Klasické motocykly dnes: charakter, technika a výběr stroje

Klasické motocykly dnes spojují ikonický design minulosti s moderními technologiemi. Nabízejí osobitý vzhled, mechanický charakter a pohodové svezení bez nutnosti neustále využívat maximální výkon.

Nejlepší volba závisí na tom, zda hledáte skutečného veterána, ojetou klasiku z devadesátých let, moderní retro motocykl, nebo univerzální stroj pro víkendové výlety a každodenní provoz.

Proč klasické motocykly stále přitahují pozornost

Jsou dny, kdy prostě chcete vypnout. Potřebujete vypnout. Netoužíte po ničem jiném než hodit všechno za hlavu, chytit se řídítek a zmizet.

Já mám radši, když mě motorka hodí trochu víc do pohody. A na to tyhle klasické stroje jsou prostě nejlepší.

A ještě když jde o střední třídu, kde nemusíte zápasit o každý kilometr v hodině na tachometru při předjíždění Avie v kopci, ale zároveň nekladou na vaši pozornost takové nároky, jako když sedláte nějaké to CB1100, R nineT nebo Bonneville/Thruxton.

Ty motorky vypadají jako ze 60. let, a i když se tak samozřejmě nechovají, mají v sobě toho ducha.

Klasické a retro motocykly spojují ikonický design minulosti s moderními technologiemi.

• Nadčasový design - Inspirace legendárními modely, které nikdy nevyjdou z módy.
• Skvělá ovladatelnost - Pohodlná jízda díky moderním technologiím.
• Výjimečný styl - Motorka, která zaujme na první pohled.
• Praktičnost - Ideální na víkendové výlety i každodenní provoz.

Co dnes znamená klasický motocykl

Pod označením klasický motocykl se mohou skrývat velmi rozdílné stroje. Patří sem historické motocykly, zachovalé japonské modely z osmdesátých a devadesátých let, rané sportovní a nahaté motocykly i současná retro technika.

Nejstarší z těchto novinek je Kawasaki, která pochází už z roku 1999. Na konci milénia Kawasaki udělala retro motocykl W650, jenž byl inspirován stroji řady W, který japonská značka vyráběla na přelomu 60. a 70. let.

A byl to mega úspěch, na který navázala v roce 2011 osmistovka. Tu Kawasaki s velkým žalozpěvem poslala do důchodu v roce 2016, prý kvůli neplnění normy Euro 4, ale zasvěcení tušili, že to je tak trochu PR kulišárna.

A tak se letos W800 zase s velkou slávou vrátila, pochopitelně již o zmiňovanou euro-normu bohatší.

Hlavní skupiny klasických motocyklů

Historické motocykly a skuteční veteráni

U skutečných veteránů je důležitý rok výroby, původní stav, kompletnost, dostupnost dílů a kvalita renovace. Motocykl může být určený především do sbírky, ale některé stroje se stále používají při klubových jízdách, výstavách a veteránských setkáních.

Mezi vyhledávané klasické motocykly patří například Honda CX 500 z roku 1982, Ducati 500 GTL Desmo z roku 1980 nebo první generace modelů, které se později staly základem známých řad.

Ojeté klasiky z osmdesátých a devadesátých let

Tyto motocykly bývají zajímavé jednoduchou konstrukcí, karburátory, vzduchovým chlazením, ocelovými rámy a výrazným mechanickým projevem. Na trhu se objevují jako zachovalé originály, upravené stroje i projekty určené k dokončení.

Výhodou je široký výběr a často také dostupnější pořizovací náklady. Nevýhodou může být stáří elektroinstalace, opotřebení karburátorů, koroze, unavené podvozkové komponenty nebo obtížnější shánění některých specifických dílů.

Moderní retro motocykly

Moderní retro motocykly vypadají jako stroje z minulosti, ale používají vstřikování, ABS, moderní brzdy, současné pneumatiky a techniku odpovídající dnešním požadavkům.

