Počet titulů v motokrosu: mistři světa, rekordy a význam historického srovnání

Počet titulů v motokrosu je jedním z hlavních měřítek úspěchu, ale jeho správné hodnocení vyžaduje zohlednit období, počet závodů, jednotlivé kubatury i význam konkrétní třídy. Joel Robert získal šest titulů mistra světa a padesát vítězných GP, zatímco Jeffrey Herlings má na svém kontě sto sedm vítězství v GP.

V současnosti se FIM mistrovství světa koná s dvaceti závody v jedné sezóně, kdežto v době, kdy světovému motokrosu kraloval Joel Robert, se závodilo v osmidílném seriálu. Počet titulů proto nelze posuzovat izolovaně bez znalosti historického kontextu.

Co znamená počet titulů v motokrosu

Nikdy není spravedlivé hodnotit sportovce z let před padesáti, či více lety s těmi současnými a motokros v tom není výjimkou. V době, kdy světovému motokrosu kraloval Joel Robert, jenž nakonec získal šest titulů mistra světa a padesát vítězných GP, se závodilo v osmidílném seriálu.

Nyní se FIM mistrovství světa koná s dvaceti závody v jedné sezóně. Stefan Everts si připsal svých sto jedno vítězství v GP, když odjeli cca dvanáct GP v sezóně, kdy také v několika málo letech závodili v jednom víkendu, na jedné trati tři různé objemové kategorie.

Teď zde máme jen MXGP a MX2. Během éry Davea Thorpea byla třída 500 ccm vrcholem sportu, zatímco v jiných dobách byla třída 500 ccm méně působivá než třída 250 ccm.

Nejúspěšnější jezdci podle vítězství v Grand Prix

Počet vítězství v Grand Prix není totožný s počtem titulů mistra světa, přesto pomáhá ukázat dlouhodobou výkonnost jednotlivých jezdců. Níže je seznam nejúspěšnějších jezdců všech dob podle vítězných jízd.

Febvre s jedenadvaceti vítězstvími v GP má velkou šanci překonat takové, jako jsou Thorpe, Harry Everts, Alex Puzar, Sten Lundin a Rolf Tibblin. Těsně před touto skupinou je s dvaceti třemi vítězstvími Clement Desalle.

Jeff Smith jich má na svém kontě dvacet pět a Alessio Chiodi dvacet šest. Věřme, že Jeffrey Herlings zvýší svůj počet vyhraných GP, kterých má momentálně na svém kontě sto sedm.

Počet vítězství aktivních jezdců

Mezi současnými nebo nedávno aktivními jezdci má nejvyšší počet vítězství Jeffrey Herlings. Za ním následují Tim Gajser, Jago Geerts a Romain Febvre.

Proč nejsou všechny světové tituly stejně srovnatelné

V 70. letech 20. století třída 250 pravděpodobně začínala jako první třída s Thorstenem Hallmanem a Joëlem Robertem, ale třída 500 ccm se jmény jako De Coster a Mikkola převzala větší prestiž. Stejně jako na začátku 90. let, kdy třída 250 převzala privilegium od třídy 500 ccm.

Dave Thorpe a Joel Smets nebrali tyto statistiky příliš vážně, pokud jde o to, kdo si zaslouží být na kterém místě na seznamu. Každopádně níže je seznam všech velikánů a legend našeho sportu.

Historické legendy a jejich úspěchy

Joel Robert získal šest titulů mistra světa a padesát vítězných GP. Stefan Everts si připsal sto jedno vítězství v GP, Antonio Cairoli devadesát čtyři a Joel Smets padesát sedm.

Mezi výrazné osobnosti historie patří také Eric Geboers, Mickael Pichon, Thorsten Hallman, Roger De Coster, Heikki Mikkola, Gaston Rahier, Georges Jobe, Andre Malherbe, Paul Friedrichs, Dave Strijbos a Alessio Chiodi.

Význam druhých míst v mistrovství světa

Počet titulů sice představuje nejvyšší sportovní měřítko, ale také opakované druhé místo dokládá dlouhodobou příslušnost ke světové špičce. Když někdo skončil druhý, tak většinou celý rok bojoval o titul a když někdo skončil druhý vícekrát, tak je to skoro takový malý mistr světa.

Do první kategorie bych zařadil čtyři legendy. Tito jezdci skončili čtyřikrát druzí, což potvrzuje jejich dlouhověkost a schopnost udržet se mnoho let mezi nejlepšími.

