Kolo mu dlouhé roky nic neřikalo. A nebylo divu. Náplní jeho života byla atletika. Na tartanovém oválu sbíral medaile z mistrovství světa i Evropy. Ale zradilo ho zdraví. Problémy s patou jej donutily ukončit kariéru. V pouhých třiatřiceti letech. Bývalý běžec Jakub Holuša se ale kromě trénování vrhnul na cyklistiku. „Potřebuji k životu závodní pocit. A kolo mi jej dopřává měrou vrchovatou,“ vypravuje rodák z Opavy, který bude 11. června na startu L’Etape Czech Republic by Tour de France. „Na stupně vítězů to ještě nebude. Ale když nebudu do dvacítky, budu zklamaný,“ říká odhodlaně borec, který třikrát startoval na olympijských hrách.
Borec, který na silničním kole jezdí dva roky. „Na kole jsem nejezdil ani jako dítě. Hned jako malý jsem začal s orientačním během. Pak jsem se vrhl na atletiku. Chvilku jsem koketoval s fotbalem. Ale kolo? Vůbec. Když se atletika stala zaměstnáním, byla řada sportů zapovězených. Riskovat zranění si Holuša nedovolil. Jen když sezona byla minulostí a atleti vyráželi v tuzemsku na soustředění, dvakrát do týdne se náplní tréninku stalo horské kolo, aby úspěšný atlet rozbil pohybový stereotyp. Když vypukla pandemie koronaviru, atlety čekalo dlouhé období bez závodů. Olympijské hry v Tokiu se o rok odložily, stejně jako většina dalších závodů. „Šel jsem na Dukle požádat o půjčení horského kola, abych změnil trénink a pořád jen neběhal. Jenže k dispozici bylo jenom silniční. Vzal jsem jím zavděk, to se ví. Přes kamaráda se dostal do party napojené na bývalého mistra republiky v silniční cyklistice Petra Benčíka. A záhy zjistil, že v jeho rodné Opavě je nesmírně silná cyklistická komunita.
Jenže Holuša není typ, který by se vzdával. Pustil se do tréninku v sedle kola s ještě větší vervou. Když se v Opavě zjevil o měsíc později, bylo všechno jinak. „Ujeli mi jenom dva kluci, kteří jsou bývalí profesionálové. „Užíval jsem si ten čas. Pořád jsem byl na kole, jen dvakrát v týdnu jsem šel běhat, abych z toho nevypadl,“ vybavuje si. Záhy zkusil i první závod. A hned drsnou zkoušku v podobě Krakonošova maratonu. „Neměl jsem žádné zkušenosti s oblečením. Měl jsem kraťasy, na ruce jsem si natáhl návleky. Jenže na severu republiky tehdy Krakonoš dával okusit účastníkům, že pánem je on, nikoliv tihle dobrodruzi na strojích poháněných vlastní silou. „Na Pomezních boudách pršelo rovně do obličeje. Ve sjezdu do Pece pod Sněžkou jsem se tak třepal, že jsem se bál, abych nespadnul z kola. Byl to očistec. Nikdy mi stejná zima nebyla. Leckdo by nad cyklistikou zlomil hůl. „Když jsem se trošku vzpamatoval, uvědomil jsem si, jaká to byla bomba. Skvělý zážitek. „Děsně mě nakopla změna pohybu. Patnáct let jsem se věnoval vrcholově atletice. Nemohl jsem nic dělat, abych nenarušil přípravu. A najednou jsem měl kolo. Bylo to nové, nepoznané. Silnice je v cyklistice královská disciplína. Má kulturu. Miluju ten pocit, když je hezký asfalt a pěkně to sviští.
Na podzim 2020 se vrátil naplno k atletice, kolo ale neodložil. Ve volných chvílích k němu utíkal. Zranění paty mu neumožnilo po zrušení všech restrikcí návrat na ovály v plné parádě. „Moje okolí mělo strach, že po konci kariéry to nezvládnu. Jde o poměrně běžný jev. Vrcholoví sportovci mají problémy po odchodu ze scény. Ale nemám čas přemýšlet nad blbostmi. Když netrénuji své následovníky, jsem na kole. Potřebuji k životu závodní pocit. V sedle jsem pokaždé na startu a mám před sebou cíl. Abych chodil běhat jenom pro radost, to mě nebaví. Jen bych se trápil. Ale na kole? Na kolo má hodně času. Týdně vyráží v sedle pětkrát, najede v rozmezí 300 až 500 kilometrů.
