Zapalování ohně od jihu

Zapalování ohně od jihu je součástí obřadního zapalování slavnostního nebo slibového ohně, při němž jižní oheň představuje světlo síly. Při zapálení jižního ohně se pronáší formule: „Přicházím z jihu. Zapaluji Světlo Krásy, jehož zákony zní: Buď čistý, silný a vždy ochraňuj přírodu.“

V některých tradicích je však pořadí světových stran i význam jižního ohně odlišný. Při jednom ze způsobů zapalování slibového ohně je jižní oheň označen jako světlo síly a formule zní: „Zapaluji oheň síly: Konej vždy podle svého přesvědčení, chraň mladší a slabé, mlč, mluví-li starší a prokazuj mu úctu i jinak. Vždy dbej daného slova.“ Proto je nutné zachovat zvyklosti konkrétního oddílu nebo skupiny.

Význam jižního ohně

Slavnostní nebo také táborové ohně mají dávat především světlo, přílišný žár není nutný. Používají se při slavnostních událostech.

Slavnostní oheň je vlastně obřad. Neexistuje jediný a správný návod na to, jak má slavnostní oheň vypadat a co se může či nemůže dělat.

Různé skupiny táborníků, trampů, skautů aj. mají vlastní rituály připravené dle svých zvyklostí a obyčejů, které mají jedno společné. Užívají různě prezentovanou symboliku indiánských kmenů opěvující sílu (odvaha, skromnost, poslušnost), krásu (čistota, úcta k tělu, prostota), pravdu (čestnost, upřímnost, tolerance) a lásku (bratrství, obětavost, radost) vycházející z ohně skrze ducha, tělo, mysl a službu.

Nejběžnější je zapalování ohně ze čtyř stran (následování starých zvyklostí, které z indiánského prostředí přenesl E.T.Seton se symbolem tzv. Dakotského kříže větrů).

Jižní světlo v krátké formuli

Krátké znění formule pro jižní oheň je: „Zapaluji oheň síly jehož zákony zní: Buď odvážný, mlčenlivý a poslouchej.“

V jiné tradici se jižní strana spojuje se světlem krásy: „Přicházím z jihu Zapaluji Světlo Krásy, jehož zákony zní: Buď čistý, silný a vždy ochraňuj přírodu.“

Nejkratší znění zákonů zní: „Zapaluji oheň síly.“

U slavnostního zapalování je vhodné předem určit, která verze bude použita, aby se během obřadu nemíchaly různé systémy symboliky.

Jižní oheň jako světlo síly

Krátké znění: Zapaluji oheň síly jehož zákony zní: Buď odvážný, mlčenlivý a poslouchej.

Toto je světlo síly! Buď odvážný. Odvaha patří k nejvznešenějším vlastnostem. Mlč, dokud hovoří starší, a prokazuj jim úctu i jinak. Buď poslušný. Poslušnost je základní povinnost na cestě lesní moudrosti.

Toto je světlo síly. Vyzařují z něho tyto tři paprsky: Buď statečný. Odvaha patří k nejvznešenějším vlastnostem. Strach je u kořene každého zla. Neohroženost znamená sílu. Mlč, dokud hovoří starší, a prokazuj jim úctu i jinak. V době zkoušky je mlčení těžší než mluvení, ale nakonec bývá silnější. Buď poslušný. Poslušnost je základní povinnost na cestě lesní moudrosti. Poslušnost znamená sebeovládání a to je jádrem zákona.

Rozšířené znění světla síly

Toto je světlo síly! Buď odvážný. Odvaha patří k nejvznešenějším vlastnostem. Mlč, dokud hovoří starší, a prokazuj jim úctu i jinak. Buď poslušný. Poslušnost je základní povinnost na cestě lesní moudrosti.

Plné znění světla síly

Toto je světlo síly. Vyzařují z něho tyto tři paprsky:

1. Buď statečný. Odvaha patří k nejvznešenějším vlastnostem. Strach je u kořene každého zla. Neohroženost znamená sílu.

2. Mlč, dokud hovoří starší, a prokazuj jim úctu i jinak. V době zkoušky je mlčení těžší než mluvení, ale nakonec bývá silnější.

3. Buď poslušný. Poslušnost je základní povinnost na cestě lesní moudrosti. Poslušnost znamená sebeovládání a to je jádrem zákona.