Pekka Vehkonen

Jediný Pekka Vehkonen totiž skončil v letech 1987 až 1990 čtyřikrát po sobě v MS pokaždé druhý. To se nikdy nikomu jinému nepodařilo.

Pekka už měl titul ze 125tek na Cagivě z roku 1985. Cagiva ale toužila po titulu i ve třídě 250cc a v roce 1987 nasadila s plnou polní silný tovární tým do 250cc, kam právě ze 125tek Pekka přešel.

Už v prvním roce Pekka jen s přispěním velké smůly titul nezískal. Sám velký Eric Geboers, který ten titul v roce 1987 na Hondě získal, v jednom rozhovoru uvedl, že Honda i on sám zisk titulu ve 250cc ze začátku podcenili a kdyby v průběhu roku Pekka několikrát nevypadl na banální technickou závadu, titul by měl Vehkonen na Cagivě a ne Geboers na Hondě.

Hned v dalším roce bojoval Pekka o titul s nově příchozím do třídy 250cc Johnem Van den Berkem, který jel v roce 1988 asi ve své životní formě a titul ukořistil právě Johny. Paradoxem je, že v dalších dvou letech už Van den Berk skončil vždy za Pekkou.

Kurt Nicoll

Druhou legendou není nikdo jiný než nestárnoucí a pořád na vysoké úrovni jezdící Brit Kurt Nicoll. Tento neuvěřitelně dlouhověký jezdec skončil poprvé druhý v královské třídě 500cc už v roce 1987 a druhé místo obhajoval s přestávkami pro zranění až do roku 1992.

Potom přešel do třídy 250cc a i tak se až do roku cca 1998 pořád držel ve světové špičce. Minimálně ve dvou případech měl našlápnuto na titul, ale bohužel vždy mu vystavilo stopku nepříjemné zranění, když vedl celý šampionát.

Marnicq Bervoets

Třetí legendou je Belgičan Marnicq Bervoets, který měl tu smůlu, že byl vrstevníkem Stefana Evertse. Proslavil se hlavně na Suzuki Johnson, později Winfield, se startovním číslem 2.

Nezapomenutelný byl rok 1996 a 1997, kdy celou sezónu sváděl boj o titul se Stefanem. V těchto letech jezdila vůbec velmi silná generace jezdců v čele s Evertsem, Bervoetsem, Bierem, Demariou, Vohlandem, Bolleyem, Albertynem, Bartolinim a Tragterem.

Marnicq už na konci 80. let jako mladíček porážel v závodech mistrovství světa našeho Petra Kováře ve 125cc, takže poslední druhé místo, sice už na čtyřtaktu, si zapsal v roce 2000.

Dave Strijbos

Čtvrtý do party je holandský Dave Strijbos, kdysi historicky nejmladší mistr světa v šestnácti letech. Dave byl poprvé druhý za Pekkou Vehkonenem v roce 1985 a své poslední celkové druhé místo získal v roce 1992.

Tento jezdec patřil do kategorie jezdců pro malé obsahy, na větších objemech mu to nikdy moc nešlo, podobně jako Chicco Chiodimu.

Jezdci spojení se startovním číslem 2

Do druhé kategorie patří jezdci, kteří jsou nesmazatelně spjatí se startovním číslem 2. Jacky Vimond v letech 1984 a 1985 shodně skončil vždy o pár bodů za Heinzem Kinigadnerem.

Snad každý si vybaví červeno-bílou Yamahu se startovním číslem 2 a na ní borce v legendárním růžovém oblečení JT Racing. Možná, že kdyby se při oslavách prvního titulu v motokrosu pro Francii na konci roku 1986 nestala Vimondovi nešťastná událost, mohl těch dvojek přidat ještě více.

S dvojkou jezdil také americký sympaťák Bobby Moore, jak ve třídě 125cc, tak i ve 250cc, dále Mike „Gunner“ Healey, který o titul bojoval v roce 1991 ve třídě 250cc až do poslední jízdy v Japonsku s Trampasem Parkerem.

Z jezdců ze Spojených států se startovním číslem 2 je možné uvést Marka Barnetta na Suzuki, Jeffa Emiga na KX 250 a Jeremyho McGratha, známého jako King of Supercross.

