Lisbeth Salanderová je hlavní postavou knižní trilogie Stiega Larssona Milénium a také čtvrtého pokračování, kterého se po Larssonově smrti zhostil David Lagercrantz. V původních knihách je především mimořádně schopnou hackerkou, soukromou vyšetřovatelkou a ženou, která se odmítá podřídit institucím, jež ji v minulosti zklamaly.
Motorka se k její postavě výrazněji připojila až ve filmových adaptacích, zejména ve snímku Dívka v pavoučí síti. Hackerka Lisbeth je v novém filmu akční hrdinkou, která více času než za počítačem tráví na motorce a se zbraní v ruce. Motorka zde není jen dopravním prostředkem, ale také symbolem její samostatnosti, rychlosti, nebezpečnosti a odmítnutí běžného společenského života.
Motorka ve filmové podobě Lisbeth Salanderové
Na zaprášené zemi uprostřed temné místnosti leží šachovnice, dvě dívky rovnají figurky a kolem jako by vládla apokalypsa. Snímek Dívka v pavoučí síti, který od včerejška promítají česká kina, v jednom ohledu navazuje na předchozí tituly ze švédské knižní série Milénium i jejich filmové adaptace: odehrává se v atmosférických lokacích, jejichž kontury rýsují obraz děsivého prohnilého světa.
Jinak je ovšem novinka, jejíž hrdinku opět představuje hackerka Lisbeth Salanderová s obřím dračím tetováním na zádech, úplně jiná než první kniha série dnes již nežijícího spisovatele Stiega Larssona Dívka s dračím tetováním či filmová adaptace režiséra Davida Finchera, která vznikla před sedmi lety pod názvem Muži, kteří nenávidí ženy. Nový film, vycházející z knihy Larssonova nástupce Davida Lagercrantze, připomíná spíše špatnou verzi Jamese Bonda - bez napětí, bez nadhledu, zato se spoustou polorozpadlých továren nad černými zasněženými lesy.
Z původního temného thrilleru o zneužívání žen a manipulacích zmizelo charisma i mnohoznačné postavy. Hackerka Lisbeth je nyní akční hrdinkou, která více času než za počítačem tráví na motorce a se zbraní v ruce.
Režisér a spoluscenárista filmu Fede Álvarez na sebe upozornil dvěma výraznými horory - drsným remakem klasiky Sama Raimiho Lesní duch a působivě klaustrofobním snímkem Smrt ve tmě. Tentokrát však talentovaný, původem uruguayský tvůrce jen napodobuje vizuál filmu Davida Finchera.
Někdy podmanivě, ale ta temnota jde trochu proti duchu snímku, který je napsaný jako béčkový akční thriller. Nechybí nic: zápletka točící se kolem tajného programu schopného získat přístupy k jaderným zbraním, mafie s pavoučími tetováními, ruský zlosyn jménem Miloš…
Co motorka vyjadřuje
Lisbeth dříve provokovala androgynní povahou. Nebyla to jen drsná žena oděná v černé kůži, ale bořila jasné opozice. Působila zranitelně i aktivně a nebezpečně.
Hlavní témata série zněly: manipulace a zneužívání moci. Z toho všeho zbyly jen prázdné náznaky a ornamenty.
V knižní podobě je Lisbeth především samotářská hackerka s mimořádnou inteligencí, vynikající pamětí a schopností pronikat do cizích počítačů. Filmová motorka její charakter převádí do fyzického pohybu: Lisbeth se rychle přesouvá městem i nebezpečnými lokacemi, uniká pronásledovatelům a jedná bez čekání na pomoc úřadů.
Motorka zapadá do jejího vzhledu i způsobu života. Nosí většinou tmavé oblečení kterým vyjadřuje mnohdy i svoje postoje, mývá na tričkách sarkastické nápisy. Nosívá koženou bundu a těžké boty, celkově připomíná metalistku.
Co se týče jejího vzhledu, nevypadá úplně běžně. Má spoustu piercingů v obličeji a tetování (vosa na krku, kolečko kolem bicepsu na levé ruce a další kolem kotníku, čínský symbol na kyčli, růži na levém lýtku, a konečně velkého draka přes celá záda), hnědé pichlavé oči a kratší černé vlasy.
Pokud se vůbec nalíčí, tak většinou velmi zvýrazní oči tmavými linkami. Motorka tak ve filmové stylizaci přirozeně doplňuje koženou bundu, těžké boty, černé oblečení a výrazné tetování.
