Cyklista nebo cyklista: pravidla bezpečné jízdy a ohleduplného chování

Cyklista je účastník provozu na pozemních komunikacích, a to řidič nemotorového vozidla (ust. § 2 písm. d), h) zákona o silničním provozu). Přestože nemusí vlastnit na jízdní kolo žádný řidičský průkaz, musí znát v potřebné míře pravidla silničního provozu a při jízdě po silnici nebo po stezce pro cyklisty se jimi řídit.

Pro cyklisty platí stejná pravidla silničního provozu jako pro ostatní účastníky, tedy zejména pro řidiče motorových vozidel. Jsou povinni řídit se zákonem o provozu na pozemních komunikacích (zákon č. 361/2000 Sb.) a dodržovat všechny povinnosti, které z něj vyplývají - například jízdu vpravo, respektování dopravních značek, světelných signálů, předností v jízdě nebo zákazů.

Cyklista je řidič nemotorového vozidla

Jízdním kolem se z hlediska zákona o silničním provozu rozumí i koloběžka (ust. § 57 odst. 2 zákona o silničním provozu) a za stanovených podmínek i elektrokolo. Cyklista není ten, kdo vede jízdní kolo. Toho zákon považuje za chodce, stejně jako osobu, která tlačí nebo táhne sáňky, dětský kočárek, vozík pro invalidy nebo ruční vozík o celkové šířce nepřevyšující 600 mm, pohybuje se na lyžích, kolečkových bruslích nebo obdobném sportovním vybavení či pomocí ručního nebo motorového vozíku pro invalidy.

Jízdní kolo lze užívat bez jakéhokoli povolení a oprávnění, tedy bez řidičského průkazu. Cyklista je přesto považován za řidiče nemotorového vozidla, a proto má odpovědnost za bezpečnost svoji i ostatních účastníků silničního provozu.

Jízdu na kole ovládá mnoho občanů všech věkových kategorií, ale málokdo si uvědomuje, že v okamžiku vyjetí na silnici se stává účastníkem silničního provozu. Cyklista musí umět správně jezdit na kole, udržet rovnováhu, zvládat jízdu i v obtížných podmínkách a ovládat pravidla silničního provozu.

Kde má cyklista jet

Obecně platí, že cyklisté jezdí po silnici vpravo, co nejblíže pravému okraji vozovky, a to pouze v řadě za sebou. Jestliže neohrozí chodce, mohou k jízdě rovněž použít pravou krajnici.

Na pozemní komunikaci se na jízdním kole jezdí při pravém okraji vozovky; nejsou-li tím ohrožováni ani omezováni chodci, smí se jet po pravé krajnici. Jízdním kolem se z hlediska provozu na pozemních komunikacích rozumí i koloběžka.

Cyklista nemusí za všech okolností jet úplně na kraji vozovky. Cyklista, stejně jako jiný účastník provozu, je povinen své chování přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu.

Jízda třeba půl metru od okraje vozovky může vozidlům za cyklistou usnadnit rozhodování, jestli se tam vejdou s protijedoucím vozidlem a bezpečným rozestupem. Pokud se nevejdou, musí prostě brzdit podobně jako za traktorem a počkat, až bude volno v protisměru.

Cyklista může jet dále od okraje také proto, aby se vyhnul kanálům, dírám, písku a jiným problematickým místům. Může předvídat takzvaný dooring, tedy otevření dveří auta, aniž se otvírající podívá, nebo se vyhýbat prostoru, kde by mohl narazit na nečekanou překážku.

Jízdou příliš blízko okraje vozovky cyklista riskuje, že ho auto za ním předjede s malým odstupem, případně bez dostatečného odstupu, když v protisměru není volno. Bezpečná poloha v jízdním pruhu proto někdy znamená jet o něco dále od kraje, aby bylo zřejmé, že řidič musí předjíždění odložit.

Jízda jednotlivě za sebou

Cyklisté nesmí jezdit vedle sebe, ale vždy za sebou. Cyklisté smějí jet jen jednotlivě za sebou.

Toto pravidlo platí zejména na silnici, kde jízda vedle sebe zmenšuje prostor pro ostatní účastníky provozu a zvyšuje riziko při předjíždění nebo vyhýbání se protijedoucím vozidlům.

