První mototrip jsme začali loni, to jsme si dali průjezdy Českem. Letos jsme se rozhodli, že posuneme své hranice a tak jsme se vydali do Chorvatska, že projedeme pobřeží Istrie. Protože jsme loni s bratránkem společně poprvé absolvovali motorip (jako úplní amatéři) po Česku (mimochodem máme spoustu krásných míst), tak jsme si řekli, že si z toho uděláme každoroční pravidlo MOTOTRIPů. S bratránkem jsme se letos rozhodli po nespočtu rozhovorů, že si dáme Chorvatsko. Jelikož jsme od sebe napříč republikou, musel jsem vyrazit o den dříve z Ústí na Prostějovsko. Vzal jsem to nejrychlejší cestou - Ústí - Praha - Hradec - Moravská Třebová - Brodek u Konice.
Cestou jsem chytil déšť cca po 20 minutách vč. bouřek. Zastávky na krajnici dálnice nebo na benzínkách - značka ideál. Cesta mi trvala asi 6 hodin. Plán byl vyrazit ráno v 5:30 nejpozději, ať se vyhneme mega provozu ve Vídni. Nakoupili jsme online dálniční známky na Rakousko a Slovinsko - bratránkova engliš jsem zjistil je na výborné úrovni, proto koupil něco jiného a pak volal Slovincům, ale "its oukej, došlo to". Bratránek měl ještě spousty (dle mého) zbytečných plánování, kudy kam pojedeme z Rijeky.
Nato, že bylo už něco kolem 23. hodiny a my ráno máme vyrážet v 5:30 tj. budíček cca ve 4:30 , jsme si dali ještě na verandě pár cigaret, pokecali o novinkách a nechutně se dobírali na strojích (protože já mám Hondu a ten zas HD). Mám rád tohle škádlení a porovnávání pindíků. Nicméně natěšenost level milion. Je něco kolem půlnoci a jdeme chrápat. Nazdar, nemá niekto záujem pridať sa začiatkom mája prebehnúť chorvátske šotoliny tak na 5-6 dní. Nocovanie ako vydá stan/penzión. GL1> A čo také prezrádzajú ? MOTOZ GPS úplně v klidu... Jel jsem podle offroad-guide a uplne super. 2 roky po sobě Bosnu, teď 1rok chorvatsko a letos pojedu pokračování chorvatska... Zdar, já bych se přidal.
Banyas>zní to dobře, píšeš 5-6 dní, máš už nějaký plán? Já bych se mohl přidat, ale věnovat tomu můžu pouze jeden víkend (zbytek v týdnu). 12.5. No a samozdřejmě, kdo by kupoval držáky na brašny za nekřesťanský peníze. Přibližná trasa se řešila jak jinak, než u pivka v hospodě s noťasem.
Den 1. Po rozloučení s rodiči a vyslechnutí obligátní věty "Jeďte pomalu a opatrně" jsme kopli do vrtule směr benzinka. Všichni nabrali plnou a hurá směr Mikulov. Cesta z Brna do Mikulova je nudná ale rychle uteče. Hlavním cílem bylo dostat se co nejdál a hlavně neplatit pokuty. Z Mikulova jsme objeli Vídeň a mazali směr Mariazell. Pár kilometrů před St. Sebastian nás brala policejní hlídka. No nejeli jsme úplně podle předpisů, takže sem čekal, že nás oflastruje, ale omyl. Policista se jen podíval na motorky a naneštěstí odhalil nesvítící hlavní světlo na Tomově Hornetu. Následovalo naše divadélko o tom, jak jsme to světlo opravovali před dvěma dny a zase se podělalo. Plicista byl zlatej a doporučil nám servis v Mariazell a poslal nás bez pokuty dál. Cestou dál na Mariazell jsme potkali jakejsi servis, tak hned brzda a mazali sme se zeptat jestli nám nepůjčí vercajk, že si potřebujeme přiletovat kontakt v ovládači na řidítkách. Za 10 min. bylo hotovo a s poděkováním mizíme dál. Nádherné cesty a krásná příroda člověka slušně nabudí, ale už bylo dost hodin, tak jsme cestou pokukovali po nějaké ceduli značící kemp. Naštěstí jsme jednu zahlédli a tak jsme se domluvili, že pro dnešek stačí a vydali jsme se podle značek do kempu. Kemp měl uprostřed nádherný rybníček a byl téměř prázdný. Takže jsme si prostě postavili stany a využili místního přístřešku k ustájení našich strojů. Jídlo na první den či dva jsme si veli z Brna, ale pivka bohužel ne, takže sme se s Tomem otočili do vedlejšího městečka Turnau do SPARU pro nějakej materiál na zapití úspěšného dne. Po návratu z obchodu jsme šli rovnou do rybníčku na koupačku jelikož počasí zatím přálo.