Lisbeth Salanderová mezi knihou a filmem
Lisbeth Salander je hlavní postavou knižní trilogie Stiega Larssona Milénium, (Muži, kteří nenávidí ženy, Dívka, která si hrála s ohněm a Dívka, která kopla do vosího hnízda) a také čtvrtého pokračování, kterého se po Larssonově smrti zhostil David Lagercrantz (Dívka v pavoučí síti).
Její příběh byl i dvakrát zfilmován, poprvé švédy a podruhé američany, švédská verze se více blíží knižní předloze. Pro Lisbeth Salander to není zdaleka první adaptace, její postava už vystřídala dokonce tři tváře.
| Adaptace | Představitelka Lisbeth | Vztah ke knižní předloze |
|---|---|---|
| Skandinávská trilogie | Noomi Rapace | Adaptovala Larssonovy tři romány |
| Muži, kteří nenávidí ženy | Rooney Mara | Znovu adaptuje první knihu série |
| Dívka v pavoučí síti | Claire Foy | Vychází z Lagercrantzova prvního dílu, čtvrtého celkem |
Skandinávská trilogie adaptovala Larssonovy tři romány, hlavní roli si zahrála Noomi Rapace a novináře MIkaela Blomkvista ztvárnil Michael Nyqvist. Fincherův film Muži, kteří nenávidí ženy s Rooney Mara a Danielem Craigem znovu adaptuje první knihu série.
A předloňská Dívka v pavoučí síti s Claire Foy a Sverrirem Gudnasonem vychází z Lagercrantzova prvního dílu, čtvrtého celkem. Ve filmu Dívka v pavoučí síti se proto Lisbeth posouvá od psychologicky složité hackerky k výraznější akční hrdince, jejíž motorka podtrhuje změnu žánrového zaměření.
Akční thriller místo psychologické krimi
Občas se ta rázná žena objeví, vypeskuje ho, že překračuje pravomoci a že je tu jen turistou, on na oplátku před zraky švédských "kolegů" schová skrytou kameru, kterou by přehlédl pouze slepec. Hackerka Lisbeth je v novém filmu akční hrdinkou, která více času než za počítačem tráví na motorce a se zbraní v ruce.
Známé i nové postavy jsou v nepravděpodobném příběhu utopené, divák se s nimi motá dějem a neví, zda příští scéna bude bondovsky absurdní, temná a osudová, případně nechtěně komická.
Agent z americké Národní bezpečnostní agentury, který ve Švédsku na vlastní pěst pátrá po nebezpečném ztraceném softwaru, jenž padl do špatných rukou, se špičkuje se šéfkou obdobné švédské agentury. A působí to hlavně komicky.
A pokud v prvním záběru postavy hrály šachy, známé filmařské pravidlo říká, že se brzy objeví autistické dítě, které v šachách hrdinku patřičně rozmetá. Tedy: takové pravidlo asi neexistuje, ale výčet klišé je tím každopádně kompletní.
V přemrštěném a nadsazeném akčním thrilleru by taková scéna byla celkem v pořádku. S náznaky komplikovaných a pokřivených mezilidských znaků a s temnými symboly, kterými se film marně snaží vykřesat atmosféru svých předchůdců, však nejde ani trochu dohromady.
Motorka v prostředí filmu Dívka v pavoučí síti
Jsou tu scény, které zapůsobí. Jakmile se režisér Álvarez ponoří do komplexů budov, pohybuje se tu suverénně, podobně jako ve svém předchozím snímku Smrt ve tmě, který se celý odehrával v jediném domě.
Logisticky promyšlené akční finále dovede strhnout. Jenže pak jsou tu také scény, které už překročily hranu parodie, případně přešly do úplně jiného žánru.
Motorka patří právě k prvkům, které film odlišují od komornějšího a psychologičtějšího pojetí původních příběhů. Lisbeth se díky ní stává pohyblivější, viditelnější a fyzicky akčnější postavou, ovšem za cenu toho, že její hackerské schopnosti a vnitřní rozpory ustupují do pozadí.
Lisbeth například do žil dostane dávku uspávadla a jak odpadává uprostřed koupelny, najde tubu s amfetaminem. Nadrtí prášky na podlaze, vyšňupe královskou dávku a odbelhá se z domu - zkroucená, jako když se démon z japonského hororu učí tančit breakdance.
