Helma se znaky nemusí být policejní, ale hasičská. Poznáš to podle kožených úchytů na koženou plentu, která chránila krk hasiče před ohněm nebo oharky. U konkrétní přilby je proto nutné posuzovat nejen samotný znak, ale také konstrukci skořepiny, uchycení vnitřního vybavení, barvu, umístění odvětrávacích otvorů a případné stopy po přemalování.
Ocelová helma z první světové války byla i nadále používána především u Wehrmachtu, ale také u hasičských jednotek a u policie. Z toho vyplývá, že stejný nebo podobný typ ocelové přilby se mohl objevit u různých složek a samotný tvar helmy ještě automaticky neurčuje její původ.
Proč nelze přilbu určit jen podle znaku
U policejní přilby se mi to zdá na vodoznaky, namoč uvidíš - tedy pokud si nejsi 100% jistý, že je to barva. Fakt to vypadá jak vodoznaky, navíc na jedné fotce jde vidět stékající barva zaschlá. U znaků si jistý nejsem na 100 %, to se musí vidět reálně.
Znaky na helmách mohly být nanášeny různými způsoby a jejich stav mohl být později změněn používáním, přetřením nebo renovací. Vzhledem k těmto možnostem použití byly přilbové znaky často vynechávány nebo přetřeny, protože se stávaly dobrým zobrazovacím cílem pro odstřelovače.
O pravosti proto nerozhoduje pouze to, zda je znak na správné straně, ale také jeho velikost, tvar, barevné provedení, vztah k odvětrávacím otvorům a způsob, jakým povrch stárne. U nejasných nálezů je vhodné porovnávat všechny tyto znaky současně.
Základní typy ocelových přileb
Ocelová helma M18
Ocelové helmy/přilby se začaly objevovat v časech zákopových bojů na přelomu let 1915/1916. Ocelová helma (model M18) byla používána od konce 1. světové války u říšské vojenské moci (Reichswehr) a následně u jednotek Wehrmachtu.
Ocelová helma M18 byla vyrobena z ocelového plechu a měla na stranách pokaždé odvětrávací otvory o průměru 6 mm a 8 mm dlouhým nýtem (vnější průměr nýtu byl 14 mm). Helma byla nastříkána matnou šedí, byla v 5 velikostech a později, s vnitřním vybavením, byla o hmotnosti kolem 1180-1380 gramů, dle velikosti.
Rozdíl mezi helmou M16 byl v uchycení čelistní obruby na vnitřních stranách helmy a ve způsobu realizace větracích nýtů na vnějších stranách helmy. Ocelová helma M18 byla přitom vzadu lehce šikmá.
Ocelová helma M35
Od roku 1935 se začala používat nová, vylepšená ocelová helma s vyvíjeným lepším vnitřním vybavením. Nařízením z 25. června 1935 byla zavedena ocelová helma model 35.
Tato helma měla malé helmové krytky a lehce zkrácené oční a týlové štíty. Větrací nýty byly vypuštěny. Proto byla helma lehčí o 150 gramů. Nástřik helmy byl matný ve tmavé šedi.
Helma byla vyráběna ve velikostech 60, 62, 64, 66 a 68. Skrze vnitřní vybavení přišly ještě k tomu mezi-velikosti Z61, Z63, Z65 a Z67. Takto helmy vyhovovaly také všem s obvodem hlavy mezi 50 a 60 cm.
Bez vnitřního vybavení měla helma M35 váhu od 980 do 1180 gramů. Helma M-35 jednotek Luftwaffe s nýtovanými větracími otvory představuje jednu z variant, u nichž je při určování důležité sledovat konkrétní výrobní provedení.
Označování „Přilba M35/Přilba 35“ a „Přilba M18“ nebylo oficiální označení. Toto označení bylo poprvé zavedeno až v poválečné literatuře.
| Typ přilby | Charakteristické znaky | Uvedené použití |
|---|---|---|
| M18 | Odvětrávací otvory, delší oční a týlový štít, vzadu lehce šikmá | Reichswehr, Wehrmacht, hasiči, policie |
| M35 | Malé helmové krytky, zkrácené štíty, vypuštěné větrací nýty | Vojenské a další služební jednotky |
| Výsadková přilba | Zkrácený týlový štít a upravené řemínky | Výsadkové jednotky |
Kde hledat výrobní označení
Vlevo uvnitř helmy na ochranném štítu šíje bylo číslo velikosti a kód ocele, ze které byla helma vyrobena. Razítko od hospodářské správy bylo umístěno uvnitř nejvíce nahoře v kopuli helmy.
