Spojenci pro realizaci grandiózní vojenské operace potřebovali zajistit dostatek sil a prostředků. Navíc uspěchané vylodění by mohlo skončit nezdarem, což se potvrdilo při pokusném útoku 2. kanadské pěší divize na přístav Dieppe dne 19. srpna 1942 (operace Jubilee). Varianty invaze zastávané americkými a britskými odborníky se lišily. Zatímco Američané viděli nejrychlejší cestu k porážce nacistického Německa ve vylodění v severozápadní Evropě, Britové prosazovali trvalý tlak na nepřítele podél celé evropské periférie, přičemž těžiště jejich úsilí představovaly spojenecké operace ve Středomoří a na Balkáně. V průběhu roku 1943 byla nakonec upřednostněna americká koncepce. Konkrétní přípravy na invazi do Francie byly zahájeny v březnu 1943. Operace s krycím názvem Overlord měla začít v květnu 1944.
Výběr místa vylodění a časový plán
Zatímco německé velení očekávalo útok Spojenců v oblasti Calais, který jim z vojenského hlediska připadal jako snáze proveditelný, Spojenci hledali jinou vhodnou oblast v dosahu jejich stíhacích letadel operujících z letišť v jižní Anglii. Jako místo vylodění zvolili nakonec Normandii. Dosavadní operační plán musel být přepracován, jelikož došlo k navýšení počtu needed jednotek, což si vyžádalo odklad zahájení operace na 5. června 1944.
Nad Lamanšským průlivem se počátkem června 1944 ale znatelně zhoršilo počasí. Kvůli vysokým vlnám a vlnobití na vyloďovacích plážích se nabízela otázka, zda termín vylodění neposunout. Provedení útoku nahrával moment překvapení, jelikož Němci nepředpokládali, že by se invaze uskutečnila i přes špatné počasí. Navíc z předpovědí meteorologů vyplývalo, že by se počasí mělo na krátkou dobu umoudřit. Tyto důvody tak vedly k odložení vylodění s kódovým označením operace Neptun o pouhých 24 hodin na 6. června 1944.
Před samotnou invazí zahájilo francouzské hnutí odporu rozsáhlé sabotáže na železnicích a komunikačních uzlech, čímž Němcům značně ztížilo přisunování posil. V noci před vyloděním byly nad Francií vysazeny spojenecké výsadkové divize, jež měly napadnout obranné linie z vnitrozemí. Samotné vylodění proběhlo na pěti plážích s pomocí výsadkových člunů, lodí, obojživelných nákladních vozidel, ale i plovoucích tanků. Americké jednotky měly přiděleny pláže označené jako Omaha a Utah, Britové se vylodili na plážích Gold a Sword a kanadské divize na pláži Juno.
Hlavní průběh dne D - klíčové boje a ztráty
Invazní fronta tak byla široká několik desítek kilometrů. Na celé akci se pak podílely vedle výsadkářů oddíly ženistů, pěchoty a přepadová komanda; ti všichni byli podporováni tanky, kulomety, bombardéry, dále námořnictvem, které z lodí ostřelovalo německé obranné body, a letectvem, které nepřítele bombardovalo. Při útoku se Spojenci museli vypořádat nejenom s rozmary počasí, ale i minovými poli, zátarasy, dělostřeleckými body umístěnými v betonových bunkrech a opěrnými body.
Američané se měli vylodit jako první v 6:30 na pláži Utah a jejich cílem byl přístav Cherbourg. Britské jednotky přistály na francouzských březích o hodinu později a plánovaly rychlý postup na město Caen. Úkoly pro první den invaze ale nebyly nakonec naplněny. Německé síly sice nedokázaly vylodění zabránit, ale kladly znatelný odpor. Nejdůležitější boje probíhaly na pláži Omaha, kde byly velmi strmé břehy a pláž byla dobře kryta křížovou palbou z mnoha kulometů a děl. Z mnoha střetnutí si zaslouženou pozornost získal útok amerických Rangers v místě zvaném Pointe du Hoc, který měl za cíl zničit šestici kanónů ohrožujících pláže Utah a Omaha. Mezi příslušníky 2. pěšího praporu Rangers byl také Čechoameričan kpt. Otto Masny (1917-1991).
I přes značné ztráty se již během prvního dne se Spojencům podařilo postoupit z pláží do vnitrozemí. Ovládnutí normandských břehů dovolilo vybudovat dva umělé přístavy Mulberry (A, B), v následujících dnech klíčové pro odbavování lodí se zásobami a posilami. Cesta k osvobození Západní Evropy byla otevřena. Největší námořní invaze v historii často označovaná jako Den D (Day of Deliverance neboli Den osvobození) se zúčastnilo 39 divizí - 22 amerických, 12 britských, 3 kanadské, 1 polská a 1 Svobodné Francie. Tyto síly dohromady tvořily 21. skupinu armád. Do operace bylo zapojeno takřka 7 000 plavidel všech velikostí a kolem 12 00 letadel. Kanál La Manche překročilo v den D 153 000 - 156 000 vojáků. 57 500 z nich byli Američané. Zbytek připadal na Spojence z dalších zemí. Na německé straně bojovalo více než 50 000 mužů.
