Způsob jízdy na jízdním kole závisí na prostředí, povrchu, rychlosti i zkušenostech cyklisty. Bezpečná jízda spojuje správně nastavené kolo, stabilní posed, citlivé brzdění, předvídání situace a dodržování dopravních předpisů.
Ve městě je cyklista účastníkem silničního provozu a musí respektovat dopravní značky i pravidla, zatímco v terénu je rozhodující práce s těžištěm, volba stopy, poloha těla a schopnost reagovat na nerovnosti. Základem je jet tak, aby měl cyklista nad kolem stále dostatečnou kontrolu a dokázal včas změnit směr nebo rychlost.
Výběr kola a základní nastavení
Nabídka jízdních kol je nesmírně široká a rozmanitá: od pohodlných kol pro místní přepravu přes turistická kola až po silniční a horská kola, se kterými se dá i závodit. Pro optimální požitek z jízdy je potřeba, aby kolo odpovídalo vašim tělesným rozměrům, a aby mělo správně nastavené sedlo i řídítka.
Silniční kola představují lehký typ kola s tenkými pneumatikami a efektivní geometrií. Jsou ideální pro jízdu po zpevněných cyklostezkách a městských ulicích. Velikost rámu je individuální pro každého, vzhledem k jeho délce nohou a rukou.
Takže jak začít? V první řadě se soustřeďte na to nejdůležitější - správnou velikost rámu. Ta je odvislá od výšky postavy, ovšem pozor, u každého výrobce kol a značky může být jiná. Je udávaná v tabulkách, kde můžete získat orientační představu. Určitě je však lepší si bicykl osobně vyzkoušet, případně se poradit s odborníkem ve specializovaném obchodu.
Velikost rámu se přitom může nepatrně odlišovat, záleží na značce kola nebo konstrukci rámu. Pod velikostí, resp. výškou rámu se rozumí vzdálenost mezi středovou osou a koncem sedlové trubky rámu. Velikost nejčastěji uvádí v palcích, přičemž 1 palec = 2,54 cm.
| Výška postavy (cm) | Horská kola (palce) | Cross, Trekking (palce) | Silniční kola (cm) |
|---|---|---|---|
| 150-155 | 14-15 | 15-16 | 48-50 |
| 155-160 | 15-16 | 16-17 | 50-51 |
| 160-165 | 16-17 | 17-18 | 51-52 |
| 165-170 | 17-18 | 18-19 | 52-54 |
| 170-175 | 18-19 | 19-20 | 54-56 |
| 175-180 | 19-20 | 20-21 | 56-58 |
| 180-185 | 20-21 | 21-22 | 58-60 |
| 185-190 | 21-22 | 22-23 | 60-62 |
| 190-195 | 22-23 | 23-24 | 62-64 |
| 195-200 | 24 a více | 24 a více | 64 a více |
Správný posed a nastavení sedla
Správný posed na kole se liší podle toho, k jakému účelu kolo používáte a na jakém typu kola jezdíte. Obecně platí, že pro „pohodové“ ježdění na kole, například pro kratší přesuny ve městě nebo nenáročné výlety, stačí vzpřímený sed, při němž jsou uvolněné zádové svaly i svaly paží.
Naopak při sportovní jízdě na kole je horní část těla mírně nebo i silně předkloněná. Takový posed snižuje odpor vzduchu a umožňuje vyvinout větší sílu při šlapání do pedálů. V každém případě je však důležité, aby se vám na kole sedělo pohodlně, a abyste měli co nejrovnější záda.
S nastavením sedla není třeba vymýšlet žádné složitosti. Špičkou ani nahoru, ani dolů. Sedlo má být vodorovně, při každé jiné variantě se to na pohodlnosti vaší jízdy okamžitě podepíše.
Určitě však věnujte velkou pozornost výšce sedla vůči pedálům. Tu nejjednodušeji zjistíte, když si na kolo sednete, jednu z klik nastavíte tak, aby byla rovnoběžná se sedlovou, tedy svislou, trubkou. Na tento pedál umístíte obutou nohu.
Noha by se při správně nastavené výšce měla při zpětném pohybu mírně propínat. Opravdu však jen mírně, nesmí být zcela natažená, ani moc skrčená. Správnou výšku sedla poznáte tak, že patou natažené nohy dosáhnete na pedál.
Pokud si sedlo nastavíte příliš nízko, nebudete moci při šlapání dostatečně natahovat nohy a zbytečně zvýšíte zátěž svých kolenních kloubů. Kromě výšky sedla můžete nastavit i jeho sklon a vzdálenost od řídítek: obojí vám může pomoci nalézt optimální posed na vašem kole.
