Cestovatel Jarda na Jawě: Jaroslav Šíma a jeho cesty v jedné stopě

Jaroslav Šíma je motocyklový novinář, fotograf, cestovatel a dobrodruh, který objevil kouzlo cestování na motorce, kdy jste blíže lidem a můžete jet, kam vás oko povede, v roce 1986 při velké cestě po Jugoslávii. Na motocyklech projel více než sto zemí světa a podle období uváděl nájezd od 1 500 000 přes 1 775 000 až po více než 1,8 milionu kilometrů.

Nejvýrazněji se do jeho cestovatelské historie zapsala Jawa 50 New Pionýr, na které v roce 2007 vyrazil do portugalského Fara, na Gibraltar, do Maroka a dalších zemí. Nakonec ujel přibližně 8 350 kilometrů, respektive 8 380 kilometrů podle pozdější evidence, a získal ocenění pro nejvzdálenějšího účastníka na nejslabším motocyklu.

Jak se Jarda Šíma dostal k motorkám

Motorky měl rád odjakživa. Začínal v patnácti na stadionu, který koupil za tři stovky od souseda. Po třiceti letech jej dohledal, koupil podruhé a dnes je v jeho sbírce.

Postupně přesedlal na pionýra, na němž se ženou Lenkou převáželi po středních Čechách dokonce kontrabas, protože tehdy hrál v kapele. Začátkem osmdesátých let začali toužit po nové Jawě 350/634.

Rok ji chodili obdivovat do Bílé labutě, ale skoro celá produkce tehdy směřovala do Ruska a koupit ji nebylo snadné. Sen o první velké motorce se jim splnil v roce 1984 a stála 10.500 Kčs.

Dva roky nato je čekala dovolená v Jugoslávii, ale jeho ženě nedělala jízda autem dobře. Napadlo je proto vyrazit na Jawě. Neskutečně si to užili, cestou v Maďarsku pořídil ochrannou kapotáž, později ještě kufry a každá další dovolená už byla motorkářská.

„Ta svoboda, volnost pohybu a to, že je člověk blíž lidem než v autě, nás nadchly. Navázali jsme díky tomu spoustu známostí a otevřelo nám to oči.“

Za rok se vydali na Jawě do Francie. „To si dnes nikdo neumí představit, jak jsme to prožívali. V Paříži jsme vzbuzovali malé pozdvižení. Francouzům se ale Jawa líbila.“

Jawa 350 a první velké cesty po Evropě

První velkou motorku, Jawu 350, si Šímovi pořídili novou v roce 1984 a za deset let na ní po Evropě najeli 100.000 km s jediným výbrusem motoru při 56.000 km. Tím začalo Jardovo velké cestování a přesná evidence nájezdu.

Projeli Francii, Bulharsko, Rumunsko, Benelux, Dánsko, Španělsko a Anglii. Po deseti letech měla Jawa najeto 100.000 km.

V osmdesátých letech pracoval jako zámečník v Kovohutích Čelákovice, na cesty si vybíral dovolenou a neplacené volno. Zlom přišel v roce 1995, kdy se v práci začali cukat a on odešel pracovat jako novinář na volné noze.

Tou dobou už jeho vášeň evidovala Česká motocyklová federace, která brala mototuristiku za sportovní disciplínu. Začal se jí věnovat naplno, sbíral poháry za nejvzdálenější navštívená místa a nakonec vyhrál pět titulů mistra republiky.

Jawa 250 Tempo a cesta přes 29 států

Soukromou Jawu 350 vystřídala v roce 1995 Jawa 250 Tempo, zapůjčená už továrnou pro dlouhodobý test na 150.000 km. Projela 29 zemí a nejdál se vydala do Sýrie a Jordánska na břeh Rudého moře.

Ve sto tisících kilometrech se měnil válec, píst a čerpadlo chladicí kapaliny, jinak sloužila bez problému. Právě na této motorce se spojilo testování techniky s dlouhými cestami a sportovní mototuristikou.

Jawa New Pionýr: cesta do Fara a přes osm tisíc kilometrů

Když se v Česku objevila Jawa 50 New Pionýr, oslavující výročí slavného „fichtla“, plánoval Šíma cestu na svůj oblíbený sraz motorek v portugalském Faru. Jde o největší akci svého druhu v Evropě.

Na srazu v portugalském Faru byl už sedmkrát. Poosmé chtěl přijet na něčem neobvyklém a své známé překvapit. Povedlo se mu to, pionýra nikdo nečekal.

