Americké motocyklové deníky: cesta mladého Ernesta Guevary po Latinské Americe

Motocyklové deníky jsou cestopisné zápisky třiadvacetiletého Ernesta Che Guevary, který se v prosinci 1951 ještě jako student medicíny vydal s kamarádem Albertem Granadem na staré motorce Norton 500 napříč Latinskou Amerikou. Kniha zachycuje devět měsíců putování přes Argentinu, Chile, Peru, Kolumbii a Venezuelu, během nichž se původně spontánní výlet postupně proměňuje v důležitou zkušenost s chudobou, sociálním vyloučením a nerovností.

Nejde o klasický dobrodružný román ani o souvislý politický program budoucího revolucionáře. Deník střídá filozofické úvahy s praktickými starostmi o jídlo, peníze, nocleh a další pokračování cesty. Právě v kontrastu mezi banálními příhodami dvou mladých cestovatelů a pozdější historickou rolí Ernesta Che Guevary spočívá hlavní význam knihy.

Co Motocyklové deníky zachycují

V prosinci 1951 se třiadvacetiletý Ernesto Guevara se svým kamarádem Albertem Granadem vydává na staré motorce Norton 500 na cestu po Latinské Americe. Původně plánovaná cesta z Argentiny do Venezuely měla měřit 8000 kilometrů.

Zápisky z cest - Diarios de motocicleta - si vedl mladý Ernesto Che Guevara, když se rozhodl se svým kamarádem Albertem Granadem v prosinci 1951, ještě jako student medicíny, podniknout na staré motorce Norton 500 cestu po Latinské Americe.

Motorka se brzy rozpadne a pokračuje se pěšky, stopem, na korbách náklaďáků. Na motorce se jede jenom asi prvních 80 stránek, potom se jde pěšky nebo na korbě náklaďáku.

Deníky popisují devět měsíců putování přes Argentinu, Chile, Peru, Kolumbii a Venezuelu. Cesta samotná je poměrně detailně opisana jen asi z první třetiny, následně strany v kalendáři ubíhají čím dál rychleji.

Trasa a průběh cesty

Před cestovateli není nic jiného než volná silnice, bez turistů, hotelů a map. Motocyklová cesta se postupně mění v putování pěšky, stopem a na korbách nákladních automobilů.

Dobrodružství vyznívají reálně, tedy žádné bláznivé příhody ala Road Trip nečekejte. Ernesto však některé situace popisuje zajímavě a úsměvně.

Čteme o tom, jak sjížděl kontinent na špatné motorce a co chvíli končil ve štěrku. Čteme o docházejících penězích a zásobách potravin.

Od motocyklového výletu k improvizovanému putování

Název může vzbuzovat představu, že celá kniha popisuje jízdu na motocyklu. Ve skutečnosti je motocykl pouze začátkem cesty a její pozdější podoba je mnohem širší.

Čekal jsem dobrodružnou jízdu na motorce drsnou krajinou jihoamerického venkova, plnou divokých pitek, střílení a podobně. To vše proloženo politickými a sociologickými úvahami o vítězství proletariátu.

Překvapilo mě taky, jak obyčejné a svým způsobem banální jsou zážitky obou kamarádů. Myslím, že kdybyste si přečetli jakýkoliv cestopis od dvou možná trochu zbrklých a naivních studentů, kteří tento rok procestovali Jižní Ameriku, tak by vypadaly úplně stejně, spíš by tam těch zážitků bylo víc.

Kniha ale právě díky tomu nepůsobí jako uměle vytvořená legenda. Guevara své cestování nepopisuje jako nepřetržitou řadu hrdinských výkonů, ale jako sled únavy, improvizace, nedostatku a náhodných setkání.

Každodennost, peníze a jídlo

Deník zachycuje také zcela praktickou stránku cestování. Střídají se filozofické úvahy s praktickým řešením toho, kde sehnat jídlo a kde přespat.

Během devíti měsíců života projde člověku hlavou spousta věcí, od povznesených filozofických spekulací až po úpornou snahu sehnat někde talíř polévky, to vše v přímé závislosti na tom, jak prázdný má žaludek.

Čteme o docházejících penězích a zásobách potravin. Jeden z čtenářských komentářů označuje snahu zdarma se najíst a napít za „červenou nit v celém vyprávění“.