Nastavení řídítek: Sedněte si na sedlo v poloze, na kterou jste zvyklí a která je pro vás pohodlná, tedy vzpřímená, mírně nebo silně předkloněná, a mírně pokrčené ruce natáhněte směrem dopředu k řídítkům. Pokud pohodlně dosáhnete na řídítka, je nastavení správné.
Pokud cítíte nepohodlí, tedy máte pocit, že byste potřebovali řídítka poněkud blíže nebo naopak dále, než jsou, můžete si nechat vyměnit představec, krátkou kovovou trubku spojující řídítka a sloupek vidlice, za kratší nebo delší.
Poloha nohou a technika šlapání
Dalším krokem je správné nastavení polohy nohy na pedálu. Základní premisou je předpoklad, že pomyslná osa pedálu by měla procházet pod nejširší částí chodidla a byla s osou rovnoběžná.
Rozhodně vezměte v úvahu i kvalitu obuvi. Zde se vám vyplatí investovat buď do cyklistické obuvi či aspoň takové, která má tvrdou podrážku. V případě nášlapných pedálů je třeba dbát na to, aby noha byla v rovině s klikou.
Optimální pohyb každé nohy při šlapání na kole lze pomyslně rozdělit do čtyř různých fází. V okamžiku, kdy je noha nahoře, začíná pedál tlačit směrem dopředu a dolů. Naopak ve chvíli, kdy je noha v nejnižším bodě, měly by vaše svaly pedál táhnout směrem dozadu a nahoru.
Abyste však mohli aktivně provádět všechny fáze pohybu, potřebujete nášlapné pedály, neboť jedině ty vám umožní využívat i tahovou sílu, tedy pohyb směrem dozadu a nahoru. Pokud s těmito pedály zatím nemáte zkušenosti, doporučujeme vám nejprve je vyzkoušet v bezpečném prostředí, například na málo frekventovaném úseku cyklostezky nebo na cyklotrenažéru.
Zejména začátečníkům totiž hrozí riziko pádu, pokud z pedálu včas „nevycvaknou“ botu, která je k němu připevněna. Háček se může skrývat ve způsobu, jak nohu rychle odepnout, proto doporučujeme nejprve si to nacvičit v terénu, dokud si nebudete naprosto jisti, že to ovládáte.
Základní pozice při jízdě
Na kole sice většinu času sedíte, ale u základní pozice platí: umět stát! Právě tenhle postoj je výchozím i cílovým bodem pro všechny důležité situace - od zatáčení po brždění.
- Postavte se na střed kola, nad osu pedálů, přičemž oba pedály jsou ve stejné výšce.
- Postavte se vzpřímeně a rozložte váhu rovnoměrně na oba pedály.
- Paty tlačte dolů.
- Abyste mohli tlumit nárazy a nerovnosti, lehce pokrčte kolena a lokty.
- Lokty směřují ven a brada směrem k řídítkům.
- Zaměřte pohled daleko dopředu, abyste mohli rychle reagovat na terén.
- Ukazováčky mějte na brzdových páčkách, takže jste připraveni kdykoliv brzdit.
Jedním z klíčových prvků je správná základní pozice. Ta zajišťuje rovnováhu a rychlé reakce při výjezdech, sjezdech i technických pasážích.

Volba směru pohledu a jízdní stopy
V náročném terénu se většina hobby jezdců příliš soustředí na prostor těsně před předním kolem. Jenže takhle nelze dobře zvolit ideální stopu a je těžké včas zareagovat na překážky, jako jsou kameny nebo kořeny.
Pohled by měl neustále přecházet mezi místem těsně před kolem a několika metry před vámi. Čím rychleji jedete, tím dál dopředu byste se měli dívat. Jen tak si najdete ideální stopu, pojedete plynule a zvládnete včas reagovat na překážky v terénu.
Nejdůležitější je dívat se vždy dopředu ve směru jízdy. Právě náš pohled nás vede tam, kam chceme jet a očima bychom měli vždy být o několik sekund před kolem. Čím rychleji jedeme, tím dál by náš pohled měl vést.
Projíždění zatáček
Rychlost je třeba snížit již předem, “šlapat” na brzdu v zatáčce je kvůli možnosti smyku a následného pádu velmi nebezpečné. Navíc i tady působí odstředivé síly, které vás při příliš rychlém najetí vynesou ven.
Každé kolo je jiné, každé má trošku jiné vlastnosti. A než si na ně zvyknete, rozhodně neriskujte. Při jízdě v zatáčce je důležité přizpůsobit rychlost povrchu, poloměru zatáčky a rozhledu.
