutné mít špičky na stupačkách, jinak se zbytečně omezujete v náklonu, a to může být nebezpečné - polopaticky řečeno, mohlo by vám to i ubrousit špičku boty nebo dokonce „vzít“ nohu pod stupačku!
Uprostřed nohy navíc není žádný cit, takže se opírejte v místech, kde končí prsty u nohou.
Koleno na zemi
Mít koleno na zemi je skvělý pocit, ale tato technika jízdy patří hlavně na závodní okruh. Uvědomte si, že dřít kolenem o asfalt vás nezrychlí.
Funguje jen jako indikátor naklonění motorky. Abyste si dali koleno, musíte jet rychle a sedět na motorce ve správné pozici.
Také vás ve volném pohybu nesmí nijak omezovat kombinéza!
Ochranné oblečení může zachránit život
Život může zachránit i kvalitní oblečení. Právě kvalitní motorkářské oblečení zachránilo život 49leté Zdeňce Hildové.
Před měsícem jela s kamarádem na projížďku. Na rovném úseku v mírné zatáčce ale do ní najel řidič osobního auta.
Náraz byl tak silný, že ji vymrštil ze stroje a přišla o část levé nohy. „Obrovské štěstí, že tam byl kamarád, který mi to zaškrtil, a zastavil tam nějaký hasič a spolu tito dva zavolali záchranku a měli záchranáře na telefonu,“ přiblížila vypjaté momenty Hildová.
Kromě utržené nohy prodělala ještě čtyři další operace. Tvrdí, že jí kvalitní oblečení a ochranné prvky, třeba takzvaný páteřák, zachránily život.
„Když máte tři děti, tak si řeknete - ano, udělám všechno správně,“ svěřila se Hildová. „V životě jsem nebourala, ani v autě. A vlastně mi řekli, že jsem měla obrovské štěstí, protože takové nehody se nepřežívají,“ dodala.
Podporu má teď hlavně v rodině a v naději, že dostane protézu. „Ty děti to vidí jako černou a bílou. Černá znamená - máma není, bílá - máma je. Ale nemám nohu a vlastně oni na to koukají úplně stejně. Máma vstane z postele, dají jí umělou nohu a všechno bude jako dřív. Takže na tom musím tady makat, aby to vlastně bylo jako dřív,“ je přesvědčená Hildová.
Co nejdřív se chce vrátit do práce. A věří, že i na motorku.
Jízda na motorce po amputaci levé nohy
Bikeři s umělou levou nohou nejsou až tak neobvyklým jevem jak by se na první pohled možná mohlo zdát. Bez nohy se na motorce dá jezdit docela dobře, jen je nutné handicap zohlednit.
Umělá levá noha znamená nemožnost řazení, takže je zapotřebí buď mít motorku s automatickou převodovkou (takových je minimum, pokud neuvažuju skútry) a nebo spíš dodatečně instalovaný tzv. "electronic shifter", který je ovládán ručně z řídítka.
Motorek s automatem ke prekvapive dost, v tom by nemusel bejt problem. Skupiny ridicaku na to myslim pamatuji a je skupina A 78, ne?
V dnešní době už existují motorky, co mají řazení na ruce, nebo automat. U některých typů motorek by snad bylo možné udělat i mechanické přepákování s řazením na pravé straně.
Automatická převodovka a ruční řazení
Radenie na riaditkach je myslené klasika + - tlačítkami, ako majú Hondy u DCT, posledne aj Yamaha Y-AMT /možno tu niekto myslel na nejaké prepákovanie z radičky pod motorom/.
To je úplna pohoda, prstom si ťukneš čo chceš, lepšie ako automat u BMW, kde do toho môžeš zasiahnúť, ale musíš preradiť ľavou nohou.
Jak už tu padlo, motorek s automatem je dost. Aprilia Mana, Honda NC apod. Po absolvování dostaneš řidičák s omezením na automat.
U některých motocyklů může být vhodné také mechanické řešení. Uživatelé popisují například mechanické přepákování řadicí páky, řazení na pravé straně nebo elektrický aktuátor ovládaný levou rukou.
Elektrický aktuátor a ovládání z řídítek
Tady je jedna jednonožka pravonožka, řadí levou rukou skrz nějaký elektrický aktuátor.
Právě že si tou protézou přibržďoval i když nechtěl, takže si to nechal předělat na páčku na levou ruku.
Řešení ovládání musí odpovídat konkrétnímu handicapu, typu protézy, konstrukci motocyklu a způsobu, jakým jezdec ovládá spojku, řazení a brzdy.
