Milan Jelínek se jako první koloběžkář zapsal do francouzského klubu bláznů, kdy během jednoho dne vyjel Mont Ventoux ze všech tří stran. Milan Jelínek jako první koloběžkář zdolal klasický cyklistický nesmysl - Mt. Ventoux ze všech tří stran během jediného dne.
Club des Cinglés du Mont Ventoux dokonce na základě Jelenova výkonu přislíbil, že zařadí koloběžku jako oficiální „zdolávadlo“ Mont Ventoux ze tří stran. Po loňské trojnásobné výjezdové premiéře na koloběžce v jednom dni se podařilo s francouzskou stranou domluvit zavedení nové kategorie, a tím i oficiálně vstoupit do „klubu bláznů“.
Co znamená výzva Cinglés du Mont Ventoux
Cyklista, který zvládne vyjet na horu ze všech tří stran, se může zapsat do místního "klubu bláznů" zvaného Cinglés du Mont Ventoux. Tato výzva rozhodně stojí za to.
Dnes na Mont Ventoux vedou asfaltové silnice celkem tři. Každé ze stoupání je výkonem samo o sobě a zdolání všech tří výjezdů za den je považováno za bláznovství.
S tím přišel v roce 1988 Christian Pic, který toto "bláznovství" vyzkoušel a pro další nadšence založil klub Cinglés du Mont Ventoux. Sám se stal jeho prezidentem a za člena je přijatý každý, kdo zvládne všechny tři stoupání v jediný den.
O deset let později přibyla kategorie Galérien, jež přidává čtvrtý, nesilniční, výjezd po lesní cestě. V roce 2007 se Florence Girard stal prvním "Bicinglé", což znamená, že výzvu tří výjezdů zvládl za den dvakrát.
Znamená to nastoupat cca 8800 metrů. Takových dvojbláznů je do dneška (09/2024) registrováno 452, galériens téměř dvojnásobek a "obyčejných" Cinglés už je přes 20 tisíc.
| Kategorie | Podmínka |
|---|---|
| Cinglés du Mont Ventoux | Všechny tři silniční výjezdy během jediného dne |
| Galérien | Tři silniční výjezdy a čtvrtý nesilniční výjezd po lesní cestě |
| Bicinglé | Výzva tří výjezdů zvládnutá za den dvakrát |
Mont Ventoux: větrná hora Provence
Stoupání na větrnou hůrku patří mezi strašáky Tour de France a to nejen kvůli rozmarům počasí. V historii závodu se tu odehrávalo nespočet dramatických scén, které ne vždy dopadly dobře.
Hora Mont Ventoux dostala svůj název právem. Nejvyšší zaznamenaná rychlost větru tu dosáhla 320 km/h. Mistral přes 90 km/h tu vane 240 dní v roce.
Kousek pod vrcholem se nachází příznačně pojmenované Col des tempêtes - sedlo bouří. Holé vrcholové partie vytváří díky bílému vápenci dojem, že špička hory je zasněžená po celý rok.
I proto si tento velikán "Géant de Provence" vysloužil přezdívku Mont Chauve - Plešatá hora. Není to nadmořská výška (1910 m), ale prominence, jež činí horu tak výraznou.
Holý hřeben je ze všech směrů vidět z veliké dálky při pohledu z vinic a olivových hájů levandulové Provence. Vrchol je jasně patrný díky padesátimetrové bílé telekomunikační věži, jež trčí z vápencové měsíční krajiny.
Ta v padesátých letech nahradila původní meteostanici z roku 1882. V souvislosti se stavbou observatoře byla vybudována i přístupová silnice.