Postavení pedálu v zatáčce
Když se chystáte projíždět zatáčku, myslete na to, aby vnitřní pedál, tedy ten, co je blíže ve směru, do kterého najíždíte, byl zcela nahoře. Důvod je jasný. Pokud byste zvolili opačný způsob, dost pravděpodobně zavadíte pedálem o zem a v takovém případě se s velkou dávkou jistoty zblízka seznámíte s povrchem.
Technika průjezdu
Aby bylo projetí zatáčky bezpečné, musí spolupracovat hlava, ruce, ramena i boky. Při sportovní jízdě se do zatáčky nenajíždí vzpřímeně - kolo se naklání dovnitř, tedy směrem k zemi.
Pro lepší stabilitu v náklonu se těžiště přesouvá na vnější pedál, který je dole. Lokty a kolena jsou lehce pokrčené a pohyblivé. Tělo tak automaticky odpružuje nerovnosti a zároveň se těžiště přenáší dolů, díky čemuž drží kolo v zatáčce lépe.
Čím širší oblouk zvolíte, tím lépe. Zatáčku začněte najíždět z vnější strany, ve vrcholu ji stáhněte k vnitřku a na výjezdu se nechte opět vynést ven. Díky tomu vás to tolik "nehodí" do strany a můžete projet rychleji a bezpečněji.
Když najíždíte na zatáčku, díváte se do její přední části. A když do zatáčky vjíždíte, zaměřte pohled už na její konec. Během průjezdu zatáčkou by měl váš pohled plynule sledovat trasu - neměl by být upnutý na jedno místo.
V zatáčce byste měli brzdit jen velmi jemně - nebo ještě lépe, vůbec. Prudké brždění v zatáčce je jednou z nejčastějších příčin pádů.
Otevřené a zavřené zatáčky
Do otevřené zatáčky najíždíme bez výraznějšího zpomalování co nejpřímější cestou. Ta začíná najetím k jejímu vnějšímu okraji, následuje průjezd středem, který nás opět vynese k vnější části.
V druhém případě zavřené zatáčky je vhodné více pracovat s tělem, tedy naklonit těžiště do jejího středu, zpomalit a až poté, kdy před sebou budete mít opět volný prostor, šlápnout do pedálů.
Vybrat zatáčku jde velmi efektivně i pomocí smyku, to už je ale však záležitost pro opravdové fajnšmekry. Spočívá v zablokování zadní brzdy i řídítek do požadovaného směru, čímž se vaše zadní kolo dostane do smyku. Tady ale buďte opravdu opatrní, riziko pádu je velmi vysoké.
Brzdění a práce s těžištěm
Co se týče brždění, nejlepšího brzdného účinku dosáhnete, pokud budete současně používat přední i zadní brzdu. Přední brzda má vyšší brzdný účinek než zadní brzda, proto buďte opatrní při používání přední brzdy na kluzkém nebo sypkém povrchu, například na štěrku.
Zkušení jezdci používají téměř výhradně přední brzdu a mají k tomu dobré důvody: při stejné síle na páčce má přední brzda téměř dvojnásobný brzdný účinek oproti zadní. Zadní kolo se totiž snadno zablokuje, což prodlouží brzdnou dráhu a výrazně ztíží ovládání kola.
Efektivní a bezpečné brždění přední brzdou ale vyžaduje cit a aktivní práci s těžištěm. Z výchozí základní pozice posuňte těžiště dozadu. Zachovejte středovou pozici těla, ale více pokrčte ruce a posuňte těžiště mírně šikmo za sedlo.
Důvodem ohnutí paží je, abyste si i při silném brždění udrželi možnost kolo ovládat. Čím silněji brzdíte, tím výraznější musí být vyrovnávací pohyb těla. Jakmile přestanete brzdit, vraťte se zpět do základní pozice.
Pokud se vám zablokuje některé kolo, okamžitě uvolněte příslušnou brzdu a pak opět jemně hledejte její maximální možný účinek. Při velmi prudkých sjezdech má zadní brzda jen malý efekt.
Ukazováček máme za všech okolností na brzdové páce, při brždění pak využíváme obě brzdy. Nesmíme opomíjet tu přední, která je mnohem účinnější než zadní.
Správné dávkování brzdné síly mezi předním a zadním kolem - které se liší podle sklonu a povrchu - je potřeba neustále trénovat, aby se z něj stala automatická dovednost.
Jízda do kopce
Při prudkém výjezdu se zpravidla jezdí v sedle - to zajišťuje lepší přilnavost zadního kola a klidnější jízdu. Aby přední kolo zůstalo na zemi, je potřeba přikrčit trup nízko nad řídítka.
Lokty by měly být co nejblíže u kolen. Horní část těla zůstává klidná a svaly napnuté - tím vzniká stabilní základ pro efektivní šlapání.