Mechanické úpravy řazení
U některých typů motorek by snad bylo možné udělat i mechanické přepákování s řazením na pravé straně.
Ne že bych to chtěl zlehčovat, ale když máš obutý motokrosový boty, tak toho kotníkem moc nenapohybuješ, a taky dokážeš řadit. Takže s nějakou drobnou úpravou řadicí páky by ani tohle neměl být problém.
Na moderních motorkách to chce víc práce se "špičkou" nohy. Takže záchodovější posez, a ovládat řadičku "kolenem".
Jeden z jezdců s omezenou pohyblivostí levé nohy popsal vlastní zkušenost takto: „Rýchlosť prehodíš tak že zdvihneš celú nohu. Vozím sa tak už minimálne 100 tisíc km.“
Výběr vhodného motocyklu
Podle zkušeností jezdců může být pro začátek vhodnější skútr nebo motocykl s automatickou převodovkou. „Podľa mňa by bolo vhodné, aby si sa rozjazdil na skútri, keď si ešte na motorke nejazdil.“
S B můžeš na skútr a uvidíš. Jsou i 3-kolky skútry. Určitě jde i upravit řadička pro protézu.
Na začátku bych doporučil ten skůtr, a třeba najít autoškolu, kde mají hondu NC750X, ta řadí sama a dobře, tj pro začátečníka obecně fajn hodná motorka.
Motorka s automatickou převodovkou nemusí být pouze dočasným řešením. Pro někoho může představovat dlouhodobě nejjednodušší a nejbezpečnější způsob, jak se věnovat jízdě bez nutnosti složitě upravovat řazení.
„Akorát musí být v režimu sport, jinak to dost podtáčí motor.“
Posez a stabilita
Jediný problém je ak máš moto s posedom ako trebárs na superšporte,kde je teda dosť zalomena noha v kolene. Na ostatných motorkách sa vozím bez obmedzenia.
Raději jezdí na jawě, protože zvedá snáz celou nohu. Takže záchodovější posez může usnadnit ovládání stroje i práci s protézou.
Samozřejmě základ je záchodový posez.
Řidičské oprávnění a zdravotní způsobilost
Pokud jezdec přišel o levou nohu ještě před získáním řidičského oprávnění na motocykl, je nutné řešit nejen samotné úpravy stroje, ale také zdravotní způsobilost, autoškolu a podmínky závěrečné zkoušky.
Nejdřív si zjisti u lékaře, zda a s jakým omezením ti vydá osvědčení o zdravotní způsobilosti.
Pak se rozhodni, na jaké motorce by jsi chtěl jezdit a jakou případnou přestavbu by to obnášelo.
Potom bych zkusil oslovit všechny motoškoly, zda takto přestavěnou motorku nějaká motoškola nemá.
Pokud ne, domluvit se s nějakou motoškolou, zda a za jakých podmínek by byli ochotni zařadit TVOJI vlastní motorku do stavu výcvikových vozidel a zda by to místně příslušný úřad, který má ve své gesci autoškoly (zkušební komisaři), akceptoval.
Pokud by to bylo akceptovatelné jak ze strany motoškoly, tak i úřadu - kup si motorku, nech ji přestavět, nech ji zapsat jako výcvikové vozidlo, absolvuj výcvik, nech motorku vyřadit ze seznamu výcvikových vozidel.
Výcvik na vlastní motorce vyžaduje schválení motocyklu jako výcvikového vozidla na místně příslušném registru vozidel dle bydliště jeho vlastníka.
Následně si žadatel přinese originál TP takto schváleného motocyklu, autoškola si jej po dobu výcviku musí přidat do registrace.
Výcvik na nezbytně nutnou dobu (do dosažení samostatného zvládnutí zákl. úkonů) bude probíhat na motocyklu autoškoly vybaveného druhým ovládáním, po zvládnutí základů bude žadatel pokračovat ve výcviku na vlastním motocyklu, zkoušku bude rovněž skládat na svém motocyklu.
Takže klidně můžeš začít na cvičáku i s motorkou autoškoly, akorát ti tam někdo cvakne kvalt.
Existují webové stránky s názvem "autoškolský ombudsman", kde by ti rovněž mohli podat fundovanou radu. Nebo se obrať přímo na Asociaci autoškol.
Praktické zkušenosti s jízdou po amputaci
Petr Přichystal ze Žďáru nad Sázavou svou nablýskanou Hondu 750 připravuje na jarní otevírání silnic. Na první pohled není na stroji nic divného, ale při bližším zkoumání si všimnete několika drobných odlišností - tou nejvýraznější jsou podpůrná kolečka vedle zadního kola.
