1. závod československého cyklokrosu: od Erlebachova cross-country k světovým šampionům

První oficiální cyklokrosový závod na území Československa se uskutečnil v dubnu 1922 v Praze pod názvem Erlebachův cross-country a vyhrál jej František Kundert. První oficiální mistrovství Československa v cyklokrosu se konalo 15. června 1952 v Jihlavě, kde zvítězil silničář Vlastimil Růžička.

Československý cyklokros se během desetiletí proměnil z vytrvalostní jízdy krajinou v moderní závodní disciplínu a postupně vychoval mistry republiky, mistry světa i výrazné trenérské osobnosti, mezi nimi Karla Boušku, Jaroslava Antoše, Vojtěcha Červínka, Miloše Fišeru, Radomíra Šimůnka, Karla Camrdu, Ondřeje Glajzu, Petra Dlaska a Zdeňka Štybara.

První cyklokrosový závod v českých zemích

Cyklokros v českých zemích se objevil již po první světové válce. V dubnu roku 1922 se v Praze uskutečnil první oficiální cyklokrosový závod na našem území, pod názvem Erlebachův cross-country, pořádala ho Česká unie velocipedistů a zpětně je vydáván za jakési neoficiální mistrovství republiky.

Tehdy zvítězil František Kundert. Tehdejší cyklokros měl podobu jízdy krajinou, první závod startoval v Košířích a končil v Šárce. Trať tehdy měřila 34 km.

Jezdilo se na plombovaných kolech, galusky si byl nucen každý měnit sám a premiéru absolvovalo 25 odvážlivců.

První mistrovství Československa v roce 1952

První oficiální Mistrovství Československa v cyklokrosu se uskutečnilo 15. června 1952 v Jihlavě. Konalo se v Březinových sadech a mělo podobu časovky.

Startovalo se ve 20sekundových intervalech, okruh měřil 6,2 km a bylo nutno ho zdolat čtyřikrát. Ze 49 účastníků jich dokončilo závod 39, ostatní po defektu vzdali.

Vyhrál silničář Vlastimil Růžička, který ve své kariéře vyhrál dvanáct etap Závodu míru, kde navíc jednou skončil druhý a jednou třetí v celkové klasifikaci.

Po něm dvakrát triumfoval Jan Veselý. Jan byl přírodní talent, ve škole vyhrával všechny běhy, výborně hrál fotbal.

Jan Veselý a počátky cyklokrosové popularity

O osudu jeho životní dráhy rozhodl pan Vlček z Prahy, majitel pekařství a cukrářství. Ten vzal mladíka k sobě.

Honza vstával ve dvě v noci, od šesti do půl třetí rozvážel pečivo a cukrovinky po Praze, pak zase pomáhal v pekárně. Na pekařském kole v pumpkách a sáčku, s nůší na zádech (ta byla podmínkou) vyhrál v šestnácti první velký závod a vzápětí se přihlásil do Českého klubu malostranských cyklistů.

Trénoval a závodil tehdy, když mu někdo půjčil kolo. během své kariéry se stal vítězem Závodu míru 1949, dokázal vyhrát 16 etap Závodu míru, je to 26násobný mistr republiky na silnici, dráze i v cyklokrosu.

Když cyklisté vyhlašovali nejlepší desítku českých závodníků 20. století, mezi nimi nechyběl ani tento legendární závodník.

Karel Bouška a Jaroslav Antoš

Nadvládu nad českým terénem potom převzal Karel Bouška, který je mistr sportu a desetinásobný mistr Československa v cyklistice, z toho pět titulů získal v cyklokrosu.

Ještě více titulů má ve své sbírce Jaroslav Antoš, který na nejvyšší stupeň vystoupil šestkrát.

Oba závodníci představovali významnou etapu vývoje domácího cyklokrosu, kdy se z původně okrajové vytrvalostní disciplíny stávala pravidelná součást vrcholové cyklistiky.

Éra Vojtěcha Červínka a Miloše Fišery

Po nich již přišli na scénu cyklokrosaři, kteří krom domácích titulů dokázali vybojovat medaile i na světových šampionátech.

Pětkrát vyhrál domácí zlato Vojtěch Červínek, který se v současné době angažuje i jako úspěšný trenér, který je výrazně podepsán mimo jiné pod úspěchy nejlepšího českého jezdce současnosti Zdeňka Štybara.

Také deset roků trénoval cyklokrosovou reprezentaci a to v dobách, kdy tituly mistrů světa postupně přiváželi Fišera, Šimůnek, Camrda, Glajza.

