Helmy vojáků za 1. světové války se od zavedení ocelových přileb staly důležitou součástí ochranné výstroje, protože měly chránit hlavu před střepinami granátů, šrapnely a dalšími úlomky. Německá armáda zavedla model 1916, zatímco Rakouská armáda přijala podle německého vzoru model 1917, který se lišil především některými úpravami vnitřku a podbradníku.
Jednotlivé státy však do války vstupovaly s rozdílnými typy přileb. Britští vojáci používali Brodieho přilbu, Francie zavedla přilbu M15 Adrian, Německo proslulou přilbu M16 a Spojené státy nejprve přebíraly britská a francouzská řešení, než zahájily výrobu vlastní verze britské přilby M1917.
Proč byly ocelové helmy v první světové válce nezbytné
První světová válka změnila způsob vedení boje. Rozsáhlé zákopové systémy, dělostřelecké bombardování a používání granátů vystavovaly vojáky především nebezpečí střepin, které přicházely shora a často zasahovaly hlavu a ramena.
Starší vojenské pokrývky hlavy, například látkové čepice, čáky nebo látkové klobouky, poskytovaly jen zanedbatelnou ochranu. Ocelová přilba proto nebyla určena pouze k zastavení střely z pušky, ale především ke zmírnění následků zásahů střepinami a šrapnely.
Požadavky na konstrukci přileb se v jednotlivých armádách lišily. Důležitou roli hrála hmotnost, rozsah krytí, pevnost materiálu, možnost nasazení plynové masky, stabilita na hlavě, pohodlí při dlouhém nošení i jednoduchost sériové výroby.
Nejdůležitější typy helem podle armád
| Armáda | Typ přilby | Hlavní charakteristika |
|---|---|---|
| Německá | Model 1916 | Hluboký zvon s výrazným krytím boků a zátylku |
| Rakouská | Model 1917 | Varianta německé konstrukce s upraveným vnitřkem a podbradníkem |
| Britská | Brodieho přilba | Široký okraj a mělký tvar chránící především temeno |
| Francouzská | M15 Adrian | Přilba s charakteristickým hřebenem a předním znakem |
| Americká | M1917 | Americká verze britské přilby Mk.I |
Německá přilba Model 1916
Německá armáda zavedla v první světové válce model 1916. Německá vojenská ocelová helma je svým typickým nezaměnitelným tvarem nedílnou součástí každého německého vojáka, jak za první světové války (1914-1918) od roku 1916 tak za druhé světové války (1939-1945) až do jejího konce v roce 1945.
Přilba M16 měla hluboký zvon, který zakrýval temeno, čelo, uši i část zátylku. Ve srovnání s britskou přilbou poskytovala výraznější boční ochranu hlavy, což bylo důležité zejména v zákopové válce, kde střepiny často přilétaly z různých směrů.
Charakteristickým prvkem německé přilby byly boční výstupky. Ty souvisely s konstrukcí ventilačních otvorů a zároveň umožňovaly upevnění některých doplňků. Tvar přilby byl výsledkem snahy rozšířit ochranu mimo samotné temeno hlavy.
Německá konstrukce se stala předlohou pro několik pozdějších projektů. Podle německé přilby vznikl také rakouský model 1917 a německý vzhled ovlivnil některé americké experimentální přilby.
Vnitřní vybavení a podbradník
Ochranná schopnost přilby nezávisela pouze na ocelovém zvonu. Důležitou součástí byla vnitřní výstelka, která pomáhala držet helmu na hlavě, tlumila náraz a vytvářela odstup mezi ocelí a lebkou nositele.
Podbradník zajišťoval stabilitu přilby při pohybu, běhu a střelbě. U německého modelu 1916 se vnitřní řešení a způsob uchycení podbradníku staly jedním z prvků, podle nichž se později rozlišovaly jednotlivé varianty.