„Vždycky jsem tam lákal spoustu kamarádů, ale slyšel jen výmluvy. ‚Tobě se to na těch parníkách jezdí, já mám jen nahé pětikilo, na něj nic nenaložím, to se přece nedá…‘ Tak jsem si řekl, počkejte, pacholci, já vám ukážu! Skočil jsem na pionýra a vyrazil.“

„Bylo to super, s větrem v zádech jel i 75 km/h, paráda! Odskočil jsem si ještě do Maroka a nakonec ujel 8350 km.“ Pozdější přehled uvádí, že nakonec ujel 8380 km a navštívil deset států.

Původně měl jet pouze do portugalského města Faro, kde bývá největší evropský sraz motorkářů. Pak se s pionýrem vydal také do Andorry, Španělska, Afriky, na Gibraltar a do Francie.

Známí motorkáři mu ani nevěřili, že cestu zvládl bez auta nebo jiné motorky. Odvezl si také ocenění za nejvzdálenějšího účastníka na nejslabší motorce.

„Malá padesátka překvapila i mě. Nečekal jsem, že tak dobře pojede více než osm tisíc kilometrů.“ Jawa New Pionýr však byla pouze půjčená, protože doma má Šíma silnější stroje.

Malý motocykl jako velká výzva

Šíma se snaží dokazovat, že se dá jezdit úplně na všem. Na Jawě 50 New Pionýr si v roce 2007 vyjel do Fara v Portugalsku na sraz motorkářů, kam se každoročně sjíždí z celého světa čtyřicet až čtyřicet pět tisíc lidí.

Chtěl ukázat českým motorkářům, že se tam dá dojet na jakémkoliv stroji, a přivezl si za to cenu pro nejvzdálenějšího jezdce na nejslabším motocyklu.

V roce 2015 si na stopětadvacítce, čínské replice Hondy Monkey, zajel do afrického Mali podpořit českou vojenskou posádku. Bylo to 16 380 kilometrů na stroji, který karavanisté používají většinou jen na cestu z kempu pro rohlíky nebo několik kilometrů na pláž.

„Padesátka je přece také motorka.“ Šíma tehdy spojil malou kubaturu s cestou do Afriky a vznikl projekt Na Opici do Afriky.

Spojil se s armádou, vyřídil množství povolení a vyrazil do Mali za českými vojáky. Motorka frčela až devadesátkou a nakonec z toho bylo 16 380 kilometrů napříč šestnácti státy během 93 dnů.

„A toto jsou přesně ty možnosti, jak za co nejméně peněz toho dokázat co nejvíce.“

Motorky, které provázely jeho kariéru

Čtyři motoroví členové Šímovy rodiny mají dohromady najeto asi padesát tisíc kilometrů. „Mám dvě české Jawy, na které nedám dopustit, a dvě kvalitní japonské Hondy.“

Do motorek se zamiloval současně se ženou před pětadvaceti lety. Od té doby šlo auto stranou. „Den, kdy nesedím na motocyklu, jako bych nežil,“ říká.

• Jawa 350/634, 1984-1995: první velká motorka, se kterou Šímovi projeli Evropu a najeli 100.000 km.
• Jawa 250/593 Tempo, 1995-2000: tovární motocykl zapůjčený k dlouhodobému testu na 150.000 km, který projel 29 zemí.
• Honda XRV750 Africa Twin, 1998-2004: Šímova oblíbená motorka a motocykl jeho srdce, na první vlastní sedmistovce najel 200.000 km.
• Honda XL 1000V Varadero, 2004-2006: během tří let na ní najel 100.000 km, posledních 20.000 km dokonce s přívěsným vozíkem Uni-PAV.
• Jawa 50 New Pionýr, 2007: moderní retro stroj s čínskou technikou, který jej dopravil do Fara, Maroka a dalších zemí.
• BMW F 800 GS, 2008-2013: motocykl pro cestu do Vladivostoku, průjezdy Saharou a doprovod Rallye Dakar; za 42 měsíců přibylo v deníku 200.000 km.
• Skyteam Explorer 125, 2015: malá čínská replika Hondy Monkey, na které projel šestnáct států a dojel do Mali.

Osedlal přibližně sedm stovek strojů. Každý jej něčím oslovil a každý jej dovezl do cíle. Nejdříve mu byla nejbližší Honda Africa Twin.

