Naše zkušenost s HGS vloni v srpnu byla jiná. Koupili jsme si nálepku s čipem. Bylo nám řečeno, že to je kreditní systém, který není problém kontrolovat a dobíjet přes aplikaci v telefonu. Realita - prodejce nám nebyl schopen říct, jak se to účtuje. Tedy kolik peněz je nutno počítat. Pro start jsme si dali kredit v přepočtu za 10E.
Istanbul jsme objížděli vrchem a tam někde mohl začít placený úsek. Nicméně, žádná brána nikde nebyla. Každopádně přejeli jsme přes Bospor a hned na první bráně byl náš HGS nefunkční. Nikdo, ani dopravní policajti, tam neuměli anglicky a nebyli schopni nám říct, co je špatně. Policajti mi ukázali na telefonu nějaké stránku v turečtině, kde by mělo být vše jasné . Chtěli jsme situaci vyřešit, proto jsme zastavovali na každé větší benzince. Zjistili jsme, že HGS nejenže nelze jen tak koupit na benzince, ale ani nelze doplnit kredit nebo zjistit zůstatek. Zkoušeli jsme dohledat informace na webu, ale stránky jsou (byly) pouze v turečtině. Stahli jsme si tedy aplikaci HGS a tady jsme se zasekli taky. Sice už aplikace uměla anglicky, ale abych mohl aplikaci používat, musel jsem se zaregistrovat. Hned jeden z prvních kroků byl požadavek na TCKN/VKN. Jedno je Daňové Identifikační číslo a druhé je Osobní číslo. Oboje samozřejmě pro Turky. Ve formuláři, který jsme dostali při koupi čipu, bylo v kolonce TCKN/VKN napsáno číslo pasu, ale to ten sytém nechtěl akceptovat. Takže jsem se nezaregistroval. Tonda zkoušel proniknout do sytému z jiného konce a zasekl se na tom, že systém odmitnul český formát SPZ. Zkrátka, nebyli jsme schopni aplikaci rozchodit.
Jeden Turek, který uměl anglicky, nám poradil, že musíme jet do kanceláře HGS a tam můžeme dokoupit kredit anebo řešit problém. Kancelář je pouze ve městě. A nejbližší město, kde je kancelář, je cca 65 km daleko a samozřejmě mimo dálnici. Když už jsme město našli, byla kancelář zavřena. Za celý den jsme najeli po dálnici 260 km a nic jsme nevyřídili. Nakonec jsme se rozhodli na celý HGS vybodnout a platit kartou. No, pokaždé, když jsme se přiblížili k bráně, čidlo zachytilo naše čipy, rozsvítil se zelený semafor jako že můžeme jet a už nám to nechtělo vydat lístek pro pozdější platbu kartou. Tímto jsme HGS přestali řešit a nechali tomu volný průběh. Prostě jsme projížděli branama a věděli, že se nám někde kupí dluh, ale někde si někdo o ty peníze asi řekne.
Když jsme se vraceli z Gruzie, při výjezdy z Turecka, jsme museli každý zaplatit cca 1000 K4 tureckému ministerstvu dopravy. takhle nám to řekla kočka za přepážkou.
Jak fungují mýtné systémy (automatické platby) – Projížďka bez zastavení.
Co je HGS a jak funguje v teorii
HGS je systém elektronického placení na tureckých dálnicích, který měl umožnit bezstykové placení kreditním čipem a propojení s mobilní aplikací. Podle informací z dopravních oficiálních zdrojů by měl být kredit možné dobíjet a zůstatek dohledat. Realita ukazuje, že v praxi může docházet k potížím s registrací a kompatibilitou údajů s pasem, číslem TCKN/VKN a SPZ.
V našem případě registrace veškeré údaje neproběhla hladce, ačkoliv aplikace nabízela anglickou verzi. Dokonce i samotná kancelář HGS může být mimo dosah, když je vyžadován osobní kontakt pro dokoupení kreditu nebo řešení chyb. To může vést k nutnosti alternativních platebních metod.
Potíže, na které jsme narazili
- Nepřesné nebo nekompletní informace na prodejních místech o tom, jak systém účtuje kredit.
- Jazyková bariéra při komunikaci s úředníky a policíí na místě.
- Omezené možnosti pro koupi kreditu na benzinkách a chybějící zůstatek v reálném čase.
- Problémy s registrací v aplikaci kvůli formátu identifikace a SPZ.
- Potřeba cestovat do kanceláře HGS, která může být daleko a mimo dálnici.
- Nurčitá nejistota ohledně dluhů a jejich následků při průjezdu bránami.
Tento případ ilustruje, že i když teoreticky systém slibuje jednoduchost, v praxi mohou nastat komplikace spojené s jazykovou bariérou, technickými omezeními a dostupností služeb.
Alternativní řešení: platba kartou a dopady
Nakonec jsme se rozhodli na celý HGS vybodnout a platit kartou. No, pokaždé, když jsme se přiblížili k bráně, čidlo zachytilo naše čipy, rozsvítil se zelený semafor jako že můžeme jet a už nám to nechtělo vydat lístek pro pozdější platbu kartou. Tímto jsme HGS přestali řešit a nechali tomu volný průběh. Prostě jsme projížděli branama a věděli, že se nám někde kupí dluh, ale někde si někdo o ty peníze asi řekne.
Když jsme se vraceli z Gruzie, při výjezdy z Turecka. jsme museli každý zaplatit cca 1000 K4 tureckému ministerstvu dopravy. takhle nám to řekla kočka za přepážkou.