Tato označení mohou pomoci při určování původu, ale sama o sobě nemusí dokázat, že konkrétní přilba skutečně sloužila policii. Ocelová skořepina mohla být po vyřazení z původní služby použita u jiné složky, například u hasičů nebo policie.
Znaky na přilbách a jejich umístění
Říšské vojsko a Wehrmacht
Od roku 1933 byly znamení říšských jednotek nahrazeny znameními Wehrmachtu a byly ihned použity na všech helmách. Od 17. února 1934 byl znak umístěn na pravé straně helmy a byl tvořen černým-bílým-červeným pruhem (černá vlevo nahoře, červená vpravo dole).
Znak byl 3,3 cm široký a 4 cm vysoký. Nový znak byl s vespod zakulaceným přechodem. U staršího říšského vojska byl na levé straně helmy znak země.
Znak byl ve formě zaobleného erbu s jedním vrcholem. Znak byl 3,5 cm vysoký a 3,4 cm široký. Tento znak byl od 14. března 1933 nahrazen znakem Wehrmachtu.
Heer
Nový znak armády byl nošen na levé straně přilby (vpravo byl znak Wehrmachtu). Znak byl tvořen vpravo směřující stojící orlicí s roztaženými křídly.
Orlice byla stříbrná na černém podkladu. Znak byl 3,8 cm vysoký a 3,1 cm široký a byl umístěn 3 mm pod odvětrávacími nýty.
Marine
Znak byl na levé straně přilby (na pravé byl znak Wehrmachtu). Znak byl tvořen vpravo směřující orlicí s roztaženými křídly.
Orlice byla zlatá/žlutá na černém podkladu. Znak byl 3,8 cm vysoký a 3,1 cm široký a byl umístěn 3 mm pod odvětrávacími nýty.
Luftwaffe
Znak byl umístěn na levé straně přilby (na pravé byl znak Wehrmachtu). Znak byl tvořen vpravo směřující bílou letící orlicí nesoucí hákový kříž (barva podkladu byla vlastní barva přilby).
Znak byl 3,8 cm vysoký a 3,1 cm široký a byl umístěn 3 mm pod odvětrávacími nýty. U přileb výsadkových jednotek byl na levé straně nošen znak letectva (Luftwaffe).
Hákový kříž
Znak hákového kříže (Hakenkreuz) byl umístěn na pravé straně helmy. Sestával se z černého, na špici stojícího hákového kříže v bílém kruhu na červeném podkladu.
Waffen-SS
Znak jednotek SS byl umístěn na levé straně přilby (na pravé straně byl umístěn hákový kříž). Znak byl tvořen dvěma černými blesky (Sigrunen) na stříbrném podkladě.
Existovalo také provedení bílých blesků na černém podkladu. Jednotky SS rovněž používaly maskování s jim charakteristickým maskovacím vzorem.
Polizei
Znak policie byl umístěn na levé straně helmy (na pravé byl znak hákový kříž). Znak byl tvořen zelenou/stříbrnou policejní orlicí s černým hákovým křížem a se zeleným/stříbrným věncem na černém podkladu.
Znak byl umístěn vždy mezi odvětrávacími nýty a lunetou (krytem ucha). Právě umístění mezi odvětrávacími nýty a krytem ucha patří mezi údaje, které je při určování nutné kontrolovat společně s provedením znaku a celkovou konstrukcí přilby.
| Složka | Strana přilby | Podoba znaku |
|---|---|---|
| Wehrmacht | Pravá strana | Černý-bílý-červený pruh |
| Heer | Levá strana | Stříbrná orlice na černém podkladu |
| Marine | Levá strana | Zlatá/žlutá orlice na černém podkladu |
| Luftwaffe | Levá strana | Bílá letící orlice na barvě přilby |
| Waffen-SS | Levá strana | Dvě bleskovité runy |
| Polizei | Levá strana | Zelená/stříbrná policejní orlice na černém podkladu |
Jak odlišit policejní a hasičskou přilbu
Helma se znaky není policajt, ale hasič. Poznáš to podle kožených úchytů na koženou plentu, která chránila krk hasiče před ohněm nebo oharky.