Jejich cílem není přesně napodobit jízdní vlastnosti historických motocyklů. Zachovávají však jednoduché tvary, kulaté světlomety, žebrované motory, klasické budíky, chrom, drátěná kola a vzpřímenou jízdní pozici.

Kawasaki W800: japonské retro s britským charakterem

Původní W1, potom W650 z počátku milénia a nakonec minulá W800 Final Edition.

Průměr i tloušťka rámových trubek se zvětšily, stejně jako průměr trubek přední vidlice (41 mm namísto předchozích 39), naopak o palec menší je teď přední kolo.

Posílené jsou brzdy, vpředu se zvětšil průměr kotouče ze 300 na 320 mm a vzadu má wéčko poprvé také diskovou brzdu, chybět samozřejmě nemůže ABS.

Motor je pořád řadový dvouválec o objemu 773 kubíků a výkonu 48 koní, ovšem může se pochlubit větším točivým momentem - dříve mělo wéčko 60 Nm při 2500 otáčkách, teď má 62,9 Nm, ovšem až při 4800.

Lehkým dotykem moderny je antihoppingová spojka, která ale určitě nikoho neurazí, větším dotykem potom jsou bílé blinkry a hlavně LED přední světlo.

Kawasaki udělala hned dvě W800 a proslýchá se, že bude ještě třetí. Na výběr momentálně máte mezi verzemi Cafe a Street, přičemž první jmenovaná je prostě kafíčko s kapotkou, dolů skloněnými řídítky a výrazně profilovaným sedlem.

Verze Cafe a Street se liší skutečně jen řídítky, sedlem a barevným provedením.

W800 Street totiž není naháč, nýbrž takový maskovaný cruiser. S tím, že postrádá typickou cruiserovitou zavalitost a těžkopádnost.

Vlastně je to naháč, na kterém se sedí jako na cruiseru. Je to velmi příjemné, ale nesmíte předtím moc vyrůst.

Podvozek komfortní, brzdy spolehlivé a silné, prostě nic neřešíte a jen se kocháte.

Kawa jako jediná v testu používá přesazení ojničních čepů o 360 stupňů, jako to mívaly staré W1 a především britské dvouválce, z nichž Kawa čerpala.

V její převodovce sice najdete jenom pět rychlostí, ovšem kvalty jsou dlouhé, na pětku při 50 km/h motor točí pouze 1700 otáček a nedělá mu to sebemenší potíže.

Je tak měkký a přítulný, že máte strach, aby vám večer nechtěl vlézt do postele.

Moto Guzzi V7: italský charakter a vlastní svět

Moto Guzzi V7 je výrazně mladší novinka, ovšem i tak se svým rokem příchodu na trh 2008 není žádná mladice.

Vé-sedmička nikterak nezastírá, že to je Italka, což je přesně ten důvod, proč mám tenhle model tak rád.

Je to taková holka pro všechno, nemá tu vážnost Kawy, je italsky rozpustilá, hravá a zábavná, a přitom má takové ty svoje drobné italské vrtochy, jako třeba spojku, která se zastudena a zatepla chová úplně jinak.

Takhle to prostě je a po chvíli se přistihnete, že vám vlastně tyhle vlastnosti přijdou mnohem zajímavější, než určitá sterilita Kawasaki.

Guzzina je prostě sportovec. Ne ve smyslu moderních supersportů s betonovými rámy a stovkami koní pod barevnými kapotami. Klasický sportovec.

Je ze všech tří nejdrobnější a nejtvrdší, a to jak podvozkově, tak v sedle.

Guzzi má svůj tradiční motor s válci do V uložený podélně, z čehož pramení jeho další charakteristická vlastnost, a sice že živočišně reaguje na změny zatížení.

Vrknete si plynem a motorka se nahne na stranu. Je to malý objem, takže to není tak znát, ale proti řadovým dvouválcům konkurentů to samozřejmě poznáte.

A baví vás to, je to ten Guzzi charakter.

Jelikož je to OHV a dvouventil k tomu, je tady samozřejmě pěkný spodek, ale když vé-sedmičce trochu přidržíte plyn, uvidíte, že se taky moc ráda točí.