Ruce působí na řídítka tahem směrem dozadu a dolů, a to souhlasně s nohama - tedy pravá noha, pravá ruka atd. Zbytečný pohyb řídítky ztěžuje vedení kola po ideální stopě.
Čím je stoupání prudší, tím více se přesuňte na špičku sedla. A ještě důležitá věc: při výjezdu je klíčové šlapat rovnoměrně a silově - zběsilé a nepravidelné šlapání rozkmitá celé kolo a ubere na stabilitě.
Rozjezd ve strmém stoupání
S dobrou technikou to není žádná věda - i na strmém kopci se dá v pohodě rozjet. Klíč je v tom, přenést těžiště dopředu. Nejlépe tak, že si sednete na špičku sedla, pokrčíte ruce a trup přiblížíte k řídítkům.
Pohled směřuje dopředu, přesně tam, kam chcete jet. Při rozjezdu by měla být jedna kliková páka, tedy pedál, rovnoběžně s dolní trubkou rámu - tedy ve vodorovné poloze.
Převod zvolte podle sklonu svahu. A pozor - i po rozjezdu zůstaňte chvíli v této pozici, dokud nezískáte stabilitu.
Jízda z kopce
Začátečníci často ze strachu zůstanou při sjezdu sedět v sedle. Jenže při jízdě z kopce byste se měli co nejdříve zvednout ze sedla a přejít do základní pozice.
Díky tomu můžete rychleji přenášet váhu, lépe tlumit nerovnosti a okamžitě reagovat při řízení. Jeden pedál je při sjezdu vždy v dolní úvrati, ruce pevně na řidítkách a tyto tři body nám dodávají rovnováhu a jistotu při brzdění i změně směru jízdy.
Poloha cyklisty při dlouhém sjezdu
V dlouhých sjezdech můžeme využít tři pozice na kole. Sedíme pevně v sedle či lehce nad ním, ruce máme v dolním oblouku řidítek při brzdových pákách.
Stojíme v pedálech ve vodorovné pozici s pokrčenýma rukama a kolo necháme volně jet. Aerodynamická poloha s držením řidítek nahoře a nohama pevně v pedálech nám zaručí rychlou a dravou jízdu.
Musíme však myslet na to, že ruce nemáme na brzdových pákách a před zatáčkou si včas přehmátnout do oblouku, abychom stihli plynule přibrzdit na bezpečnou rychlost a vyhnuli se krizové situaci.
Nalehnutí na rám je poměrně nová technika, která však již vyžaduje výbornou techniku a dostatek zkušeností. Cyklista je v ní při správném provedení stabilnější díky těžišti umístěnému vepředu, a samozřejmě i aerodynamický.
V minulosti byly populární i další polohy, například pozice jezdce za sedlem ve stylu Marca Pantaniho, od všech se ale na základě moderních testů ustoupilo.
Povrch, počasí a překážky
Kolo vám nebude na písku či podobném kluzčím podkladu držet ideální stopu tak, jak jste zvyklí. Buďte tedy opatrní a nohu „z plynu“. Klíčovou roli hraje samozřejmě i počasí, na mokrém podkladu bude váš manévr v zatáčce podstatně složitější.
Více než kdy jindy zde hrozí nebezpečí smyku a i spadané listí vám může způsobit nečekané problémy. Mokrá dlažba je velmi kluzká, široké a nepravidelné mezery mohou být pro úzké pláště další nebezpečná past.
Při jízdě po kostkách jezděte opatrně, pomalu, prudce nebrzděte, zatáčejte pozvolna. Nepodceňujte zatáčky.
Koleje
Přes koleje, které jsou velmi kluzké a nebezpečné, přejíždějte vždy co nejvíc kolmo, nebrzděte, nezrychlujte, nezatáčejte. V klidu kolmo přes ně, pak teprve rychle pryč.
Obrubníky
Pokud musíte jet přes obrubník, a neumíte odlehčit přední kolo a přizvednout zadní, radši sesedněte z kola. Spadnout ani zničit ráfek nechcete.
Zimní jízda
A co třeba jízda v zimních měsících? Pokud nejste zkušený cyklista, zvažte, zda opravdu chcete poznávat okolní krajinu, kterou právě pokryl čerstvý sníh.
Když už ale kouzlu zasněženého panoramatu neodoláte, nezapomeňte "obout" svůj stroj do plášťů s hrubším vzorkem. Neuškodí, když tlak v pláštích snížíte, a to zhruba na dvě atmosféry, zajistíte si tak větší kontakt s povrchem.
Právě tento fakt může hrát klíčovou roli v zatáčkách na sněhu. Snažte se soustředit na to, aby vaše těžiště bylo více posunuté dozadu, brzděte velmi opatrně s větším důrazem na zadní brzdu.