Počet titulů v dalších kategoriích motocyklového sportu

Počet titulů v motokrosu je vhodné odlišovat od statistik silničních motocyklů. Do tabulky závodníků s celkovým počtem získaných titulů v závodech mistrovství světa silničních motocyklů se počítají získané tituly v mistrovství světa silničních motocyklů tříd MotoGP, Moto2, Moto3, 500ccm, 350ccm, 250ccm, 125ccm, 80ccm a 50ccm.

Počet titulů v českém motokrosu

Počet titulů v domácím šampionátu ukazuje jiný typ úspěchu než světové statistiky. Rozhoduje se v podmínkách českého seriálu, mezi jezdci, kteří se mohou současně účastnit evropských a světových soutěží.

Mistrovství České republiky MX1

Je, nebo není rozhodnuto o titulu mistra republiky? Tato otázka před závody v Opatově padla nesčetněkrát. Rozhodovalo se mezi Maxem Naglem a Jakubem Terešákem, mezi kterými bylo jenom 13 bodů ve prospěch Nagla.

Max Nagl vyhrál v Opatově obě rozjížďky, Jakub Terešák dojel dvakrát druhý a Pavol Repčák obsadil dvakrát třetí místo. Titul mistra republiky tak získal Max Nagl.

Mistrovství České republiky MX2

Ve třídě MX2 se očekával nejostřejší souboj o titul mistra republiky mezi Adamem Duškem a Martinem Venhodou. Kvůli technickým problémům na minulém závodě Dušek přišel o jasné vedení a mezi jezdci byl tak pouze jednobodový rozdíl.

Adam Dušek si titul zajistil vítězstvím ve druhé jízdě. Martin Venhoda se stal vicemistrem republiky a třetí celkově skončil Tomáš Pikart.

Třída 85 ccm

Do první jízdy třídy 85ccm nastoupilo 20 jezdců včetně lídra tabulky Matyáše Výlety, který si jel vybojovat titul mistra republiky. Matyáš Výleta zvítězil v první jízdě a ve druhé dojel druhý, čímž si titul mistra republiky zajistil.

Veterán a Veterán 50+

Petr Bartoš, který letos vyhrál všechny rozjížďky seriálu, si jel už v první jízdě v Opatově pro titul mistra republiky. Vítězstvím se stal mistrem republiky třídy Veterán.

Ve vložené kategorii Veterán 50+ byl těsný bodový rozdíl na prvních dvou místech mezi Romanem Skalkou a Martinem Žeravou. Po posledním závodě v Opatově měli oba shodný počet bodů, ovšem tím, že se Žerava v závodě celkově umístil lépe, odvezl si titul mistra republiky v kategorii Veterán 50+ on.

Juniorské světové tituly

Junioři se utkávají o světové tituly vždy v jednorázovém závodě, což samozřejmě maximálně zvyšuje jeho hodnotu. Ve třídě JMX125 startují jezdci ve věku 13 až 17 let, ve třídě JMX85 závodníci ve věku 12 až 14 let a v nejmladší JMX65 jezdci ve věku 10 až 12 let.

V Jiníně už se největší juniorský motokrosový svátek konal dvakrát. V roce 2005 zde řádil ve stopětadvacítkách Jihočech Martin Michek. V první jízdě byl druhý, ve druhé útočil dokonce na titul, ale po pádu jeho naděje vyhasly a skončil celkově osmý.

V roce 2013 se doslova zaskvěl český národní tým, který v družstvech obsadil druhou příčku za vítěznými Američany, třetí byli Španělé. Ve třídě 65 ccm bral bronz Petr Polák, rovněž třetí byl v pětaosmdesátkách Jakub Terešák.

Do Jinína bylo přihlášeno celkem 282 jezdců ze 40 zemí. Ve třídě JMX125 chtělo startovat 100 jezdců, v JMX85 94 a v nejmladší JMX65 88 jezdců.

Nejdůležitější bude kvalifikace, mým cílem je dostat se do finálového závodu. Přihlášeno je čtyřiadevadesát jezdců a do závodu postoupí prvních čtyřicet.

Historický význam tratě v Holicích

Při zmínce o motokrosu se skoro každému správnému příznivci této motocyklové disciplíny vybaví jedna z legend mezi tratěmi domácího motokrosu - Holice. I když už se na této trati světové motokrosové závody nejezdí, nebo jen minimálně, ve vzpomínkách příznivců tohoto sportu zůstane zapsána v mnoha srdcích motokrosových nadšenců.

Začátky holické trati se datují do padesátých let minulého století. Nápad uspořádat zde závody má příznivou odezvu a parta nadšenců z autoklubu začíná v roce 1951 psát neuvěřitelnou historii.