Den 2. Byl to krásný pohled, ale nebyl čas se moc kochat, protože na dnešek byl naplánovaný přejezd do Itálie na Lago del Predil a to byla celkem štreka vzhledem k tomu, že celou dovolenou pojedeme mimo dálnice. Rychle pobalit stany, naskládat vše na motorky a hurá na cestu. Jedeme směr Villach a cestou jsme v městečku Thörl narazili na krásný hrádek na kopečku. Rychle pořídit nějaký fotky na památku a zase do sedel. Počasí přálo a během dne se krásně vyjasnilo. Teplota stoupala a místy už bylo opravdu vedro. Kousek od dědinky Pedlitz jsme projeli tunelem a za ním bylo odpočívadlo, které bylo jako připravené přímo pro nás, jelikož sme měli hlad a posezení se šiklo. Při obědové pauze kolem nás tunelem jezdil jeden krásnej traktor za druhým a všichni na nás mavali jako blázni. Cesty jsou nádherné, protože se klikatí zalesněným údolím řeky Mur, asfalt je jako na okruhu v Brně a člověk se nemůže ubránit závisti. Rakušáci mají opravdu jedny z nejkrásnějších míst pro motorkáře. Peťa se neuvěřitelně rozjezdila a kolikrát jsme s Tomem hleděli, jak krásně klopí zatáčky. Bylo vidět, že pár set kilometrů na tak krásných cestách plných zatáček dodá člověku ohromnou jistotu ve schopnosti své i svého stroje. U města Sankt Peter na nás Peťa troubí jako zběsilá a tak s Tomem stavíme v domění, že se něco stalo. Ale Peťulka vytahuje telefon a s jiskrou v očích a úsměvem od ucha k uchu fotí svůj tachometr na kterém svítí 50 001km. Protože je v Itálii dost drahej benzín, tak ještě na rakouské straně bereme doplna a šup přez čáru k taliánům. Při příjezdu k jezeru Lago del Predil stojíme a hledíme, jak nádherné to jezero a jeho okolí je. Vypadá přesně, jako na fotkách na internetu, průzračná voda, ostrůvek kousek od břehu a ten výhled na okolní kopce, prostě nádhera. Opět necháváme Peťku u stanů a s Tomem jedeme do Tarvisia do obchodu pro jídlo. Cesta je téměř bez aut a tak začneme dost tahat. Jezero bylo dost studené, tak jsme jej využili jako chlaďák.
Den 3. Probuzení do nádherného dne, kdy nás čekal přesun do Chorvatska na Krk, bylo o to krásnější, když jsme otevřeli stany a hleděli na hladinu jezera na které se proháněly kačky. No každopádně jsme si museli pohnout s balením a frčet dál, protože jsme ještě chtěli stihnout výjezd na horu Mangar. Hned od jezera se jede serpentinama do prudkého kopce na hranice se Slovinskem. Po výjezdu nad jezero jsme se všimli odstaveného tanku, který si zasloužil foto společně s mým tankem. Po fotce jsme jeli rovnou na Mangar, který se nachází v Julských alpách a je vysoký 2679m. Dole pod horou je malá vrátnice, kde jsme zaplatili poplatek 5euro za motorku a hurá vzhůru. Cesta na vrchol byla úzká a hodně klikatá, ale výjezd byl perfektní, protože cestou projíždíte několika vybouranými tunely ve skále a máte nepopsatelné výhledy. Na vrcholu na stinných svazích ještě ležely zbytky sněhu, ale počasí nám opět přálo a svítilo sluníčko. Po procházce a nezbytném focení jsme nasedli na stroje a vyrazili dolů. Za Tolminem jsme narazili na malou vodní elektrárnu na řece Soča a na nějaké staré hradby. Cesty byly už o poznání horší, ale pořád se daly. Nejhorší bylo, že místní řidiči jezdili jako "prasata". Na už tak úzkých silničkách řezali zatáčky protisměrem a vůbec nebrali ohled na ostatní účastníky silníčního provozu. Tím, jak jsme klesali z hor směrem k moři se rapidně oteplovalo. Jeli jsme směrem na Rijeku, ale v Chorvatsku jsme už umírali vedrem. Nemluvě o průjezdu celou Rijekou, protože most na ostrov Krk je na druhé straně města. No stejně nám nic jinýho nezbývalo, tak jsme se přez město nějak dostali a přejeli po mostě na Krk. Chtěli jsme se ubytovat v městečku Njivice v tamním kempu,ale chtěli 25euro na hlavu za noc ve stanu na kamení.