Na první sedmsetpadesátce natočil dvě stě tisíc kilometrů, na nejnovější jezdí nyní. „K Africe se vždycky rád vracím.“

Vladivostok: dvanáct a půl tisíce kilometrů na východ

V roce 2010 si Šíma usmyslel, že vyrazí dvanáct a půl tisíce kilometrů do Vladivostoku. Chtěl se stát prvním Čechem, který zvládne hned tři rekordy: pojede sám tam i zpátky, obě cesty absolvuje v sedle motocyklu a projede úsek kolem bajkalsko-amurské magistrály.

V tomto úseku během 2200 kilometrů kromě pěti železničních stanic nebylo vůbec nic. Trasa vedla celou dobu kolem kolejí, lesem, bažinami a přes polorozpadlé mosty.

Šíma tento úsek jel deset dní. Celá cesta do Vladivostoku a zpět je v přehledech uváděna jako 25 200 kilometrů.

Magadan a Mongolsko

Podobnou akci zopakoval v roce 2017, kdy vyrazil na „Mount Everest všech motorkářů“, na cestu do Magadanu. Magadan je nejvzdálenější místo, kam se dá v Rusku dostat po vlastní ose.

Tuto stojednodenní cestu si zpestřil zpáteční cestou přes Mongolsko. V Mongolsku byl poprvé, viděl volně pobíhající divoké koně, zajel si do pouště Gobi, kde oslavil narozeniny, a chvíli kopíroval čínskou hranici.

Podle jednoho přehledu za těchto sto jedna dní najel 32 400 kilometrů, jiný přehled uvádí pro cestu do Magadanu a zpět přes Mongolsko 31 400 kilometrů. Obě hodnoty se vztahují k této rekordní výpravě v různých evidencích.

„Byl to nádherný zážitek, na který moc rád vzpomínám.“

Afrika, Rallye Dakar a Růžové jezero

Šíma miluje Afriku, která se mu v dobrém slova smyslu stala osudnou. V roce 2003 jej oslovil Ivoš Kaštan, tehdejší český motocyklový závodník Rallye Dakar, a umožnil mu od roku 2004 do roku 2008 provázet závodníky jako novináře jedoucího po asistenčních trasách.

Na trasu slavné rallye z Paříže do Dakaru se cestovatel vydal tolikrát, že už jezdí po paměti. Uvádí se také, že byl 28krát na motocyklu v Africe a 18krát dojel do Dakaru k Růžovému jezeru.

Jako novinář se zúčastnil několika závodů Rallye Dakar. „Nehraju si ale na žádného závodníka. Tím jsem bohužel nebyl a ani nebudu.“

Rallye Dakar mu dala napětí, sledování toho, co se děje, touhu být u toho a sáhnout si na samotné dno.

Nejdelší cesta: Vladivostok, Magadan a další expedice

Za třicet devět let a milion sedm set sedmdesát pět tisíc kilometrů na motocyklech viděl opravdu hodně. V dané době uváděl více než sto zemí světa a široké spektrum vzpomínek.

„Moje cesty jsou mými nejcennějšími zážitky.“ Miluje Afriku, ale rád jezdí i na sever. Kdyby měl říct, kde se mu líbilo úplně nejvíc, byl by to Island.

Island: země, kde je všechno

Na Islandu byl v roce 2001. S manželkou tam strávili dva a půl měsíce a zažili nejkrásnější sezónu.

Koupali se v moři s krásnými písečnými plážemi, viděli ledovce i termální prameny. „Je to prostě kousek země, kde najdete úplně všechno.“

Tehdy si slíbil, že se na Island vrátí, ale zatím se mu to nepodařilo, protože začal tíhnout k africkému kontinentu.

Na Islandu také ukázal, že cesta na motorce nemusí znamenat pouze jízdu. Dojeli s manželkou na parkoviště, dál už se s motorkou nesmělo, a vyrazili na sopku Askja.

Šli osm a půl kilometru tam a osm a půl kilometru zpátky. Pro běžného turistu to není nijak mimořádný výkon, ale oni trasu absolvovali v motorkářském oblečení a především v motokrosových botách.

Nový Zéland na Indianu

Poslední velká cesta před koronakrizí vedla na Nový Zéland, kam Šíma vyrazil s manželkou. Nebyl to tak dobrodružný zážitek jako některé předchozí expedice, ale řadil se k nejkrásnějším.

V roce 2020 se mu podařilo zajistit zapůjčení motocyklu na Novém Zélandu. S veškerým vybavením přiletěl na místo, převzal motocykl Indian Chieftain Elite, tehdy jediný kus na ostrově, a během dvou měsíců měl možnost poznat krásy severního i jižního ostrova.