Použití přední se vystavujete většímu riziku smyku, zvlášť pak na zasněženém povrchu. A i zde pamatujte na to, abyste před nájezdem do zatáčky snížili rychlost.
Pády a reakce v kritické situaci
Když k tomu přidáte i rukavice, případně chrániče loktů a kolen, jenom dobře. Ale je to právě helma, která hraje při případné nehodě naprosto zásadní roli, v krajním případě vám může zachránit i život.
Většina pádů bude mít za následek „jen“ odřeniny či pohmožděniny. Jak vážná tato zranění mohou být, ale může záležet do velké míry i na vás. Umět správně spadnout totiž není záležitost pro kaskadéry a vštípit si správné základy zvládne každý.
Výběr místa pádu
Pokud je jasné, že váš pád už nic nezastaví, nestrhávejte stroj bezmyšlenkovitě k zemi s cílem okamžitě zastavit. Dívejte se před sebe a zkuste si vybrat místo, kde pro vás bude mít očekávaný kontakt s překážkou nejmenší důsledky.
Tráva, písek, vyvýšený terén, prostě jakýkoliv měkčí povrch, který váš náraz ztlumí. Rozhodně zkuste potlačit první instinkt „dupnutí“ na brzdu.
Buď se proletíte vzduchem přes řídítka a nebo, pokud kolo strhnete bezmyšlenkovitě k zemi, můžete skončit pod koly buď dalších cyklistů jedoucích za vámi, nebo v horším případě aut.
Ochrana rukou, zad a hlavy
Když letíte z kola, logicky před sebe natáhnete ruce. Právě proto jsou také horní končetiny nejčastěji vystaveny zraněním, mezi které patří zlomená či vymknutá zápěstí, zlomené prsty, klíční kosti, o oděrkách a tržných ranách nemluvě.
Pokud však máte aspoň trošku času na reakci, pokuste se převést váš pád do kotoulu nebo se aspoň natočte na bok. Vaše ruce musí totiž brzdit váhu celého těla, zlomeniny jsou pak prakticky nevyhnutelné.
Helma není všemocná, při opravdu vážných nehodách vaší hlavě naprosté bezpečí neposkytne, spíše jen utlumí mnohem vážnější zranění.
A záda? Pokud už letíte vzduchem, snažte se je co nejvíce ochránit tak, abyste na ně nedopadli. Pokuste se obrátit co nejvíce bokem k očekávanému místu nárazu.
Oddělení od kola
Když už je váš let vzduchem nevyhnutelný, snažte se, abyste při nárazu do překážky nebyli v kontaktu se svým kolem. Právě váš stroj vám může v konečném důsledku způsobit vážnější poranění než samotný náraz.
Předejděte zamotání se do kol a zvýšenou pozornost věnujte rámu, který je těžký a není sranda s ním přijít do styku.
S tím souvisí i nášlapné pedály. Ty bohužel nepůsobí jako vázání na lyžích, proto je dobré mít zautomatizovaný pohyb jejich rychlého vycvakávání.
Ošetření zranění
Pokud jste na cestu vyrazili bez rukavic a nevyhnuli se pádu, pravděpodobně se potýkáte s kožními odřeninami. Rozhodně je nepodceňujte, mohou být totiž velmi komplikované.
Zasáhnout můžou svaly i šlachy, léčba je pak při zanedbání dlouhodobá a poměrně náročná. Zanícení vám totiž zadělá na pořádné komplikace a na kolo budete muset na nějakou dobu určitě zapomenout.
Pokud tedy cítíte bolest v zápěstích či prstech vyhledejte lékaře. Jen důkladné vyšetření u specialisty vás uchrání od vážnějších problémů.
Už vůbec neváhejte, pokud jste utrpěli náraz do hlavy či páteře. Tady jde veškerá legrace stranou, vaše zdraví musí být na prvním místě.
Bezpečná jízda ve městě
Kolo je skvělé nejen ke sportování, ale i pro denní dojíždění, třeba do práce. Je ekologické a v městském provozu často rychlejší a šikovnější než jiné dopravní prostředky.
Při jízdě na kole po městě jste účastníkem silničního provozu, máte v něm svá práva i povinnosti. Dopravní předpisy a značky platí pro všechny stejně, myslete však na to, že jste v provozu těmi zranitelnějšími.
Věnujte maximální pozornost dění kolem sebe, předvídejte chování ostatních, udržujte oční kontakt, nespoléhejte se automaticky na to, že ostatní se zachovají, jak mají. Vaše bezpečnost a zdraví jsou na prvním místě.
Plánování trasy
První cesty si v předstihu pečlivě naplánujte. Navrhne cestu nejen podle délky, intenzity dopravy a přítomnosti cyklistické infrastruktury, ale také na základě četnosti průjezdu cyklistů.