U ocelových přileb je proto důležité prohlédnout spodní okraj a boční části, kde mohou zůstat kožené úchyty, nýty nebo jiné stopy po upevnění ochranné plenty. Takový konstrukční prvek může být pro určení hasičského použití významnější než nejasný nebo částečně poškozený znak.
Tá druhá je hasičská, ale chýba jej hrebeň. Tieto prilby používali hasiči v Prahe. Druhá helma je asi z první republiky, ale to je jen dohadování, chybí tam vpředu znak a hřeben.
Pokud u kožené přilby chybí přední znak a hřeben, nelze její původ určit bezpečně pouze podle fotografie nebo obecného tvaru. Přilba může být hasičská, ale identifikace zůstává pouze pravděpodobná, dokud se neprohlédnou všechny konstrukční detaily.
Barvy a povrchové úpravy
Rozhodnutím z 27. ledna 1940 byla helma stříkána matnou polní šedí. S novým rozhodnutím z 1. března 1940 stříkána matnou lodní šedí, přičemž byly dohromady mixované s jemným pískem z důvodu maskovacího účinku.
Helmy pro vojáky nasazené v Africe byly používány barvy typu olivová, okrová a písková. Během zimního období byly helmy stříkány bílou barvou. Během války byly helmy pomalovány v zelených nebo hnědých barevných tónech.
Zdravotníci měli bílé helmy s červeným křížem vpředu, občas také vzadu. Helma M-35 v barvě hlíny mohla být doplněna síťkou pro maskovací materiál.
Vodoznaky, nátěr a přemalování
Při posuzování znaku je třeba rozlišit původní nátěr, pozdější přemalování a případný obtisk nebo jinou povrchovou aplikaci. U konkrétního nálezu může být patrná stékající barva zaschlá, která ukazuje na dodatečný zásah do povrchu.
U té policejní se mi to zdá na vodoznaky, namoč uvidíš - tedy pokud si nejsi 100% jistý, že je to barva. Fakt to vypadá jak vodoznaky, navíc na jedné fotce jde vidět stékající barva zaschlá.
Zkouška navlhčením může být při posuzování povrchu zmiňována jako orientační postup, ale u historického předmětu je nutné postupovat opatrně, aby nedošlo k poškození barvy, obtisku, rzi nebo kožených částí. Samotný vzhled povrchu proto není vhodné hodnotit odděleně od konstrukce a výrobních označení.
Maskování a jeho vliv na dochování znaků
Během války byla kamufláž vyvíjena pro nejrůznější možnosti použití přilby. Nejčastější varianty kamufláže byly následující: helma byla v zimě natřena vápnem.
Další možností byla přilba se smíšenou kamufláží s pískem/zeminou, kdy byla použita písečná nebo olivovězelená barva k dosažení zvýšeného maskovacího účinku. V Severní Africe a v okolí Středozemního moře byla helma nejčastěji natřena jasnou okrovou barvou.
Hojně používaná byla helma se síťkou, kam mohl voják nastrkat maskovací materiál. Jednoduché pásky určené k upínání přilby byly také přizpůsobeny pro používání maskovacího materiálu.
Daleko nejrozšířenější bylo používání maskovacího látkového návleku, na který voják mohl rovněž přichytit maskovací materiál. Protože bojovníci („pěšáci“) museli často vystačit s primitivními prostředky, upevňovali na helmu například kus drátěného plotu.
Maskovací nátěr proto může zakrývat původní znak, změnit jeho barevný dojem nebo vytvořit dojem dodatečně naneseného symbolu. Přítomnost maskovací vrstvy zároveň neznamená, že přilba byla vyrobena jako pozdní kopie.
Výsadková přilba a její znaky
Jako základ přilby pro výsadkové jednotky byla použita model „Přilba 35“. Avšak celý ochranný štít na oči byl rychle vynechán a štít šíje, tj. lemová obruba, byl zkrácen na šířku 1,8 cm.