Vyhrazené pruhy a cyklopiktogramy

Na silnici může být zřízen vyhrazený pruh pro cyklisty. Ten je označen souvislou čarou a za ní jsou piktogramy kola zvýrazněné červeným nástřikem. Auta ani jiná vozidla, včetně motorek, do něj správně nesmí.

Cyklisté obvykle mohou využívat i další vyhrazené pruhy, například pruhy pro autobusy nebo taxislužby. Je-li na silnici zřízen zvláštní jízdní pruh pro cyklisty nebo je v blízkosti silnice stezka pro cyklisty, měl by je cyklista použít, pokud tím neohrozí plynulost provozu.

Je však nutné rozlišovat vyhrazený jízdní pruh a takzvaný cyklopiktogram. Cyklopiktogramy, tedy symboly kola doplněné šipkami, cyklisty pouze usměrňují a ukazují jim, kudy se po silnici pohybovat. Nejedná se o vyhrazený pruh.

Řidiči by takový prostor neměli bezdůvodně blokovat, například při stání v koloně, pokud mají dostatek místa pro bezpečné pokračování jízdy. Řidič nesmí zastavit a stát ve vyhrazeném jízdním pruhu a jízdním pruhu pro cyklisty.

Cyklostezky a společné stezky

Pokud je zřízena společná stezka pro chodce a cyklisty, nesmí cyklista ohrozit chodce jdoucí po stezce. Jestliže jsou na ní pruhy zvlášť pro chodce a pro cyklisty, je každý povinen užít svůj pás.

Kde je oddělen pruh pro chodce a pruh pro cyklisty, je chodec povinen užít pouze pruh vyznačený pro chodce. Pruh vyznačený pro cyklisty může chodec užít pouze při obcházení, vcházení a vycházení ze stezky pro chodce a cyklisty, přitom nesmí ohrozit cyklisty jedoucí v pruhu vyznačeném pro cyklisty.

Kde je oddělen pruh pro cyklisty a pro chodce, je cyklista povinen užít pouze pruh vyznačený pro cyklisty. Pruh vyznačený pro chodce může cyklista užít pouze při objíždění, předjíždění, otáčení, odbočování a vjíždění na stezku pro chodce a cyklisty, přitom nesmí ohrozit chodce jdoucí v pruhu vyznačeném pro chodce.

Pruh pro chodce může cyklista využívat jen při objíždění, předjíždění, otáčení nebo odbočování. V žádném případě nesmí ohrozit chodce.

Jízdní pruh pro cyklisty nebo stezku pro cyklisty může užít také osoba pohybující se na lyžích nebo kolečkových bruslích. Na stezce pro cyklisty smí jet, na rozdíl od silnice nebo veřejné komunikace, také dítě mladší deseti let bez dohledu osoby starší patnácti let.

Proč cyklista někdy jede po silnici, i když vedle vede cyklostezka

Jezdit na kole po přeplněných silnicích není nic příjemného ani pro cyklisty, ani pro řidiče motorových vozidel. Proto zpravidla, pokud to jde, vede většina cyklistických tras po vedlejších, méně frekventovaných silnicích.

V poslední době zaznamenává cyklistická doprava značný rozvoj jako plnohodnotná alternativa a jízdní kolo začíná být vnímáno už také jako dopravní prostředek. Proto stále vznikají nové cyklistické stezky nebo dálkové trasy po málo zatížených silnicích a cestách nejen v přírodě, ale také ve městech.

Ne každá stezka je však pro každou situaci praktická. Některé cyklostezky vedou přes množství křižovatek, přechodů a míst, kde musí cyklista opakovaně brzdit nebo sesedat. Jiní cyklisté proto raději jedou po sousední silnici, kde mají přednost stejně jako motoristé.

Sesednout na každé křižovatce může být přijatelné pro cyklistu jedoucího nalehko a kochajícího se okolím, ale výrazně obtížnější pro cyklistu s kolosedačkou nebo plně naloženého. Dospělý cyklista i s kolem může mít 60 kg, ale také 160 kg, pokud veze dítě, brašny nebo vozík s nákladem.

Pokud značení nebo provedení stezky neodpovídá skutečnému pohybu lidí, vznikají konflikty mezi cyklisty, chodci a řidiči. Špatné, neplatné nebo nelogické dopravní značení následně zvyšuje riziko, že účastníci provozu pravidla nepochopí nebo je přestanou respektovat.

