Jízda na koloběžce není složitá, ale bezpečné používání vyžaduje správné nastavení koloběžky, zvládnutí odrazu, brzdění, zatáčení a výměny nohou. Jezdec musí zároveň dodržovat pravidla silničního provozu, používat vhodné ochranné vybavení a před každou jízdou ověřit technický stav koloběžky.
Jezdec na koloběžce je z pohledu zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, účastníkem silničního provozu - cyklistou (viz § 55 a § 57 a související ustanovení uvedeného zákona). Jízda na koloběžce tak podléhá stejným dopravním předpisům jako jízda na kole.
Jak se na koloběžce správně postavit
Základem je správné nastavení koloběžky, zejména výšky řídítek. Postavte se na stupátko jednou nohou, druhou stůjte normálně na zemi a položte ruce na řídítka. Ve vzpřímeném postoji by ruce měly být pouze lehce pokrčené v loktech.
Výška řídítek je velmi podstatná. Pokud budou moc nízko, budete se během jízdy hrbit a rychle vás rozbolí záda, naopak při vyšším nastavení, než by mělo být se zhoršuje ovladatelnost koloběžky, což může být nebezpečné.
Řídítka koloběžky by měla být na úrovni kyčlí. U koloběžek pro dospělé si řidič může nastavit výšku řídítek sám, a dle vlastních a vyhovujících parametrů, přičemž nejčastějším rozmezím je 90 - 130 cm.
Řidítka jsou u koloběžek vždy nastavitelná. Výška řidítek i u dospělého uživatele souvisí s jeho tělesnou výškou. Měla by se pohybovat v rozpětí od 80 do 110 cm. Pokud nevíte, jakým způsobem dimenzovat výšku řidítek adekvátně vůči své postavě, univerzální pravidlo velí si zvolit raději výšku vyšší.
Jak správně provádět odraz
Postavte se na stupátko, odrazte se a… jedete. Není to nic složitého. Pokud se tedy vyvarujete několika základních chyb.
Odraz se provádí pouze přes špičku chodidla, nikdy přes patu. To je zcela zásadní - pokud se totiž budete odrážet přes patu a celé chodidlo nohy, zaděláváte si na zdravotní komplikace. Odraz přes špičku je nicméně absolutně přirozený a půjde vám z nohy v podstatě sám.
Teorie o tom, jak vysoko dávat koleno odrazové nohy, jsou všelijaké. Leckdo doporučuje zvedat koleno odrazové nohy k výšce řídítek, nicméně není to stěžejní. Odrážejte se tak, aby vám to bylo pohodlné. Nechte nohu, ať si s odrazem poradí sama.
Když pak na konci koloběžkového odrazu použijete kotník, určitě neuděláte chybu. Pokud jde o stojnou nohu, ta udělá při odrazu vždy dřep. Opakované podřepy jsou to, co váš při jízdě na koloběžce unaví nejvíce.
Vaším cílem je tedy dělat dřep co nejmenší, a to zejména při pohodových výletech a jízdě na delší vzdálenosti. Pokud budete chtít jet rychleji, nebo dokonce závodit, hlubšímu dřepu se nevyhnete - i tak vždy mějte na paměti, že čím více a hlouběji budete dřepovat, tím rychleji se unavíte.
Ruce při odrazu zůstávají v podstatě stále pouze lehce pokrčené v loktech. Vyhněte se nešvaru mnohých koloběžkářů v podobě „klikování“ na řídítkách. To opravdu není ideální technika jízdy.
Jak měnit nohy
Nedílnou součástí koloběžkové jízdy je samozřejmě výměna nohou. Bez té to nejde. Tedy jde, ale daleko nedojedete.
Stojnou nohu vytočíte na patě špičkou směrem ven a tam, kde se vám uvolnilo místo, postavíte druhou nohu. A tak stále dokola.
Zkušenější mohou měnit nohy přeskokem, což se vyplatí zejména při jízdě do kopce, neboť neztrácíte rychlost „zdržováním“ nohou na stupátku.