Taky má ze všech tří strojů nejvyšší výkon - sice jen o čtyři koně, ale v téhle kategorii je to skoro deset procent.

Royal Enfield Interceptor 650: jednoduchost bez archaičnosti

Tou nejvíc nejopravdovější novinkou tohoto testu je ale samozřejmě Royal Enfield Interceptor 650.

Zdá se totiž, že se Indům podařilo naprosto přesně trefit to tenké rozhraní mezi tím, kdy jsou motocykly přísně klasické, ale nikoli archaické.

Interceptor ze všech tří motorek vypadá a působí jako stará motorka, za což mu tleskám.

Nevidím důvod, proč bych do klasika měl chtít LED světla vepředu, vzadu, nahoře nebo dole a elektronický blbiny.

Já chci žebrovaný motor, plechovou nádrž, chrom a železo. Jo a gumy.

Je vidět, že je udělaná velmi prakticky a ekonomicky. Je to vlastně rozpočtovka, ale to neberte jako nadávku.

Obyčejné plastové ovladače známé po celém světě, nenastavitelné páčky, obyčejné odpružení, čistě funkčně udělané páky zadní brzdy a řazení.

Čímž mi dělá radost, mám slabost pro levné jednoduché stroje - pro ně je mnohem těžší zaujmout než pro ty dvojnásobně drahé, které mají všechno top.

Motor má vyvažovací hřídel, antihoppingovou spojku, šestistupňovou převodovku, čtyřventilový rozvod, vstřikování a překvapí také ojničními čepy přesazenými o 270°, čili je to takové to falešné véčko.

Poznáte to podle moc pěkného zátahu a také podle zvuku.

Parádní silný zátah, pružnost a minimum vibrací.

Při 130 km/h na dálnici běží motor úplně lehce a měkce, dokázali byste takhle jet přes půl republiky.

Řazení má sice delší dráhy, ale je pěkně přesné a měkké.

Yamaha XJR1300: nadčasový vzor klasického naháče

Největší hodnota tohoto stroje je totiž v jeho vzhledu a možná až nadpozemské nadčasovosti.

Když dáte prvňáčkovi ve druhé třídě pastelky a řeknete, namaluj motorku, namaluje XJR. Nebude se to moc lišit.

Model pochází původem z cesťáku FJ1200, ale průkopníci designu naháčů se vykašlali na kapoty a dali vyniknout velkému kulatému světlu, obří nádrži, přiznanému žebrování motoru a zadní odlehčené partii se sedlem a s krovkou ukončenou do špičky.

I v tom je část její přitažlivosti - naoko působí tak lehce, a přitom z ní neustále cítíme potenciál síly.

Po celou dobu její existence slintáme za variantami s označením SP, které nejenže odkazovaly na bohatou závodní historii Yamahy, ale také motorce dopřávaly kvalitnější pérování, a tím pádem i lepší vlastnosti.

Jaké je na XJR skutečně svezení? Z dnešního pohledu působí ta motorka na silnici už trochu těžkopádně.

Hodně váhy je natlačeno na přední kolo, takže je nutné dost bedlivě hlídat stav přední gumy, její neustálé plné nahuštění a v dobré kondici se musí udržovat i tlumiče.

Fajn je naopak jezdecká pozice, sedák měkounký, za řídítky se jezdec vlastně vůbec neunaví.

Od roku 2006, kdy přišlo vstřikování, už je to pak vůbec takový naprosto bezproblémový svezení.

Ano, tohle je přesně ta motorka, u které jsme se nakonec v redakci shodli naprosto všichni, že bychom ji jednou doma chtěli mít.

Honda CB600F Hornet: lehká a odolná klasika

Z motoškol známe kusy, které měly nalítáno 100 000 km i víc a praly to pořád v naprosto skvělé kondici.

A pokud chcete opravdu nekomplikovaný zážitek, obhlížejte modely po roce 2007, kdy už malá šestistovka dostala i vstřikování PGM-Fi.

