Příchodem jara začíná mnoho producentů hodnotit výkon zvířat během zimního období a často dochází ke stejnému závěru, že se jim nevedlo tak dobře, jak se očekávalo. Během chladnějších měsíců zvířata mění energetické priority. Místo toho, aby živiny směřovaly k růstu, mléku nebo rozmnožování, je významná část energie v krmivu přesměrována na udržování tělesné teploty. Tato termoregulace není viditelná v denním přírůstku nebo mléčné užitkovosti, ale je skutečná a drahá. V praxi, pokud množství živin v dávce zůstává nezměněno, je méně z ní dostupné pro produkci. Chladné počasí ne vždy zvyšuje žraní. U mladých zvířat nebo stád vystavených respiračním obtížím může příjem krmiva klesnout. Zima také vede ke stresu imunity. Respirační onemocnění vrcholí a subklinické infekce přetrvávají déle kvůli uzavření stáje a špatné cirkulaci vzduchu. Podprůměrné zimní výkony jsou zřídka způsobeny pouze výživou. Je to multifaktoriální otázka zahrnující energetické priority, zátěž imunity, prostředí a řízení. Stáří není nemoc. A to platí jak u lidí, tak u zvířat. Staré zvíře pouze vyžaduje trochu jiný přístup chovatele.
Stáří zvířat a jeho dopady na péči
Podle Mezinárodní kynologické federace začíná u psů a koček stáří kolem osmého roku věku. Kočky žijí déle než pejsci. Malá a střední plemena žijí déle. „Je to prostě dáno geneticky a metabolismem jejich organismu. Kromě pohledu do očkovacího průkazu, poznáte zvířecího seniora podle toho, že začíná být pomalejší, unavenější. Začíná tloustnout nebo mu naopak atrofují svaly a hubne. „Taky jsou náchylnější k nemocem. Chovatel také zaznamená změnu chování. Starší zvířata totiž pomalu ztrácejí zejména hygienické návyky.
Hlavně to jsou artrózy pohybového aparátu, tedy degenerativní změny chrupavek a kloubů. Může docházet i k inkontinenci moči nebo stolice. Přidat se může ztráta zraku nebo hluchota. Moderní veterinární medicína je už na vysoké úrovni a pomáhat starým zvířatům dokáže. „Už ji můžeme přirovnat k medicíně humánní. Můžeme tedy brzo nemoci odhalit a taky léčit. Utracení je podle Soukupové až nejkrajnějším řešením. Až když veterinář objektivně zhodnotí, že už se bude zvíře jen trápit. „Chodí k nám chovatelé s tím, že zvířátko je staré a už ho nechtějí trápit. Rádi by se s ním rozloučili. Pokud žere a pohybuje se, může dožít svůj poklidný důchodový život.
Rozpoznání očních a neurologických změn u starších zvířat
osoba - Mám jedenáctiletého jezevčíka a zdá se mi, že má zakalené oči. Dřív je měl nádherné, sytě rezavo hnědé. Je ale zajímavé, že pořád dobře vidí. Třeba na veverku reaguje okamžitě. Myslíte, že může mít nějakou vadu očí? MVDr. Petra SOUKUPOVÁ, Veterinární nemocnice AA-Vet. S velkou pravděpodobností je to šedý zákal neboli katarakta...
Já bych se chtěla zeptat, máme knírače středního, bude mu 14. Začaly mu vypadávat chlupy, a to až na kůži. Ale nesvědí ho to. MVDr. Petra SOUKUPOVÁ, Veterinární nemocnice AA-Vet. V takto vyšším věku pejska určitě nějaké změny na kůži a srsti pozorovat můžete. Ale to, co popisujete, by mohl být nějaký další zdravotní problém. Pokud je to nesvědivé, tak to může být hormonální problém. Doporučila bych návštěvu veterináře.
Neurologické a ortopedické problémy u starších zvířat
Problematika stavů pohybového aparátu je častá v praxi. Mozková mrtvička a další cévní mozkové příhody se objevují i u starších zvířat. Mozková mrtvička je jedna z nich a nejčastěji se vyskytuje u psů nad 8let věku. Přichází náhle a je to stav zpravidla nebolestivý. Krční a míšní problémy mohou mít různá rozuzlení. Atlantoaxiální luxace nastává ve chvíli, kdy první dva krční obratle - atlas a axis - nepracují normálně a utváří abnormální pohyb, který způsobí kompresi míchy. Standardem terapie je chirurgie a stabilizace obratlů. Častým projevem je bolestivost krční páteře. Ataxie je první neurologický příznak. Fibrocartilaginózní embolie (FCE) může postihnout míchu a projevuje se slabostí či paralýzou. Discospondylitis je zánět ploténky a okolního obratle, často bakteriálního původu, s možným nechutenstvím či horečkou. IVDD je nejčastější onemocnění míchy, které vede k vyhřeznutí disků. Lokalizace IVDD bývá zejména hrudní a bederní páteře a rozsah komprese určuje závažnost klinických příznaků.
Pokud pes kulhá na jednu končetinu, lze zkusit opatrně vyšetřit nohu a zkontrolovat, zda tam nejsou osiny či ranky. Při mírně omezeném zatížení končetiny je možné zvolit klidový režim a vodítko; pokud končetinu nezatěžuje vůbec, vyhledat lékařskou pomoc ihned. Včasná diagnostika a terapie obvykle zlepší prognózu, avšak některé stavy vyžadují akutní lékařskou intervenci a CT či MRI mohou být nezbytné pro lokalizaci problému.
Prevence a péče o pohybový aparát u starších zvířat
Prevence onemocnění není vždy jednoznačná, ale u tzv. chondrodystrofických plemen je na místě být alespoň preventivně opatrný vůči pohybu - snažit se vyhýbat schodům či nošení postroje místo běžného obojku. Diagnostika zahrnuje velmi často potřebu obrázkového vyšetření a konzultace s veterinářem. Obnovovat zdraví a kondici lze prostřednictvím vhodného cvičení, řízené výživy a monitorování tělesné kondice.
Výživa a hubnutí u seniorních zvířat
Většina majitelů chce zvířeti přilepšovat navíc, ale u starších zvířat je často potřeba omezit kalorický příjem a sledovat tělesnou kondici. Důležité je dostatek pohybu a správný výpočet dávky krmiva podle ideální hmotnosti. Můžeme použít krmivo určené pro redukci hmotnosti, které obsahuje minimum kalorií, ale zároveň zvíře dlouhodobě zasytí. Prioritou je stanovit realistický cíl, např. úbytek hmotnosti kolem 2 % týdně, a sledovat váhu i obvod těla. Pokud výsledky nepřicházejí, je vhodné konzultovat stav s veterinářem a vyloučit onemocnění bránící hubnutí. Když se jedná o odměny, je třeba zohlednit energie navíc v krmné dávce.
Co dělat v akutních situacích a kdy vyhledat pomoc
V případě náhlého neurologického deficitu je nutné co nejrychleji vyhledat veterinární lékařskou pomoc. Urgentní CT mozku není standardním prvním krokem v praxi, ale zobrazovací vyšetření může být indikováno k potvrzení diagnózy nebo vyloučení jiných onemocnění. Zdravotní stav vyžaduje odborné vyšetření a často i náročnější metody jako CT či MRI. První pomoc spočívá v rychlém transportu zvířete k veterináři; čekat, zda se stav sám nezlepší, by bylo chybou. Všechny tyto informace pomáhají majitelům rychle rozpoznat signály a jednat včas, aby se minimalizovalo riziko trvalých následků.