Tři silniční výjezdy na Mont Ventoux
Pro zajímavost, výstupové trasy na posvátnou větrnou horu Tour de France, kde těsně pod vrcholem naleznete památník úmrtí Toma Simpsona, jsou tyto:
| Trasa | Délka | Převýšení | Průměrný sklon | Maximální sklon |
|---|---|---|---|---|
| Malaucène | 21,2 km | 1570 m | 7,5 % | 14 % |
| Sault | 25,8 km | 1210 m | 4,7 % | 12,5 % |
| Bédoin | 21,5 km | 1620 m | 7,5 % | 12,5 % |
Trasy vedoucí po silnici na horu ze třech městeček jsou dlouhé přes 20km a mají stoupání do 14,5%.
Výjezd z Bédoinu
Délka: 21,5 km. Převýšení: 1620 m. Průměrný sklon: 7,5 %. Maximální stoupání: 12,5 %.
Stoupání z Bédoinu bývá považováno za nejnáročnější, zřejmě kvůli nejvyššímu převýšení. Začíná se na jižním úpatí hory ve vinařském městečku Bédoin.
Nad plantážemi vinné révy a oliv se tyčí bělostný hřebem, jehož nejvyšší místo poznáme podle mohutného vysílače. Vypadá daleko, ale za dvě hodiny jsme tam.
Zpočátku je stoupání mírné, než se dostane do lesa. Pak v serpentinách přidává na sklonu.
Občas se stromy rozestoupí a prosvítá výhled na náš cíl, holý vrchol s vysílačem. Těsně nad hranicí lesa se zprava připojuje silnice ze Saultu.
Právě tady se nachází Chalet Reynard, horská chata, v níž je dnes restaurace a oblíbená zastávka stoupajících cyklistů. Ve svahu nad chatou je několik lyžařských vleků a sjezdovek.
Silnice pokračuje dalších šest kilometrů podél hřebene, teď už měsíční krajinou bílé vápencové suti. Vrcholový vysílač a meteostanice se pomalu přibližuje.
Dva kilometry pod vrcholem zastavujeme u pomníku Brita Toma Simpsona, jež tu v roce 1967 na etapě Tour de France zkolaboval a zemřel. Kromě velké dávky amfetaminu byla příčinou jeho kolapsu i dehydratace.
Proto dnes kolemjedoucí cyklisté pokládají na jeho pomník láhve s vodou. Cesta je lemovaná žlutočernými tyčemi.
Výjezd z Malaucène
Délka: 21,2 km. Převýšení: 1570 m. Průměrný sklon: 7,5 %. Maximální stoupání: 14 %.
Pod západními svahy leží vesnička Malaucène s malebným středověkým centrem a restauracemi a prodejnami cyklistických suvenýrů na hlavní třídě.
S Bédoinem je propojená dvanáctikilometrovou silnicí podél úpatí hory, klikatící se lesem přes Col de la Madeleine (448 m). My se ale vracíme, odkud jsme přijeli a stoupáme podruhé na Mont Ventoux.
Hned nad vesnicí se dostáváme do lesa a šlapeme stále vzhůru. Stoupání se v nejprudších částech dostává na 14 %.
Občas se otevírají daleké vyhlídky směrem na sever, do členité krajiny s vápencovými skalami. Necelých 6 km pod vrcholem je odbočka do rekreačního střediska Mont Serein.
Na severních svazích tu mají dalších několik lyžařských vleků. Tou dobou máme ty nejprudší úseky za sebou a ještě pár zatáček si užíváme závětří lesa.
Výhledy se otevírají až těsně pod vrcholem. Míjíme kouli moderního radaru, kapli svatého kříže a dřevěnou věž původní meteostanice.
Nemilosrdné klimatické podmínky se na ní značně podepsaly. Jsme podruhé na vrcholu.
Výjezd ze Saultu
Délka: 25,8 km. Převýšení: 1210 m. Průměrný sklon: 4,7 %. Maximální stoupání: 12,5 %.
Stoupání ze Saultu překonává nejmenší převýšení na nejdelší vzdálenosti. Proto si ho jako nejmírnější necháváme na závěr.
Nad levandulovými pláněmi vypadá vrchol opravdu daleko. Brzy jsme zase zpátky v lese a mírně stoupání se jede dobře.