Jižní oheň jako světlo krásy

V některých obřadních tradicích se jihu přiřazuje světlo krásy. Krátká formule potom zní: „Přicházím z jihu Zapaluji Světlo Krásy, jehož zákony zní: Buď čistý, silný a vždy ochraňuj přírodu.“

Rozšířené znění: Toto je světlo krásy! Buď čistý, ty sám i místo, kde žiješ. Rozuměj svému tělu a měj k němu úctu. Je chrámem ducha. Buď přítelem všech neškodných tvorů. Chraň stromy a květiny, obzvláště dávej pozor na oheň v lese i ve městě.

Toto je světlo krásy. Vyzařují z něho tyto tři paprsky: Buď čistý, ty sám i místo, kde žiješ. Není dokonalé krásy bez čistoty těla, duše a jednání. Tělo je posvátným chrámem ducha, uctívej proto své tělo. Čistota prospívá především tobě, pak lidem kolem tebe a ti, kdož zachovávají tento zákon, skutečně slouží své zemi. Buď silný. Rozuměj svému tělu a měj k němu úctu. Je to chrám ducha, a není-li zdravé, nemůže být silné ani krásné. Ochraňuj všechny neškodné tvory pro radost, kterou dává jejich krása. Chraň stromy, květiny a obzvlášť dávej pozor na oheň v lese i ve městě.

Plné znění světla krásy

1. Buď čistý ty sám i místo, kde žiješ. Není dokonalé krásy bez čistoty těla, duše i jednání. Tělo je posvátným chrámem ducha, uctívej proto své tělo. Čistota prospívá především tobě, pak lidem kolem tebe a ti, kdož zachovávají tento zákon, skutečně slouží své zemi.

2. Buď silný. Rozuměj svému tělu a měj k němu úctu. Je to chrám ducha, a není-li zdravé, nemůže být silné ani krásné.

3. Ochraňuj všechny neškodné tvory pro radost, kterou dává jejich krása. Chraň stromy a květiny a obzvlášť dávej pozor na oheň v lese i ve městě.

Pořadí světových stran při zapalování

Slibový oheň se zapaluje ze všech 4 stran. Někde se dělají zvláštní malé ohníčky ve vnějším kruhu, které se zapalují a bývají směrovány podle světových stran. A poslední pak zapálí malý ohníček i slibový oheň.

Při použití postranních ohňů se loučí zapalují nejdříve malé ohně v pořadí S, V, J, Z a teprve potom hlavní oheň.

V některých tradicích se začíná od severu, východu, jihu a západu, zatímco při indiánském zapalování ohně se zapaluje vždy od západu, neboť západní vítr přinášel životadárnou vláhu.

Panují spory o tom, ze které strany se má oheň zapalovat první. V našich krajích se většinou zapaluje od severu nebo od východu. Chceme-li však dodržet indiánskou tradici, oheň se zapaluje vždy od západu, neboť západní vítr přinášel životadárnou vláhu.

Příprava slavnostního ohně

Slavnostní zapálení si vyžaduje přípravu. Slavnostní oheň zapaluje ohnivec (člověk, který oheň připravil nebo člověk určený za zásluhy). Být ohnivcem je velká čest.

Ten, kdo oheň zapaluje a udržuje, je tímto úkolem poctěn, dostává ho jako člověk nejlepší, nejzasloužilejší. Většinou jsou tito lidé nazýváni ohnivci a nemusí být pro jeden oheň pouze jeden.

Oheň by měl být vždy donesen do kruhu. K zapálení se používá tzv. FAKULE (pochodně).

Fakule může mít různou podobu. Buď vyrobená z borové větve, na které se zhotoví zářezy a do nich se zapíchají třísky obalené v pryskyřici nebo se na ni namotává suchá tráva či drobné suché chrastí a namáčí v roztavené pryskyřici. Tuhnoucí pryskyřici můžeme ještě obalit v suchém jehličí a vytvarovat.

Fakule musí hořet tak dlouho, jak dlouho bude trvat zapalovací obřad a případná řeč k ohni.

Slavnostní ohně se nikdy nezapalují přímo sirkou, ale pomocí vyrobené louče. Na táboře se louč zapaluje v kuchyňských kamnech a přenáší se k táborovému kruhu.

Zapaluje se od zvláštního ohně, neměla by být zapálená přímo sirkami či zapalovačem.

Stavba ohniště a bezpečnost

Prvním předpokladem je dobré umístění. Ohniště umístíme na tvrdé cestě, v blízkosti potoka, ve starém lomu, vždy v bezpečné vzdálenosti od všeho hořlavého - lesa, pole s dozrávajícím obilím, stohu slámy apod.