Den 6. Po pár dnech flákání a odpočinku plní sil jsme měli pro tento den cíl kemp u jezera Bohinj ve Slovinsku. Cestou jsme se chtěli podívat do Škocjanských jeskyní, které jsou největší v evropě a na Predjamský hrad zasazený do skály. U jeskyní jsme byli už kolem desáté dopolední a za vstup v hodnotě 16euro to rozhodně stálo. Něco tak nádherného člověk jen tak neuvidí. Po prohlídce jeskyní jsme se vydali ke zmiňovanému Predjamskému hradu. Před hradem bylo malé turistické centrum s restaurací a zahrádkou. Ale jelikož dobře vědí, že z turistů se dá vytáhnout dost peněz, je tam vše se slušnou přirážkou. Do hradu jsme nakonec nešli, protože nás tlačil čas a tak jsme vyrazili směr Bohinjska Bistrica. Cesta utíkala perfektně, ale protože ve Slovinsku asi přidávají do asfaltu i vápenec, tak některé silnice opravdu slušně kloužou i za sucha. O tom jsem se přesvědčil v jedné pomalé zatáčce, kde jsem na výjezdu lehce přidal a hodně nepříjemně mi utekl zadek. Nedovedu si představit, jak by to klouzalo za deště. Z Bohinjske Bistrice je to jen pár kilometrů do kempu na druhé straně jezera. Jako již klasicky jsme s Tomem zanechali Peťku se stanama v kempu a jeli do města pro zásoby jídla a samozdřejmě alkoholu, protože jsme zde chtěli zůstat dvě noci. Kemp byl vybaven opravdu velmi slušně, free wifi po celém areálu, hospoda, čisté sociálky, půjčovna kajaků, prostě vše co člověk potřebuje. Stany jsme měli postavené pod stromy, takže ikdyž nám jednu noc sprchlo, tak to nebylo nic hrozného. Jediné co nám trochu vadilo, byli všudypřítomní češi. Člověk chce pryč z republiky a nakonec slyší samou češtinu i ve Slovinsku v horách.
Den 8. Vstávání brzo ráno, rychlé nabalení strojů, zaplacení kempu a šup směr Blejské jezero s krásným hradem Bled. Hned po opuštění kempu jsem začal přemlouvat svou motorku, aby pokud možno nic nežrala, protože jsem jel na rezervu a benzinka nikde. Naštěstí se po několika kilometrech jedna objevila a spadl mi kámen ze srdce. Natankovali jsme všichni tři a při placení se ukázalo, že máme další, tentokrát daleko horší problém. Tom zjistil, že nemá na kartě ani korunu a nikdo netušil, jak je to možné. To znamenalo upravit trasu směr domov a v Brně v bance zjistit co se stalo. Trošku vykolejení z tohoto zjištění to meteme dál na Bled, který jak jsme zjistili, je tak našlapaný turisty, že jsme si udělali jen fotku a rychle pryč. Po průjezdu tunelu mezi Slovinskem a Rakouskem následovala urychlená kontrola dokladů příslušníky rakouské VB a poté krásné klesání zakroucenou silnicí do údolí řeky Loiblbach, podél které jsme jeli směr Ferlach a dále na Graz. Silnice byly opět nádherné a cestou jsme narazili na krásný soukromý rybník s posezením kousek od městečka Sittersdorf. No a protože byl čas oběda, nebylo co řešit a hned se vytahovalo jídlo. Příjemně nakrmení pokračujeme v cestě. O několik kilometrů dále na silnici č. Nešlo odolat a jakmile jsme byli na mostě, Toma a mě nenapadlo nic lepšího, než jej rozhoupat, což bylo něco na moji Peťku, která se bojí výšek už od úrovně židle. Po vyslechnutí menšího proslovu a několika peprných slov jsme mohli opět kopnout do vrtule a mazat dál. Už nacvičený rituál se stavěním stanů a cestou do nejbližšího obchodu pro něco k jídlu proběhl naprosto podvědomě a při popíjení pivka jsme hodnotili den a spekulovali nad nepochopitelnou nulou na Tomově účtu.