A jak často měnit nohy? Přistupte k tomu tak, jak je vám pohodlné. Obecně lze doporučit měnit nohy spíše častěji, tedy ne až v okamžiku, kdy vám stojná noha z dřepování začíná hořet. To už je opravdu pozdě.
Zkuste výměnu po nějakých 4 - 6 odrazech na rovině a třech při jízdě do prudšího kopce. S tímto dávkováním nemůžete udělat chybu.
Jak jet z kopce
Pro jízdu z kopce postavte obě nohy na stupátko a nechte se unášet silnicí. Při sjezdu je nutné počítat s tím, že koloběžka může dosáhnout nebezpečné rychlosti.
Přestože to tak na první pohled nevypadá, i tak zdánlivě jednoduchý dopravní prostředek jako je koloběžka, může dosáhnout relativně vysoké rychlosti. Především při sjezdech z kopce se rychlost jízdy může vyšplhat až na 50 km/h.
Pokud budete chtít jet rychleji, musíte zmenšit odpor vzduchu. Zkuste se předehnout, pokrčit se v kolenou a prsa položit na řídítka. Pokud by vám i to bylo málo, zkuste závodní sjezdový postoj s nohama za sebou a koleny vmáčklými za rámovou trubku.
Při vyšší rychlosti je však obtížnější koloběžku ovládat a zastavit. Jezdec by měl proto rychlost přizpůsobit povrchu, provozu, rozhledu a vlastním schopnostem.
Jak brzdit a zastavovat
Koloběžky mohou v současné době být vybaveny třemi typy brzd, které se od sebe odlišují stavbou, funkčností, ale i cenou. Jsou to nášlapné, čelisťové a kotoučové brzdy.
Nášlapné brzdy dostačují uživatelům, kteří jezdí pouze po městě. Vyžadují stlačení zadního kolečka.
Čelisťové brzdy se vyplatí uživatelům s vyšší tělesnou hmotností. Tento typ brzd je podobný jako u jízdních kol, to znamená čelisti tlačí na kolo. Ovládají se ruční páčkou.
K ovládání kotoučových brzd slouží páčka na řidítkách. Kotoučové brzdy se montují u koloběžek pro náročné uživatele a profesionální sportovce.
Pokud si pořizujete koloběžku především na nenáročnou jízdu do města, stačí vám nášlapná zadní brzda. Pro váhově těžší jsou pak vhodnější brzdy čelisťové, které jsou často použity u koloběžek s nafukovacími koly.
Pro sportovce, kteří koloběžku využívají na různé závody jsou vhodné kotoučové brzdy. Ty patří k té nejlepší a nejúčinnější variantě.
Brzděte s předstihem a plynule, zejména na mokrém, nerovném nebo sypkém povrchu. Prudké brzdění může způsobit smyk nebo ztrátu rovnováhy.
Kontrola koloběžky před jízdou
Pro bezpečné provozování koloběžky je také nezbytný předpoklad, že je technicky způsobilá tj. bez závad.
Mnohé z úrazů na koloběžkách byly zapříčiněny právě tím, že si jejich majitelé před použitím nezkontrolovali. Stačí jeden nedotažený šroub nebo nedostatečně upevněná kolečka a hrozivý pád může být na světě.
Na toto opatření byste rozhodně neměli zapomínat zejména v případě, že máte skládací koloběžku a často ji skládáte za účelem snazší manipulace nebo pohodlnějšího přenosu v kufru auta.
Před každou jízdou se ujistěte, zda jsou pneumatiky správně nahuštěné. Doporučený tlak naleznete uveden na plášti.
U nášlapných brzd se všímejte stupně opotřebení brzdového kolečka. Také kontrolu vyžadují i čelisťové brzdy, u kterých dochází k opotřebení brzdových špalků.
To se projevuje nedostatečnou silou v přítlaku, přičemž klesá účinnost brzdění. Dokud je opotřebení mírné, můžete si jej upravit pomocí seřizovacího šroubu na brzdové páčce.
