Gravel Cannondale: zkušenosti s jízdou, výbavou a výběrem modelu

Gravel Cannondale je univerzální kolo určené na silnici, šotolinu, polní cesty i lesní cesty, přičemž konkrétní model výrazně určuje, jak dobře si poradí s náročnějším terénem. Cannondale Topstone Neo SL1 ukázal, že elektrický gravel může být velmi dobrým dopravním prostředkem a partnerem pro každodenní dojíždění, ale jeho vyšší hmotnost omezuje hravost a přirozenost v rozbitém terénu.

U klasických gravelů Cannondale záleží především na geometrii, šířce plášťů, typu vidlice, způsobu odpružení a celkové výbavě. Modely Topstone jsou obecně stabilní, pohodlné a univerzální, zatímco Cannondale Slate byl výrazně sportovnější a díky odpružené vidlici Lefty Oliver dokázal velmi dobře spojit rychlost silničního kola s jistotou v terénu.

Co je gravel a pro koho se hodí

Kategorie gravel je na trhu celkem nová. Tyto modely jsou něco jako silniční terénní kola, dalo by se říci podobné jako kola cyklokrosová. Mají silniční řídítka, silniční převody a sady řazení a brzd.

Brzdy jsou na rozdíl od silničních kol většinou kotoučové. Geometrie je oproti silničnímu kolu kratší a pohodlnější a díky tomu je gravel v terénu hravější a lépe ovladatelný. Pláště mají lehce hrubý vzorek a svou šířkou jsou podobné spíš plášťům na trekových kolech.

Gravel je určený pro jezdce, kteří nechtějí být omezeni pouze na asfalt, ale zároveň nepotřebují horské kolo. Umožňuje rychlou jízdu po silnici, odbočení na šotolinu a pokračování po polních nebo lesních cestách bez nutnosti okamžitě sesedat.

Cannondale Topstone jako univerzální gravel

Modelová řada Topstone je historicky první řadou, která byla od prvopočátku navržena a cílena pro všechny příznivce štěrkoletů. Cannondale se rozhodl, že nepostaví „jen“ klasický rám se zadní stavbou schopnou vstřebávat vibrace, jako to dělá většina výrobců, ale že se pokusí posunout konstrukci celého rámu o krok dál, ovšem stále ho ponechat bez tlumiče či jiného aktivně působícího elementu.

Oproti SuperSixu či jiným silničkám je tady upravená „trailovější“ geometrie a delší rozvor, nicméně nečekejte žádné rekordní hodnoty. Ty Cannondale přenechává jiným a sám se snaží být se svým Topstonem spíše blíž sportovnějším, rychlejším, více silničním gravelem.

Topstone umí být dostatečně stabilní i snadno ovladatelný, jak je zrovna potřeba. Jisté vedení stopy ale převažuje, a to je jen a jen dobře. Vždyť například zadní stavba je o 20 mm delší než u klasického Topstonu.

Geometrie a posed

Když se mě zeptáte na další důležitou vlastnost kola, na geometrii a posed, odpovím vám stručně. Cannondale není značka, od které čekáte nepříjemné překvapení. Vše je, jak má být, a to i s ohledem na kategorii kola.

Posed je univerzálně dlouhý, takže nebrání ani tempu, ani snadnému ovládání, jezdec je nad kolem optimálně rozprostřený a ovládání vyvážené - Topstone umí být dostatečně stabilní i snadno ovladatelný, jak je zrovna potřeba.

Delší rozvor a stabilnější geometrie prospívají jistotě na šotolině, v zatáčkách i při rychlejší jízdě z kopce. Kolo nepůsobí nervózně, ale současně není neohrabané, takže se hodí jak na delší výlety, tak na svižné každodenní ježdění.

Odpružení a konstrukce Topstone

Základ tvoří karbonový rám navržený tak, že jeho zadní stavba dokáže odpružit nejenom jezdce, ale částečně i samotné kolo. Všechno je na principu pružnosti karbonu a volném vetknutí horních vzpěr zadní stavby do sedlové trubky, která je ve své spodní části výrazně zeslabena.