Právě spojení velkých myšlenek s malými starostmi patří k charakteristickým rysům knihy. Postavy řeší zásadní otázky společnosti, ale zároveň také to, kde se najíst, kde přespat a jak pokračovat v cestě.

Setkání s chudobou a sociálním vyloučením

Nejdůležitější část cesty nespočívá v technických problémech motocyklu ani v samotném překonávání vzdálenosti. Jádrem knihy jsou lidé a společenské poměry, s nimiž se oba cestovatelé setkávají.

Potkává horníky v měděných dolech, malomocné v izolovaných koloniích a indiány žijící na okraji společnosti. Guevara se ve druhé části knihy více věnuje poměrům ve společnosti, kde si všímá především chudých vrstev obyvatelstva.

Čteme o chudobě venkova a zdánlivém bohatství měst. Kniha popisuje problémy v dolech a vyloučení malomocných.

Guevara je zaznamenává střízlivě, ale je vidět, jak ho mění. Právě tyhle setkání jsou jádrem knihy.

Na jedné straně řeší zásadní otázky společnosti, potom jestli se nemá oženit, s kým se vyspat a kde se najíst, zároveň popisuje problémy v dolech a vyloučení malomocných.

Proměna mladého Ernesta Guevary

Motocyklové deníky jsou důležitým dokumentem především proto, že ukazují moment, kdy se z obyčejného mladíka stane někdo jiný.

V prosinci 1951 vyjíždí na staré motorce student, který řeší, jestli se má oženit. O devět měsíců později se vrací člověk, který ví, že chce změnit svět.

Ta proměna je v deníku zachycená bez patosu a bez zpětné mytologizace, což je vzácné. Cesta, která začíná jako výlet dvou mladých Argentinců, má postupně vliv na Guevarův pohled na společnost a na jeho pozdější postoje.

V její bídě se rodil největší revolucionář historie. Napravení těchto společenských křivd a nespravedlností se pak stane jeho životním posláním, které vrcholí svržením proamerického diktátora Batisty na Kubě.

Na konci cesty už nepřemýšlí o medicíně jako o kariéře, ale jako o nástroji. Jeden z důležitých posunů knihy tak spočívá v tom, že medicína přestává být pouze osobní profesní volbou a začíná souviset s širší představou pomoci lidem.

Jaký je Guevara v samotném textu

Čtenář, který zná Guevaru především jako revolucionáře a ikonu, může být podobou mladého autora překvapen. Deník působí jako příběh dvou poněkud zbrklých a naivních studentů, kteří cestují kontinentem a snaží se zvládnout každodenní potíže.

Guevara píše bez hrdinského patosu. Líbilo se mi, že Che vše popisuje bez nějakého patosu, jací jsou frajeři a hrdinové a podobně.

Někdy je i dost vtipný a celou dobu rozhodně čtivý. Dobrodružství vyznívají reálně a Ernesto některé situace popisuje zajímavě a úsměvně.

Ty deníky se nečtou špatně a vlastně mi dělalo trochu problém si ho s tou jeho pozdější a více známou podobou spojit. To je za mě taky největší informační hodnota týhle knížky.

Že se věci mohou vyvinout nečekaným směrem, někteří lidé v sobě mají potenciál, o kterém vůbec netušíme, a že vlastně každý žil někdy normální život. Dokud se neocitl tváří v tvář něčemu, co ho donutilo obrátit ho vzhůru nohama.

Literární styl a forma zápisků

Deník samotný je poměrně krátký. Z jeho formy bych usoudila, že nebyl psán bezprostředně, ale s odstupem času.

Nejde o popis každého dne. Nenajdeme tu popis každého dne, spíš takové volné vyprávění.

Kniha se nečte špatně a není to ani ztráta času. Místy až poetický text působí v silném kontrastu s Che Guevarou jakožto „killing machine“, jak jej vylíčil v doslovu Stanislav Škoda, a je to kontrast o to více podporující kontroverznost Ernesta Che Guevary.

Jelikož mě deníky z cest nikdy moc nebavily, předpokládala jsem, že i jeho vyprávění o cestě po Jižní Americe bude spíš nezáživné. Che Guevara si dal ale na výsledném textu záležet a vložil do něj něco víc než jen popisy útrap cestování, líčení krajiny a lidí.

Jako cestopis asi není nic objevného. Jako etnografický vhled do společnosti té doby je, myslím, dosti zajímavým čtivem.