Projížděli městečka a vesničky, které vypadaly jako z Divokého západu, kochali se přírodou, jeli kolem řek, pralesů, hor a sopek.

Na cestě najel přibližně 7000 kilometrů. Největším zážitkem kromě přírody byla návštěva farmy, kde se chovají ovce, jejichž vlna se používá k výrobě oblečení.

Norsko, Finsko a Litva

Na další cestě projížděl Norsko a Litvu přes Finsko. V jižní části Norska si s manželkou zopakovali známé pohledy na norské fjordy, objeli několik zákoutí a vesnic a zjistili, že Norsko zůstává krásné, i když jim počasí nepřálo.

Při zpáteční cestě přes Finsko se zastavil v Litvě ve výrobním podniku. Měl možnost vidět celý proces výroby od pletení tkaniny až po sešívání jednotlivých dílů, balení a distribuci.

Ve vrchním patře pracuje robot, který podle zadání z počítače nakládá zboží do beden tak, jak si zákazník poručí, a zboží potom putuje do celého světa bez zásahu lidské ruky.

Lowcost cestování a blízkost k lidem

Podle Šímy platí, že čím méně toho člověk na cestě potřebuje, tím blíže se dostane k místním lidem.

„Pokud jedu sám, tak chci, aby moje cestování bylo co nejvíce lowcost. Už od samého začátku jsme jezdili s motorkou Jawa 350, peněz moc nebylo, a tak jsme hledali co nejlevnější možnosti fungování na cestách.“

Spali pod stanem mimo kempy, nechodili do restaurací a nakupovali jen to nejnutnější. Člověk se tak pohybuje mezi lidmi, kteří ho rádi přijmou mezi sebe.

„Já tvrdím, že ze sedla motocyklu je k lidem mnohem blíž než z okýnka automobilu, a přesvědčil jsem se o tom nejen v Africe, ale i na daleké Sibiři.“

Sever má podle něj výhodu v možnosti volného stanování téměř kdekoliv v přírodě, pokud člověk dodrží určitou vzdálenost od domu. Stačí se s co nejnižšími náklady vrhnout mezi lidi a ono se to potom odvíjí samo.

Spolehlivost, servis a příprava motorky

Co potřebuje motorka, aby zvládla tisíce kilometrů? Především spolehlivost.

Šíma vozí základní nářadí a poradí si s defektem pneumatiky, prasklým lankem a drobnějšími opravami. U moderních motorek se podle něj mnoho věcí opravovat nedá.

„Jinak jezdím na víru. Prostě věřím, že se nic nepodělá, a zatím mi to vychází.“

Jednou mu uprostřed Sahary na BMW praskl malý plastový díl, kvůli kterému se potkaly písty s ventily. Díl za pár korun motorku zastavil.

Naštěstí jel s kamarádem Ondrou, který jej vzal na lano a odtáhl do nejbližšího servisu. Ten byl ve Španělsku, přibližně 2200 kilometrů daleko.

Kamarádovi se blížil konec dovolené, a proto spěchal. Táhl Šímu dnem i nocí, spali jen několik hodin a chvílemi jeli rychlostí 120 km/h.

„Ale dojel jsem!“

Rizika, nehody a nečekané situace

Šíma jezdí rozvážně a chce dojet, ne být v cíli co nejdříve. Přesto několikrát havaroval, většinou vinou někoho jiného.

V Rakousku jej srazil šestasedmdesátiletý Tyrolák a z Maroka jej jednou vezla domů letecká záchranná služba.

„Bojím se jen zdravě, provozu na silnici. Kdybych se ho nebál, tak už tady nesedím. Nejvíc mě mrzí, když dojde k nehodě, protože spolujezdec ji většinou odnese hůř.“

V roce 2006 se při návratu z dakarské rallye přes Maroko rozhodl vydat opuštěnou pistou po staré španělské cestě do 380 kilometrů vzdáleného města Zag.

Poprvé od roku 1997, kdy začal jezdit do Afriky, jej zastihlo počasí, při němž zapadlo slunce a začalo pršet. Ztratil orientaci a úplně zabloudil.

Jezdí zásadně bez navigace podle mapy a instinktu. Tehdy se chytil vyjetých stop, které považoval za nejčerstvější, a po přibližně 40 kilometrech dorazil k opuštěnému stanu.