Při zatížení jezdcem díky svému tvaru ve spodní části pracuje a nechává tak spoj s čepem, který Cannondale nazývá Kingpin, mírně se pohybovat směrem dopředu a tím v podstatě odpružovat zadní kolo.

Systém je navržený tak, aby dokázal mírně pružit ve vertikálním směru, ale jeho boční tuhost přitom zůstala zachována a netrpěly tak jeho silniční a spurtérské jízdní vlastnosti. K tomu Cannondale využívá svůj tradiční Ballis Tec Carbon materiál vrstvený tak, aby fungovalo výše popsané.

U hliníkového Topstonu se komfort opírá především o konstrukci rámu, tvarování vzpěr, sedlovku a pláště. Úzký průměr sedlové trubky nahrává pohodlí, škoda, že v sériové výbavě vás čeká hliníková sedlovka, ne karbonová.

Cannondale Slate: odlišný přístup ke gravelu

Cannondale Slate konkrétně pak má kola s průměrem 27,5“, zatím co třeba Scott Speedster Gravel 10 DISC má klasický průměr 28“.

Cannondale Slate je kolo, které spadá do kategorie gravel bike. Je to kolo určené na silnici i do lesa, je lehké, skvěle ovladatelné a rozhodně vás bude bavit!

To kolo je neuvěřitelný univerzál a perfektně zvládá snad všechny druhy terénů. Silnice, šotolina, hlína, kořeny, kde jsem s ním jel, tam nemělo problém.

Díky kratšímu rámu se na gravelu Cannondale Slate sedí opravdu pohodlně. Žádný natažený posed, ale příjemné sezení skoro jako na horském kole, které zalehnutím do beranů velmi rychle změníte do aerodynamické polohy.

Pohon obstarává řada Sram Apex s 1x11 převody a díky hydraulickým brzdám ze stejné řady se 160 mm kotouči zastavíte za každého počasí na pětníku.

Odpružená vidlice Lefty Oliver

Stylové širší pláště WTB s rozměry 650bx42c a zadní stavba s mikro pružením SAVE PLUS pěkně pobírají nerovnosti a díky tomu to nedrncá, jako na silničce.

Unikátní pak je odpružená vidlice Lefty Oliver Carbon. Jednonohá, karbonová vidlice s 30 mm zdvihem otevírá úplně nové obzory.

Říkal jsem si, že těch 30 mm bude jenom takových symbolických, ale už při první vyjížďce velice překvapily a tak jsem se nebál vyrazit do lesa. Nerovnosti, hlína, kořeny, nic není problém, kombinace širších plášťů a Lefty funguje dokonale.

SAVE PLUS - Výrazné tvarování sedlových a řetězových vzpěr na Cannondalu Slate zajišťuje perfektní poměr mezi schopností tlumit rázy a vibrace a vysokou boční tuhostí.

Jízdní charakter Slate

Zábava je hlavním cílem Slate je kolem, o kterém jste vždy snili, ale nevěděli jste o tom, píší v Cannondale a pod to já se okamžitě podepíšu.

Bez problémů na něm stačím klukům na silničkách, a když už mě to nebaví, tak uhnu do lesa. Ačkoli jeho hliníkový rám vypadá masivně, s váhou 10,3 kg váží jen o necelé kilo více, než srovnatelná silniční kola a přitom přináší stejnou rychlost, ale mnohem více komfortu.

Se Slatem je zkrátka hlavním cílem maximální zábava. Cannondale Slate je určen pro kohokoliv, kdo hledá více přístupné a univerzální silniční kolo.

Ocení ho i silničáři, kteří hledají nové výzvy, stejně tak začátečníci, kteří hledají kolo, které jim pomůže vybudovat základ jejich jezdeckých schopností.

Zkušenosti s elektrickým gravelem Cannondale Topstone Neo SL1

Vlastně se divím ještě teď, po dvou měsících testování, že mi český distributor Cannondalu na tenhle test vůbec kývl. Že mě neotočil hned ve dveřích s jasným a prostým sdělením: „Zbláznil ses?! Sbohem!“

Rozhodně o sobě nemůžu říct, že plivu na cokoliv elektrického, to vůbec. E-biky už jsem dávno přijal a rád na nich jezdím, byť ještě o žádném nemůžu říct, že je můj - stále sedlám poctivce, klasický trail bike, co jede a sjede, ale vždy jen mou silou.