Co kniha není

Motocyklové deníky nejsou politickým manifestem. Čtenář, který očekává souvislé vysvětlení vzniku Guevarových revolučních názorů, může být zklamán.

Můj původní záměr, tedy sledovat postupný vývoj Ernesta jakožto studenta medicíny ke komunistickému revolucionáři, mi tím pádem v tomto případě připadá trochu nemožný.

Cakal som nieco viac politickeho, asi na sposob: „Ernesto spoznal realie Juznej Ameriky a rozhodol sa zmenit svet“. Ale ide v podstate o vcelku bezny cestopis.

Čtenář očekávající silné politické projevy, podrobné úvahy o revoluci nebo otevřený program změny společnosti může mít pocit, že kniha nabízí méně, než slibuje její historický kontext.

Nic. Přesněji nic burcujícího, zarážejícího, radikálního, možná až na jeden proslov a několik zvolání.

Na druhou stranu právě absence velkých prohlášení umožňuje sledovat Guevaru před vznikem pozdějšího veřejného obrazu. Deník neukazuje hotového revolucionáře, ale mladého člověka, jehož postoje se teprve formují.

Rozdíl mezi knihou a pozdější ikonou

Totálně mi celý text neseděl k osobě revolucionáře, válečníka a pomocníka diktátora Fidela, a jak ho na konci až možná trochu jednostranně nazývá jakýsi historik, sériového vraha.

Člověk, který se do knihy pustí bez znalosti jakéhokoli kontextu a autora, může vnímat text jako příjemný spis o vandrování po Jižní Americe v 50. letech.

Když deníky ovšem čtete s vědomím, že je psal člověk, který se nesmazatelně zapíše do historie dějin 20. století, snažíte se každou větu dvakrát proklepnout, zdali v ní není skrytý význam.

Che Guevara je ikonou dodnes. Právě znalost jeho pozdějšího života proto mění způsob, jakým čtenář vnímá zdánlivě obyčejné zápisky z cesty.

Che Guevara jako historická osobnost

Ernesto Che Guevara (1928-1967) byl argentinský lékař, revolucionář a jedna z nejkontroverznějších postav 20. století. Spoluvytvořil kubánskou revoluci po boku Fidela Castra.

Zahynul v Bolívii při pokusu o export revoluce do Jižní Ameriky. Jeho pozdější život a politické působení výrazně přesahují rámec samotných cestovních zápisků.

Čtenářská hodnocení se proto často rozcházejí podle toho, zda knihu vnímají především jako cestopis, jako dokument o společenských poměrech, nebo jako první klíč k pochopení pozdějšího revolucionáře.

Někteří čtenáři v knize vidí počáteční pohnutky, které Guevaru vedly k pozdějšímu jednání. Jiní upozorňují, že samotný text nenabízí dostatek materiálu k jednoznačnému sledování vývoje od studenta medicíny ke komunistickému revolucionáři.

Sporný doslov a otázka interpretace

Výrazná část hodnocení se týká doslovu Stanislava Škody. Někteří čtenáři jej považují za příliš jednostranný, agresivní nebo nedostatečně podložený.

Doslov pana Stanislava Škody je ale něco, co mám chuť z knihy vyříznout. V jeho textu jsem nezaregistrovala jedinou autorem podloženou informaci, která by nějak vypovídala o Che Guevarovi, pouze obvyklá všeobecná obvinění, psaná velmi agresivním tónem.

Jako celek je pro mě toto vydání Che Guevarových Deníků neprofesionální a tendenční publikace, s ambicí vnutit lidem názor, místo toho, aby jim pomohla vytvořit si vlastní.

Podobně další čtenář uvádí, že doslov Stanislava Škody působí lehce zkresleně a že z něj cítí obrovské antipatie ke Guevarovi a lehkou absenci objektivity.

Jiní naopak připomínají, že životní příběh a osobnost Ernesta Che Guevary jsou značně kontroverzní. Podle tohoto pohledu vykonal mnoho obdivuhodných činů bez ohledu na osobní prospěch, bojoval za ideály sociální rovnosti, zároveň však prosazoval trest smrti, řídil a někdy osobně vykonával popravy.

Za klíč k tomu, jak si o něm vytvořit objektivní názor, považuji právě jeho vlastní knihy. Myšlenky a pocity v nich obsažené nejlépe poodhalí, zda byl Che chrabrý bojovník za svobodu, nebo krvežíznivý zabiják.