Jízda po chodníku

Chodník není v zákoně přesně definován. Pro určení, zda se v konkrétním případě jedná o chodník, nemůže být určující údaj o způsobu využití pozemku v katastru nemovitostí, obsah pasportu místních komunikací obce ani jiné formální označení, protože rozhodující je faktický stav na místě.

V praxi proto existují komunikace, které mohou na první pohled působit jako chodník, ale současně po nich legálně jezdí auta. Některé úseky jsou navíc dopravně nebo stavebně řešeny tak, že jejich skutečná funkce není na první pohled jednoznačná.

Děti do 10 let mohou po chodníku jezdit víceméně legálně. Děti starší 10 let po něm jezdí často, přestože se názory na legálnost takového jednání liší. Doprovod dětí po chodníku někdy používá chodník také a někteří policisté jej tam směrují.

Na chodníku se však cyklista nesmí chovat, jako by mu patřil. Chodci musí mít bezpečný prostor a cyklista musí přizpůsobit rychlost i způsob jízdy tomu, že chodník je určen především pro pěší pohyb.

Osoba vedoucí jízdní kolo nebo moped smí užít chodníku, jen neohrozí-li ostatní chodce; jinak musí užít pravé krajnice nebo pravého okraje vozovky. Cyklista, který kolo vede, je z pohledu zákona chodcem.

Křižovatky, kruhové objezdy a přejezdy

Cyklista musí dodržovat pravidla o přednosti v jízdě, správně se řadit před křižovatkou a věnovat pozornost dopravním značkám i světelné signalizaci. Předvídavost je důležitá zejména tam, kde se pohybuje více druhů vozidel a kde může být cyklista v mrtvém úhlu.

Ministerstvo dopravy a BESIP doporučují cyklistům jedoucím po kruhovém objezdu jet prostředkem. Taková poloha může zřetelněji ukázat, že cyklista pokračuje v jízdě po kruhovém objezdu, a ztížit nebezpečné předjíždění v těsném prostoru.

Čím dál více světelných křižovatek je řízených detektory provozu, které bohužel často některé účastníky provozu nedetekují. Z nich nejčastěji jsou to právě cyklisté.

Na některých křižovatkách jsou proto boxíky pro cyklisty, díky nimž se motorista dostane nad smyčku a cyklista má prostor dostat se před něj. Pokud detektor cyklistu nezachytí, mohou oba na dlouho zůstat stát, zvláště když semafor nemá minimální dobu otevření daného směru.

Nejistota nebo nefunkční signalizace však cyklistu neopravňuje automaticky ignorovat světelný signál. Stejně jako u motoristy platí, že důvodem k porušení pravidel nemůže být pouze nepohodlí nebo snaha ušetřit čas.

Přejezd pro cyklisty

Před vjezdem na přejezd pro cyklisty se cyklista musí přesvědčit, zda může vozovku přejet, aniž by ohrozil sebe i ostatní účastníky provozu.

Cyklista smí přejíždět vozovku jen tehdy, pokud s ohledem na vzdálenost a rychlost jízdy přijíždějících vozidel nedonutí jejich řidiče ke změně směru nebo rychlosti jízdy. Na přejezdu pro cyklisty se jezdí vpravo.

Na rozdíl od některých jiných situací nemá cyklista na přejezdu pro cyklisty automaticky přednost před přijíždějícími vozidly, s výjimkou případů upravených světelnou signalizací nebo jiným pravidlem přednosti.

Když kolmo přejíždí cyklostezku automobil, zpravidla jej vítá značka „dej přednost v jízdě“. Důležité je rozlišovat, zda cyklista přejíždí silnici, nebo automobil přejíždí cyklostezku. Přednost má vždy ten, jehož cesta není přerušena.

Přejetí přechodu pro chodce

Mnoho motoristů si myslí, že cyklista nesmí jet po přechodu. V zákoně však není takový zákaz výslovně uveden; existuje především výklad ministerstva dopravy.

Při přejetí přechodu cyklista nemá postavení chodce a nemá automatickou přednost jako osoba, která po přechodu jde. Při jízdě proto musí být mimořádně opatrný a nesmí ostatní řidiče přimět k nebezpečnému brzdění nebo změně směru.

Cyklista nemá přednost ani při běžném přejetí přechodu pro chodce, na rozdíl od chodce, který přechod používá jako pěší. Bezpečnější je vést jízdní kolo, pokud by jízda přes přechod mohla ohrozit chodce nebo vytvořit nejasnou dopravní situaci.