Nemám nic proti e-bikům a elektrické silničky jsou mi ještě bližší. Tak kde je sakra zakopaný pes u elektrického gravel biku?

Odpověď znám. Chování v terénu. Něco, co se na hladkém asfaltu nemá šanci projevit a na biku to zamaskuje odpružení a široké pláště.

Motor, baterie a technické řešení

Na letmý pohled chybí Cannondalu Topstone Neo SL1 jasný identifikátor, že jde o elektrokolo. Pro ty, kdo by se snad za dopomoc styděli, je to jistě značné plus.

Masivnější spodní trubky vídáme u kol již běžně, zde není nijak přehnaně nabobtnalá. Její poslání je jasné - ubytovat v útrobách baterii.

Zapomeňte na vysoká čísla známá z e-biků, akumulátor Mahle ebikemotion X35 nabídne zhruba třetinovou kapacitu 250 Wh. Dobíjí se přes vstup u středového pouzdra.

Velmi snadno, otvor je na dobře dostupném místě, navíc dle mých zkušeností i dobře utěsněný. Elektrokolo neprozradí právě ani střed.

Motor Mahle ebikemotion X35 250 W totiž nedlí zde, ale místo zadního náboje. Tohle řešení je u silničních a gravelových elektrokol zatím nejčastější.

Menší kapacita baterie koresponduje s jeho sníženým výkonem, pro dané určení naprosto dostatečným. Krouticí moment má hodnotu 40 Nm.

Zadní nábojový motor a servis kola

Umístění motoru do zadního kola nese dvě specifika. Prvním je těžiště, druhým pak potřeba zadní kolo řádně fixovat.

Do brašničky jsem tak musel přidat 17mm plochý klíč pro povolení matic, kdyby náhodou přišel defekt. Jak za dob mého dětství, kdy rychloupínací systémy byly sci-fi…

Jinak ale nejde o nic složitého. Stačí povolit matice, uvolnit pojistky pod nimi a vyjmout kolo. Jen trochu opatrněji, protože je spojené s rámem kabelem se snadno rozpojitelným mechanizmem.

Ovládání elektrického systému

Systém pohonu se ovládá jediným tlačítkem svrchu horní trubky, za představcem. Byť je tak po ruce a na očích, můžete v určité situaci shledat umístění za ne zcela šťastné - to když využijete montážní body pro instalaci horní rámové brašničky, která přístup k „čudlíku“ přinejmenším znesnadní.

Navíc může skrýt i výhled na svítící kroužek okolo něj. Právě ten indikuje v průběhu volby režim podpory bílou, zelenou, oranžovou a červenou barvou, čtyři stupně dopomoci, a také nepřetržitě stav nabití baterie.

Ovládání na rámu je jednoduché. Stiskem zapnete. Krátkým stiskem se dostanete do volby režimů, dalším stiskem si vyberete. Delším stiskem vypnete.

Jediná drobnost - když chcete, typicky na konci stoupání, snížit dopomoc motoru, musíte projet celý cyklus dokola. Ovládání neumožňuje volbu plus a minus.

Když jste na druhém stupni a chcete na první, musíte přes třetí a čtvrtý. Tak to je.

K dispozici jsou čtyři stupně podpory, rozdíly mezi nimi jsou citelné. Nenapadlo mě, jak bych je mohl chtít přeprogramovat pro lepší pocit.

Stejně tak nástup síly je jemný, hladký. Šlápnete do pedálu, motor vám odpovídajícím způsobem pomůže, nevystřelí vás nečekaně nebo příliš silně vpřed.

Vlastně normální přirozená jízda, jen se silnějšími nohami. Systém vždy musíte iniciovat jasným šlápnutím, neděje se to, co někdy u biků - že jen položíte nohu na pedál a kolo vyrazí.

Jízda s elektrickým Topstonem

Nejvíce najetých kilometrů připadlo na cesty do práce a z ní. Mám to přes dvacet kilometrů a přes dva velké kopce.

Takže tam přímočaře po asfaltu, zpět někdy oklikou a převážně šotolinovými cestami, lesem. Byly to okamžiky, kdy jsem si říkal, co já to proti těm elektrickým gravel bikům měl.