Rozdílné reakce na doslov ukazují, že knihu je vhodné číst odděleně od konečných soudů a sledovat, co skutečně vyplývá ze samotného textu. Jedna čtenářka výslovně uvádí, že závěrečná shrnutí by měla obsahovat pouze fakta a hodnocení, názory, kritiku či obdiv by měla nechat na samotném čtenáři.

Dokumentární podoba knihy

Kniha je doplněná padesáti dokumentárními a dobovými fotografiemi. Cestu lze přehlédnout také na úvodní mapce.

Text doplňuje mnoho dokumentárních fotografií, a tak celek knihy působí jako pěkná publikace, která může oslovit čtenáře zajímající se o cestování, Latinskou Ameriku i historii 20. století.

Český text přeložil Jan Richter. České vydání vyšlo u nakladatelství Labyrint a Triton v edici Karawana.

Filmové zpracování

Na základě těchto deníků byl v roce 2004 natočen stejnojmenný koprodukční film režiséra Waltera Sallese a producenta Roberta Redforda. Titulní roli ztvárnil mexický herec Gael García Bernal.

Snímek inspirovaly Guevarovy deníky Notas de viaje a Granadova kniha Con el Che por America Latina. Film nabízí záměrně apolitický pohled a Guevaru připomíná jako budoucího revolucionáře spíše nepřímo.

Film získal Cenu BAFTA, François Chalais Award a Cenu ekumenické poroty na MFF v Cannes 2004.

Režisérem filmu je Walter Salles. Snímek trvá 128 minut a hrají v něm Gael García Bernal, Rodrigo de la Serna, Mercedes Morán, Jean Pierre Noher a Lucas Oro.

Pro koho jsou Motocyklové deníky vhodné

• pro čtenáře cestopisů o Latinské Americe,
• pro zájemce o mladého Ernesta Che Guevaru před kubánskou revolucí,
• pro čtenáře, kteří chtějí sledovat každodennost cestování bez turistického komfortu,
• pro zájemce o sociální poměry v Jižní Americe v 50. letech,
• pro čtenáře, kteří dávají přednost osobnímu vyprávění před politickým výkladem,
• pro ty, kteří chtějí porovnat literární obraz mladého Guevary s jeho pozdější historickou podobou.

Knihy o cestování mám ráda, hlavně ve stylu „beru bágl a jdu“, a tak jsem ráda, že se ke mně dostala i tato, okořeněná navíc tím, kdo ji napsal.

Pokud vás zajímá kubánská revoluce, tohle je vhodný kousek k přečtení. Poznáte v něm Che Guevaru z úplně jiné perspektivy.

Bez ohledu na to, co si kdo o Che myslí, se jedná o zajímavou knížku odkrývající Ernestův charakter, a pokud chcete trochu proniknout do Ernestova myšlení, určitě stojí za otevření. Jako bonus lze považovat i fakt, že se jedná o povedený cestopis.

Jak knihu číst

Motocyklové deníky lze číst několika způsoby. Jako jednoduchý cestopis představují příběh dvou mladých Argentinců, kteří se vydávají na dlouhou cestu, brzy přijdou o motocykl a pokračují improvizovanými způsoby.

Jako dokument zachycují chudobu venkova, život horníků, postavení malomocných, indiánské komunity a rozdíl mezi venkovem a městy.

Jako historický pramen osobního typu ukazují mladého člověka, který ještě není ikonou ani hotovým revolucionářem. Čtenář v nich může hledat počáteční dojmy a zkušenosti, které později ovlivnily jeho pohled na svět.

Jako literární text nabízejí střídání poetických obrazů, humoru, praktických starostí a volně řazených úvah. Deník se nesnaží vytvořit nepřetržitý sled hrdinských činů a právě díky tomu působí civilněji.

Motocyklové deníky by dnes nikdo nevydával, kdyby je nenapsal Che Guevara, na druhou stranu nelze tvrdit, že by se jednalo o naprosté plýtvání papírem jen proto, že jejich autorem byl člověk ne právě hodný následování.

Kniha může čtenáře zklamat, pokud od ní očekává více politiky, dramatičtější dobrodružství nebo podrobný výklad Guevarovy pozdější kariéry. Může však zaujmout tím, že ukazuje obyčejné cestování, které se v kontextu dalšího života jeho autora stává historicky významným.

tags: #americke #motocyklove #deniky