Ochranné vybavení
Ochrana hlavy je nejdůležitější, proto si před každou jízdou nasaďte přilbu. Je totiž jedno, jestli plánujete jet pomalu a opatrně nebo naopak, rychle s větrem o závod.
Koloběžky mají poměrně malá kolečka, takže nejsou tak stabilní jako kolo a každou nerovnost povrchu odrážejí ve vychýlení z rovnováhy. K tomu si připočtěte nepředvídané události a vyjde vám, že přilba na hlavě koloběžkáře má určitě své opodstatnění.
Tak, jako přilba při případném pádu zabrání vážnějším zraněním, odřeninám a rozbitým kolenům pomohou předejít chrániče.
Povinností všech jezdců na koloběžce do 18 let věku je za jízdy použít ochrannou přilbu schváleného typu podle zvláštního právního předpisu a mít ji nasazenou a řádně připevněnou na hlavě, i když jede po chodníku.
Viditelnost za šera a tmy
Pokud někoho na cestě vidíte, neznamená to, že vidí i on vás. Mlha, déšť, šero nebo tma zhoršují viditelnost a často způsobují, že člověka nebo předmět, který bychom za jiných okolností snadno spatřili, zpozorujeme až v poslední chvíli.
Nedejte šanci náhodě a vyzbrojte se reflexními doplňky v podobě nálepek, reflexních pásků nebo tyčinek. K zahození není oblečení, které je již samotné vybaveno reflexními prvky.
Samozřejmě, na cestu vpřed si posviťte i vy, například klasickým světlem na kolo. Pokud vám z nějakého důvodu nevyhovuje nebo nepostačuje, můžete jej doplnit například čelovkou.
Aby vás včas spatřili i ti, kteří budou přicházet odzadu, upevněte si některý z reflexních prvků nebo ještě lépe - blikačku na batoh nebo na oblečení na záda. Výše položené místo je v tomto případě z pohledu viditelnosti lepší než typický reflexní pásek kolem kotníku.
Povinné osvětlení a odrazky
Koloběžka, stejně jako kolo, podléhá povinné výbavě. Povinná výbava koloběžek je definovaná ve vyhlášce č. 341/2014 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích.
Koloběžka je zařazena mezi jízdní kola. Platí pro ni tedy následující povinnosti.
- Volné konce řídítek musí být zaslepené, nejlépe gumovými rukojeťmi.
- Na rukojeti nesmí být ostré hrany - nebezpečí vážného poranění při nárazu na řídítka.
- Musí být vybavena účinnými na sobě nezávislými brzdami (předními a zadními).
- Ochrana páčky brzdy proti poranění - musí mít oblý konec.
- Přední odrazka má mít bílou barvu, umístění vpředu pod řídítky.
- Zadní odrazka má mít červenou barvu.
Přední odrazka může být kombinovaná s bílou přední svítilnou nebo blikačkou. Zadní odrazka může být kombinovaná se zadní červenou svítilnou nebo odrazovým materiálem obdobných vlastností. Je možno použít i červené blikačky.
Jezdec na koloběžce, stejně jako cyklista, je povinen za snížené viditelnosti mít za jízdy rozsvícený světlomet s bílým neoslňujícím světlem svítícím dopředu a zadní svítilnu se světlem červené barvy nebo přerušovaným světlem červené barvy.
Je-li vozovka dostatečně a souvisle osvětlena, může jezdec na koloběžce použít náhradou za světlomet svítilnu bílé barvy s přerušovaným světlem.
Kde se smí na koloběžce jezdit
Pro jezdce na koloběžce samozřejmě platí také veškeré dopravní značky a to jak svislé tak i vodorovné, stejně jako pro cyklisty. Dopravní značky jsou obsahem Přílohy č. 1 k vyhlášce č. 294/2015 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích.
Pro jezdce na koloběžce, kteří se pohybují na pozemních komunikacích, platí také pokyny policisty, musí také respektovat světelné signalizační zařízení - semafor a znát chování u tohoto zařízení.
Platí pro ně signály, které jsou určeny pro cyklisty - dvoubarevná nebo tříbarevná soustava signálů.