O pár minut později už je v pohodě, a navrch její tvář hraje jemnými emocemi, neboť si to žádá smutná situace. V přemrštěném akčním thrilleru takové situace podporují obraz Lisbeth jako téměř nezastavitelné hrdinky, která dokáže pokračovat navzdory zranění, vyčerpání i nebezpečí.
Ta pavoučí síť, jež stojí v názvu, omotala především smysly a soudnost svých tvůrců. Výsledkem je hyperaktivní malý pavouček křižáček, který se občas nesměle tváří, že je černou vdovou. Ale nikdo mu to nevěří.
Lisbeth Salanderová jako hackerka a vyšetřovatelka
Lisbeth je také jedním z nejschopnějších hackerů na světě. Chová se velmi antisociálně, až jakoby nebyla schopná empatie, i když city rozhodně má.
Úplný sociopat zřejmě není, spíš trpí Aspergerovým syndromem (stejným syndromem je postižený např. také Sheldon Cooper z Teorie velkého třesku), který se u ní projevuje mimo jiné nadprůměrně vysokou inteligencí.
Je velmi odměřená, s lidmi se nebaví když nemusí a celkově je ve společnosti brána za tu "divnou" a "hloupou", k čemuž samozřejmě přispívá i fakt, že byla ve svých osmnácti letech zbavena svéprávnosti a svěřena do rukou poručníka Holgrena Palmgrena.
Ze zásady nekomunikuje s úřady, s doktory ani s policií, tvrdí že ji když se jim něco snaží říct tak ji stejně neposlouchají a vyjde to nastejno. Motorka tento její odpor k institucím ve filmu vyjadřuje obrazem naprosté mobility: Lisbeth se může pohybovat sama, bez doprovodu a bez povolení člověka, který by nad ní měl kontrolu.
Dětství a zkušenosti, které formovaly její povahu
Už od raného dětství se Lisbeth vyznačovala svým násilnickým chováním, ovšem jenom vůči osobám, které nějak ublížili jí, nebo těm pár lidem které měla ráda.
Ve dvanácti letech polila benzinem a zapálila svého otce Alexandra Zalasčenka poté, co brutálně zbil její matku a způsobil jí trvalé poškození mozku. Zalasčenko byl bývalý ruský agent, nyní chráněný švédskou vládou, a aby se zajistilo že se o něm nebude mluvit, byla Lisbeth soudem prohlášená za sobě nebezpečnou a zavřena do psychiatrické léčebny sv. Štěpána pro děti v Uppsale.
Jejím lékařem byl Peter Teleborian, který byl obeznámen s jejím politickým významem a navíc to byl krutý sadista, který si liboval v tom Lisbeth svazovat a zavírat do pokoje bez podnětů. Tam přestala mluvit s doktory a s úřady, protože ji nikdo neposlouchal.
Jediný člověk, se kterým komunikovala, byl v té době Holgren Palmgren, který byl ustanoven jako její poručník. V patnácti letech byla umístěna do pěstounské rodiny, ale od každé z nějakého důvodu utekla.
Po násilné hádce s mužem který ji napadl byla v osmnácti letech prohlášena za nesvéprávnou a jejím opatrovníkem se stal Palmgren. Jejich vztah pro ni začal být jedním z nejdůležitějších v jejím životě.
Vzhled a styl
Je menšího vzrůstu, velmi hubená, Mikael Blomkvist si nejdřív myslel že Lisbeth trpí anorexií, ale potom co ji viděl jak se cpe jídlem mu došlo že to asi nebude ten případ.
Nosí většinou tmavé oblečení kterým vyjadřuje mnohdy i svoje postoje, mývá na tričkách sarkastické nápisy. Nosívá koženou bundu a těžké boty, celkově připomíná metalistku.
Má spoustu piercingů v obličeji a tetování (vosa na krku, kolečko kolem bicepsu na levé ruce a další kolem kotníku, čínský symbol na kyčli, růži na levém lýtku, a konečně velkého draka přes celá záda), hnědé pichlavé oči a kratší černé vlasy.
Její vizuální styl proto vytváří přirozený základ pro filmovou podobu, v níž se motorka stává součástí celkového obrazu postavy. Černá kůže, těžké boty, výrazné oči, piercing a dračí tetování vytvářejí siluetu, která je snadno rozpoznatelná i v rychlých akčních scénách.
