Konstrukční řešení motokola Fire House

Text čerpá ze široké diskuse o motokolech, jejich komponentách a technických aspektech. Předkládá systematický pohled na konstrukční řešení a samotný proces návrhu bez přidávání cizích faktů mimo čerpaný text.

Co je motokolo a jak se liší od klasického kola

Motokolo, nebo-li správně řečeno "kolo s pomocným motorem", musí být z principu jízdní kolo, kde je agregát (myšleno motor) odmontovatelný, a zbytek lze použít jako normální jízdní kolo. Rychlost tohoto kola nesmí překročit 25 km/h, výkon motoru má limit na 1000W (u elektrokol nesmyslně sníženo na 250W) a objem spalovacího prostoru nesmí překročit 50 ccm. Pokud je toto splněno, řidič nemusí mít řidičský průkaz, k vozidlu netřeba technický průkaz, povinné ručení, helma, ...

Hlavní koncepce a cíle konstrukce motokola

Motokolo by mělo být z principu jízdní kolo s odnímatelným agregátem a zbytkem určeným k jízdě bez motoru. V současné době existují dva základní koncepty, které určují podobu a provoz motokola. Donedávna byl nejčastěji viděn systém s přítlačným třecím válečkem, nyní lze narazit na další varianty s různými mechanismy propojení pohonu. Cílem konstrukce Fire House je zajistit stabilní a pohodlné šlapání do pedálů, aniž by motor překážel při jízdě.

Volba motoru a pohonné jednotky

Jedním z nejtěžších úkolů při výběru komponentů bylo najít vhodnou hnací jednotku. Pokud měl stroj dokonale naplnit filosofii motokola, nesměl motor překážet pohodlnému šlapání do pedálů. Zároveň ale kvůli vhodnému těžišti nešel upevnit jinam, než doprostřed rámu. Problém s příliš velkými rozměry nakonec vyřešil motor bez převodovky, používaný k pohonu minibiků. Ve hře byl zpočátku také motor tuzemské provenience, ale protože původní plán počítal se čtyřtaktním agregátem, firma Blata bohužel musela výběrové řízení opustit. Volba nakonec padla na italskou značku Pasini, která se rovněž zabývá výrobou špičkových závodních minibiků, respektive Petra Schmída, který motory pro Pasini vyrábí a připravuje.

Technické detaily motoru a převodu

Vzduchem chlazený čtyřtakt o objemu 90 ccm s odstředivou spojkou nabízí možnost ladění výkonu v poměrně širokém rozsahu, a jeho 5,5 kW by mu mohl závidět kdejaký čtyřtaktní skútr. Protože převodovka není součástí motoru, o nastavení převodů se stará osmirychlostní planetová převodovka Shimano Alfine, ukrytá v náboji zadního kola. Její výhody ve srovnání s klasickou přehazovačkou jsou nesporné: nevyžaduje téměř žádnou údržbu, řetěz nemůže spadnout, řadit se dá nejen za jízd, ale i v klidu - například po zastavení na semaforu - a navíc má podstatně delší životnost.

Rám a podvozek

Základní komponenty tedy byly pohromadě, a zbývalo už jen všechno poskládat do funkční podoby, vyrobit chybějící mezikusy a přizpůsobit některé součásti potřebám motokola. Díky tomu, že se v počítači pracovalo s naprosto přesnými rozměry, mohly se držáky motoru frézovat rovnou načisto, a v reálu pak všechno pasovalo hned napoprvé. Na designu držáků je vidět, že jejich funkce zdaleka nekončí uchycením motoru k rámu, ale při jejich navrhování autor kladl velký důraz také na estetickou stránku věci.

Unikátní převod a ochrana soukolí

Elegantním a důmyslným způsobem je vyřešen převod z levé strany od výstupní hřídele motoru napravo k řetězu a náboji zadního kola. Unikátní dvojitý převodník v kombinaci s volnoběžkou na středové ose umožňuje současný a nezávislý přenos výkonu z motoru i pedálů směrem k zadnímu kolu. Osmirychlostní planetová převodovka navíc dovolí mnohem efektivněji využívat výkon motoru, než samotná odstředivá spojka. Aby byly všechna soukolí vidět, a zároveň nehrozilo zachycení nohavice do některého z řetězů, jsou převody chráněny tlustým kouřovým plexisklem, vypáleným do požadovaného tvaru.