Nyní je úspěšným podnikatelem ve stavebnictví a sport je jen koníček. Zdeňka Štybara nebo předtím také Petra Dlaska koučuje ve svém volném čase.

Ve své kariéře byl jeho největším úspěchem bronz mezi amatéry v Hannoveru v roce 1977.

Stejný počet domácích triumfů jako Vojtěch Červínek má na svém kontě i Miloš Fišera.

Miloš Fišera: první český průlom na světové scéně

Miloš Fišera se z českých jezdců dokázal na mezinárodní scéně prosadit jako první.

V Praze na okruhu Na Višňovce v roce 1972 jej mezi amatéry dokázal porazit pouze Belgičan Norbert de Deckere, ale stříbro už bylo jeho.

Ještě jasněji se do historie zapsal dvěma amatérskými zlaty v letech 1981 ve španělské Tolose a o rok později v Lanarvilly ve Francii.

V letech 1981-82 byl vyhlášen jako nejlepší československý cyklista. Kolo pověsil na hřebík až ve čtyřiceti, tedy v roce 1990.

Stihl i dráhu reprezentačního trenéra v letech 1991-1993. Pod jeho taktovkou vyhrál Šimůnek profesionálního mistra světa, Lukeš byl juniorským mistrem světa a Pospíšil získal stříbro.

Jeho synovcem je Radomír Šimůnek.

Radomír Šimůnek: vítěz ve všech kategoriích

První zlato pro české barvy však má na svém kontě právě zmiňovaný Radomír Šimůnek, přemožitele nenašel v závodě juniorů v roce 1980 ve švýcarském Wetzikonu.

Právě on je jasně nejúspěšnějším českým cyklokrosařem historie. Na domácích okruzích vybojoval celkem jedenáct medailí a se sedmi zlatými vévodí historickým tabulkám.

Další úspěch, ještě výraznější, přidal na světových šampionátech. Amatérským mistrem světa se stal v roce 1983 v Birminghamu, o rok později v nizozemském Ossu své zlato obhájil a když v roce 1991 v nizozemském Gietenu vyhrál i mezi profesionály, tak se stal prvním cyklokrosařem světa, který dokázal zvítězit ve všech kategoriích.

A vyrovnat se mu dokázal až letos Lars Boom z Nizozemí, navíc byl Šimůnek ještě dvakrát vícemistrem světa mezi amatéry.

Camrda, Glajza a další světové medaile

Čeští a slovenští krosaři se dlouho prosazovali především mezi juniory a v amatérském pelotonu.

Po Fišerovi a Šimůnkovi dokázali vystoupit na nejvyšší stupe v závodech amatérů Karel Camrda (1988 v Hägendorfu) a o rok později Ondřej Glajza. (Pontchateau).

Medaile z MS mají i Miroslav Kvasnička, František Klouček, Petr Klouček či Roman Kreuziger.

Juniorské mistrovské tituly a medaile

Juniorskými mistry světa se stali krom Šimůnka a Glajzy také Ondřej Lukeš, Kamil Ausbuher, Zdeněk Mlynář, Martin Bína, do české medailové sbírky přispěli i Jiří Pospíšil, Vojtech Bachleda, Jaromír Friede, Roman Kreuziger mladší, Radovan Fořt, Peter Hric, Robert Koberna, Tomáš Port, Daniel Rech, Jan Faltýnek, David Kášek, Jan Kunta, Radomír Šimůnek mladší, Jiří Polnický a naposledy v letošním roce Lubomír Petruš.

Juniorské úspěchy vytvořily důležitý základ pro další vývoj československého cyklokrosu, protože řada závodníků se později prosadila také mezi dospělými.

Petr Dlask a první velký úspěch v elitní kategorii

Na Šimůnka staršího a Camrdu dokázal medailově navázat mezi jezdci elite až při prvním světovém šampionátu v Táboře Petr Dlask, když podlehl pouze Erwinu Verveckenovi z Belgie.

Krom toho má bronz z roku 1998 z dánského Middelfartu ze závodu jezdců do 23 let.

Na domácích okruzích si tento závodník vede také skvěle, v historickém pořadí je druhý, když dokázal vybojovat šest titulů mistra České republiky, navíc přidal ještě jedno stříbro.

Zdeněk Štybar a moderní český cyklokros

Současnou jedničkou je však bezesporu Zdeněk Štybar.

Dvaadvacetiletý jezdec hájící barvy belgické stáje Fidea se již v sedmi letech stal světovým šampiónem, když vyhrál zlato na MS v bikrosu.