Ráno mi kolo pomohlo rychleji splnit transportní účel, navíc jsem v práci necítil únavu, odpoledne v lehkém terénu nebránilo zábavě.

Díky motoru jsem nevnímal nemalou nadváhu. Ani tu svou povánoční ne. Kolo váží přes 14 kg, k tomu pedály, brašnička s potřebnostmi.

Po rovině jsem ale snadno dosáhl na limitní hranici 25 km/h, kdy vypíná motor - a dál jsem letěl pořád vcelku hladce. Žádný odpor systému, jen široké pláště a vyšší hmotnost.

Pocit ale zdaleka nekorespondoval s její reálnou hodnotou, jízda byla překvapivě snadná. Upřesním, že to platí pro tempo.

Jakmile jsem zrychloval, anebo - a to hlavně - vjel do kopce, karta se obrátila. Jisté věci jsou prostě fyzikou dané.

A tak jsem v kopcích byl rád za aspoň nějakou podporu motoru. Zajímavější bylo, když jsem zkusil razantněji zrychlit do kopce s nižší dopomocí.

Jako by mě někdo táhnul za zadní kolo zpět. Podobné to bylo třeba při rychlém rozjezdu na křižovatce.

První šlápnutí dávalo poznat, jakého macka sedláte. Když dopomoc odpovídala sklonu, něco podobného se nedělo.

Zvolený nejvyšší výkon motoru sice pohladí, protože vaše úsilí může hodně polevit, na druhou stranu už pak jízdě vestoje do kopce chybí výše zmíněná přirozenost.

Kolo je po šlápnutí rychlejší, než čekáte, jede dravě vpřed, jako by pod vámi ujíždělo. Jde ale především o zvyk - přivyknutí tomu, že nehrajete jen s vlastní silou, přizpůsobení se.

Dojezd baterie

Trochu nervózní jsem od počátku byl z dojezdu. Jednoduše řečeno jsem čekal víc.

Poslední dva dny roku 2023 a první den 2024 jsem se na kolo z různých důvodů utrhl jen krátce, vždy až potmě, navíc počasí nebylo úplně „úžo“.

Byly to tři krátké, zhruba dvacetikilometrové vyjížďky, jen jedna s většími kopci. Na začátku jsem měl plně nabito, na konci téměř vybito, celkový součet kilometrů 58,36.

Ano, byl mráz, který baterii ubírá, na druhou stranu jsem až na výjimky jel na nejnižší dopomoc - jen do kopců jsem občas zabloudil k druhé nejsilnější, oranžové, na nejsilnější červenou se dostalo výjimečně.

Druhý příklad je jízda do práce a z ní. Jedna cesta 20 km, asfalt, převýšení 307 m.

S druhou nejsilnější dopomocí jsem záměrně strávil více času, v součtu nějakých 30 minut, zhruba pět pak při největším zapojení motoru.

K domu jsem přijel v červených číslech, mohlo mi „v nádrži“ zbývat nějakých deset, patnáct kilometrů při menším zapojení motoru. Celkem tedy maximálně nějakých 50-55 km.

Aplikace a konektivita

Motor nelze propojit s aplikací Cannondale, to mě překvapilo, vždyť v MTB již jde o zcela běžnou funkci, která život s motorem usnadňuje.

Zaskakuje ale výrobce motoru Mahle se svou vlastní aplikací MySmartApp. Cannondale vybavuje svá kola, nejen elektro, i běžná, takzvaným Smart Sensorem na předním náboji.

Ten už s jeho aplikací propojíte, aby vám dodal veškerá data o vašem výletě, s motorem ale nekomunikuje ani on.

Už základní vyladění motoru bylo výborné, aplikaci jsem tedy neřešil.

Chování v terénu a hmotnost

Elektrokola jsou prostě obecně těžší z podstaty věci. U výkonu to smaže a přebije motor.

Když jedu na běžném gravelu rozbitějším terénem, nechám kolu prostor, nechám ho pod sebou pracovat. Odsedávám nerovnosti, lehké kolo se přes ně snadno přehoupne, nekopne mě.