Plánovat můžete dopředu, návrh trasy upravovat, finální plán jízdy si uložit na později. Nastavte si a zapněte hlasovou navigaci, ať se můžete plně koncentrovat pouze na jízdu.
Mobil patří do držáku na řídítka, rozhodně ne do ruky. Pokud nebude svítící displej odvádět vaši pozornost, ponechte si ho rozsvícený po celou dobu, přidá vám na jistotě směru.
Začněte s kratšími cestami o víkendu, zvyknete si postupně na okolní ruch. Pokud si v aplikaci nastavíte maximální preferenci vyhnout se provozu, trasa povede klidnějšími ulicemi, po cyklostezkách.
Cesta bude sice delší, ale bezpečnější. Vyzkoušejte si kombinaci s hromadnou dopravou tam, kde se rušným úsekům s hustým provozem nelze na kole vyhnout.
Vybavení pro městskou jízdu
Na jízdu po městě je vhodné kolo, které něco vydrží, a má všechny povinné i doporučené bezpečnostní prvky. Na přepravu věcí se hodí nosič, košík, batůžek na zádech.
Určitě nic nepřevážejte v ruce nebo na řídítkách, výrazně to ovlivňuje ovladatelnost kola. Zvonek se vám ve městě bude také hodit.
Dávejte o sobě vědět včas, na chodce či pomalejší cyklisty zvoňte lehce, chcete je upozornit, ne vylekat. Zapnutá světla a blikačky ve dne vám pomohou ještě více zvýšit vaši viditelnost, stejně jako barevné kontrastní oblečení s reflexními prvky.
Pokud existuje jen minimální možnost, že budete chtít kolo někde na chvíli odložit, vozte s sebou cyklistický zámek a vždy ho použijte.
Pravidla jízdy na kole v silničním provozu
Pravidla chování cyklistů v silničním provozu jsou podrobně upravena zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Nad rámec obecně známých pravidel chování řidičů jízdních kol je třeba zmínit ta, která sice nejsou tolik známá, avšak jsou neméně důležitá.
Cyklistická infrastruktura
Především je třeba vědět, že je-li zřízen jízdní pruh pro cyklisty, vyhrazený jízdní pruh pro cyklisty, stezka pro cyklisty nebo je-li na křižovatce s řízeným provozem zřízen pruh pro cyklisty a vymezený prostor pro cyklisty, je cyklista povinen jich užít.
Při jízdě na kole při souběžné jízdě se silniční komunikací máte povinnost použít stezky pro cyklisty, tedy cyklostezky, označené příkazovou značkou. Pokud je cyklostezka sdílená s chodci, nemáte povinnost ji použít, ale většinou to je vzhledem k vyloučené automobilové dopravě pro vás výhodné.
Cyklopruh je vyhrazený jízdní pruh určený pro cyklisty přímo na silnici. Jiná vozidla smějí cyklopruh pouze příčně křížit při odbočování či parkování. Také cyklopruh máte povinnost při jízdě na kole použít.
Piktokoridor pouze naznačuje doporučený průjezd cyklistů v pruhu, nevyplývají z něj žádná práva a povinnosti.
Chodník a přechod pro chodce
Jízda po chodníku není povolená, ani dětem. Kolo smíte po chodníku pouze vést, nesmíte při tom ohrožovat chodce.
Při použití chodníku buďte proto vždy ohleduplní a tolerantní. Stejné je to s přechodem pro chodce, také zde smíte kolo pouze vést.
S ohledem na pohyb chodců doporučujeme vést kolo na pravé straně, při jeho pravém kraji. V případě, že z nějakého důvodu cyklista na kole nejede, ale toto pouze vede, stává se z něj chodec.
Na rozdíl od pravidel pro chůzi stanovuje zákon, že v tomto případě chodí, tedy vede kolo, po pravé straně vozovky nebo po pravé krajnici. Při vedení kola smí též užít chodníku, ale to jen v případě, že neohrozí ostatní chodce.
Stezka pro chodce a cyklisty
Je-li zřízena stezka pro chodce a cyklisty označená dopravní značkou "Stezka pro chodce a cyklisty", nesmí cyklista ohrozit chodce jdoucí po stezce, rovněž pak chodcům je zákonem uložena povinnost neohrozit cyklisty.
Bohužel i na stezkách pro chodce a cyklisty dochází někdy k poměrně ostrým "výměnám názorů", výjimkou nejsou ani dopravní nehody se zraněním.
Přejezd pro cyklisty
Důležité také je, že před vjezdem na přejezd pro cyklisty se cyklista musí přesvědčit, zdali může vozovku přejet, aniž by ohrozil sebe či ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích.
