Viadukt je označení mostu, který překlenuje údolí. Dá se říct, že je to vyvýšená dopravní stavba vedená někam přes něco. Skoro vždy se jedná o mosty železniční, ale mohou být i silniční. Stavební unikát, na který může být Krnsko hrdé, překlenuje údolí, jímž protéká Strenický potok. Na krnském území je postaven železniční most, který se řadí mezi technické památky naší vlasti. Je zajímavý svou historií, velikostí i tím, kdo jej postavil, a za jak dlouho.
Historie a původní podoba viaduktu
V létě roku 1864 se začala stavět železniční dráha turnovsko- kralupská. K přemostění údolí Strenického potoka bylo zapotřebí vybudovat most. Potok býval rozdělen do dvou částí. Z horního náhonu si bral vodu mlýn v Podjiří. Při výstavbě silnice byla voda svedena do jednoho koryta. Při výstavbě mostu bylo zapotřebí zpevnit půdu, protože byla vlhká od spodní vody. Do země barabové, kasta lidí stavící tunely, beranidlem zaráželi osmimetrové dřevěné pilíře..
Vytvořili tak základ, který sloužil k ukotvení kamenných věží. Aby trať vedla přímým směrem, bylo třeba pro její trasu vylámat skálu po značné délce. Až potom se pokládaly kolejnice. Kámen byl použit při stavbě viaduktu, písek dodala Jizera, místní lidé, tak jak to dříve bývalo, se podíleli na výstavbě. Během roku 1864 zbourali dům stojící u trati, postavili železniční most a ještě téhož roku byla zahájena doprava osob a nákladů.
Naprosto klíčové období pro Krnsko přišlo 24. června 1866, kdy táhlo nepřetržitě celé dny saské spojenecké vojsko. Zhruba 1000 Sasů a 1400 rakouských vojáků se ubytovalo, zůstali dva dny. Většina zde ubytovaných vojáků padla ve válce u Podolí. První pokus o trhání kolejnic přišel 1. července, a to pruští vojáci. Most byl zlikvidován, ale brzy zjištěno, že jej potřebují pro svůj pochod do Prahy.
V roce 1884, během srpna a pár dní v září, byl železniční most opravován. Původní nosná konstrukce byla nahrazena přímopásovou příhradovou konstrukcí ze svářkového železa z Vojtěšské huti v Kladně. Tři nové kusy, které se měnily, byly na montážní plošině přímo u viaduktu smontovány. Po výměně dílů proběhla výměna šroubů a části nosné konstrukce byly nahrazeny novými z Besemerského válcovaného železa. Celý proces se odehrával v noci a bez výrazného omezení dopravy.
Architektonické a technické zvláštnosti z roku 1924
V roce 1923 byla vypsána soutěž pro náhradu nosníků, protože stávající konstrukce již nevyhovovala. Zvítězil arkádový železobetonový návrh firmy Ing. Hlava a dr. Kratochvíl, autorem byl Ing. Stanislav Bechyně. Stavba se zahájila 1. dubna 1924 a trvala 5,5 měsíce. Práce byly zakončeny 15. září 1924, kdy byl most uveden do provozu po krátké výluce.
Viadukt má délku 152 metrů a výšku až 27 metrů. Původní konstrukce byla nahrazena železobetonovou arkádovou konstrukcí s příhradovou nosnou konstrukcí a nosnou mostovkou. Horní plocha pražců leží zhruba 30 metrů nad nejnižším bodem pod mostem. Při rekonstrukci z roku 1924 použili stavitelé třicetilitou arikádu, měla šířku 5 metrů a byla nesena 5 metrovou mostovkou. Délky a vzepětí kleneb odpovídají tehdejší technické koncepci arkádových rámtů.
Materiály, výroba a realizace
Na části z vyztuženého betonu se spotřebovalo 90 tun železných prutů. Beton míchala strojní míchačka typu Ransome. Kamenivo dobývané z Jizery rypadlem s benzinovým motorem se k míchačce dopravovalo koňskými potahy. Portlandský cement dodávala Králodvorská cementárna, rychletvrdnoucí cement cementárna v Čížkovicích. Vrchní dozor investora měl Ing. Karel Fořt a stavbyvedoucím byl Ing. Josef Lamač. 1924- provázela stavba 500-600 dělníků pracujících na tři směny; nocí svítily elektrické lampy a veškeré stroje byly poháněny proudem z transformátoru.
Současná péče a důvody k ochraně
V roce 2015 byl celý viadukt opraven. I přes slabé vyztužení beton bez problémů funguje dodnes. Přímo v oblouku jsou schůdky pro kontrolu stavu, a samotná mostovka má niky pro pohyb pěších. Fotografie a kroniky z období 1884 a pozdějších dob ukazují změny oproti původní i novodobé podobě. Viadukt je označován za technickou památku a svědectví meziválečného mostního stavitelství, které dokázalo spojit staré kamenné pilíře s arkádovým betonovým systémem.
Stránovský viadukt v Krnsku
Návaznost na okolí a význam pro region
Stránovský viadukt je významnou dominantou Krnska a celý projekt představuje klíčový kus regionální historie dopravy. Jeho existence ilustruje, jak technické pokroky a historické potřeby mohly být propojeny v jedné stavbě, která přečkala více než jedno století a dodnes slouží železniční dopravě.