Rakouská přilba Model 1917
V první světové válce byl Německou armádou zaveden model 1916 a v Rakouské armádě model 1917 podle německého vzoru lišícího se jen některými úpravami vnitřku a podbradníku.
Rakouská přilba M17 si zachovala základní tvar německé přilby, protože ten poskytoval lepší krytí boků a zátylku než starší měkké pokrývky hlavy. Od německého modelu se však odlišovala provedením vnitřní výstelky, uchycením a některými výrobními detaily.
Na bojištích Rakouska-Uherska se používaly různé varianty a výrobní provedení. Vzhledem k rozsahu monarchie, rozdílným výrobním kapacitám a potřebě zásobovat více front nebyla výstroj vždy zcela jednotná.
Britská Brodieho přilba
Kvalitní válečná reprodukce Brodieho ocelové přilby Tommy používaná britskými a americkými vojáky v první i druhé světové válce.
Brodieho přilba měla široký, téměř plochý okraj a poměrně mělký zvon. Její konstrukce chránila především temeno hlavy a ramena před střepinami padajícími shora, což odpovídalo podmínkám zákopové války.
Široký okraj pomáhal odklánět některé úlomky a zároveň chránil obličej před deštěm a sluncem. Přilba však neposkytovala tak rozsáhlou boční ochranu jako německý model 1916.
Významnou předností Brodieho přilby byla jednoduchost výroby. Její konstrukce umožňovala rychlou produkci velkého množství kusů a snadné zásobování početných armád.
Francouzská přilba M15 Adrian
Zpočátku americké jednotky přijíždějící do Evropy dostaly britské přilby Mk.I a útvary integrované s francouzskými jednotkami dostaly francouzské přilby M15 Adrian.
Francouzská přilba M15 Adrian patřila k nejvýraznějším typům první světové války. Poznáme ji podle charakteristického středového hřebene, který zpevňoval konstrukci, a podle samostatného předního štítku.
Na čelní části mohl být umístěn znak příslušného druhu vojska. Přilby se proto vyráběly v různých provedeních pro pěchotu, dělostřelectvo, kavalerii nebo další složky francouzské armády.
Kvalitní válečná reprodukce vševojskové ocelové přilby francouzské armády model 26 navržená plukovníkem Adrianem již ve 20. letech. Přilba prodělala několik zlepšení, při kterých se měnily některé konstrukční detaily.
Americké helmy za první světové války
Americká armáda vstoupila do první světové války bez vlastních bojových přileb. Zpočátku americké jednotky přijíždějící do Evropy dostaly britské přilby Mk.I a útvary integrované s francouzskými jednotkami dostaly francouzské přilby M15 Adrian.
Spojené státy rychle zahájily výrobu verze Mk.I, označené jako M1917. Do konce války vzniklo asi 2 700 000 kusů. Přilba M1917 vycházela z britského řešení a umožnila americké armádě rychle vybavit velké množství vojáků.
Ta však neposkytovala ochranu hlavy z boku, což vyústilo v projekt výroby lepší helmy, která by měla také výrazně americký vzhled.
Vývoj americké Model 2
Úkolu se chopil Dr. Bashford Dean (1867-1928), kurátor zbraní a brnění v Metropolitním muzeu umění, který úzce spolupracoval se zbrojířem jménem Daniel Tachaux (1857-1928).
Přilba známá jako Model 2 byla navržena v červnu roku 1917 s cílem chránit boky a zadní část hlavy nositele. Konstruktéři vycházeli z konstrukce řeckých a italských přileb z 15. století.
Rychle se přešlo k výrobě a v továrně Ford Motor Company v Detroitu bylo vyrobeno zhruba 2 000 těchto přileb. Pro nositele byla pohodlná a poskytovala slušnou balistickou ochranu, ale byla až příliš podobná německé přilbě M16 a nedostala se tedy na frontu k vojákům.
Model 3, Model 4 a Model 5
Následoval Model 3, který ale není znám a je sporné, zda vůbec vznikl. V malé sérii pak vznikl Model 4.