Ve stanu strávil dva a půl dne, než se vrátili domácí pastevci. Docházela mu voda i jídlo. Našel jen kus arabského chleba, homoli cukru a sud s dešťovou vodou.

„Děsila mě představa, že tam umřu a manželka ani nebude vědět kde. Signál tam samozřejmě nebyl.“

Po návratu pastevců pokračoval déšť, a proto s nimi zůstal další dva dny. Jejich rodina jej potom autem vyvedla do cílového města Zag.

Bylo to pouze 80 kilometrů, ale cesta trvala další dva dny. Na Sahaře se během bouřky vytvořila jezera a řeky, které museli nejprve zdolat autem a potom motorkou.

Plánovaná zajížďka dlouhá 380 kilometrů jej nakonec stála týden času a velké množství nervů.

Motorka jako způsob života

Do motorek se Šíma zamiloval současně se ženou před pětadvaceti lety. Od té doby šlo auto stranou.

„V autech jí bylo špatně a vždy usnula, takže z výletů nic neměla. Na motorce se může kochat do sytosti,“ vysvětluje.

Jeho žena s ním cestuje jako spolujezdec a podle jeho odhadu má na motocyklu kolem 600.000 kilometrů.

Šíma jezdí celoročně a auto podle svých slov nikdy nepotřeboval. Na motorce vždy všechno odvezl, včetně oblíbených běžek.

V době, kdy nemohl cestovat po světě, vyrážel s Jawou 250 i s novou Afrikou Twin na běžky. Písek nebo sníh pro něj nejsou důvodem, aby motorku nechal stát.

Přesná evidence kilometrů

Každý kilometr může doložit. Vede si pečlivé záznamy, do nichž zapisuje například cestu Čelákovice-Rabakov a zpět, použitou motorku a množství natankovaného paliva.

Evidenci vede od první velké motorky, začátky na pionýru nepočítá. V roce 2009 pokořil hranici milionu kilometrů.

V roce 2019 dosáhl hranice 1 500 000 kilometrů. Později zdolal miliontou míli za řídítky amerického Indianu, což představuje 1 609 344 kilometrů.

V různých obdobích uváděl 1 375 000, 1 500 000, 1 562 570, 1 609 344, 1 775 000 a více než 1,8 milionu kilometrů. Rozdíly odpovídají jednotlivým rokům a způsobu vyjádření nájezdu v kilometrech nebo mílích.

Jeho dlouhodobým cílem je pokořit dva miliony kilometrů. Přál si tuto hranici oslavit současně se sedmdesátými narozeninami.

Výstava Motocykly s vůní dálek

Komorní expozice Jardy Šímy se všemi zásadními motocykly a artefakty z cest je součástí muzea historických motocyklů Jawa ve středočeském Rabakově.

Najdete v ní Jawu 350, se kterou v roce 1984 začalo jeho velké cestování, dvěstětisícovou Hondu Africa Twin, BMW F 800 GS s vysokým nájezdem, Jawu New Pionýr a čínskou repliku Hondy Monkey, se kterou v roce 2015 navštívil české vojáky v Mali.

Motocykly doplňují fotografie a artefakty z cest. Některé jeho osobní motocykly jsou k vidění také v soukromém muzeu Františka Miclíka v Rabakově.

Šímův přístup k cestování

Jaroslav Šíma kombinuje sportovní mototuristiku, novinářskou práci, testování motocyklů a dobrodružné cestování. Jeho rekordy nevznikaly pouze na velkých cestovních endurech, ale také na strojích, které většina lidí považuje za nevhodné pro dálkové výpravy.

Na Jawě 50 New Pionýr ukázal, že i padesátka může dojet do Portugalska, na Gibraltar a do Maroka. Na Skyteamu Explorer 125 dokázal překonat přes 16 000 kilometrů napříč šestnácti státy. Na BMW F 800 GS absolvoval cestu do Vladivostoku, projížděl Saharu a účastnil se doprovodu Rallye Dakar.

Jeho přístup stojí na spolehlivosti, jednoduchosti, skromnosti a ochotě přijmout nepohodlí. Důležitá je pro něj také blízkost k lidem, kterou podle jeho zkušenosti motocykl umožňuje lépe než automobil.

„Vždycky je to pro mě radost. Nebyl den, kdy bych si řekl, že je ošklivo a nepojedu. To se mi za těch čtyřicet let ani jednou nestalo. Rychlost miluju, ale nepotřebuju.“

tags: #cestovatel #jarda #na #jawe