Cyklista smí přejíždět vozovku, jen pokud s ohledem na vzdálenost a rychlost jízdy přijíždějících vozidel nedonutí jejich řidiče k náhlé změně směru nebo rychlosti jízdy. Na přejezdu pro cyklisty se jezdí vpravo.
V některých místech jsou na vozovce vedle přechodů pro chodce vyznačené i samostatné přejezdy pro cyklisty. Užití přejezdu je pro cyklisty povinné, nemusíte zde z kola sesedat.
Předsunutá stop čára
Předsunutá stop čára na okraji křižovatky se využívá po předjetí kolony k postavení na první místo. Zařaďte se před řidiče vozidla za vámi, nepřehlédne vás a necháte zde místo i dalším cyklistům.
Na předsunuté stání se nestavte, pokud se nesnažíte stojící kolonu předjet. Zařaďte se radši do ní, jak jste přijeli, auta vás v křižovatce nebudou zbytečně předjíždět.
Jízda podél vozidel
Při jízdě se držte u levého kraje, nejezděte ale blízko krajnice, často zde není dobrý povrch. Dávejte vždy pozor na odbočující auta, mohou vás mít v mrtvém úhlu a nevidět vás.
Při jízdě podél zaparkovaných aut pozor na možnost otevření dveří osobami v autě. Nechávejte si od aut dostatečný odstup, nebo jeďte opatrně a pomalu.
Povinnosti a omezení cyklisty
Cyklista nesmí, mimo jiné, vést za jízdy psa, vozit předměty, které by znesnadňovaly řízení jízdního kola nebo ohrožovaly jiné účastníky provozu na pozemních komunikacích.
V zákoně je rovněž stanovena povinnost, že při jízdě musí mít cyklista nohy na šlapadlech. Na cyklistu se samozřejmě vztahují i další zákonem stanovené povinnosti řidiče, málokdo si však uvědomuje, že mezi ně patří také zákaz kouření při jízdě na jízdním kole.
Děti a ochranná přilba
Dále pak cyklista mladší 18 let je povinen za jízdy použít ochrannou přílbu schváleného typu podle zvláštního právního předpisu a mít ji nasazenou a řádně připevněnou na hlavě.
Dítě mladší 10 let smí na silnici, místní komunikaci a veřejně přístupné účelové komunikaci jet na jízdním kole jen pod dohledem osoby starší 15 let; to neplatí pro jízdu na chodníku, cyklistické stezce a v obytné a pěší zóně.
Helma je povinná pro děti do 18ti let, při jízdě v městském provozu vám ji rozhodně doporučujeme. Nikdy si nezapomeňte nasadit přilbu, i když jedete třeba jen na krátkou vzdálenost.
Osvětlení
Pokud jde o osvětlení, je cyklista povinen za snížené viditelnosti mít za jízdy rozsvícen světlomet s bílým světlem svítícím dopředu a zadní svítilnu se světlem červené barvy nebo přerušovaným světlem červené barvy.
Pouze v případě, je-li vozovka dostatečně a souvisle osvětlena, může cyklista použít náhradou za světlomet svítilnu bílé barvy s přerušovaným světlem.
Není-li tedy vozovka dostatečně a souvisle osvětlena, nesmí být použita tzv. "blikačka" s bílým světlem. Nepředpokládejte, že auto jedoucí za vámi ví, kam chcete odbočit, ani nečekejte, že budete v šeru viditelní, pokud nepoužijete reflexní prvky a vhodné osvětlení na kolo.
Koloběžka a další osoby na cyklistické infrastruktuře
Je potřeba také vědět, že koloběžka se z pohledu pravidel provozu vozidel na pozemních komunikacích považuje za jízdní kolo, takže veškerá pravidla pro jízdu na kole se přiměřeně vztahují i na jízdu na koloběžce.
Proto se musí stejně jako jízdní kolo při přecházení komunikace po přechodu pro chodce vést. Na přejezdu pro cyklisty se naopak jezdí podle pravidel platných pro cyklisty.
Vyhrazený jízdní pruh pro cyklisty nebo stezku pro cyklisty může užít i osoba pohybující se na lyžích nebo kolečkových bruslích nebo obdobném sportovním vybavení, přestože je v jiné části zákona tato osoba definována jako chodec.
Tyto osoby se musí pohybovat při pravém okraji, jen jednotlivě za sebou, nesmějí ohrozit cyklisty a řídí se světelným signalizačním zařízením se světelnými signály pro cyklisty, je-li takové zřízeno.
Jízda po městě a pozornost v provozu
Dávejte o sobě vědět včas, na chodce či pomalejší cyklisty zvoňte lehce, chcete je upozornit, ne vylekat. Během jízdy na ulicích byste nikdy neměli nosit sluchátka.