V letech 2002 a 2003 skončil třetí na MS mezi juniory. Na první titul dosáhl mezi jezdci do 23 let v rove 2005 ve St. Wendelu v Německu a o rok později si triumf zopakoval v nizozemském Zeddamu.

Letos po sedmi letech získal medaili pro Českou republiku i v nejprestižnější kategorii elite, když v italském Trevisu nestačil jen na Booma.

Krom toho má ve své sbírce ještě jedno stříbro a jeden bronz z ME jezdců do 23 let a domácí tituly z let 2005 a 2008.

Radomír Šimůnek mladší

Spolu s ním nejvíce reprezentační kouč Petr Klouček, ale i celá cyklistická veřejnost, před šampionátem v roce 2010 v Táboře vkládá naděje do pokračovatele dynastie Šimůnků, Radomíra mladšího.

Ten v Táboře při mistrovství světa již jednou na stupních vítězů stál, v roce 2001 skončil mezi juniory druhý, když lepší byl pouze Martin Bína.

Na domácích tratích po čtyřech bronzech letos získal stříbro a v roce 2005 ve St. Wendelu byl druhý za Štybarem mezi jezdci do 23 let.

Cyklokros jako společenský fenomén

Právě jeho zásluhou se dostal cyklokros v tehdejším Československu na vrchol popularity.

„Strašně moc pro cyklokros udělala televize, respektive Robert Bakalář. On cyklistiku miloval. Pamatuji si, že jednou letěl na Světový pohár do Říma. Já tam byl jako trenér sám s mechanikem. Bahna na okruhu bylo po kolena. Tak jsem ho požádal, jestli půjde se mnou do depa čistit kola, protože umývat stroje pro čtyři kluky během závodu bychom nezvládli. Robert vážně šel. A následně po závodě, jak byl od bláta, zamířil do letadla,“ vzpomíná na výjimečnou osobnost televizního komentátora.

„Když šel závod živě v televizi, dokázal Robert lidi strhnout. A také je třeba vidět, že tehdy nic moc na výběr v programu nebylo. Nedělní čas po obědě byl skoro v každé domácnosti spojený s cyklokrosem.“

A když se přidaly úspěchy, bylo o pozornost postaráno. „Hodně velkou roli hrál i fakt, že veřejnost kluky milovala pro jejich vítězství. Nikdo jim nic nezáviděl, protože všichni věděli, jak moc musí dřít, aby v cyklokrosu byli úspěšní,“ přemítá Čestmír Kalaš.

Čestmír Kalaš a táborská cyklokrosová škola

Sám s cyklistikou začal už jako dítě na základní škole. Tehdy mu ji chtěli zakázat. „Že prý mám investovat energii do něčeho, čím se budu živit,“ směje se Kalaš.

Cyklistika ho živila takřka celý život. Nejprve v roli trenéra a šéfa oddílu v Táboře, později byl trenérem reprezentace, hlavním pořadatelem mistrovství světa v Táboře, a nakonec pro cyklisty vyráběl oblečení.

Podnikatelské začátky v devadesátkách byly ale drsné. Stejně jako kdysi ty cyklokrosové…

Výjezdy do zahraničí za totality

„Pro nás bylo zásadní, že jsme mohli jezdit do ciziny a kluci mohli bojovat v kvalitní konkurenci. Ale je fakt, že zpočátku jsem se modlil, aby někdo nezdrhnul. To by byl strašný průšvih. Nikdy jsem ale klukům nebral pasy. Byli jsme dobrá parta a já věděl jsem, že většina kluků má v Česku rodinu,“ popisuje dobu tuhé totality.

S táborským oddílem se Kalaš dostal do pozice reprezentačního „B“ týmu.

„Většinou jsem sehnal pozvání na závody od spřáteleného dělnického klubu, nejčastěji v Linci. Na to pochopitelně soudruzi v Československu slyšeli a pravidelně nás pouštěli ven. A také jsme měli kliku, že nás podporovalo tehdejší svazové vedení,“ říká Kalaš, který na jaře oslaví jednaosmdesáté narozeniny.

Všichni cyklokrosoví závoďáci dřeli jako blázni, aby se dostali mezi elitu a mohli vycestovat v rámci cyklokrosového týmu z Tábora či reprezentace do západní Evropy.

Vždyť cyklokros se tehdy jezdil v Rakousku, Německu, Francii, Švýcarsku, Lucembursku, Belgii, Nizozemsku, Španělsku či Itálii.