Znamení o změně směru jízdy

Cyklista musí dát znamení paží vždy před změnou směru jízdy. Znamení dává před započetím jízdního úkonu, tedy ještě před odbočováním, objížděním překážky nebo jiným vybočením z dosavadní dráhy.

Je nutné sledovat dění v okolí, vozidla, nerovnosti a výmoly. Cyklista musí správně zvládat také vyjíždění od okraje vozovky, vjíždění na silnici, zastavování, odbočování, objíždění vozidla, překážky nebo chodce a předjíždění.

Předjíždění a objíždění

Cyklista musí předjíždět pouze tam, kde má dostatečný rozhled a kde tím neohrozí ani neomezí ostatní účastníky provozu. Nikdy by neměl předjíždět před zatáčkou, před vrcholem stoupání, na křižovatce ani na železničním přejezdu.

Při objíždění překážky musí cyklista včas zkontrolovat situaci za sebou, dát znamení o změně směru jízdy a provést manévr tak, aby neohrozil protijedoucí ani předjíždějící vozidla.

Ve městech zákon cyklistům za určitých podmínek umožňuje předjíždět zprava. Takový manévr je však nebezpečný zejména u kolon, nákladních vozidel, autobusů a vozidel odbočujících doprava.

Podobné nebezpečí vzniká při jízdě podél cyklostezky. Když řidič automobilu odbočuje doprava přes cyklostezku, může se za ním zezadu souběžně blížit cyklista v mrtvém úhlu. Optické oddělení cyklostezky od automobilového provozu někdy způsobí, že řidič cyklistu nevnímá stejně výrazně, jako kdyby jel přímo po silnici.

Rychlost a bezpečný odstup

Cyklista musí jet takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit jízdní kolo na vzdálenost, na kterou má rozhled. Při vysoké rychlosti ohrožuje ostatní i sebe.

Rychlost musí odpovídat stavu komunikace, počasí, viditelnosti, hustotě provozu, vlastnostem kola a schopnostem cyklisty. Zvláštní opatrnost je nutná na mokru, při jízdě z kopce, na nerovnostech, v kolonách a v místech s častým pohybem chodců.

Cyklista musí dodržovat bezpečnou vzdálenost mezi vozidly a při vyhýbání se protijedoucím vozidlům ponechat dostatečný prostor. Stejně tak řidič za cyklistou musí předjíždění odložit, pokud nemůže zajistit bezpečný boční odstup.

Co musí vědět řidič automobilu

Jednou z nejohroženějších skupin v silničním provozu jsou cyklisté. Vítěz případného vzájemného měření sil mezi automobilem a jízdním kolem je však bohužel předem jasný.

Statistiky nehod vyšetřovaných Policií ČR v roce 2016 uvádějí, že došlo celkově k 3 982 nehodám s účastí cyklistů, z toho 1 506, tedy 38 %, zavinil někdo jiný. O život přišlo celkově 40 osob, 17 z nich, tedy 43 %, vinou jiného účastníka silničního provozu.

Řidiči motorových vozidel by měli cyklisty předjíždět s dostatečným bočním odstupem. Například ve Francii stanoví dopravní předpisy odstup od jedoucího cyklisty ve městě alespoň 1 metr a mimo město metr a půl.

Mnohdy musí cyklista náhle vybočit, protože se pohybuje po krajnici či samém okraji vozovky, kde může snadno narazit na nečekanou překážku, například kámen nebo díru. V plné rychlosti nemá jinou volbu než se pokusit o úhybný manévr.

Dostatečný boční odstup předjíždějícího automobilu může cyklistovi zachránit život. Cyklisté často nemívají jízdní kolo vybaveno zpětným zrcátkem a mohou být překvapeni kamionem, autobusem nebo poryvem větru.

Automobilisté by měli být obzvlášť opatrní při najíždění na hlavní silnici, odbočování doleva, otáčení, předjíždění a objíždění. Opatrnost je namístě i při odbočování vpravo, kdy mohou řidiči rozměrných automobilů cyklistu snadno přehlédnout.

Cyklisté mohou být rychlí, zejména ve městě nebo při jízdě z kopce. Řidič proto nesmí předpokládat, že se cyklista nachází daleko jen proto, že jej před okamžikem neviděl.