Anebo je snadno přeskočím. A právě tohle je kritický bod mého vztahu s elektrickým gravelem.

I jemu dám prostor, odlehčím, když je potřeba - jenže on díky své nadváze sedí na terénu jako líná buchta. Dostane ránu, okamžitě ji předá mně.

Jeho subtilní konstrukce jednak víc trpí, jednak - a hlavně - nijak zásadně rázy neutlumí. Do vzduchu se tomu mackovi taky moc nechce, a omezená je i hravost.

Výsledkem je pro mne citelně limitovaný prožitek z terénu. A to se mi moc nelíbí.

Pláště a prostupnost rámu

„Můj“ Topstone potěší dostatkem montážních bodů, včetně těch pro blatníky - zde přijde vhod i delší zadní stavba, s nedostatkem prostoru rozhodně nebudete bojovat.

Trochu hraniční mi ale přijde prostupnost vidlice a zadní stavby. Výrobce jako maximum udává 42 mm široké pláště.

Nutno ale dodat, že ty osazuje na široké ráfky, takže působí robustněji. A místa zůstává pořád dost, nikdy jsem nenarazil na to, že by se mi na rámu přehnaně hromadilo bláto.

Dobré jízdní vlastnosti jistí dobrá volba a práce s obutím, s tlakem. Pláště WTB Resolute TCS jsou v terénu velmi schopné, neztratí se ani na měkkém povrchu.

Vezmou si za to nepatrně sil navíc vyšším odporem na hladkém tvrdém podkladu. A jsou objemné, což se obzvlášť projevilo na širších ráfcích.

Jako takové jsou odolné, nezaznamenal jsem jediný defekt, a hlavně tlumí. Můj odpor k e-gravelu tak i díky nim zeslábl.

Elektrický gravel versus klasický gravel

Pořád platí, že i když tomuhle kolu dáte prostor, nevyužije ho, že když mu odlehčíte, zůstane na nerovnosti přilepené k zemi a dostane od ní ránu.

Ještě trochu přece jen dokážete přispět vy, zabráníte nejhoršímu, a pláště zvládnou hodně. Ne, necítil jsem se nepohodlně.

A pak jsme byli fotit a já přesedl na „normální“, mou silou poháněný gravel bike. A dostal jsem jasnou odpověď, proč je to pro mne mnohem lepší volba.

Po jakémkoliv impulzu přesně vím, co kolo udělá. Když se opřu do pedálu, zlehka vystřelí dopředu.

Vezmu-li za řídítka, žádná prodleva. Pošlu ho během zlomku vteřiny, kam chci a jak chci.

Lehce si odhodím zadní kolo, pomůžu si brzdou, poskočím. Ta hravost!

A pak těch devět kilo bafnu a snadno vynesu do schodů a nebojím se, že jsem si na zítra zapomněl dobít…

Je to pořád ten jednoduchý gravel bike, a je pro mne návykově náruživý, dravý a hravý.

Komu může elektrický Cannondale dávat smysl

Našel jsem v něm skvělého parťáka na dojíždění do práce. Každodenní cesta tam a zpět umí sáhnout do zásob, obzvlášť když si občas přidáte.

Motor pošetří síly, takže pak třeba nejste tak vláční v práci ani doma, kde čekají i jiné radosti než jen kolo a práce.

Oproti silničnímu kolu bytelnější obutí předejde defektu při přehlédnutí kamínku a podobně kvůli horší viditelnosti večer či brzy ráno, kdy se do práce jezdí.

Dokážu si představit, že pokud by mým cílem byly šotolinové, hladké široké cesty polem a lesem, pohodové výlety - a obzvlášť v nějaké kopcovité oblasti -, řekl bych možná ano.

A musím uznat, že delší soužití v mých očích elektrický gravel výrazně zbavilo nedostatků.

Ale přijmout takové kolo za zdroj terénní zábavy, jako jsem to udělal s e-bikem? Ne, tohle po mně opravdu nechtějte.

Tady na semaforu nadále svítí výrazná červená stopka. Energii jí dodává ještě jeden prostý fakt.

Mám gravel bike rád pro jeho jednoduchost v tom všem odpružení a jeho údržbě a mnoha páčkách na řídítkách a podobně.