Pohyb na koloběžce po chodníku je umožněn jen pro osoby ve věku do 10 let, stejně jako cyklistům.
Jezdec na koloběžce do 10 let se může pohybovat bez dozoru osoby starší 15 let na cyklostezce, na stezce pro cyklisty a chodce, v obytné zóně po celé její ploše. V pěší zóně, jen pokud dopravní značka povoluje vjezd cyklistů.
V „Zóně pro cyklisty“ je zakázáno jet rychlostí vyšší než je 30 km.-1 - platí také pro jezdce na koloběžce a samozřejmě i pro cyklisty.
Pokud se jezdec na koloběžce do deseti let pohybuje na silnici, je nezbytný doprovod osoby starší 15 let, jezdec na koloběžce může jet na silnici sám až po dosažení 10 let.
Jízda po silnici
Osoba na koloběžce je považována za řidiče a jako řidiči zákon č. 361/2000 Sb. přikazuje respektovat vše, co platí pro řidiče motorových vozidel.
Jezdec na koloběžce používá jen pravý jízdní pruh, levý jízdní pruh jen v případě nutnosti použití k objíždění, předjíždění, otáčení nebo odbočování.
Pro jízdu je vhodné vybírat trasu, která vede mimo silnici a raději jet po cyklostezce. Je to bezpečnější a navíc jezdec na koloběžce by si měl vybírat jen cyklostezky s asfaltovým povrchem.
Pro jízdu v terénu koloběžka není příliš vhodným dopravním prostředkem.
Přechod pro chodce a vedení koloběžky
Pokud cyklostezka navazuje přechodem pro chodce, musí jezdec na koloběžce z koloběžky sesednout a koloběžku přes přechod jen vést, nesmí na ní jet.
Rozhlíží se kolem sebe - vlevo a pak vpravo a zase vlevo. Na přechod může vstoupit až v okamžiku, kdy vidí, že vozidla zastavují a tzv. „pouští“ chodce na přechod přes silnici.
Pokud jezdec na koloběžce vede koloběžku - stává se chodcem. Jezdec na koloběžce může koloběžku také vést po chodníku. Je to rozumnější už kvůli rozměrům koloběžky a vlastní bezpečnosti.
Nesmí ohrozit chodce na chodníku. Jde vpravo, stejně jako chodci.
Pokud musí jít po silnici, je povinen jít tak, aby byl co v největším bezpečí před projíždějícími vozidly a vozidla neohrožoval nebo neomezoval - jde vždy tak, aby měl koloběžku vlevo od sebe, tzn. směrem do silnice.
Jezdec na koloběžce, který vede koloběžku, jde po pravé straně silnice, případně po pravé krajnici.
Odbočování, vjíždění, objíždění a předjíždění
Pro jezdce na koloběžce platí, stejně jako pro cyklistu, povinnost dávat znamení o změně směru jízdy pokud odbočuje, vjíždí na pozemní komunikaci nebo předjíždí.
Při objíždění stojícího vozidla a to jak z pravé strany nebo z levé strany, je zapotřebí si všímat, zda řidič nebo spolujezdec neotevírají dveře. Náraz do dveří by mohl mít fatální následky.
Jezdec na koloběžce je řidič a jako řidiči zákon č. 361/2000 Sb. přikazuje respektovat vše, co platí pro řidiče motorových vozidel. Například pokud jezdec na koloběžce vidí před přechodem pro chodce stát chodce, který chce přejít přes přechod, je povinen zastavit a nechat jej přejít přes přechod.
Rizika jízdy v silničním provozu
Koloběžka je snadno přehlédnutelná v provozu, zvláště mezi vozidly kategorie SUV. Vozidla svojí výškou „zacloní“ jezdce na koloběžce jsou tedy svojí „neviditelností“ ohroženi v provozu více, než motocyklisté.
Řidič může jezdce na koloběžce přehlédnout, pokud se jezdec na koloběžce ocitne v tzv. slepém úhlu vozidla. A vzhledem k výšce koloběžky je velmi nesnadné jezdce na koloběžce v provozu vůbec vidět.