Den 9. Poslední den našeho výletu byl opravdu výživný. To se nám podařilo, ale kolonám jsme se rozhodně nevyhli. Po zničujícím průjezdu Vídní jsme byli šťastní, že ji máme zasebou a můžeme trošku přidat. Teplota se pohybovala nad 30°C, takže v kožaku opravdu super. Mazali jsme směr Břeclav a už se opravdu těšili domů do sprchy a na orosený točený. No a abychom si toho horka ještě užili, tak Břeclav byla totálně ucpaná. To jsme už nervama nedali a všichni tři jsme to brali mezi autama, jak se jen dalo. Po projetí zácpou jsme jeli klasickou trasou na Hustopeče, Rajhrad a Brno. Drtivá většina z nich míří k Jadranu po vlastní ose, a tudíž musí být připravena na specifické předpisy jak v této zemi, tak i tranzitních. Například pro Chorvatsko platí, že pokud policie bude názoru, že řidič je unavený, a jízdou by ohrožoval ostatní, a potvrdí to lékař, může mu být dočasně zadržen řidičský průkaz. Tím by vytoužená dovolená mohla dokonce skončit. Proto se seznamte s tím, jaká pravidla musíte cestou dodržovat.
Letní pravidla a doporučení pro motorkáře mířící k Jadranu
Letní cestování k Jadranu asi jen málo koho překvapí - v základu jsou dopravní předpisy v Evropě shodné. Přesto vás mohou některé specifické zaskočit, stejně jako nekompromisní dodržování v okolních zemích, stejně jako výše pokut. Pokud jde o poslední, mějme na paměti, že snad s výjimkou Maďarska jsou v Česku jedny z nejnižších postihů za nedodržování dopravních předpisů. Takže je na místě na některé odlišnosti před nadcházející letní dovolenkovou sezónou upozornit.
- Slovinsko: nejvyšší povolená rychlost v obci 50 km/h, mimo ni 90 km/h, na rychlostní silnici 110 km/h a dálnici 130 km/h. S karavanem lze jet po slovinských dálnicích nejvýše rychlostí 100 km/h. Povolená hladina alkoholu v krvi je 0,5 promile a nulová v případě mladých řidičů do 21 let. Jízda po dálnici je nejrychlejší, vyžaduje však zakoupení dálniční známky, byť pro některé české motoristy na krátký úsek. Pro automobil s hmotností do 3,5 tuny a 1,3 m výšky nad přední nápravou je cena dálniční 7denní známky 450 Kč, měsíční 900 Kč.
- Rakousko: nejvyšší povolená rychlost v obci 50 km/h, mimo ni 100 km/h, na dálnici 130 km/h; s přívěsem nad 750 kg lze jet až 80 km/h mimo obec, na dálnicích ne více než 100 km/h; povolená hranice alkoholu 0,5 promile; při jízdě cizím vozem je nutné mít notářsky ověřený podpis majitele.
- Chorvatsko: nejvyšší povolená rychlost v obci 50 km/h, mimo ni 90 km/h, na dálnici 130 km/h, pro řidiče do 24 let pak 50, 80 a 120 km/h; platí, že lékař může v případě únavy zadržen řidičský průkaz; povoluje se 0,5 promile alkoholu v krvi, nesmí to být ale řidič profesionální nebo mladý do 24 let; mýtné na dálnicích lze platit hotově, kartou nebo ENC krabičkou, která slouží k úspoře až 21 % a vyhne frontám.
- Chorvatsko - nejvyšší pokuty: jízda pod vlivem alkoholu a jiných omamných látek až 15 000 HK, za překročení rychlosti stejně vysoká pokuta, jízda na červenou a v protisměru až 16 500 Kč; nedání přednosti v jízdě a zákaz předjíždění - pokuta 6 500 Kč.
- Maďarsko: nejvyšší rychlost v obci 50 km/h, mimo 90 km/h, na rychlostní silnici 110 km/h a dálnici 130 km/h; nulová tolerance alkoholu; děti do 150 cm musí používat dětskou sedačku; reflexní vesta pro všechny cestující při vystoupení; ceny pohonných hmot jsou zpravidla srovnatelné.
Aktuálně v Chorvatsku: oznámení o provozu a další aktuality, které mohou ovlivnit cestu motorkářů - například most Peješac, otevření v termínech a podobně. Nehoda v Chorvatsku - článek o tom, co dělat bezprostředně po nehodě a proč je důležité mít notářsky ověřený podpis vozidla při vypůjčení.
tags: #automotoklub #chorvatsko #motorkari