E-gravel znamená motor, dobíjení. Složitost, starost. Děkuji, nechci.

Jak vybírat klasický gravel Cannondale

Po pár letech ježdění na dnes už 15let starém trekovém kole Author jsem se rozhodl pořídit nové kolo. Volba padla na Gravel.

Jezdím tak 60% asfalt a zbytek polňačky a lesní cesty. Žádný velký terén.

S lepším kolem, které mi dovolí víc se to asi malinko změní. Rozpočet 30-50tis.

Kolo nechci nijak tunit, chci koupit jedno a to používat x let. Zřejmě jen přejdu na tubeless a obecně asi budu občas zkoušet různé pláště.

Vzhledem k tomu, že pořád převažuje silnice chci asi dvouplacku. V tuto chvíli je pro takové použití důležitější správná velikost, vhodná geometrie, hydraulické brzdy, rozumné převody a dostatečná průchodnost plášťů než samotný nápis na rámu.

Dvouplacka nebo jednoplacka

Pro jezdce, který střídá asfalt, šotolinu a delší výlety, může být dvoupřevodník praktickou volbou. Jemnější odstupňování převodů usnadňuje držení tempa na silnici i v kopcích.

400 má 10 rychlostí, 600 a 800 už 11 = jemněji odstupňované převody jsou výhodou na dlouhých cestách. Plus to samozřejmě trochu líp řadí, ale 400 je na lehký gravelování dostatečné.

Jednopřevodník může nabídnout jednodušší ovládání a méně komponentů, ale je nutné dobře posoudit jeho rozsah. Uživatelé, kteří jezdí především po silnici nebo chtějí dlouhé výjezdy, často dávají přednost širšímu rozsahu a jemnějším skokům dvoupřevodníku.

Brzdy

Jakmile to nemá hydraulické brzdy tak o tom nemá smysl ani uvažovat. Ve chvíli, kdy koupíš něco na mechanice nedává smysl upgrade na hydrauliku, je lepší celé kolo prodat a koupit jiné.

Pokud chce jen zkusit, zda ho to vůbec bude bavit, tak na to poslouží i levnější kolo. Ale asi by bylo nejlepší si nějaká kola na pár dní půjčit a zkusit tak.

U levných gravelů mohou mechanické brzdy fungovat, ale jejich chování, seřízení a výkon nemusí odpovídat ježdění v častém terénu. Hydraulické brzdy poskytují lepší dávkování a vyšší jistotu zejména za mokra a při delších sjezdech.

Šířka plášťů a průchodnost

Pláště právě ať řeší. Do x-roada víc jak 40 mm nedá, Rock Machine je na 45 mm a Qayron zvládne 50 mm.

Výrobce jako maximum udává 42 mm široké pláště. Pláště WTB Resolute TCS jsou v terénu velmi schopné, neztratí se ani na měkkém povrchu.

Širší plášť poskytuje více pohodlí a jistoty na rozbitém povrchu, ale obvykle přidává valivý odpor na hladkém asfaltu. Pro kombinaci přibližně 60 % asfaltu a 40 % polních a lesních cest je důležité hledat kompromis mezi rychlostí a objemem obutí.

Karbonový rám, vidlice a sedlovka

Karbonovou vidlici a idealně sedlovku bych chtěl, rám není nutný - rozdíly mezi různými rámy jsou velký a ty levnější jsou obvykle akorát tuhý = tvrdý, ne moc pohodlný.

Naopak bych rekl, ze ram + zaplety je zakladni. U toho osazeni, pochybuju, ze poznaz zda mas GRX 400/600/800.

Výrazný vliv na jízdní vlastnosti mají kola, ale to už je spiš o výhledovém vylepšení - na kolech okolo 50 žádný zázrak nebude.

Ale dal bych si pozor aby to aspoň mělo náboje na průmyslových ložiscích a ne nějaké super levné kónusové.

Karbonový rám sám o sobě nezaručuje, že kolo bude pohodlnější nebo rychlejší. V dané cenové kategorii může být rozumnější zvolit kvalitní hliníkový rám s karbonovou vidlicí a lepšími koly než levnější karbonový rám s horším osazením.