Ideálně využíváme předem určená místa, využíváme starších ohnišť, pokud žádné není, volíme povolená místa.

Lesní zákon zakazuje v lese kouřit, rozdělávat nebo udržovat otevřené ohně a tábořit mimo vyhrazená místa a rozdělávat nebo udržovat otevřené ohně do vzdálenosti 50 m od okraje lesa.

Oheň nerozděláváme na nevhodných místech či při nevhodných podmínkách (na kořenech, pod převislými větvemi, na jehličnatém podkladu, hrabance, suché trávě, poli dozrávajícího obilím, loukách se sušícím se senem, za sucha a větrného počasí (rychlé šíření), v blízkosti stanů nebo jiných hořlavých materiálů.

Dno ohniště by mělo být nehořlavé (hlína, kameny). Nejlépe vykopat díru a drny přesunout a obrátit (pro pozdější vrácení, je vhodné je i trochu polít vodou).

Ohniště má být obestavěno kameny - zabraňuje rozšíření ohně (vzplanutí okolní trávy).

Nepoužívej kamenů z potoka - ty žárem praskají a mohou někoho i tebe zranit.

V blízkosti slavnostního ohně se rozdělává malý, pomocný oheň. Ten se zapaluje ještě před tím, než začne slavnost sama. Slouží ke spálení štěpin odsekaných při stavbě slavnostního ohně, potom k zapálení fakulí na podpal slavnostního ohně.

Tvar slavnostního ohně

Mezi slavnostní ohně patří: pagoda, hranice a pyramida.

Pagoda

Nejpoužívanější slavnostní oheň. Setrojujeme ji tak, že základnu postupně zužujeme. Klády ze kterých oheň stavíme opatříme záseky, aby další patra nesjížděly. Vrch se vetšinou celý zakrývá malými polínky. Vyplňuje se klestím a aby déle hořela i menšími polínky.

Pagoda je nejpoužívanějším slavnostním táborovým ohněm. Je to složitější ohniště, které vyžaduje hodně dřeva a pracné je i řezání paliva.

Stavba má tvar čtyřbokého nebo šestibokého jehlanu, různě vysokého. Rychle se rozhoří. Má být orientován dle světových stran.

Hranice

Hranice se narozdíl od pagody nezužuje. Má stále stejné rozměry. Opět se vyplňuje se klestím a aby déle hořela i menšími polínky. Dává hodně žáru a celkem dlouho hoří.

Skládá se ze stejně dlouhých polen (nebo štípaných polen) do tvaru krychle nebo hranolu. Hranice má nahoře i dole stejné rozměry. Podobá se pagodě, ale stavba je však jednodušší, protože nemusíme přiřezávat, vybírat a skládat polínka podle tloušťky.

Pyramida

Pyramida se tvoří tak, že doprostřed zatlučeme opěrný kůl a ostatní polena postupně opíráme o něj.

Polena (někdy půlená) tvořící pyramidu, opíráme o středový zaražený kůl a skládáme do tvaru kužele. Obdobným způsobem i přikládáme.

Dobře osvětluje okolní prostranství vhodný ke zpěvu, scénkám u táborového ohně atd. Pyramida dává vysoký jasný plamen, který osvětlí celý prostor kolem táboráku.

Pravidla během obřadu

Kolem slavnostního ohně budujeme vždy dva kruhy: první z větších kamenů obklopuje oheň, brání jeho šíření druhý z kamenů menších je stezkou pro toho, kdo bude oheň udržovat.

První kruh je vlastní ohniště, do druhého většího kruhu smí vcházet pouze ohnivec nebo osoba jím pověřená, která do ohně přikládá či ho vhodně prohrabuje.

Do kruhu kolem ohně nikdo nesmí během táborového ohně vstupovat. Je to posvátné území se svým strážcem - ohnivcem.

Výjimku tvoří pouze ti, kteří byli do kruhu pozváni - hosté, orlí skauti, slibující skauti při slibovém ohni apod.

Do kruhů se smí vstupovat pouze tehdy, jsou-li otevřené. Pokud jsou uzavřené, může do nich vstupovat pouze OHNIVEC (strážce ohně), a to tak, že vnější kruh otevře odsunutím jednoho z kamenů.

Topí se vždy čistým a dobrým dřevem a jeho zásoba je stranou ohně vždy pečlivě urovnaná. Je nevychovanost běhat od ohně do lesa pro dřevo.