Za tmy by měl řidič jet pouze takovou rychlostí, aby zastavil na vzdálenost, na kterou má rozhled. Překvapit může neosvětlený cyklista, chodec i neoznačený porouchaný automobil.

Viditelnost cyklisty

Cyklisté se potýkají s podobným problémem jako jejich silnější jednostopí kolegové, protože jsou pro řidiče automobilů špatně viditelní. Bicyklisté o to více, že přes den obvykle nesvítí.

Pokud se cyklisté nebo chodci pohybují na komunikacích za zhoršené viditelnosti, měli by myslet na pravidlo být vidět. Pestré oblečení s reflexními doplňky je vidět na velkou vzdálenost a chrání především samotného cyklistu.

Za zhoršené viditelnosti a dokonce ani za tmy není řada cyklistů řádně osvětlena. Řidiči motorových vozidel by s tím měli především v cyklisticky rušných oblastech počítat, cyklista však svou povinnost být osvětlen nesmí přenášet na ostatní účastníky provozu.

Zákaz alkoholu a návykových látek

Jízda pod vlivem alkoholu je stejně nepřípustná jako u řidičů motorových vozidel. Řidič nesmí požít alkoholický nápoj nebo užít návykovou látku během jízdy, řídit bezprostředně po jejich požití ani řídit v době, kdy by mohl být ještě pod jejich vlivem.

Řidič nesmí řídit vozidlo ani tehdy, jestliže je jeho schopnost k řízení snížena v důsledku zdravotního stavu. Přestupkem je také odmítnutí podrobit se vyšetření, zda při řízení vozidla nebyla osoba ovlivněna alkoholem nebo jinou návykovou látkou.

Zakázané způsoby jízdy

Cyklista nesmí jet bez držení řídítek, držet se jiného vozidla, vést za jízdy druhé jízdní kolo, ruční vozík, psa nebo jiné zvíře ani vozit předměty, které by znesnadňovaly řízení jízdního kola nebo ohrožovaly jiné účastníky provozu na pozemních komunikacích.

Při jízdě musí mít cyklista nohy na šlapadlech. Řidič nesmí kouřit při jízdě na motocyklu, na mopedu ani na jízdním kole.

Při jízdě na kole nesmí cyklista vést ruční vozík ani psa na vodítku. Za jízdní kolo se smí připojit přívěsný vozík, který není širší než 800 mm a má na zádi dvě červené odrazky.

Povinná výbava jízdního kola

Cyklista musí mít své jízdní kolo řádně vybaveno tak, aby měl zajištěnu bezpečnou jízdu a v případě snížené viditelnosti nejen viděl na cestu, ale byl také řádně vidět.

• dvě na sobě nezávislé brzdy,
• u jízdních kol pro děti předškolního věku vybavených volnoběžným nábojem s protišlapací brzdou nemusí být přední brzda,
• přední odrazka bílé barvy,
• zadní odrazka červené barvy nebo odrazka v kombinaci se zadní červenou svítilnou,
• odrazky oranžové barvy na obou stranách pedálů, které lze nahradit odrazovými materiály na obuvi nebo v její blízkosti,
• nejméně jedna boční odrazka oranžové barvy na paprscích předního nebo zadního kola.

Za snížené viditelnosti musí být jízdní kolo navíc vybaveno světlometem svítícím dopředu bílým světlem. Je-li vozovka dočasně a souvisle osvětlena, může být světlomet nahrazen svítilnou bílé barvy s přerušovaným světlem.

Jízdní kolo musí mít za snížené viditelnosti také zdroj elektrického proudu a zadní svítilnu červené barvy nebo kombinaci této svítilny se zadní odrazkou červené barvy.

Doporučená výbava

Mezi nepovinnou a doporučenou výbavu patří jasně znějící zvonek, účinné blatníky a účinný kryt řetězu. Dobrý technický stav kola a jeho výbavu musí splňovat nejen jízdní kolo pro turistickou jízdu za krásami přírody, ale i kolo používané při cestě v obci na nákup.

Před jízdou je vhodné zkontrolovat zejména brzdy, světla, odrazky, upevnění zavazadel, stav pneumatik a funkčnost řetězu. Technický problém, který se může zdát při pomalé jízdě zanedbatelný, se může při sjezdu nebo v křižovatce stát příčinou nehody.