Výfuk a nízké těžiště

Při navrhování výfukové koncovky se autoři nechali inspirovat historickým motokolem ČZ 76 Kaktus, a umístil tlumič pod rám. Vyústění nerezové soustavy směřuje do strany, aby se zbytečně neohřívala zadní pneumatika, zatímco uložení koncovky co nejblíže k zemi přispívá alespoň k částečnému snížení těžiště. To je i přesto poměrně vysoké, a motokolo se díky hmotnosti motoru a nádrže chová na první dojem jinak, než běžné jízdní kolo. Přílišná ochota k náklonům do zatáčky ale není nijak nebezpečná, a dá se na ni během chvilky zvyknout.

Nádrž, detaily a karburování

Hodně tvrdým oříškem se stala výroba nádrže. Na vysoké nároky designéra tentokrát nenašla odpověď počítačová grafika, a muselo se tvarovat doslova na koleně. Aby nádrž co nejlépe splynula s celkovým vzhledem motokola, musela se integrovat do rámu po vzoru motocyklů Buell. Technologické možnosti sice dovolily vyrobit pouze sklolaminátovou nástavbu k již hotovému rámu, ale díky naprosto preciznímu povrchovému zpracování není vůbec poznat, že horní rámová trubka původně vypadala úplně jinak. Do nádrže se vejdou 3 litry benzínu, které při spotřebě kolem jednoho litru na 100 km zaručují opravdu velkorysý akční rádius.

Detaily a provedení

Punc dokonalosti celku dodávají promyšlené a propracované detaily, jako například přední štítek s vestavěným světlometem, imitující historickou tabulku na startovní číslo, decentní kulatý bezdrátový tachometr, nebo frézované pedály s vyměnitelnými hroty. Precizní zpracování a unikátní design dokázala ocenit také porota soutěže přestaveb na výstavě Customshow pořádané při srazu Motonálet Nikolčice, kde se v kategorii Čechovky Arcidílo umístilo na prvním místě.

Jízda a provoz

A jak se na takovém motokole domácí výroby vlastně jezdí? Skoro jako na každém jiném kole. Jenom s tím rozdílem, že před rozjezdem zapnete zapalování tlačítkem na řídítkách, škubnete pravou rukou za startovací šňůru, a pak už se můžete normálně opřít do pedálů. Proti normálnímu bicyklu vám motokolo bude připadat na rozjíždění trochu těžké, ale to jen do chvíle, než otočíte pravým zápěstím. V té chvíli naopak můžete vypustit šlapání, a jet jako pán, kopec nekopec. Když už slyšíte, že motor neudrží v optimálních otáčkách odstředivá spojka, stačí pravým palcem přeřadit nahoru nebo dolů. Po rovince se rychlost může vyšplhat až k osmdesátce, ale nebojte se - kdyby bylo třeba náhle zastavit, máte ve dvou brzdových třmenech k dispozici celkem deset titanových pístků. Odpružená přední vidlice, odpružené sedlo a široké pneumatiky obstarají náležitý komfort, a když po delší jízdě začne tuhnout svalstvo, není nic jednoduššího, než na chvíli nechat motor odpočinout a šlápnout do pedálů vlastními silami.

Potenciální nevýhody a řešení

Aby jízda na motokole nevypadala jen jako idylka, je třeba zvážit i drobné nevýhody. Kovanému cyklistovi bude chvíli trvat, než si zvykne na vyšší těžiště, které pobízí motokolo do náklonu v zatáčce víc, než je zvyk. Větší hmotnost přináší víc setrvačné energie a vyžaduje víc námahy při šlapání, zejména při rozjíždění nebo šlapání do kopce. Kdo by na motokole šlapal do kopce - to hrozí snad jedině v situaci, kdy dojde palivo. Provozu bez motoru také trochu kazí dojem mechanický hluk převodů, které na rozdíl od běžného kola zahrnují celkem tři řetězy plus příslušný počet řetězových kol. Na jiné nedostatky motokola už jsme však ani po důkladném hloubání nepřišli.

Závěr

Motokolo Fire House reprezentuje kombinaci inženýrství, designu a praktičnosti, kde se kombinují možnosti motoru, rámu a pohonů do jednoho funkčního a esteticky sladěného celku. Příběh ukazuje, jak lze prostřednictvím promyšlené koncepce a precizní výroby dosáhnout vyváženého a plně funkčního stroje, který zvládá jak jízdní pohyb, tak i technickou a designovou stránku projektu.

Meta

tags: #konstrukcni #reseni #motokola #fire #house