Závody vintage motocyklů do 250 cm³

Závody vintage motocyklů do 250 cm³ spojují historickou techniku, sportovní jízdu a zachování motocyklového dědictví. V této kategorii se objevují lehké silniční, sportovní, závodní i terénní motocykly, jejichž konstrukce vznikala od počátku 20. století až do pozdějších desetiletí.

Význam kubatury do 250 cm³ je patrný z historie značek Condor, Grizzly, Jawa, ČZ, Ogar, AJS i dalších výrobců. Právě dvěstěpadesátky často představovaly dostupnější, lehčí a obratnější motocykly, které se uplatnily v silničních závodech, závodech do vrchu, motokrosu i v soutěžích historických motocyklů.

Co znamená kategorie vintage motocyklů do 250 cm³

Kategorie do 250 cm³ zahrnuje motocykly s objemem motoru nepřesahujícím 250 cm³, přičemž konkrétní pravidla jednotlivých závodů mohou rozlišovat dvoudobé a čtyřdobé motory, období výroby, konstrukční typ i míru dobových úprav. Historické podniky často dělí motocykly také podle toho, zda jde o stroje sportovní, závodní, sériové nebo upravené pro konkrétní disciplínu.

Na start se mohou postavit motocykly, které byly původně určeny pro běžný provoz, stejně jako stroje zkonstruované přímo pro závody. Rozhodující nebývá pouze maximální rychlost, ale také hmotnost, spolehlivost, ovladatelnost, kvalita podvozku a schopnost jezdce využít vlastnosti historického motocyklu.

Historické závody motocyklů v českém prostředí

V tehdejším Československu existovalo přibližně do konce druhé světové války na padesát výrobců motocyklů. Někteří zanikli ještě dřív, než stačili zahájit sériovou výrobu, a jenom jediný z nich přežil až do současnosti.

Historické závody navazují na období, kdy se motocykly ověřovaly nejen na silnicích, ale také na závodních tratích, v závodech do vrchu a na sportovních podnicích. Jedinečný svátek milovníků automobilů a motocyklů připomínal také závody na brněnském výstavišti, kde se první závod motocyklů konal už v roce 1935 a poslední v roce 1967.

Na podobných akcích se objevují kategorie sportovních motocyklů, závodních motocyklů, sidecarů i značkových tříd. Přihlášky motocyklových kategorií a sidecarů připomínají zvučnými jmény stránky encyklopedií.

Vývoj dvěstěpadesátek před druhou světovou válkou

Grizzly 250

Další příklad malého výrobce motocyklů představuje dvěstěpadesátka Grizzly, která byla vyráběna v malé dílně dvou společníků Josefa Matyáše a Ladislava Poláka v Pardubicích. Motor o objemu 247 cm3 o výkonu 5,1 kW (7 k) byl konstrukcí Josefa Matyáše, stejně jako rám motocyklu.

Ostatní příslušenství včetně převodovky pocházelo z dovozu. Kromě standardního provedení byla v nabídce i varianta Sport a celkem bylo vyrobeno přibližně 115 motocyklů.

V roce 1929 bylo postaveno ještě několik strojů poháněných čtyřdobými motory MAG, JAP a Premier a vznikl dokonce jeden závodní model s motorem OHC o výkonu 12 kW (16 k). Svého vrcholu dosáhla značka v rozmezí let 1928 až 1930, ale pak se společníci nepohodli a stále sílící konkurence donutila Josefa Matyáše celé výrobní zařízení prodat chebské firmě Premier.

F. Poustka 250

Základem konstrukce motocyklů, které vyráběl František Poustka ve své mechanické dílně na pražských Vinohradech, byly anglické motory značky Villiers a z dovozu pocházela i převodovka, karburátor a elektrická výbava.

Vlastní konstrukce byl rám, do kterého byly tyto díly montovány, a výsledkem byl solidně zpracovaný a spolehlivý stroj. Bohužel, kvalitní rukodělná práce v podmínkách malosériové výroby znamenala také vyšší cenu, navíc motocykl s podrámovou nádrží a pohonem zadního kola řemenem byl na začátku třicátých let už přece jen anachronismem.

Proti moderněji řešeným a levnějším motocyklům z dovozu neměly stroje Poustka vyráběné v kubaturách od 125 do 350 cm3 mnoho šancí na úspěch.

Ogar 4 - 250

První motocykl akciové společnosti Autfit byl představen v roce 1934. Byla jím první opravdu velkosériově vyráběná dvěstěpadesátka československé produkce, o pouhých 900 Kčs dražší než Jawa 175.

Na tuto lidovou dvourychlostní dvěstěpadesátku Ogar navázal v roce 1935 vylepšený model pojmenovaný Ogar 250-4. Čtyřka v názvu signalizovala použití čtyřstupňové převodovky v bloku s motorem.

Oba motocykly byly poháněny dvoudobou, vzduchem chlazenou dvěstěpadesátkou o objemu 246 cm3, výkon dvourychlostního typu byl 5,7 kW (7,8 k), Ogar 250-4 měl 6,2 kW (8,5 k). Cenově byl Ogar 250-4 srovnatelný s ČZ 250 a strašnická továrna na motocykly Ogar se stala po Jawě a ČZ třetím největším výrobcem motocyklů v předválečném Československu.