Ochranná přilba

Cyklista mladší 18 let je povinen za jízdy použít ochrannou přilbu a mít ji nasazenou a řádně připevněnou na hlavě. Používání přilby se doporučuje i osobám starším 18 let.

Ochranná přilba nenahrazuje správné chování v provozu, osvětlení ani technickou způsobilost jízdního kola. Je jednou z vrstev ochrany, která může snížit následky pádu nebo střetu.

Nejčastější přestupky cyklistů

Cyklisté porušují nejvíce pravidel na pozemních komunikacích v těchto oblastech:

• nerespektování dopravních značek a ignorování světelné signalizace,
• jízda za snížené viditelnosti bez předepsaného osvětlení,
• nedostatečné technické vybavení,
• nevyhovující technický stav jízdního kola,
• jízda pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek,
• jízda po chodníku bez oprávnění,
• jízda bez držení řídítek nebo přeprava nebezpečných předmětů,
• nerespektování přednosti v jízdě,
• nedávání znamení o změně směru jízdy,
• jízda vedle sebe na silnici.

Řidiči na jízdním kole se neodečítají body v bodovém systému, protože tento se na cyklisty nevztahuje. To však neznamená, že cyklista nenese odpovědnost za přestupek, škodu nebo újmu způsobenou ostatním účastníkům provozu.

Proč jsou cyklisté tolik vidět jako porušovatelé pravidel

Cyklisté jsou často zmiňováni jako ti, kdo porušují předpisy. U všech účastníků provozu si však lidé více všímají těch, kdo pravidla porušují, zatímco těch, kdo jedou podle pravidel, si obvykle nevšímají.

Cyklisté jsou navíc více vidět, protože jezdí pomaleji. Vozidlo, kvůli kterému musí řidič zpomalit, si zapamatuje výrazněji než motorové vozidlo, které jede podobnou rychlostí jako on.

Cyklisté často jezdí po městě, kde všichni jedou pomaleji a mají více času všímat si nejen silnice, ale i jejího okolí. Kolony navíc poskytují řidičům mnoho času sledovat cyklisty, kteří je legálně nebo nelegálně překonávají.

Také špatné nebo nejasné dopravní značení může podporovat porušování pravidel. Pokud značení nedává smysl, je vzájemně rozporné nebo nepočítá s cyklisty při objížďkách, zvyšuje se pravděpodobnost nesprávného jednání.

Odpovědnost všech účastníků provozu

Jedna věc jsou zákony a druhá věc je praxe. Lidé se přizpůsobují chování ostatních, a to v dobrém i ve špatném.

Pokud často vidí porušování určitého pravidla, mohou získat dojem, že pravidlo neplatí nebo že jeho porušování je běžné. Tak postupně vzniká situace, kdy jeden přestupek povzbudí další účastníky k podobnému jednání.

Podobně mohou děti do 10 let jezdit po chodníku víceméně legálně, rodiče a další cyklisté pak po chodníku jedou opatrně, ale nakonec chodník používá více cyklistů a někteří se chovají, jako by jim patřil.

Nejen u cyklistů platí, že jakmile se účastník provozu bojí nebo považuje určité pravidlo za nesmyslné, může upřednostnit vlastní zdraví před jeho dodržováním. Takový postup však sám o sobě neodstraňuje odpovědnost za nebezpečné jednání.

Bezpečné chování cyklisty i řidiče

Zkušený řidič jezdí defenzivně a s chybami druhých počítá. Šofér automobilu by měl včas rozpoznat riziko hrozící ze strany jiného účastníka silničního provozu a adekvátně tomu přizpůsobit svou jízdu.

Řidič automobilu by měl počítat s tím, že někteří cyklisté nemají řidičské oprávnění a jejich řešení složitějších nebo atypických situací může být méně předvídatelné. To však neospravedlňuje agresivní nebo nebezpečné jednání vůči nim.

V zemích, kde se hodně jezdí na kolech, jsou motoristé k cyklistům často ohleduplnější. Jedním z důvodů je, že každý automobilista pravidelně usedá na jízdní kolo a při řízení automobilu se dokáže lépe vcítit do pocitů cyklistů, které na silnici potkává.

Za řídítky stejně jako za volantem sedí člověk. Ohleduplná jízda, předvídavost, dodržování pravidel, dostatečný odstup a respekt k omezené viditelnosti cyklisty pomáhají chránit všechny účastníky provozu.

tags: #cykliste #nebo #cykliste