Je to motorka pro mlaďáky, takže pokud nenarazíte na hodně zbědovaný neopečovávaný kus, tak rychle od něj ruce pryč.

Krátký podvozek miluje zatáčení.

Suzuki GSF 600 Bandit: dostupná čtyřválcová klasika

Snad to nejkamarádštější stvoření, jaké si můžete na silnici pořídit.

Čtyřválec přede jako kotě, vpřed se to celé pohybuje tak hladce, jako když roztíráte máslo po teplé vánočce.

Milujeme spíš starší karburátorovou verzi, protože krásně prská z výfuku a naučit se milimetrové práci se sytičem při studeném startu, to je úkol pokročilé hodinařiny.

Podvozek opravdu měkký, přední kolo s jezdcem moc nekomunikuje a plně naložený se mění spíš v tank.

Yamaha XT 600: jednoduchost, která učí jezdit

Konkrétní model ixtéčka z víc než 35 let trvající historie modelu doporučovat nebudeme, všechny jsou dobrý a vyberte si sami, který vám bude blízký.

Ovšem vyberte si určitě, protože jednoválec by jednou v životě měl mít doma každý.

Naučí vás správné práci se spojkou, začnete správně těžit výkon z motoru a díky jednoduchosti se třeba odvážíte oběhnout ji se šroubovákem v ruce.

V průběhu let se z endur stávaly spíš silniční motorky, ale co už proti gustu lidí uděláte.

Suzuki VS 1400 Intruder: velký motor a výrazný vzhled

Svaly, syrový maso a železo. Nejpovedenější japonský čopr - už navždycky.

Uznáváme její nízké linky, užitečnost kardanu, zvuk dvou dunivých koncovek i dominantu velkého vypleteného 19″ předního kola.

A svezení? Jste nízko, všechno okolo se třese, motorku samozřejmě přemáháte, ale ryzost uprdlaného 100 Nm krouťáku doslova zaryjete pod kůži.

Čím starší, tím hezčí.

Harley-Davidson Fat Boy: vlastní svět americké klasiky

Se stříkačkou i bez ní, ještě bez ABS nebo už s bezklíčkovým startováním - pořád je to echt americký železo, který vás probublá až k vlastní osobnosti a dokáže měnit i vaše názory.

Drobné inovace, které ostatní výrobci ve svých specifikacích už skoro ani neuvádí, deklaruje značka Harley-Davidson jako své největší historické technologické zvraty.

A to je jednak roztomilé, ale hlavně to zaručuje fakt, že zážitek na jakémkoli Haryku je a zůstane i dál zcela autentický.

Vlastní svět - ti okolo budou rychlejší.

Sportovní klasiky: když rozhoduje charakter

Suzuki GSX-R1000 K5

V roce 2005 už jsme nějaký pátek byli v novinářském prostředí, už jsme měli možnost si zažít, co dokážou všelijaké motorky.

A pak přišla K5 a my před ní padli ústy na dlaždičky.

Lehká byla hlavně v tom pocitu, jak snadno se dala řídit, všechny ostatní motorky do té doby se k zatáčení musely aspoň trochu přemlouvat, tohle byla první, která zatáčela skutečně sama jen svou zatraceně dobrou intuicí.

Důkaz - její stavba je dodnes nepřiznanou předlohou pro ty nejlepší superbiky.

A pak tu byla také ta neuvěřitelná patologická výdrž, kvalita materiálu, možnost dosažitelné údržby.

Příjemná pozice jezdce. Ještě nejste tak stísnění jako u současných okruhovek, vlastně se s tím dobře jezdilo i na normální silnici.

S touhle motorkou to už totiž na zadní uměl doopravdy každý a každý s tím taky při návratu na dvě i náležitě praštil.

Kawasaki ZXR400

Zelenější a taky vzácnější než klasická sedmpade, čtyřkilo ZXR je motorka opravdového fajnšmekra.

Nechybí jí totiž vůbec nic. Řadový čtyřválec se točí až do bezvědomí a doslova brutální jezdecká pozice znamená, že s ničím jiným než s útočnou jízdou tady nepochodíte.