Materiál, náklady a závodní podmínky

„Byla to nejschůdnější cesta, jak vycestovat. V rámci táborského oddílu jsme přitom neměli žádné velkého výhody, protože jsme nebyli vrcholové středisko sportu. Nedostávali jsme materiál. Všechno jsme si kupovali.

Když někdo ulomil přehazovačku, musel si novou koupit za svoje. Ale startovné či prize money bylo hodně zajímavé. Třeba v Římě se jelo o tisíc marek,“ vzpomíná Čestmír Kalaš.

Však také při bitvách ve Věčném městě burcoval největší hvězdy národního týmu, aby pořádně makaly.

„V Římě byl široký start a úvodní koridor, ale pak přišla ostrá zatáčka doprava. Vědělo se, že Karel Camrda nemá nejlepší starty. Tak jsem za ním šel a hučel do něj, že musí zavřít oči, dřít jako ďas a prostě do té zatáčky najet co nejlépe, aby neztratil šanci na výhru.“

Galusky jako vzácný závodní materiál

Jindy zase při výpravě za hranice kompletní výprava nabalila galusky.

„Tehdejší Barumky představovaly špičku v celém světě a venku nebyly k dostání. Mohli jsme vést jen omezené množství. Ale stávalo se, že každý z kluků jich měl výrazně více a venku je zpeněžil.

Jednou nás vyhmátnul rakouský celník. Tak jsme ho přemluvili, že jde o různé typy na různé povrchy, když se mění počasí. Museli jsme složit kauci a při návratu bylo její vrácení podmíněné stejným počtem galusek.

Jenže v Německu nám závoďáci ostatních týmů galusky rozebrali hned po příjezdu,“ směje se Kalaš.

„Musel jsem jít za tamním šéfem klubu, který zavolal na patřičná místa, že se jednalo o politickou výpomoc v rámci sportu. Při návratu na mě pak celník řval, že příště mě sebere a strávím život v Linci v base.

Tak jsem pak hodně dlouho přes rakouské hranice jezdil zásadně v čepici, abych se maskoval a moje holá hlava mě neprozradila.“

Československý cyklokros ve světě

Velkou výhodou bylo, že cyklokros se stal společenským fenoménem. A tehdejší hvězdy sportu milovali i celníci.

Tudíž když se reprezentace, ať už elitní výběr, nebo táborské béčko jezdící rovněž v dresech národního týmu, vracelo ze závodů, nikdy její členové neměli na československých hranicích problémy.

„V Německu kousek od Augsburgu byl velkoobchod, kde nám nechávali cyklistické komponenty za velice výhodné ceny. Takže občas si kluci koupili dvě přehazovačky pro sebe a další dvě na kšeft domů, čímž pokryli náklady na vlastní cyklistické potřeby.

Z většiny závodníků se později stali velice úspěšní obchodníci,“ usmívá se Kalaš.

Každopádně československý cyklokros měl ve světě zvuk. Světové zlato poprvé získal Miloš Fišera v roce 1981, později k němu v 80. letech přibyli Šimůnek, Camrda či Glajza.

„Miloš Fišera měl jako mistr světa velkou autoritu. Když jsme s ním někam přijeli, měli jsme většinou od organizátorů ubytování i stravu zadarmo. Všude si vážili toho, že je československý cyklokros součástí jejich závodu.

Tedy kromě Nizozemska, tam na nás šetřili a museli jsme všechno platit,“ vybavuje si Kalaš.

„Ale třeba ve španělském Bilbau jsme zase měli tak skvělé vztahy, že nám uhradili pobyt a jídlo nejen při závodech, následně nás nechali ještě další týden třeba trénovat, tudíž jsme měli postaráno o kvalitní přípravu.

Věděli totiž, že máme sice holý zadek, ale současně jsme cyklokros dělali srdcem.“

Významná jména domácích závodů

Historie československého cyklokrosu se neomezovala pouze na absolutní světové šampiony. Důležitou roli sehrály také regionální oddíly, trenéři a závodníci, kteří vytvářeli zázemí pro další generace.

Václav Pěgřimoč byl vůbec první závodník oddílu cyklistiky TJ Důl Čs. pionýr Petřvald v roce 1958.

Před startem prvního závodu pořádaného přímo v Petřvaldě se psal rok 1958.

Vyhlášení výsledků cyklokrosového závodu v Petřvaldě v roce 1960 zachytilo petřvaldského Václava Pěgřimoče na druhém místě, když na snímku gratuluje vítězi Antonínu Valkovi z Dolní Suché.