Velmi špatně je identifikovatelný na malých sportovních koloběžkách, kdy není skoro koloběžka pod dospělým člověkem vidět. Řidič tak vidí jen rychle se přibližující se skrčenou postavu, tedy pokud ji vůbec vidí.
Jezdec na koloběžce se ocitne přibližně na úrovni spodního okraje oken vozidla. Zvláště, pokud při jízdě z kopce jezdec na koloběžce tzv. zalehne za řídítka a jede vyšší rychlostí, než jedou vozidla ve stejném pruhu.
Jezdec na koloběžce náhle vybočí ze směru jízdy např. na nerovnosti na silnici - výpusť kanalizace apod. Koloběžka je velmi citlivá na jakoukoliv nerovnost.
Je velmi nebezpečné překonávat nerovnosti na silnici. Rovněž předjíždění nákladním vozidlem je velmi nebezpečné - tlaková vlna může při předjíždění osoby z koloběžky i shodit, zvláště pokud vozidlo jede vysokou rychlostí.
Pes, převoz další osoby a další omezení
Pro cyklistu platí, že nesmí jet na kole a vést na vodítku psa, stejně tak to platí pro jezdce na koloběžce. Platí pro pozemní komunikace všech typů - viz § 58 (4) zákona č. 361/2000 Sb.
Na koloběžce může jet jen jedna osoba.
Koloběžka není dopravní prostředek pro převážení dětí a dospělých na jednom stroji. Na koloběžce není místo pro dva jezdce, není zde místo pro bezpečné držení dítěte a další důvody pro bezpečnost při jízdě - v souladu se zákonem.
Jak vybrat koloběžku podle použití
Existuje velké množství různých koloběžek, od kterých se odvíjí ovladatelnost, kvalita jízdy i rychlost, a i když se může zdát, že koloběžky vypadají na první pohled jako konstrukčně jednoduchý stroj, je důležité se při výběru zaměřit na určité parametry.
O parametrech koloběžky rozhoduje plánovaný účel využití, ale také to, kdo ji bude nejčastěji využívat. Z toho pak vyplývají specifika její konstrukce.
- Dětská koloběžka - určená pro děti.
- Skládací koloběžka - díky možnosti skládání lze snadno přenášet.
- Turistická koloběžka - přizpůsobená na delší túry.
- Městská koloběžka - ideální pro rychlý přesun po městě.
- Závodní koloběžka - určená pro závodníky.
- Elektrická koloběžka - s elektrickým pohonem.
Městská, sportovní, turistická a freestyle koloběžka
Městské koloběžky jsou vhodné na cestování po městě nebo pro krátké vzdálenosti. Vyznačují se menšími koly (12 až 16") a úzkými řidítky.
Městské koloběžky jsou malé, lehké (kolem 2,5 kg) a vybavené malými či středními koly z polyuretanu. Jsou vhodné i pro provádění různých triků.
Sportovní koloběžky zpravidla jsou tyto koloběžky větších rozměrů a disponují silnými brzdami. Tyto typy mají užší pláště a větší přední kolo (dokonce víc než 25"). Díky tomu si spolehlivě poradí i na polních cestách a zvládnete s nimi absolvovat dokonce delší výlet.
Do náročnějšího terénu oceníte turistické koloběžky. Jedná se hlavně o velké a střední modely se širšími plášti. Poznáte je i podle robustnější konstrukce.
Modely pro náročné uživatele jsou vybaveny dokonce odpruženou vidlicí, vyšším nášlapem a výkonnými hydraulickými brzdami. Jsou vhodné i pro pohyb se psem.
Freestyle koloběžky jsou specifickou kategorií zvláště odolných koloběžek charakteristických velmi jednoduchou konstrukcí. Určeny jsou pro jízdu ve skateparku či na U-rampě.
Mají adekvátně pevnou konstrukci, proto jim neublíží ani skoky nebo provozování dalších triků. Naopak nejsou primárně dimenzovány na běžnou jízdu, neboť mají příliš malá kolečka.