Šíjové řemínky byly pod bradou upevněny k podbradním řemínkům. Podbradní řemínky byly na spánkové vyvýšenině s karabinkovými háčky na očka pro upevnění vnitřního vybavení model 31.
Šíjové řemínky byly vzadu na helmě rovněž s karabinkami pro uchycení vnitřního vybavení. Část přileb však byla nedopatřením vybavena vnitřním vybavením nových přileb.
Ocelový plech, ze kterého byly přilby vyráběny, měl tlouštku 1,15 mm a přilby pro výsadkové jednotky byly vydávány ve velikostech 66, 68 a 71. Váha přilby s vnitřním vybavením byla 1000 gramů.
Na levé straně přilby byl nošen znak letectva (Luftwaffe). Znak byl tvořen bílou letící orlicí (barvou pozadí byla barva helmy). Znak byl 3,8 cm vysoký a 3,1 široký a byl umístěn 3 mm pod odvětrávacími otvory.
Na pravé straně přilby byl umístěn znak Wehrmachtu. U této varianty proto umístění znaků odpovídá jinému účelu přilby než u policejního nebo hasičského provedení.
Postup při určování konkrétní přilby
Nejprve je nutné určit, zda jde o ocelovou, nebo koženou přilbu, protože každý typ může mít odlišné konstrukční znaky a odlišný způsob používání.
U ocelové přilby je třeba zkontrolovat tvar skořepiny, délku očního a týlového štítu, odvětrávací otvory a provedení nýtů.
Uvnitř helmy je vhodné hledat číslo velikosti, kód ocele a razítko hospodářské správy.
Je nutné zaznamenat přesnou stranu, na které se znak nachází, jeho vzdálenost od odvětrávacích otvorů a vztah ke krytu ucha.
U domněle policejního provedení je třeba ověřit, zda znak odpovídá policejní orlici, a ne například znaku hasičské, vojenské nebo jiné složky.
U hasičské přilby je nutné hledat kožené úchyty na koženou plentu, která chránila krk hasiče před ohněm nebo oharky.
Povrch je třeba prohlédnout kvůli přemalování, stékající barvě, vodoznakům, maskovacím vrstvám a stopám po odstraněném znaku.
Chybějící znak nebo hřeben je nutné zaznamenat, ale jejich absence sama o sobě nemusí určit přesný typ přilby.
Co může ukázat na repas nebo kopii
Repasovaná nebo později upravená přilba může mít původní ocelovou skořepinu, ale nový nátěr, dodatečně doplněné vnitřní vybavení nebo nově nanesený znak. Proto je třeba rozlišovat mezi původností samotného plechu a původností všech ostatních částí.
Nesoulad mezi typem skořepiny, polohou znaku, výrobními údaji, barvou a uchycením vnitřku může upozornit na pozdější úpravu. Naopak přítomnost opotřebení, několika vrstev nátěru a poškození nemusí automaticky znamenat kopii, protože přilby byly v průběhu služby často opravovány, přetírány nebo maskovány.
U znaků si jistý nejsem na 100 %, to se musí vidět reálně. Pro bezpečné určení je proto důležitá celková prohlídka přilby, nikoli pouze jedna fotografie nebo izolovaný detail znaku.
Nejčastější omyly při určování
Ocelová přilba s orlicí nemusí být automaticky policejní, protože podobné typy používaly také vojenské a hasičské jednotky.
Samotná přítomnost znaku ještě nedokazuje původnost, protože znak mohl být později nanesen, obnoven nebo překryt jinou vrstvou.
Chybějící přední znak a hřeben u kožené přilby neumožňují bezpečně určit přesný typ pouze podle obecného vzhledu.
Barva přilby se mohla měnit podle období, prostředí, kamufláže nebo pozdější opravy.
Výrobní označení uvnitř přilby potvrzuje původ některých částí, ale nemusí samo potvrdit konkrétní služební zařazení.
Pro určení znaku na policejní přilbě je tedy nejdůležitější spojit vzhled policejní orlice s jejím umístěním, konstrukcí přilby, výrobními údaji a stopami po původním používání. U přileb s koženými úchyty na ochrannou plentu je pravděpodobnější hasičské použití, zatímco vojenské znaky je nutné rozlišit podle strany přilby, barev a přesného provedení.