V tomtéž roce se Dolní Suchá stala součástí Havířova (stejně jako Prostřední Suchá).

Členové oddílu v roce 1961 s předsedou Františkem Piščkem položili základ další etapě rozvoje místní cyklistiky.

Bořivoj Mrázek závodil jako starší dorostenec v roce 1963 a ve stejném roce se v závodě družstev starších dorostenců stali přeborníky kraje J. Staněk, B. Mrázek a A. Balon.

Petřvald a Československý pohár

Rok 1965 zastihl závodníky oddílu při přípravě před prvomájovým průvodem.

Milan Nezhoda se stal vítězem 1. ročníku Československého poháru v cyklokrosu v kategorii starších dorostenců v roce 1966.

Nezhoda k tomu přidal i bronz z Mistrovství ČSSR v cyklokrosu téže kategorie v Rokycanech.

V roce 1966 působila v oddíle družstva mladších i starších dorostenců, mezi jejichž členy patřili J. Balon, P. Mrázek, S. Matas, M. Koláček, L. Prokš, L. Feňo, M. Nezhoda, A. Jedlička a J. Muška.

V témže roce startovalo na Mistrovství ČSSR v Petřvaldě na Březinách také družstvo Francie.

Petřvaldské družstvo mužů se v roce 1967 připravovalo na závod Ostrava-Těšín-Ostrava; tvořili je M. Lach, B. Mrázek a J. Duda.

Závodníci a trenéři dalších desetiletí

Josef Muška absolvoval etapu na závodě Česko-polská družba v roce 1973.

Rostislav Veteška se v roce 1975 stal mistrem ČSSR v kategorii mladších dorostenců a v roce 1973 byl mistrem Československa mezi žáky.

V roce 1975 se Rostislav Veteška stal mistrem ČSSR mladšího dorostu; na snímku je s trenérem Karlem Kempným.

Břetislav Ševčík a Josef Muška byli zachyceni v roce 1975, zatímco Milan Nezhoda byl v roce 1969 fotografován s trenérem Zdeňkem Bochenským.

V roce 1971 se uskutečnil vůbec první ročník závodu Karviná-Wodzislaw-Karviná. Vpravo je vítěz Stanislaw Gazda z Polska, vedle něj druhý v cíli český závodník Josef Muška.

V roce 1972 byl juniorským reprezentantem Zbyněk Kozák a dorosteneckým reprezentantem Břetislav Ševčík.

Juniorský reprezentant ČSSR Jiří Janečko byl v roce 1987 zachycen po vítězství v závodě O putovní hornický kahan.

Jiří Prudel absolvoval trasu závodu v Krnově v roce 1981 a skončil devátý.

František Pišček patřil mezi zakládající členy oddílu cyklistiky TJ Důl Československý pionýr Petřvald.

Josef Muška závodil na trase krajského přeboru v cyklokrosu v Lošticích v roce 1975.

Rostislav Veteška závodil v roce 1983 v dresu ŽD Bohumín na závodě Česko-polské družby.

Jan Mičko vystoupil na nejvyšší stupeň v Karviné v roce 1986 a Martin Nezhoda se stal vítězem krajského přeboru starších dorostenců v Lošticích.

Marie Doležalová byla mistryní republiky v kategorii žákyň v roce 1976 a jako juniorská reprezentantka odjela i na juniorské MS v San Marinu.

V roce 1987 vyhrála závod Družba žen Angela Ranft z Německa; šlo o populární Gracii Orlová, která se v prvních letech jezdila jako Družba žen.

Po vzniku samostatného CK Petřvald v roce 1994 pokračovala tradice místního cyklokrosu dalšími generacemi závodníků.

Nejúspěšnější závodník v historii CK Feso Lukáš Pavlech reprezentoval na juniorském Giro d'Italia v roce 1997.

Lukáš Pavlech se později objevil také na Závodu míru 2002, kde byl zachycen před startem etapy v Poznani.

Ondřej Fierla zvítězil v roce 2009 v závodě O pohár starosty Orlové a v roce 2007 skončil celkově druhý v Českém poháru žáků v Brně.

V roce 2008 odstartovala v Petřvaldě kategorie mužů v závodě O cenu města Petřvald.

Historie tak zachycuje nejen vítěze mistrovství republiky a světových šampionátů, ale také kluby, trenéry, mládežnická družstva a regionální závody, bez nichž by se československý cyklokros nemohl dlouhodobě rozvíjet.

tags: #1 #zavod #ceskoslovenskeho #cyklokrosu