30. září 1951 je vytyčena trať a za podpory 2 500 diváků se jedou závody ve třídách 125, 250 a 350 ccm. 13. června 1958 přilákalo mistrovství republiky do hlediště 14 000 diváků.

14. srpna 1960 se holické závodiště poprvé představilo mezinárodně. Šedesát domácích jezdců a 29 reprezentantů ze sedmi zemí přilákalo v neděli 30 000 diváků.

Holice jako dějiště mistrovství světa

28. července 1963 hostila holická trať poprvé ve své historii podnik Mistrovství světa v motokrosu třídy 250 ccm. Před zraky mnoha tisícovek diváků zvítězil Vlastimil Válek, na druhém místě dojel Torsten Hallman a třetí Gunnar Johansson.

10. května 1964 přilákal závod kompletní jezdeckou světovou špičku a rekordní návštěvu 50 000 diváků. Zvítězil pozdější mistr světa Belgičan Joël Robert, na stupních vítězů ho doprovodili Viktor Arbekov a Igor Grigorijev.

9. května 1965 se závod proměnil v legendární podnik. Po diskvalifikaci Joëla Roberta bylo vyhlášeno nové pořadí: první Vlastimil Válek, druhý Torsten Hallman a třetí David Bickers.

Paradoxně diskvalifikace a body z druhé jízdy připravily Belgičana Roberta o obhajobu titulu mistra světa a také se zapříčinily o změnu řádů FIM. Od další sezóny se závody přestaly jezdit na určený počet kol a jezdilo se na časový limit.

20. srpna 1967 měly Holice jako první u nás právo hostit nejlepší světové jezdce třídy 250 ccm v soutěži družstev. Čtrnáct reprezentačních výběrů bojovalo o titul mistra světa v družstvech.

Počtvrté se stali mistry světa Švédové v čele s Torstenem Hallmanem, druzí skončili za velké radosti diváků domácí reprezentanti a třetí tehdejší Sovětský svaz.

Nejvýznamnější holické závody v 70. letech

5. září 1971 podruhé hostily Holice nejlepší světová družstva ve třídě 250 ccm. Vítězil tým Belgie, v jehož sestavě byli Joël Robert, Sylvain Geboers, Gaston Rahier, Roger de Coster a Jaak van Velthoven, druzí skončili reprezentanti Švédska a na bronzovém stupínku stanuli naši reprezentanti.

5. května 1974 se do hlediště scházelo kolem 42 000 diváků a domácí jezdci nezklamali. Vítězem se stal Miroslav Halm před Jimem Pomeroyem z USA a sovětským Pavlem Rulevem.

3. května 1975 se naši reprezentanti v obou jízdách postarali o čtyři bodovaná místa. Vítězem a zároveň prvním a jediným jezdcem, který v Holicích vyhrává pětistovky i dvěstěpadesátky, byl Willy Bauer z Německé spolkové republiky.

2. května 1976 obsadil Jaroslav Falta celkové druhé místo. Vítězem se stal Thorleif Hansen ze Švédska, třetí skončil Genadij Mojsejev.

Vývoj českého motokrosu a počet titulů

Po roce 1946 zažívají v poválečné éře rozmach motocykly české výroby Jawa a ČZ, hlavně pak na sportovním poli mezi mládeží. Proto se v roce 1948 jedou v terénu za městem Stříbro první motokrosové závody.

Začátkem padesátých let přišly další závody, z nichž řada se udržela do dneška - Žamberk, Sedlčany a zvláště Holice. Postupně se k nim v průběhu deseti let přidávají pořadatelé ve Vimperku, Ledči nad Sázavou, Mohelnici, Táboře, Opavě, Březolupech, Moravské Třebové, Kaplici, Strakonicích, Horšovském Týně a Skutči.

K pozdějším významným tratím patří Loket, Rudník, Smržovka, Třemošnice, Červený Kostelec a Dalečín, na Slovensku pak Myjava, Žilina, Pezinok, Rybník a Liptovský Mikuláš.

Počet titulů v motokrosu tak vyrůstá z dlouhé tradice domácích závodů, evropských soutěží, juniorských šampionátů, mistrovství republiky i světového seriálu. Každý titul má svou hodnotu, ale jeho význam nejlépe vynikne tehdy, když se posuzuje společně s úrovní konkurence, délkou sezóny, třídou a dobou, ve které byl získán.

tags: #pocet #titulu #v #motokrosu