Vztah k Mikaelu Blomkvistovi a dalším lidem
Jak už bylo zmíněno, s lidmi zřídka komunikuje, ale má i pár přátel, ovšem neudržuje si žádné známé. Buď jste její kamarád nebo úplně cizí člověk. Nic mezitím.
Dalším blízkým člověkem je pro ni její poručník Holgren Palmgren, ke kterému si během let vypěstovala opravdovou důvěru, dokonce ho chodila i navštěvovat do ústavu pro nemocné a zaplatila mu velmi nákladnou léčbu a nadstandardní péči.
Když začala pracovat pro Milton Security, tak se jejím šéfem stal Dragan Armanskij, se kterým se také přátelí. Dále udržuje milostný poměr s Miriam Wu, se kterou se poznala na švédském pridu.
Má spoustu přátel mezi hackery, těmi nejlepšími na světě, se kterými se seznámila skrz Plaguea, hackera který ji učil a představil hackerské republice. A samozřejmě se důvěrně přátelí s Mikaelem Blomkvistem, novinářem kterému v první knize pomůže vyřešit případ a stanou se z nich na Lisbethiny poměry velcí přátelé.
První případ: Muži, kteří nenávidí ženy
Na začátku je Lisbeth, pracující v Milton Security jako soukromý detektiv najatá jménem Henrika Vangera, aby proklepla známého novináře Mikaela Blomkvista poté, co byl kvůli Hansi-Erikovi Wennerströmovi poslán do vězení na tři měsíce za nactiutrhání.
Lisbeth o něm napíše vynikající a velice podrobnou zprávu. Vangerův právník, Dirch Frode, se chce osobně setkat s člověkem, který tu zprávu sepsal a je velmi překvapený když zjistí, že je to někdo jako Lisbeth.
Lisbeth mu řekne že si myslí. že za tou kauzou s Wennerströmem je něco víc, že Mikael by nic nenapsal kdyby neměl ověřené všechny zdroje, a že nejspíš někomu naletěl. Frode jí řekne ať pokračuje v práci a zjistí víc.
Blomkvist mezitím pro Henrika Vangera pátrá po jeho zmizelé neteři Harriet. Nakonec si vyžádá na pomoc toho, co pro Henrika sepsal tu podrobnou zprávu a tak se seznámí s Lisbeth.
Spolu ten případ vyřeší, zjistí že Harriet je naživu a že utekla protože ji týral její otec s jejím bratrem, Martinem Vangerem. Harriet přivedou zpět k Henrikovi, Martin se je v průběhu pátrání snaží zabít ale nakonec zemře při autonehodě.
Lisbeth pomůže Mikaelovi svými hackerskými schopnostmi s jeho problémem s Wennerströmem. V této části série je její síla založena hlavně na kombinaci vyšetřování, hackerského průniku do systémů a schopnosti jednat mimo hranice oficiálních postupů.
Násilí, bezpráví a vlastní spravedlnost
Lisbeth dostane nového opatrovníka, Nilse Bjurmana, protože Palmgren prodělal mrtvici a nemůže dál vykonávat své povinnosti. Lisbeth se nezamlouvá, cítí se s ním špatně a navíc Bjurman chce mít přístup ke všem jejím účtům a mít kontrolu nad celým jejím životem.
Jejich první schůzky proběhnou celkem v pořádku, ale Lisbeth se rozbije počítač, takže potřebuje jít za Bjurmanem pro peníze. Ten ji donutí k orálnímu sexu a pak jí peníze dá.
Lisbeth samozřejmě nejde na policii, místo toho nastaví skrytou kameru a pak jde za Bjurmanem do bytu pro peníze na jídlo. Bjurman jí sváže a brutálně znásilní.
Když ji pustí, Lisbeth se rozhodne pro další plán. Jde k němu znovu pod záminkou peněz na nájem, paralyzuje ho, celého svlékne a spoutá, chvíli mučí, pak ho vydírá pomocí své nahrávky znásilnění že chce mít znovu kontrolu nad svými účty, a nakonec mu na břicho vytetuje "Jsem sadistická svině, dobytek a násilník".
Její jednání ukazuje, proč je Lisbeth současně zranitelnou i nebezpečnou postavou. Není představena jako klasická hrdinka, která důvěřuje zákonu, ale jako člověk, jenž po opakovaném zneužití institucí hledá vlastní způsob obrany.