Obloha výrazně tmavne a radar je neúprosný. Poslední kilometr před Chalet Reynard sprintujeme a s prvními kapkami se schováváme v přístřešku u toalet.
Déšť ustává a vítr žene mraky přes vrcholová suťoviska. Ve světle zapadajícího slunce se na chvíli barví do oranžova, pak všechno mizí v mlze.
Rychlé foto číslo tři, rozsvítit světla a vzhůru dolů do mlhy. Boční vítr se nepříjemně opírá do kol a hlubohé spáry v asfaltu jsou občas vidět až na poslední chvíli.
V lese už se jen tu a tam povaluje obláček mlhy a s zbývajícími výškovými metry se otepluje. Máme za sebou celkem 141 km a nastoupáno 4470 metrů během tří výjezdů na Mont Ventoux.
První oficiální koloběžkářský výkon
Na koloběžce vyjet na tento kopec třikrát v jednom dni a tím se zařadit do francouzského „klubu bláznů“ mám v hlavě už delší dobu nejen já (ale i Michal K., Miloš T., Kája C. a další).
Trasy vedoucí po silnici na horu ze třech městeček jsou dlouhé přes 20km a mají stoupání do 14,5%. Svojí první jízdu začínám nejtěžším výjezdem ráno z Malaucéne.
Na pravé straně v hezké vile bydlí místní psychiatr, ale je ještě příliš časně na to, abych se ho šel zeptat, zdali je to dobrý nápad takhle jezdit nahoru a doluů.
Míjím zrušený kemp a (ještě) natěšen letím do kopce po špičkové silnici, která má nahoru při kraji pruh vyhrazený pro cyklisty.
Cestou mě občas předjede někdo na silničce, pár slabších kusů předjedu i já a s časem těsně pod dvě a půl hodiny jsem na vrcholu.
Je tady zatím jen pár lidí a fotografové, kteří sem každodenně jezdí za svým chlebem, začínají rozbalovat své nádobíčko.
Sjíždím z „měsíčního kopce“ ze začátku po nepříjemných příčných dilatačních spárách přes vozovku, teď ještě docela svižně v zatím minimálním provozu do Saultu.
Tady obracím a jedu v začínajícím vedru mírnějším stoupáním zpět. Krajina je nádherně provoněná levandulemi, které se tu hojně pěstují a produkty z nich se prodávají přímo u těchto farem při silnici.
Dnes mám výjimečně namontovaný držák na další lahev, ale i tak se zdá, že na dvě lahve vyjet tento kopec je i pro mne (který moc nepije) limitní.
Cestou si dám hnusnej gel, hnusnou tyčinku a začíná se projevovat lehká únava. Teplota 3km pod vrcholem ukazuje 30 stupňů.
Všechno tohle dohromady způsobí, že se mi udělá při průjezdu kolem pomníčku cyklolegendy Toma Simpsona slabo, a jsem rád, že se doplácám podruhé na vrchol.
Sjíždím opatrně dolů do Bedoinu. Provoz nahoru i dolů je velmi silný a nemá cenu se tady zrakvit zbytečně riskantní jízdou.
Stále mi není akorát, zkusím se najíst a při pohledu nahoru na nekonečně vzdálený vrchol kopce se musím hodně přemlouvat, že se mi v tom pekelném vedru zase chce.
Jízda má do svižnosti hodně daleko, začínám toho mít dost. Napadají mne podobné myšlenky, jako měl Honza Vlášek na Giru - co tady vlastně blbnu, proč nejdu raději s chotí do vinice na dobré vínko?
Zastavuji a dám si v klidu banán i pití a pak zase hlemýždím tempem dál. Už to není optimismus jako ráno, kdy si člověk v první třetině vypočítává, jak rychle bude v cíli a jak to dnes pěkně jede.