Specifické pláže a jednotlivé boje
Na pláži Utah, nejzápadnější z útočných pláží, se vylodilo přes 23 tisíc mužů americké 4. pěší divize. Silné proudy strhly první vlnu vojáků do méně bráněného sektoru útočné oblasti - něco přes 1800 metrů jižně od jejich původního cíle. Do oblasti za Utahem dále seskočili v časných ranních hodinách výsadkáři, kteří po intenzivních bojích zajistili hráze přes zatopené nížiny a otevřeli cestu k dalšímu postupu do vnitrozemí.
Pláž Omaha byla nejtvrdší. Pláž byla silně bráněná; Američané měli potíže s odstraňováním plážových překážek. Američtí Rangers mezitím dokázali vyšplhat po strmých útesech a dobýt německá střeliště na jejich vrcholu Pointe du Hoc. Pláž Gold dobývalo v den D téměř 25 tisíc mužů britské 50. divize. Do konce dne postoupili britští vojáci necelých 10 kilometrů do vnitrozemí a spojili se s kanadskými jednotkami, které se vylodily východně na pláži Juno. Juno byla úkolem kanadské 3. divize, která utrpěla vysoké ztráty, zvláště v první vlně vyloďující se pěchoty; do půlnoci se však podařilo zajistit východy z pláže a spojit se s Brity z pláže Gold.
Na pláži Sword vedla útok britská 3. divize, avšak počasí a silný odpor zpomalily postup. Při obsazování Caen se ukázalo jako klíčové; bitva o toto město se protáhla do srpna. Prvním osvobozeným městem ve Francii se stal Bayeux. Problémy s odlivem, podvodní překážky a vysoký stav vody provázely další boje. Na pobřeží byl nasazen zázrak tehdejší logistiky - obrněná plovoucí vozidla a další inženýrská řešení. Omaha a Utah měly specifické ztráty; u Omahy padla značná část jednotek, zatímco Utah ztratám uniklo částečně.
Celkové spojenecké ztráty během dne D dosáhly podle Komise pro válečné hroby Commonwealthu 4 630 zabitých, z toho 2 500 Američanů, 1 760 Britů a 370 Kanaďanů. Dalších více než pět tisíc mužů bylo zraněno. Přesné německé ztráty nejsou známy, historici odhadují, že během invaze v den D bylo zabito, zraněno nebo pohřešováno čtyři tisíce až devět tisíc mužů. Drtivá většina více než 150 tisíc spojeneckých vojáků první den útoku přežila.
Úloha Čechoslováků a mezinárodní souhra
Jak v den D bojovali Čechoslováci? Do bojů se během prvního dne invaze zapojily zejména tři samostatné československé stíhací perutě, 310., 312. a 313., které pod britským velením podnikly řadu bojových letů. Slovák Otto Smik dosáhl 13. sestřelu. Do vzduchu vzlétla také československá 311. bombardovací peruť, jež v rámci operace Cork během invaze hlídkovala nad kanálem a hledala nepřátelské ponorky. Jednu skutečně potopila a úspěšně uhájila západní část kanálu La Manche. Při samotném vylodění krylo československé stíhací křídlo 2. britskou armádu dobývající pláže a umožnilo další postup Britů do vnitrozemí.
Co následovalo - odraz na dalších frontách
Díky tomu došlo nejen k invazi v Normandii, ale také k sovětské ofenzívě v Bělorusku (operace Bagration), která byla zahájena těsně po operaci Overlord. Ten útok zničil na ruské frontě německou armádní skupinu Střed a vázal tam další německé síly. Deset týdnů po dni D Spojenci zahájili druhou invazi na jižní pobřeží Francie a postupovali směrem k Německu.
Zvláštní zajímavosti a důsledky
Na britských ostrovech se soustředilo na 3,5 milionu mužů a 20 milionů tun zásob nutných dopravit přes Lamanšský průliv. Den D byl jen prvním dnem tvrdých bojů, které následovaly. Atlantický val, který Němci budovali od roku 1940, byl prolomen Spojenci za cenu značných obětí. Na obou stranách v ten den padlo, zraněno nebo se pohřešovalo kolem 20 000 vojáků. Caen mělo být dobyto už 6. června odpoledne, ale Němci jej drželi a drželi jej až do 19. července; poté byl osvobozen.
Meziválečné a další souvislosti
Bitva o Normandii trvala do poloviny srpna, ačkoliv invaze začala 6. června 1944. Pro veřejnost zůstává Den D jedním z nejznámějších symbolů spojenecké ofenzivy a osvobození Evropy. Z pohledu československých účastníků a spojeneckých spojenců šlo o největší a nejkrutější akci v západní Evropě během druhé světové války, která položila základy pro oslobození Paříže a celé Francie.