„Motorku jsem si koupil asi v padesáti na starý kolena, to jsem měl ještě nohy. Bohužel, když mi bylo padesát devět pryč, přišel jsem o pravou nohu nad kolenem,“ vzpomíná.
Šel na zákrok s kotníky, po němž si myslel, že bude do týdne zpět v práci. Nakonec všechno dopadlo úplně jinak - kvůli agresivní baktérii se vracel z nemocnice až po čtyřech měsících a ještě bez nohy.
„Ale první moje věta, když jsem se probral z narkózy na JIPce, byla: na tu motorku stejně vlezu,“ vypráví s emocemi.
„Po šestnácti dnech po amputaci nohy už jsem byl na motorkářském srazu, samozřejmě mě tam vzali kamarádi autem,“ dodává Petr Přichystal.
Návrat na motorku
O nohu přišel na konci léta 2010, ale jarního otevírání silnic o půl roku později se účastnil už na motorce. Tehdy ale bylo ježdění hodně náročné.
„Přehodit nohu s protézou, opřít se o ni, někdy se stalo, že mi pochopitelně ujela a z toho je strach,“ vypráví motorkář.
Na křižovatkách nebo při vystupování se musel opírat o zdravou nohu, která už po chvílí cítí tíhu stroje a námahou vibruje.
„Pak jsem ale na internetu uviděl úpravu pro kluky, co jsou od pasu dolů ochrnutý, a se svým osobním mechanikem Jirkou Pavelkou z Přibyslavi jsme s autorem nápadu domluvili, že jeho nápad můžeme použít i na moji motorku.“
Podpůrná kolečka
Kolečka drží daleko těžší stroj, takže jejich konstrukce je jiná. Sklápějí se tlačítky na řídítkách tak, že píst je pomalu spustí dolů nebo zpět nahoru.
„Budeme to ještě vylepšovat, potřeboval bych, aby ten píst byl rychlejší na křižovatkách, šup, šup,“ plánuje nadšený motorkář.
Upravenou má i stupačku na nohu s protézou, zrcátko a další drobnosti. „Dřív mi museli pomáhat kamarádi. Teď si sám vycouvám z garáže, na parkovišti se jakkoli otočím, všechno,“ říká spokojeně.
Úpravy motocyklu podle potřeb jezdce
Příklad Petra Přichystala ukazuje, že úprava nemusí řešit pouze řazení. Podle konkrétního handicapu může být nutné upravit opěrnou část, stupačku, zrcátka, stabilizační systém nebo ovládání na řídítkách.
Upravený motocykl musí umožnit bezpečné rozjetí, zastavení, manévrování, opření při nízké rychlosti i bezpečné zvládnutí situací na křižovatkách a při parkování.
Vycouvám, otočím se, udělám esíčko, cokoli. Tak popsal Petr Přichystal možnosti, které mu úprava motocyklu umožnila.
Psychické přijetí amputace a návrat k běžnému životu
„Byl to skok do vody. Buď se naučíš plavat, nebo se utopíš,“ říká dnes jednačtyřicetiletá žena, která se rozhodla nevzdat. Navzdory všemu se snaží žít naplno.
Pracuje ve světě financí, sportuje, cestuje a svůj volný čas věnuje čtyřnohým parťákům. Její životní motto? „Proměňuj svůj život v sen a své sny ve skutečnost, vše je možné.“
Následky nehody
Řídila jsem motorku. V poslední zatáčce té jízdy mi motorka ujela na štěrku, spadla jsem, částečně do protisměru.
Než jsem se stačila zvednout a odejít, vyjelo v protisměru auto, které na situaci vůbec nezareagovalo - nebrzdilo a přejelo mi nohu.
Po nehodě se mi změnil celý život, nejen fyzicky, ale i psychicky. Strávila jsem měsíc na JIP a následně tři měsíce na rehabilitaci, kde jsem se učila znovu chodit, správně zapojovat celé tělo a pracovat na vnitřní stabilizaci.
Postupné přijímání nové reality
Myšlenka, že se chci co nejdříve vrátit k běžnému životu. Pomohlo mi odhodlání žít normálně co nejdříve.
V takové situaci je na každém, „jestli se naučí plavat, nebo se utopí“. Já jsem se tehdy jasně rozhodla, že se naučím plavat.
Když jsem se dozvěděla o amputaci, první myšlenka byla jasná: Chci se co nejdřív vrátit k běžnému životu. Já se rozhodla nevzdat to a žít.
To rozhodnutí mě drželo nad vodou a dalo mi sílu jít dál. Chtěla jsem se znovu postavit na vlastní nohy, ať už v jakékoli podobě.