Spíše mám pocit jednonohého postřeleného vojáka vracejícího se z fronty domů. Asi v polovině kopce mi v hlavě proběhne hlavou nezapomenutelný zážitek, kdy jsme tu jeli před 4roky nejdelší etapu Tour de France končící právě tímto výjezdem.
Konečně jsem nahoře a rychle pryč. V životě už tenhle kopec nechci vidět.
Přijíždím do kempu a sprchou i jídlem se vracím do normálu. No, nakonec to bylo náročnější, než jsem si myslel.
Koloběžka versus kolo
Tak jsem si říkal, že na kole to vyjede nahoru každý Lojza, kdežto na koloběžce to bude mít úplně jinou hodnotu.
Nakonec už mám v hlavě i jiné dopravní prostředky, kterými se dostat nahoru, nemusí to být nutně koloběžka Kickbike 28/28.
Natrénovat na tohle úplně nejde, člověk není moc připravený jezdit v kuse takovéhle kopce, které mají desítky kilometrů a nedá se v nich navíc odpočívat, protože mívají dlouhé úseky s konstantním stoupáním.
Každopádně teď už vím, co odpovím Michalovi Kulkovi, až mi zavolá, kdy vyrazíme na Ventoux, abychom si tuto porci dali pro jistotu 2x.
Počasí, únava a psychika
Bylo to trochu náročnější, než jsem čekal, ale přesto krásné. Na Mont Ventoux může počasí během jediného dne výrazně změnit podmínky.
Dole jasno, poměrně teplo, foukal silný vítr. Do místa, kde se spojují cesty z Bedoinu a Saultu, to bylo ale v pohodě a užíval jsem si to.
Pak přišla meta, patníček zhruba 3km na do cíle. Vjel jsem do takové mlhy, kde bylo vidět maximálně 5 metrů před sebe, navíc se přidala totální vichřice, která mi v nárazech strhávala kolo z jedné strany silnice na druhou.
Horší to bylo dolů. Ve chvíli, kdy na kopec stále jezdila auta to byl pěkný hazard.
Navíc rozdíl teplot při podobném počasí je neskutečný, a pokud je člověk zpocený, mokrý („pršela mlha“) a ještě tam fičí vichr, skoro 45-ti minutový sjezd si člověk ani neužije, klepal jsem se jak ratlík.
Počasí můžeš mít cokoliv. V srpnu ti asi žádná velká kosa nehrozí, ale vždycky můžou nastat „výjimečný“ podmínky a to je pak docela srandovní, když vidíš lidi jak si ve sjezdu dejchaj na ruce, protože bez rukavic v -1 jim mrznou prsty.
Celý den je člověk jen sám se sebou a tak v hlavě přemílá, kde, co a proč dělá to, či ono. Přibývající únava ale pak způsobuje, že člověka občas napadne, co tu vlastně dělá, jestli by nebylo lepší z tohoto peklíčka uniknout.
Vrchol kopce je vidět dosti často na dálku, takže se přibližuje jen velmi pomalu. Lepší varianta jsou kopce, které se jedou povětšinou lesem a cíl je vidět jen občas.
Důležité je pro vnitřní pocit, aby si to člověk užil a nebyla to přílišná křeč.
Jak výjezd naplánovat
Můj původní plán jet už v květnu by byl rozhodně vhodnější než začátek července, kdy zde panují největší tepla. Vzdálenost téměř 1400 km a přibližně 16 hodin strávených v autě, byť s občasnými přestávkami je velmi unavující.
Není tedy divu, že když stavíme odpoledne v kempu stan, vypadáme jako kdybychom vypadli ze ždímačky.
Samotné výjezdy jsou průměrně náročné a je vhodnější po vysilující cestě autem nechat si prostor na odpočinek a ne hned letět nahoru.
Rovněž je dobré absolvovat jízdy pokud možno mimo nejteplejší prázdninové období. Pořadí výjezdů je jasné, z Bedoinu i Malaucene jsou stejně těžké, lehčí výjezd ze Saultu necháme na konec.