Dívka, která si hrála s ohněm
Lisbeth v předchozím díle ukradla z účtu Wennerströmovi 3 miliardy korun, cestuje a s Mikaelem odmítá komunikovat. Čte knihy o matematice, v Itálii si nechá zvětšit prsa, a když se vrátí domů tak si koupí velký byt a auto.
Krátce poté je naprostým omylem zapletena do vraždy tří lidí, svého opatrovníka Bjurmana a dvou Blomkvistových kolegů. Doopravdy je ale na vině komplikované spiknutí mezi Lisbethiným otcem Zalasčenkem a Sekcí, tajnou frakcí z tajné služby která má za úkol Zalasčenka krýt.
Sekce se snaží zakrýt, že všechny tři zabil Ronald Niederman, Zalasčenkův syn a Lisbethin nevlastní bratr, a hodí všechno na Salanderovou. Mikael se jí snaží pomoct, i když ona s ním nechce mít nic společného.
Koncem knihy se Lisbeth vydá na farmu kde Zalasčenko žije i s Niedermanem, ti ji postřelí do hlavy a zaživa pohřbí, ale ona se jako zázrakem probudí, vyděsí Niedermana až uteče a zarazí svému otci sekeru do nohy.
Dívka, která kopla do vosího hnízda
Lisbeth leží v nemocnici po náročné operaci hlavy při které jí vyndali kulku z mozku a ona se teď zotavuje, přičemž je pořád podezřelá ze tří vražd a pokusu o vraždu svého otce a bratra.
Ve stejné nemocnici leží i Zalasčenko. Sekce (tajný útvar i v rámci tajných služeb, který má za úkol Zalasčenka chránit) se rozhodne jednat, protože hrozí provalení.
Blomkvist chce napsat knihu o Lisbeth a bezpráví, které na ní bylo zpácháno. Proto se bývalý vůdce Sekce, starý a na smrt nemocný Evert Gullberg rozhodne jít osobně zastřelit Zalasčenka a pak i sebe.
Neúspěšně se pokusí i dostat do pokoje Lisbeth, ale v tom mu zabrání Annika Gianniniová, sestra Blomkvista, která je Lisbethinou advokátkou zrovna u ní byla.
Dále sekce přepadne Anniku i Mikaela a ukradne jim dokumenty z devadesátých let, dokazující jejich spolupráci s psychiatrem Peterem Teleborianem, když potřebovali Lisbeth dostat do léčebny.
Mikael poslal Lisbeth po jejím ošetřujícím doktorovi kapesní počítač, takže s Lisbeth mohl komunikovat. Počítač využívala k odposlechům vyšetřovatelů a také psala svůj životopis, který hodlali předložit soudu.
Dragan Armanskij zkontaktoval svého kamaráda Torstena Edklintha z útvaru pro ochranu ústavy, který se případem začal zabývat také, vytvořil vyšetřovací skupinu pod vedením Monicy Figuerolové, a uvědomil o celé věci premiéra a ministra.
K soudu se Lisbeth velmi výrazně nalíčí, vezme si všechny svoje piercingy a černé oblečení. Teleborian je usvědčen jako pedofil, mimo jiné i za porušení zákona o dětské pornografii, všichni členové Sekce odsouzeni a Lisbeth obnovena její svéprávnost.
Lisbeth poté odjede, setká se se svým správcem financí a poté i s Miriam Wu, která studuje v Paříži. Zdědí nějaké peníze a nemovitosti po Zalsčenkovi a pomocí toho zjistí, kde se schovává Niederman, kterého zneškodní.
Další filmové a seriálové zpracování
Amazon se chopil další slavné knižní série, tentokrát plánuje natáčet podle Milenia od Stiega Larssona. Nemá jít o přímou adaptaci žádné z knih, ale o úplně nový příběh s Lisbeth Salander.
Seriál se bude jmenovat Girl With the Dragon Tattoo, tedy stejně jako anglický překlad první knihy a film od Davida Finchera. Zatím nebylo oznámeno, kdo si hlavní roli asociální hackerky s fotografickou pamětí zahraje.
Larsson napsal před svou náhlou smrtí celkem tři díly z plánované desetidílné série, všechny vyšly až posmrtně. S Miléniem pak na přání Larssonových dědiců pokračoval švédský autor David Lagercrantz, který napsal již tři další díly.
Stig Larsson měl v plánu napsat ještě minimálně sedm knih o Lisbeth Salander, ale protože zemřel, stihl jen tyto tři.