Kola a pneumatiky
Čím větší kola, tím je díky nižšímu odporu koloběžka rychlejší. U kol každé koloběžky platí, že pokud jsou kola větší, stává se koloběžka rychlejší, ale také hůře ovladatelnou.
Kola z PU a PVC materiálu jsou vhodné na rovný povrch a jsou to spíše takové městské koloběžky.
Nafukovací kola bývají jak u koloběžek pro děti, tak i u koloběžek pro dospělé a jízda s nimi je velice komfortní, pohodlná a nedělá jim žádný problém i náročnější terén.
Nafukovací pneumatiky mají lepší schopnost tlumit nárazy, proto jsou vhodnější pro jízdu v jakémkoli terénu, tedy i na štěrkové nebo polní cestě.
Větší velikost kol znamená, že pojedete rychleji a při jízdě také budete mít větší setrvačnost. Taková koloběžka je vhodná do terénu, do města už však nebude dostatečně obratná.
Typické „městské“ řešení dospělé koloběžky je 16" nebo 20" pro přední kolo a zadní kolo o velikosti 12" nebo 16".
Nášlap a rám
Nášlap je pro každou koloběžku stěžejní. Rozumí se jím místo, kde se chodidlem dotýkáte koloběžky. Umožňuje vám dobře držet stabilitu.
Výška nášlapu ovlivňuje vaši pohodlnost jízdy, jelikož určuje, jak moc do podřepu budete muset při odrazu. Čím menší podřep, tím bude vaše jízda jednodušší, protože zapojíte méně svalů.
Stupátko by mělo být posazeno přiměřeně nízko, nejlépe asi 5 až 6 cm. Jízda díky tomu bude příjemnější i pohodlnější.
Vhodná délka je přibližně 40 cm. Šířka nášlapu - vhodná poloha na stání je uprostřed osy koloběžky a širší nášlap by mohl svádět ke stání mimo středovou osu a mohli byste se zranit, proto je optimální šířka 10 - 12 cm.
Nášlap by neměl být ani nadměrně široký, jinak vám hrozí, že se o něj zraníte. Kvůli bezpečnosti dbejte na protiskluzový povrch stupátka.
Koloběžky jsou k dostání s ocelovým, hliníkovým rámem a karbonem. Pokud byste si chtěli pořídit koloběžku za sportovními účely, určitě doporučujeme zvolit odlehčený hliníkový nebo karbonový rám.
Ocel je velice robustní, a tedy těžká, na druhou stranu vám takový rám nabídne efektivní pohlcování vibrací. Navíc je koloběžka stabilní a vhodná i pro začátečníky.
Koloběžka s hliníkovým rámem bude ve srovnání s ocelí lehčí, na druhou stranu však také tužší. Karbon je zvláště lehký a také nesmírně odolný materiál.
Nosnost koloběžky
Při výběru koloběžky a v souvislosti s tím, kdo na ní bude jezdit, nezapomeňte myslet i na nosnost koloběžky, a především na určitou rezervu.
Pokud jste na hraně nosnosti koloběžky, raději se zkuste poohlédnout po jiné, jelikož při skocích, dopadech a nárazech může působit větší síla, než je vaše hmotnost.
Pokud koloběžku budete využívat pro sportovní účely, nebo si chcete pořídit koloběžku na výlety, spočítejte si, zda koloběžka unese vás i s batohem na zádech, protože je to pro koloběžku další zátěž.
Koloběžku bychom zásadně neměli přetěžovat, způsobili bychom tím její rychlejší opotřebení.
Jak vybrat koloběžku pro dítě
Dětské koloběžky jsou určeny pro děti od 3 let nebo přesněji od 110 cm výšky. Vhodná kola záleží na zvoleném typu koloběžky.
Dětem se koloběžky doporučují nejen jako ideální zábava a dopravní prostředek vhodný například do školy, ale jsou skvělé i jako nástroj pro rozvíjení rovnováhy a koordinace pohybu.
Pro větší stabilitu jsou dokonce některé typy koloběžek opatřeny ne dvěma, ale třemi kolečky. To je vhodné pro mladší děti.