Na podobnou výzvu je vhodné zajistit doprovod, protože přihodit se může opravdu cokoliv a na takovéto akce úplně všechno natrénovat přeci jenom nejde.
Vzhledem k tomu, že ve Francii je cyklista téměř posvátná osoba, nemusíme se obávat překotného vytrubování nervózních pražských Pepíků. Je třeba však občas počítat s tím, že tyto kopce přitahují občas mladé závodníky v autech.
Vybavení pro koloběžkářský výjezd
S sebou je dobré mít troje boty, náhradní lyže, hole+bodce, poutka, opalovací krém, puchýřové náplasti, fůru oblečení.
Voda … z bedoinu tam je ji dost … fontanka po asi 4km v les bruns a hned dalsi v st estève, dalsi v challet reynard - tam je i zachod. a pak fontain de la grave asi 5km pod vrcholem.
Z malaucène … tam neni moc kde nabrat vodu. tak v pekarne co je u Finisher (kolo obleceni kram), jinak fontanka je az v centru vesnice a pak po ceste se da zastavit v chalet liotard 6km pod vrcholem.
Sault … tam je fontanka primo ve vesnici. Razitko si tam beru obvykle v pojizdny pizzerii (kamion).
Po třech výjezdech na koloběžce může únava ovlivnit nejen výkon, ale také techniku jízdy a schopnost bezpečně sjíždět. Proto je třeba počítat s provozem, větrem, povrchem vozovky a náhlými změnami počasí.
Registrace a potvrzení výkonu
Je potřeba se předem registrovat na netu a zaplatit poplatek. Razítka pak dostaneš např. v Malaucene v cykloobchodě Ventoux Finisher, ale určitě i jinde.
Tak vyplníš formulář, zaplatíš 20€ a oni ti to pošlou poštou, takže je dobrý to objednat trošku s předstihem. Na místě to k dostání není.
Ano, je to prostě jakoby klasický brevet. Můžeš to jet kdy chceš.
Měl bys to zajet mezi 0-24 od prvního šlápnutí do posledního vrcholu. Ale nějak přehnaně na tom nebazírujou - viděl jsem na Facebooku posty lidí, co byli na posledním vrcholu v 1h ráno.
Správně by to asi mělo být až po tom sjezdu, ale tak závazně se to fakt nebere.
V případě koloběžkářského výkonu však francouzská strana původně oficiální zařazení této kategorie odmítla.
Letošní nápad výjezdu na kolečkových lyžích dopředu ovšem pořadatelé rezolutně odmítli s tím, že výjezdy jsou primárně určeny cyklistům a že už loni byly velké diskuze o zavedení kategorie koloběžek.
Spíš to na mne ale dělá dojem, že je zde obava, aby nám tady tenhle český „pacient“ každoročně nerozšiřoval kategorie dále například o skákací boty a další netradiční disciplíny.
MONT VENTOUX CONQUERED! 😮💨 | Men's Tour de France Stage 16 Race Highlights | TNT Sports Cycling
Čas, vzdálenost a náročnost
3x na Mont Ventoux 137km/4 400m (10h:26min).
Celkový čas jen o chlup horší než loni na koloběžce, ale to jsem udělal stejnou chybu (pár hodin po příjezdu autem rovnou nahoru) a ve druhém výjezdu mne to pěkně semlelo.
Celkově ale tři výjezdy představují výraznou fyzickou i psychickou zátěž. Trasy mají dlouhé úseky s konstantním stoupáním a po každém výjezdu následuje sjezd, návrat do údolí a další výstup.
Podniky podobného ražení (výjezdy alpských sedel, etap Gira či Tour) pro většinu normálních smrtelníků nedávají smysl a také v podstatě nesmyslné jsou.
Ale mohou-li povzbudit širší veřejnost k většímu pohybu, pak je to jedině dobře a my jsme jen rádi, budou-li podobné akce pro někoho alespoň trochu inspirační.