Dřevo na přítop má být již předem připraveno, není vhodné pro něj chodit do lesa, když oheň již plane.

Kolem ohně se sedí buď na zemi na přikrývkách a pláštěnkách (indiánský způsob) nebo na křeslech a lavicích z přírodního materiálu (vlastnoruční výrobky zajišťují rozmanitý vzhled).

Oheň se nesmí rozfoukávat, pokud na poprvé nechytl raději zapalte druhou fakuli.

Je naprostou nevychovaností otáčet k ohni záda, aby nás oheň zahřál (raději volte přikrývku na záda), cokoliv do ohně strkat, cokoliv do ohně házet.

Vrcholem nevychovanosti je pálení odpadků, odhazovaní nedopalků a opékání špekáčků na něm.

Urážkou ohně, oddílu, i tábora je do ohně plivat nebo dokonce močit do hasnoucích oharků.

Na slavnostním ohni se nepřipravuje žádné jídlo a nic se u něj nesuší.

Do slavnostního ohně nepatří nic mimo suchého dřeva nebo, pokud je třeba, přírodních materiálů ke spojování - například u „Ohně čtyř světových stran“ konopný provaz k svázání tyčí.

Do ohně výslovně nepatří: papír, líh, benzín, igelit, …

Táborový kruh a péče o oheň

Kruh kolem táborového ohně nazýváme táborovým kruhem. Na táboře ho budujeme někde stranou, kde se příliš nechodí, kde je tiché místo a závětří.

Kolem ohniště jsou rozestavěna křesla a lavice. Pro vůdce a jeho zástupce jsou postavena samostatná křesla.

V táborovém kruhu se udržuje pořádek jako doma v pokoji pro hosty. Ani během dne tu nepořádáme žádný program, pouze vážné rozhovory, besedy s hosty a návštěvami.

Popel z ohniště vždy odstraňujeme a celé ohniště i s okolím se hned ráno po ohni pečlivě uklízí.

Slavnostní oheň se NIKDY nehasí vodu nýbrž se nechá v klidu vyhasnout. Druhý den, jakmile popel vychladne, ihned ho odstraňíme, ohniště vymeteme a je hezkým zvykem položit do vyčištěného ohniště zelenou smrkovou snítku, jako znamení toho, že je připraveno pro další použití.

Nechá se dohořet - nehasí se (kontrolují ho noční hlídky), ohni se neotáčíme zády, neleháme si u něj, bezdůvodně od něj neodcházíme, druhý den se ohniště uvede do stavu na další použití, na slavnostním ohni se nepřipravuje žádné jídlo a nic se u něj nesuší.

Bezpečné ukončení ohně

Před odchodem vzorně ukliď! Nikdo nesmí poznat, že tu bylo ohniště - z vychladlého ohniště vyber popel, dolík zalij vodou, zasyp částí zeminy, zakryj drny a znovu zalij vodou. Tráva po tom poroste dál.

Kameny z okraje ohniště polož odkud jsi je vzal a očouzenou stranou dolů.

Při odchodu dobře uhasit a zahladit ohniště (nejlépe aby nikdo vůbec nepoznal, že tam nějaké bylo).

Místo opouštíme vždy čisté a upravené! Na ohni nepálit odpadky - vždy odnést zpět do civilizace!!

Další světla obřadu

Pro úplnost se při zapalování ze čtyř stran používají také formule pro sever, východ a západ.

1. oheň umístěný na sever - světlo pravdy „Zapaluji oheň pravdy : Buď odvážný a vytrvalý, neváhej přemýšlet o vlastních omylech a chybách. Celé lidské poznání je plodem odvahy a úsilí.“

2. oheň umístěný na východ - světlo lásky „Zapaluji oheň lásky : Pracuj s chutí a zápalem, raduj se z tvořivého činu, práce pro celek je ctí a spojuje národy celého světa.“

4. oheň umístěný na západ - světlo krásy „Zapaluji oheň krásy : Buď čistý, rozuměj svému tělu a pečuj o ně, neboť ztělesňuje tvoji mysl. Pečuj o živou i neživou přírodu a střež oheň v lese i na sídlišti.“

„Zapaluji oheň velké rady, v jejich kruhu se utuží naše vztahy a přátelství, z jehož jiskry zapálí plamen v našich srdcích.“

tags: #zapalovani #ohne #od #jihu