Cannondale Topstone a konkurence v cenové kategorii

Uvažující kupující často porovnávají Cannondale Topstone se Specialized Diverge, Rock Machine Gravelride, Giant Revolt, Canyon Grizl, Kross Esker, Merida Silex, Qayron, Cube Nuroad nebo dalšími modely.

V této cenové relaci toho moc nevymyslíš. Prostě shimano grx, hydrauliky, pláště neřeš, ty stejně jednou vyměníš a uvidíš, co ti bude vyhovovat - jestli širší nebo užší, osobně jsem za dvouplacku.

Pak si rozmysli, jestli chceš třeba někdy v budoucnu jezdit s nosičem nebo bikepacking - závity na vidli, horní rámové trubce a pod prdelí na nosič se můžou někdy hodit.

Kromě osazení je nutné sledovat také maximální šířku plášťů, počet montážních bodů, délku zadní stavby, typ pevné osy, připravenost ráfků na bezdušový systém a celkovou nosnost kola.

Nejčastější zkušenosti s levnějšími gravel biky

Tyhle nejlevnější verze jsou jen pro zlost. Mechanický brzdy, nejlevnější silniční řazení, který neudrží řetěz napnutý ani na záplatovaný silnici, natož někde na polní cestě.

Měnit po částech se to nedá, je nutné vyměnit komplet řazení + brzdy najednou což vyjde dost podobně jako celé to kolo.

Na druhou stranu, pokud jezdec plánuje pouze kratší vyjížďky po asfaltu a zpevněných cestách, může i levnější gravel posloužit jako způsob, jak si ověřit, zda mu tento typ kola vyhovuje.

Pokud chce častěji mimo silnici, musí to něco vydržet. Konstrukce, brzdy, převody i pláště dostávají v terénu větší zátěž než při běžném silničním provozu.

Praktické hledisko: servis, údržba a dlouhodobé používání

Kdo chce koupit jedno kolo a používat ho několik let, měl by upřednostnit dobře dostupné standardní komponenty, dostatek montážních bodů a servisní zázemí.

Vnitřní vedení kabeláže podtrhuje čistý design. Hliníkový rám přiznává svary ve spojích trubek i příslušnost ke stáji Cannondale.

U elektrického Topstonu je třeba počítat s dobíjením, vyšší hmotností a specifickým řešením zadního kola. U klasického gravelu je servis jednodušší a kolo lze v případě potřeby snadněji opravit mimo domov.

Pro bezproblémové dlouhodobé používání má význam také volba plášťů, správný tlak, pravidelné čištění pohonu a kontrola brzd. Dobré jízdní vlastnosti jistí dobrá volba a práce s obutím, s tlakem.

Pro koho je který Cannondale vhodný

• Cannondale Topstone: univerzální gravel pro silnici, šotolinu, polní cesty, les a delší výlety.
• Cannondale Topstone Neo SL1: elektrický gravel vhodný zejména pro dojíždění, kopcovité oblasti a pohodové výlety po hladších šotolinových cestách.
• Cannondale Slate: sportovnější a hravější gravel s výraznou schopností zvládat rozbitý terén díky širším plášťům, systému SAVE PLUS a vidlici Lefty Oliver.
• Karbonový Topstone: varianta pro jezdce, kteří chtějí nižší hmotnost a komfortní zadní stavbu s technologií Kingpin.
• Hliníkový Topstone: praktičtější volba pro jezdce, kteří hledají rozumný poměr ceny, odolnosti a univerzálnosti.

Cannondale Topstone Neo SL1 může být skvělým parťákem na každodenní dojíždění a pohodové výlety, ale v technickém terénu nenahradí lehký klasický gravel. U běžného Topstonu je největší předností kombinace stability, univerzální geometrie, montážních bodů a schopnosti fungovat na asfaltu i mimo něj.

Cannondale Slate nabízí výrazně hravější charakter a díky odpružené vidlici Lefty Oliver zvládne i náročnější kombinaci hlíny, kořenů a kamenů. Při výběru konkrétního modelu je proto důležitější zaměřit se na plánované využití, šířku plášťů, převody, brzdy, kola a servisní možnosti než pouze na materiál rámu nebo značku komponentů.

tags: #gravel #cannondale #zkusenosti