Doslova boží podvozek a celková pevnost.

Obout ji do dnešních moderních pneumatik, máte nechytatelnou střelu.

Cagiva Supercity 125

Supermoto, sedmnáctková kola, masivní USD vidle a uprostřed toho silný a točivý dvoutakt, který letěl jako to nejlíp vyladěný Mito.

Na Supercity bylo všechno správně. Geometrie, vyvážení, zanedbatelná hmotnost a rychlost.

Některé modely měly dokonce sedmikvaltovou převodovku, takže si buďte jistí, že vás naučila správně řadit a využívat všechny dostupné koně až do úplného maxima.

V tu dobu neexistovalo nic, co by s ní dokázalo v ostrých zatáčkách udržet krok.

Aprilia RS 125

„Dvoutakt doma prostě musíš mít, i kdybys na tom nejezdil a jen tak občas ho postavil na stojánek před garáž, zahřál ho a zavoněl si.“

Podařený dobře vyspojčený start na 2T, to je něco jako odměna, stejně jako servis, který je sice častý, ale taky zároveň až animálně dvoudobě specifický.

A prd po tom, že dnešní čtyřtakty už nesahají její ostrosti ani po kotník.

Ducati 998

998 byla už došlechtěnější, působila „zlejším“ dojmem, přičemž však stále ctila dvě malá podélná světla vpředu, letmák a měla výfuky podepřenou hranatou prdel.

Ano, vyžadovala dobré kamarády v servisech, ale pokud jí byla dána správná péče, i dnes najdete hodně zachovalé.

A když nejede? Tak taky nevadí. Vždycky si ji rádi aspoň vystavíme.

Triumph Daytona 955i

Na konci devadesátých let začala britská fabrika v Leicestershiru nabírat vítr do plachet a chtělo to nějakou lahůdku.

Tříválec s charakterem a vstřikováním, zadní letmo zavěšené kolo, rám z hliníkové slitiny a s hodně kvalitním výrazným lakováním.

Britové sice všechno ladili za pochodu, ale právě tohle byla jedna z těch motorek, které ve své době zatnuly tipec monopolu japonské kapotované nudnosti.

Univerzální a cestovní klasiky

Honda CBR1100XX Blackbird

Ještě než vyletěl Sokolík, rozletěl se k třísetkilometrové hranici tenhle černý pták.

Honda zmasakrovala všechno a všechny okolo a zástupy dychtících duší zatoužily zažít právě tenhle pocit.

Viděno dnešní optikou, je z ní už trochu otylý a nemotorný cesťák, ale do té černé bychom stejně šli.

Yamaha YZF600R Thundercat

Ve své době to byla hodně revoluční idea, propojila lidovou cenu středněobjemové motorky s vlastnostmi takřka okruhovky a zároveň přidala pohodlí cesťáku a měkké nastavení podvozku pro městské motorky.

Takže z dnešního pohledu vlastně paskvil, který však založil genofond pro celou šikovnou generaci.

A když se na ni zadíváme i po letech, ono je to „kotě“ vlastně víc než pěkný.

Suzuki RF900

Měla typickou barvu motorek devadesátých let a průduchy v boční kapotě jako Ferrari Testarossa.

Chápejte, proříznuté kapoty s žábrami - dodnes to nikdo nepředčil.

Relativně dlouhý rozvor 1440 mm znamenal, že byla ohromně stabilní.

Suzuki byla v roce 1994 dokonce přesvědčená o tom, že s RF postavili něco, co zašlape Fireblady do země.

Výrazné klasiky mimo hlavní proud

Aprilia 1000 Tuono R

Původní dvouválcové Tuono bylo pověstné svou pekelnou nevypočitatelností a v současném světě, posedlém kontrolou čehokoli, by tak hrubá motorka nemohla na trh ani na předpis.

Uhrkaný dvouválec, sériově montovaný tlumič řízení, pérování z betonu - dovedlo to být na silnici hodně neposedný.

Famózní zvuk i dojem, ale vysoké těžiště.