Jako první koloběžku pro dítě se vyplatí zvolit model se třemi koly. Dvě kolečka vepředu mohou mít poměrně velký rozestup, díky čemuž je koloběžka pro dítě stabilnější, a jedno kolečko vzadu nebrání odstrkování nohou.
Nastavitelná řídítka jsou pro dětské koloběžky nezbytností. Díky nastavitelnosti koloběžka "roste" s Vaším dítětem.
Pro nejmenší uživatele by měla být řídítka koloběžky nastavena relativně nízko, aby byla zajištěna maximální bezpečnost dítěte v případě pádu.
Odrážecí plocha koloběžky je jedním z prvků, kterým byste měli při výběru koloběžky věnovat zvláštní pozornost. Vyplatí se zkontrolovat, zda je protiskluzová.
Přestože k převrácení koloběžek dochází poměrně zřídka, nicméně jej může dítě na jedné procházce zvednout ze země minimálně několikrát. Proto při výběru konkrétního modelu věnujte pozornost hmotnosti.
Dětská městská a terénní koloběžka
Členitější terén, jako je tráva, štěrk nebo polní cesty si „zaslouží“ pořízení větší koloběžky s nafukovacími kolečky.
Pro dítě jsou tyto koloběžky pohodlnější, protože lépe zvládají jízdu právě v náročnějších podmínkách. Také je lze považovat za univerzálnější.
Městské koloběžky jsou malé, lehké a vybavené malými či středními koly z polyuretanu. Primárně se u nich doporučuje jízda po cestách rovných.
Pro dítě však mohou být méně pohodlné a nejsou ani příliš vhodné pro delší jízdu.
Obecně lze říci, že dítě si může poradit i s větší koloběžkou, jejíž výhoda je hlavně ta, že potomkovi déle vydrží. Dítě subtilní tělesné konstituce ale bude potřebovat spíše menší koloběžku.
Je tak mylné si myslet, že potomkovi koupíte takovou koloběžku, do které časem „doroste“. Rozměry dětské koloběžky by měly dítěti odpovídat.
Elektrická koloběžka
Ještě větší riziko než klasické koloběžky přitom představují elektrokoloběžky. Je to zejména kvůli tomu, že jsou schopny vyvinout velkou rychlost bez ohledu na to, zda jedete z kopce nebo po rovince.
Samostatnou kapitolou (problémem) jsou elektrokoloběžky (elektroběžky). Na základě výše uvedených skutečností, by měly být elektrokoloběžky považovány za jízdní kola pouze v případech, kdy se asistence elektropohonu vypne při rychlosti 6 km/h.
Analogii s elektrokoly, tzn. dopomoc elektropohonu pouze při šlapání, si lze v případě elektrokoloběžek jen velmi obtížně představit.
Z pohledu nařízení č. 168/2013 jsou tedy elektrokoloběžky považovány za dvoukolový moped.
U elektrické koloběžky je proto nutné věnovat zvláštní pozornost její rychlosti, brzdám, osvětlení, technickému stavu a pravidlům, která se na konkrétní typ vztahují.
Nejčastější chyby při používání koloběžky
- Jízda po chodníku osobou starší 10 let.
- Jízda bez přilby u osob mladších 18 let.
- Nesprávně nastavená řídítka.
- Odraz přes patu nebo celé chodidlo.
- Pozdní výměna stojné nohy.
- Jízda bez kontroly dotažení šroubů a upevnění kol.
- Jízda s nedostatečně nahuštěnými pneumatikami.
- Přehlížení opotřebení brzd.
- Jízda bez světel a reflexních prvků za snížené viditelnosti.
- Objíždění stojícího vozidla bez kontroly otevíraných dveří.
- Převoz další osoby na jednom stroji.
- Vedení psa na vodítku během jízdy.
- Příliš rychlá jízda z kopce nebo na nerovném povrchu.
O technice koloběžkové jízdy bychom toho mohli napsat samozřejmě mnohem více. Nicméně všemu výše uvedenému je nutné předsadit toto - jezděte hlavně tak, aby vás koloběžkování bavilo.