Pokud potřebujete motivaci během jízdy, zvolte si raději malý Bluetoothreproduktor a vložte si jej do kapsy nebo nosiče na láhev. Věnujte maximální pozornost dění kolem sebe a nepouštějte zbytečně ruce z řídítek.
Určitě nic nepřevážejte v ruce nebo na řídítkách, výrazně to ovlivňuje ovladatelnost kola. Na přepravu věcí se hodí nosič, košík, batůžek na zádech.
Začátky a postupné zlepšování
Na první pohled je jízda na kole zcela jednoduché. Všechno, co musíte udělat, je přece šlapat do pedálů, či ne? Pokud jste však na kole neseděli už pěkných pár let, případně byste chtěli jízdu na dvoukolém tatošovi zintenzivnit, měli byste dodržovat několik zásad.
První jízdy mohou být náročné, jelikož tělo se přizpůsobuje stresu z nové činnosti. Pokud však vydržíte a nevzdáte to, po čase se dočkáte pokroku.
Buďte realista a nečekejte, že se stane vytrénovaným jezdcem zvečera do rána. Bez ohledu na to, kdy se rozhodnete jezdit, připravte si výbavu, naplňte láhev a nafoukejte pneumatiky.
Příprava a rozhodnutí nasednout na kolo bývá někdy tou nejtěžší částí. Zvládnete to snadněji, pokud si stanovíte dlouhodobý cíl a budete pečlivě sledovat své pokroky.
Čím více času trávíte v sedle kola, tím rychleji získáte detailní představu o svém osobním stylu jízdy a vlastních preferencích. Možná rádi nesoutěžně jezdíte se skupinou nebo vás víc láká sólové dobrodružství.
Nebo v sobě dokonce objevíte závodní ambice, případně se naučíte jezdit do práce každý den. Sami uvidíte, že existuje nekonečné množství způsobů, jak jezdit na kole a přitom si naplno užít jízdu - najít svůj vlastní styl je už jen na vás.
Údržba vybavení a základní doplňky
Mezi další důležité předměty patří cyklistické nářadí pro jednoduché úpravy, mini pumpa, náhradní duše a různé víceúčelové nářadí, jakož i láhev na vodu nebo termoláhev.
Můžete si také vybrat cyklistický počítač, který se hodí pro sledování najetých kilometrů a navigaci po trasách. Pokud existuje jen minimální možnost, že budete chtít kolo někde na chvíli odložit, vozte s sebou cyklistický zámek a vždy ho použijte.
Jízda na kole jako pravidelný pohyb
Jízda na kole, cyklistika, nabízí mnoho způsobů, jak si zasportovat zábavným způsobem: někdo jezdí rád na kole do práce, jiný si užívá projížďky po krajině, další sviští po silnici na silničním kole, a někdo zase šlape do kopců a pak si užívá terénní sjezdy na horském kole.
Cyklistika je v našich končinách jednou z nejoblíbenějších sportovních aktivit. Je vhodná téměř pro každého, neboť nezatěžuje pohybový aparát ani kardiovaskulární systém tolik, jako například nordic walking nebo dokonce běh.
Trénink na rotopedu je vhodný i pro lidi v horší zdravotní kondici nebo oslabené po nemoci, neboť jim pomáhá rozvíjet vytrvalost a zlepšovat sílu v nohách. Jízda na kole kromě toho představuje ideální formu každodenní tělesné aktivity.
Zapojené svaly a vytrvalost
Při jízdě na kole se zapojuje asi 50 procent svalů lidského těla - ovšem pouze při aktivním šlapání, jízda z kopce dolů nebo jízda s elektrickým pohonem se tedy nepočítá.
Posilují se zejména svaly stehen, lýtek a hýždí. Jízdou na kole trénujete především vytrvalost.
Pro vytrvalostní trénink je ideální kadence 80 až 90 otáček za minutu. Kadenci si můžete snadno změřit pomocí obyčejných hodinek, případně si můžete pořídit snímač kadence, hodnota se vám pak bude zobrazovat na tachometru.
Odhad energetického výdeje
Čistou spotřebu energie při jízdě na kole neboli EEPA, energetický výdej při pohybové aktivitě, za jednu hodinu lze snadno odhadnout podle následujícího vzorce: EEPA = 1 kcal × tělesná hmotnost (v kg) × průměrná rychlost jízdy na kole (v km/h) : 3.
Příklad: Člověk vážící 70 kg jede dvě hodiny průměrnou rychlostí 21 km/h. Jeho čistá spotřeba energie, tedy energetický výdej pouze na pohybovou aktivitu, bez bazálního energetického výdeje, činí přibližně 490 kcal za hodinu, tedy 70 × 21 : 3. Za dvě hodiny je to tedy 980 kcal.