U Modelu 5 se tým vrátil ke konstrukci velice podobné německým přilbám. Vzhledově se jednalo o přilbu velice podobnou Modelu 2, ale byl zde kladen důraz na jednoduchost výroby, typickou pro britské přilby.
Vnitřní polstrování a tříbodové uchycení podbradníku pak bylo velice podobné německému řešení. Společnost Hale and Kilburn vyrobila zhruba 2 000 přileb Model 5 a ty se kupodivu dostaly, byť v omezeném množství, k vojákům bojujícím na frontě.
Je pozoruhodné, že ač byla velice podobná německým přilbám M16, vrátila se později opět na scénu jako Model 5A.
Testování a osud modelu M1917
Testy konané ve Fort Benning v letech 1924 až 1926 ukázaly, že ačkoli 5A nabízela lepší boční ochranu než M1917, neposkytovala ideální ochranu před padajícími střepinami granátů a šrapnely.
Za určitých okolností mohl tvar helmy překážet správnému držení a střelbě z pušky. Další balistické testy v Aberdeen Proving Ground vyústily v rozhodnutí z roku 1934 ponechat si přilbu M1917.
Ta však dostala přepracovanou koženou kolébku a označení M1917A1, neoficiálně se jí též říkalo „Kelly“. S touto zastaralou přilbou tedy vstoupili američtí pěšáci i do druhé světové války.
Srovnání hlavních konstrukcí
| Typ | Rozsah ochrany | Výrazný prvek | Výhoda | Omezení |
|---|---|---|---|---|
| Německý Model 1916 | Temeno, boky, uši a zátylek | Hluboký zvon a boční ventilační výstupky | Dobrá boční ochrana | Složitější výroba a vyšší hmotnost |
| Rakouský Model 1917 | Podobná německému modelu | Úpravy vnitřku a podbradníku | Rozšířené krytí hlavy | Odlišnosti mezi výrobními variantami |
| Brodieho přilba | Především temeno a ramena | Široký plochý okraj | Jednoduchá sériová výroba | Omezená boční ochrana |
| Francouzská M15 Adrian | Temeno a část boků | Středový hřeben a čelní štítek | Lehká konstrukce a rozpoznatelné provedení | Menší krytí než u hlubokých přileb |
| Americká M1917 | Především temeno | Americká verze britské Mk.I | Rychlé zavedení a velká výroba | Nechránila dostatečně boky hlavy |
Výroba, materiály a každodenní používání
Ocelové helmy se vyráběly lisováním ocelového plechu, jehož tloušťka, kvalita a způsob zpracování ovlivňovaly výslednou odolnost. Samotný ocelový zvon však představoval pouze jednu část kompletní přilby.
Součástí přilby byla vnitřní výstelka, potítko, podbradník a často také různé upevňovací prvky. Voják musel helmu nosit po dlouhé hodiny v zákopu, při přesunech, během útoku i při odpočinku, takže důležitá byla také její stabilita a snesitelná hmotnost.
Výstelka měla zároveň zajistit, aby ocelový zvon nebyl pevně přitisknutý k lebce. V případě nárazu tak mohla částečně tlumit přenos energie.
Vojenské helmy se často opravovaly, přelakovaly nebo osazovaly náhradními součástmi. U dochovaných kusů proto mohou být patrné rozdíly v odstínu barvy, vnitřní výstroji, podbradnících i výrobních detailech.
Kamufláž a označení helem
Helmy první světové války se vyráběly v barvách odpovídajících prostředí a uniformám jednotlivých armád. Převládaly tlumené odstíny, které měly omezit nápadnost vojáka v krajině i v zákopu.
Na některých přilbách se objevovaly znaky jednotek, kokardy, státní symboly nebo označení druhu vojska. U francouzských přileb byl charakteristický zejména přední štítek, zatímco u jiných typů mohla být identifikace provedena nátěrem nebo kovovým znakem.