Aprilia SXV 550

O některých motorkách víme, že to s nima nebude lehký, a přesto nás to k nim táhne jako k magnetu.

Italská fabrika měla s dvouválcovým motorem v motardech a kroskách obrovské plány, ale ambice se nenaplnily.

Byla choulostivá víc, než bylo přípustné, a díly chodily z Noale rychlostí, jako by měly sklad ve vedlejší galaxii.

Přesto, když ji máte vedle sebe na zvedácích, na kolech nahříváky a soukáte se kombinézy, zjihnete.

Moto Guzzi Griso 1100

Naše nejoblíbenější Guzzi.

Griso zkrátka zaoralo brázdy a chtěl ho najednou každý.

Po přidání plynu se sice dál ta dlouhá motorka houpá ze strany na stranu a přední kolo padá ochotně do každé zatáčky, ale to všechno jsou „charaktery“, které v jejím sedle prostě rádi přijmete - ba co víc, budete na ně hrdí.

BMW R 1200 C

Další důkaz toho, co všechno dovede postavit na hlavu síla designové nadčasovosti.

Céčko se líbí dodnes a stalo se záležitostí pro skutečné fajnšmekry.

Výdrž, bývají málo zhuntovaný - jen nekoupit kus po nějakým Bondovi.

Na co se zaměřit při výběru klasického motocyklu

Motor a způsob přípravy směsi

Karburátorová technika nabízí výraznější mechanický projev, ale vyžaduje správné seřízení, synchronizaci a cit při studeném startu.

Milujeme spíš starší karburátorovou verzi, protože krásně prská z výfuku a naučit se milimetrové práci se sytičem při studeném startu, to je úkol pokročilé hodinařiny.

Vstřikování PGM-Fi nebo moderní elektronické vstřikování usnadňuje startování a běžný provoz.

Od roku 2006, kdy přišlo vstřikování, už je to pak vůbec takový naprosto bezproblémový svezení.

Podvozek a brzdy

U starších motocyklů je nutné věnovat pozornost stavu vidlic, tlumičů, ložisek, pneumatik a brzdových komponentů.

Pokud toto nedodržíte, XJR vám začne padat do zatáček, přestane uznávat směr a to není při téhle robustnosti zrovna dvakrát příjemný.

Obout ji do dnešních moderních pneumatik, máte nechytatelnou střelu.

Posílené jsou brzdy, vpředu se zvětšil průměr kotouče ze 300 na 320 mm a vzadu má wéčko poprvé také diskovou brzdu, chybět samozřejmě nemůže ABS.

Ergonomie a velikost jezdce

Klasické motocykly se výrazně liší polohou řídítek, stupaček, výškou sedla a rozložením hmotnosti.

W800 Street je velmi příjemná, ale nesmíte předtím moc vyrůst.

V Guzzině se určitě vejdou i větší lidé než na Kawu, jenom je možné, že se budou trochu kopat o ty vytrčené válce.

U Interceptoru mají stupačky od sebe poněkud větší rozestup. Když budete chtít koleny sevřít nádrž, budete mít nohy do X.

Elektrická instalace a dostupnost dílů

U starších motocyklů se vyplatí prověřit dobíjení, konektory, kostření, spínače, kabeláž a stav baterie.

U prvních verzí Yamaha XT 600 může být slabinou elektrika.

U Triumphu Daytona 955i je potřeba hlídat kontakty a hadičky.

U některých italských motocyklů mohou být díly hůře dostupné a servisní nároky vyšší.

Historie údržby

Nejdůležitější není pouze vzhled, ale také doložitelný servis, pravidelné výměny oleje, kontrola ventilů, stav rozvodů, převodovky, spojky a podvozku.

U Ducati 998 platí, že vyžadovala dobré kamarády v servisech, ale pokud jí byla dána správná péče, i dnes najdete hodně zachovalé.

U motocyklů s výraznými úpravami je nutné ověřit, zda odpovídají technickému průkazu a zda neovlivňují bezpečnost nebo spolehlivost.