„Dostal jsem se do fáze, že se nejdu projet. Švih musí mít parametry. Průměr třicet v kopcích mi nic nedělá. Nevyhnutelně se vkrádá otázka, zda zvolil správný sport. „Přiznávám, že mě to napadlo. Možná kdybych od dětství jezdil na kole, mohl jsem uspět. Ale posbíral jsem úspěchy i na dráze, takže určitě nelituji. Musím v sobě mít nějaké genetické předpoklady, protože jsem celý život trénoval na čtyři minuty výkony. A když jsem měl v tréninku dlouhý běh, tak maximálně dvě hodiny. A jako neskutečný dříč dává k dobru zásadní poznání. „Kolo je proti atletice spravedlivější. Pokud si člověk hodiny v tréninku v sedle odšlape, v závodě se to projeví. V atletice může být výkon v tréninku skvělý, ale pak to závodník neprodá.
Brzy už podruhé absolvuje L’Etape Czech Republic by Tour de France. „Při premiéře minulý rok mě nadchlo atmosféra. Nechápal jsem, jak lidé v každé vesnici fandili. Bombastický zážitek. A doufá, že vytěží maximum z velkého množství najetých kilometrů. „Hlavní je nespadnout. Ale mám trasu dokonale najetou. Většinu kopců jsem jel tak dvacetkrát, znám každou díru. Pasáž přes Pustověty je skvělá. A kombinace kopců Křivoklát-Sýkořice brutální. Konečně rozrazil bránu mezi elitu.
Průnik do profesionálního světa a současná kariéra
Silniční cyklista Jakub Otruba bude v sezoně 2025 jezdit ve španělském týmu Caja Rural Seguros RGA, který má licenci UCI Pro. V šestadvaceti letech pronikl do nejvyšších pater cyklistiky. Podepsal roční kontrakt. „Získat místo je obrovský úspěch. Tím druhým bude, abych se tady udržel. Rozhodně. Usiloval jsem o posun z kontinentálního týmu dlouhou dobu. Jenže elitní formace často raději sáhnou do svých development týmů pro mladého kluka.
World Tour tým může mít třicet jezdců, pozic mezi elitou je málo, závodníků mnoho. Ten přetlak je obrovský. Několikrát mi posun výše unikl. Naposledy minulý rok. Takže jsem rád, že tentokrát všechno klaplo. Už během zimní pauzy po sezoně 2023 mě kontaktoval agent, který spolupracuje s velkou částí španělských týmů. Říkal, že mě nějaký čas sleduje. Domluvili jsme se, že pokud se mi bude dařit, pokusí se zajistit kontrakt v některé z formací, pro které dělá. Někdy v polovině května, při Tour of Hellas, mi oznámil, že Caja Rural mi nabízí roční kontrakt. Na nic jsem nečekal. Měl jsem tehdy jednu nabídku rovněž od týmu z UCI Pro. A odmítl jsem ji, protože jsme si myslel, že přijde něco lepšího.
Byla povinnost vyhrát. Závodů není nikdy dost. Pro tým je pohár hodně důležitý. Měli jsme vítěze v kategorii do pětadvaceti let i mezi nováčky a vyhráli jsme i hodnocení týmů. Závodil jsem na sto procent. Člověk si může stokrát říkat, že má smlouvu, ale hned by se mi to vymstilo. Kdybych nepracoval pro tým, měl bych špatný pocit. Jedině ve sjezdech jsem trošku ubral.
„Hlavní je nespadnout. Ale mám trasu dokonale najetou.“ V cestě za budoucími úspěchy se mísí sportovní ambice s business projekty. Momentálně mám kolem dvaceti klientů. Pomáhám cyklistům všech věkových kategorií s přípravou. Od mladých kluků až po starší hobby cyklisty, kteří jedou pár závodů ročně. Můj servis zahrnuje tréninkový plán na míru, osobní konzultace po telefonu, rady ohledně stravování, závodní strategii a celkovou životosprávu klienta. Všechno probíhá online. Používám analytický software TrainingPeaks, kde vidím úplně všechna data z jejich tréninků.
Po dvou letech jsem díky koučingu zase začal objevovat kolo. Teď pojedu i nějaké amatérské závody. Ale hlavní náplní je byznys, kolo už beru jen jako zpestření. Věřím, že se mi můj projekt ještě více rozjede a získám tu jednou i občanství. Všechno by díky tomu bylo jednodušší. Doufám, že toho mám ještě hodně před sebou.