V průběhu války se mohly na přilbách používat také improvizované maskovací prostředky. Vojáci využívali bláto, textilie, síťky nebo přírodní materiály, aby narušili pravidelný obrys přilby.
Rozdíl mezi přilbou první světové války a pozdějšími modely
Německá armáda za druhé světové války používala jak starý model 1916, tak nově zavedený model 1935 a model 1940, který se liší od modelu M35 zjednodušením provedení větracích otvorů.
Od roku 1942 byl zaveden model M42, kdy spodní okraj helmy nebyl zatočen dovnitř, takzvaně zapertlován, ale byl ponechán jako ostrý okraj.
Všechny tyto helmy byly vyráběny ve všech možných variantách pro všechny složky německé branné moci, například Wehrmacht, Luftwaffe, Waffen-SS nebo Kriegsmarine, za použití různých barev, barevného maskování, maskovacích potahů, síťek a znaků jednotlivých druhů vojska.
Modely používané za druhé světové války proto navazovaly na zkušenosti z první světové války, ale současně reagovaly na požadavky modernější výroby, logistiky a organizace armády.
Jak rozpoznat helmu z první světové války
Při určování historické přilby je nutné posuzovat celkový tvar, hloubku zvonu, okraj, ventilační prvky, způsob uchycení podbradníku, vnitřní výstelku, barvu i případné znaky.
- Německý Model 1916: hluboký zvon, výrazná ochrana boků a zátylku, boční ventilační prvky.
- Rakouský Model 1917: podobný německému modelu, ale s odlišnostmi ve vnitřní výstroji a podbradníku.
- Brodieho přilba: široký okraj, mělký zvon a charakteristický plochý vzhled.
- Francouzská M15 Adrian: středový hřeben, čelní štítek a obvykle výrazné označení na přední části.
- Americká M1917: konstrukčně vychází z britské Mk.I a má omezené boční krytí.
Samotný vzhled však nemusí stačit. Přilby byly v poválečných letech opravovány, znovu natírány a někdy osazovány novějšími vnitřky. Pro přesné určení je proto třeba porovnat více detailů současně.
Helmy jako historické předměty a repliky
Historické přilby se dnes objevují v nálezových, sběratelských, renovovaných i reprodukčních stavech. U originálů je důležitá zachovanost ocelového zvonu, původní barva, vnitřní výstelka, podbradník a případné dobové značení.
Reprodukce mohou napodobovat nejen celkový tvar, ale také výrobní detaily, odstín povrchu, vnitřní polstrování a dobové doplňky. Kvalitní válečná reprodukce Brodieho ocelové přilby Tommy je uváděna jako typ přilby používaný britskými a americkými vojáky v první i druhé světové válce.
Za historicky významné jsou považovány také experimentální americké modely, například Model 2 a Model 5. Jejich hodnota spočívá mimo jiné v tom, že dokumentují hledání vhodného kompromisu mezi boční ochranou, jednoduchostí výroby, hmotností a podobou přijatelné pro americkou armádu.
Porovnání designů přileb z 1. světové války I. VEN ZE ZÁKOPŮ
Význam helem pro vývoj vojenské výstroje
První světová válka ukázala, že ochrana hlavy musí odpovídat nejen druhu zbraní, ale také způsobu boje. Rozdíly mezi německou hlubokou přilbou, britskou Brodieho přilbou, francouzskou Adrian a americkou M1917 představují různé odpovědi na stejný problém.
Německý Model 1916 zdůrazňoval ochranu boků a zátylku, britská konstrukce jednoduchost a ochranu před střepinami padajícími shora, francouzský model kombinoval lehkou konstrukci s výrazným hřebenem a americká armáda se nejprve opírala o osvědčené britské řešení.
Vývoj helem z první světové války ovlivnil vojenskou výstroj po celé 20. století. Přilby se postupně měnily podle zkušeností z bojišť, nových typů munice, požadavků na komunikaci, kompatibility s další výbavou a možností moderních materiálů.