Kde klasické motocykly hledat a prohlížet

Kalendář akcí s databází všech motoristických a technických muzeí a míst spjatých s technickou historií naší země umožňuje vyhledávat motoristické akce, veteránské a motoristické burzy, výstavy, festivaly a setkání.

V databázi se dále nacházejí pozvánky do všech motoristických a technických muzeí a míst spjatých s technickou historií naší země.

V archivu jsou uloženy všechny vložené pozvánky od roku 1998.

Pro zájemce o motocykly jsou důležité především burzy náhradních dílů, výstavy historické techniky, veteránská setkání a muzea.

• Auto-Moto-Veteran Burza Drahotuše - 19.09.2026, Drahotuše-Hranice.
• Burza Nupaky - 19.09.2026, Nupaky.
• Auto moto burza a bleší trhy Svitavy - 20.09.2026 a 4.10.2026, Svitavy.
• Auto-Moto-Agro burza - 20.09.2026, Nový Bydžov-Chudonice.
• Burza Kámen - 27.09.2026 a 11.10.2026, letiště Kámen.
• Burza Bzenec - 27.09.2026, zámecký park Bzenec.
• VETERAMA 2026 Mannheim - 9.10.2026-11.10.2026, Mannheim.
• Burza Hodonice - 10.10.2026, Hodonice u Bechyně.

Na burzách lze najít auto-moto díly, součástky, příslušenství, nářadí, literaturu, sběratelské předměty a další vybavení pro renovaci nebo údržbu klasických motocyklů.

Vojenské technické muzeum Lešany nabízí expozici v prostoru bývalých dělostřeleckých kasáren, kde se od roku 1996 nachází expozice Vojenského technického muzea Vojenského historického ústavu.

Národní technické muzeum v Praze představuje další možnost, jak poznat vývoj techniky, konstrukce a motorismu v širším historickém kontextu.

ŽAMBERSKÝ PAROSTROJNÍ FESTIVAL je celodenní výstava parních strojů a další historické techniky.

Oldtimer Corso a Stará Čína představuje exhibiční jízdu a kratochvilnou výletní jízdu k ukončení sezony 2026.

Klasické motocykly v současné nabídce

Na trhu se objevují jak historické stroje, tak zachovalé ojetiny a moderní retro motocykly.

• Suzuki Intruder VS 1400 - velký vzduchem chlazený klasik s kardanem a výrazným designem.
• Triumph Thunderbird 900 Sport - britská klasika s charismatickým tříválcovým motorem.
• Honda CX 500 - ikonický veterán z roku 1982.
• Ducati 500 GTL Desmo - italská klasika z roku 1980.
• Suzuki GSF 600 Bandit - dostupný čtyřválec s jednoduchou konstrukcí.
• Yamaha XJ 900 - pohodlný vzduchem chlazený čtyřválec.
• Honda Shadow VT 500 - první generace kultovní Shadowky.
• Triumph Thruxton 900 - karburátorová klasika s výrazným sportovním vzhledem.
• Manet Korado - moped s motorem Puch.

Výběr se neomezuje jen na nové motocykly. Klasické motocykly se objevují také v soukromých inzerátech, na burzách, ve sbírkách a při klubových setkáních.

Jaký typ klasického motocyklu zvolit

Pro klidné cestování se hodí Yamaha XJR1300, Kawasaki W800, Moto Guzzi V7 nebo Royal Enfield Interceptor 650.

Pro lehčí a hravější jízdu mohou být zajímavé Honda CB600F Hornet, Yamaha XT 600 nebo Suzuki GSF 600 Bandit.

Pro výrazný sportovní zážitek patří mezi nejzajímavější volby Kawasaki ZXR400, Ducati 998, Suzuki GSX-R1000 K5, Aprilia RS 125 nebo Cagiva Supercity 125.

Pro pohodovou jízdu s důrazem na sílu a styl se nabízejí Suzuki VS 1400 Intruder, Harley-Davidson Fat Boy nebo BMW R 1200 C.

tags: #klasicke #motocykly #dnes