Protéza a návrat k pohybu
Znovu se postavit na nohy bylo zpočátku to jediné, na co jsem se soustředila. Každý malý krok byl vítězstvím.
Když jsem jednoho dne opravdu stála, přišla další výzva, naučit se znovu chodit. Postupně jsem si uvědomila, že to není jen o fyzické síle, ale i o přijetí vlastního těla.
Bylo nezbytné přijmout protézu jako součást sebe a důvěřovat jí stejně jako své druhé noze. To mi pomohlo najít rovnováhu - nejen tu fyzickou při chůzi, ale i vnitřní.
Než jsem se znovu postavila na obě nohy a mohla po nich chodit, trvalo to zhruba půl roku. Byl to proces, který zahrnoval nejen zhojení jizvy, ale i přípravu pahýlu na to, že se na něj bude nasazovat lůžko a umělá noha.
A pak přišla fáze učení se chůzi - krok po kroku, s trpělivostí a vytrvalostí.
Když jsem se poprvé postavila na protézu, věděla jsem, že všechno, co tomu předcházelo, stálo za to. V duchu jsem si říkala: „Jsem zpěěěět!“
Vztah k vlastnímu tělu
Péče o jizvy a pokožku nohy se stala mým každodenním rituálem. A péče o mé tělo pro mě není nutnost, je to projev sebelásky.
Láska, kterou svému tělu dávám, se mi vrací. Naučila jsem se s ním pracovat a vnímat ho více než dřív.
Vše se přizpůsobovalo mým možnostem. Postupem času jsem s pomocí trenérů objevila způsoby jak cvičit a dnes jsem se svou formou velmi spokojená.
Důležité je stále hledat cestu, dokud ji nenajdete - a nepolevit.
Musela jsem se se vším sžít, naučit se o nohu pečovat a zároveň pracovat na sebelásce. Uvědomila jsem si, že mě tahle noha bude provázet po zbytek života - a bez přijetí by to nešlo.
Dnes své tělo miluji a jsem nesmírně vděčná za to, co všechno zvládlo a jak je silné. Každý krok, který jsem na této cestě udělala, pro mě znamenal kousek naděje a přibližoval mě zpět k normálnímu životu.
Handicap jako součást identity
Hendikep není nic špatného - naopak, odlišuje nás od ostatních. Nikdo na vás nezapomene, jste ta, co… nemá nohu. 😄 A proč to nevzít jako jedinečnost?
Už delší dobu pracuji na tom, abych se odnaučila to, co nás společnost přiměla si myslet - že odlišnost je něco negativního. Vždyť to tak vůbec není.
Když se na to podíváme jinak, jsme jedinečné. Všechno je o postoji. Pokud si řekneme „jsem jedinečná“, začne se podle toho chovat i naše okolí.
Zkuste to. Nic tím neztratíte. Uvidíte, co se začne dít.
Návrat k aktivitám
Mně tato životní zkušenost dala tolik dobrého, že jí rozhodně nelituji. Dalece to převyšuje fakt, že nemám nohu.
Fyzicky se cítím lépe než kdy dřív. Můžu dělat cokoliv, co chci, i když se to občas musí trochu přizpůsobit mému stavu.
Naučila jsem se, že všechno jde, když člověk chce. A po psychické stránce? Je důležité na sobě stále pracovat, naslouchat svému tělu i intuici.
Teď už to jen prohlubuji a díky tomu objevuji další cesty, jak se posouvat dál.
Bezpečný návrat k jízdě
Rozhodnutí vrátit se na motorku po amputaci by mělo vycházet z reálné schopnosti bezpečně ovládat konkrétní stroj, nikoli pouze z odhodlání. Nejdříve je nutné ověřit zdravotní způsobilost, zvolit odpovídající motocykl a vyzkoušet ovládání v kontrolovaných podmínkách.
S B můžeš na skútr a uvidíš. Jsou i 3-kolky skútry. Určitě jde i upravit řadička pro protézu.
Pokud jezdec nemá s motocyklem zkušenosti, může být vhodné nejprve získat jistotu na skútru nebo motocyklu s automatickou převodovkou. Teprve poté lze posoudit, zda je potřebná další úprava stroje.
Hlavně se nenech odradit. Pokud ti bude nějaký chytrolín tvrdit, že to nejde. jdi jinam. Držím palce.
Fanánek jezdil na motorce před třiceti lety. Vůbec neřeš a jdi do toho.
Současně je třeba respektovat zákonné podmínky, posudek lékaře, omezení uvedená v řidičském oprávnění a skutečné možnosti konkrétního motocyklu.