Condor Motochassis 250

Po válce následovala inflace, zaplavení domácího trhu zahraničními výrobky a především obrovskými kroky vpřed spěchal vývoj techniky a racionalizace výroby. Condor se snažil této dynamiky udržet a podnikal velké úsilí, aby udržel stroje a výrobní pomůcky na moderní výši.

Condor na to reagoval novým modelem Motochassis 250 cm3 s motorem MAG a třístupňovou převodovkou, kterých bylo ve dvacátých letech prodáno na 3 000 kusů.

V roce 1925 bylo na trhu jedenáct různých modelů s různými motory. Dvoudobé motory dodávaly firmy Zedel a Villiers s objemy 147; 172 a 198 cm3, zatímco v roce 1927 vyráběli jenom stroje s motory 250 a 350 cm3.

Condor a závodní úspěchy ve třídách do 250 cm³

I Condor, jako mnoho dalších továren, se zúčastňoval sportovních podniků. V roce 1906, brzy po zahájení motocyklové výroby, dokázal jejich stroj zajet 10 km za sedm minut a sedm sekund, což odpovídá průměrné rychlosti přes 80 km.

V roce 1915 vyhrál Condor v Ženevě závod na jeden kilometr s pevným startem ve třídě 250 cm3 průměrnou rychlostí 83 km/h. O rok později vyhrál dvouválec Condor závod do vrchu Nyon-Saint Cergue.

Největší úspěchy přišly až po ukončení války. Roku 1922 vyhrál Grand Prix Švýcarska v Joux ve třídě 350 cm3 Alfred Heusser, o rok později vyhrál v Ženevě třídu 250 cm3 Hans Dinkel, v roce 1924, také v Ženevě, ho ve stejné třídě napodobil Léon Divorne a posledním vítězem GP Švýcarska v Luganu se na Condoru ve třídě 350 cm3 stal Ernst Haenni.

AJS: britská závodní tradice a význam kubatury 250 cm³

AJS byla britská motocyklová značka, kterou v roce 1909 založila rodina Stevensů ve Wolverhamptonu. Její stroje opakovaně vyhrály Tourist Trophy na ostrově Man, získaly vůbec první mistrovský titul silničních motocyklů v roce 1949 a dodnes patří mezi nejcennější britské veterány.

AJS jsou iniciály Alberta Johna Stevense, spolumajitele strojírenské dílny ve Wolverhamptonu, po němž se od roku 1909 jmenovala celá motocyklová značka. Bratři Stevensové vybrali právě jeho jméno z prozaického důvodu: tři písmena se nejlépe vešla na smaltovaný emblém palivové nádrže.

První AJS

První motocykl s emblémem AJS měl jednoválec o objemu 292 cm³ s bočně řízenými ventily, řemenový převod na zadní kolo a rám odvozený od jízdního kola. Na dnešní poměry šlo o velmi jednoduchý stroj, ale v roce 1909 byl konkurenceschopný a hlavně dobře postavený.

Už v prvních letech se ukázala i strategie, která značku později proslavila i položila: Stevensové mířili na závody. Sportovní úspěch byl tehdy nejlevnější reklama a malá firma z Wolverhamptonu ho potřebovala víc než kdokoli jiný.

Junior TT 1914

Průlom přišel v roce 1914 v juniorské třídě Tourist Trophy, tedy v kategorii do 350 cm³. Stroje AJS obsadily první čtyři místa a k tomu ještě šesté; vítězem se stal Eric Williams.

Technickým trumfem té doby byla dvourychlostní převodovka a pečlivě zpracovaný rozvod. AJS nesázel na hrubý výkon, ale na to, že stroj dojede.

Sportovní význam lehčích motocyklů

Na horském okruhu ostrova Man, kde jedno kolo měří přes 60 kilometrů a povrch byl tehdy z velké části nezpevněný, to byla správná volba. Menší, lehčí a lépe stavěný motocykl mohl obstát proti strojům s větším objemem motoru.

Pro britský motocyklový průmysl to byl signál, že cesta vede přes hmotnost a přesnost, ne přes litry.

Jawa a ČZ jako základ české vintage scény

Jawa 250 typ 10 „Pérák“

Motocykl, který snad ani není třeba představovat a který se stal doslovným splněním přání původního majitele Jawy ing. Janečka - vyrábět levný, ale přitom spolehlivý a také pohledný motocykl.

Jawa 250 typ 10 se stala skutečnou senzací a prodávala se ve více než stovce zemí. Dvěstěpadesátka byla poháněna dvoudobým jednoválcem o objemu 248,8 cm3 o výkonu 6,6 kW (9 k).

Když byla poprvé oficiálně představena světové motoristické veřejnosti na autosalonu v Paříži, všichni se shodli na tom, že předběhla konkurenci nejméně o pět let. Její výroba byla ukončena v roce 1954, kdy byla nahrazena motocyklem, který byl co do počtu vyrobených kusů světovým rekordmanem - snad ještě známější „Kývačkou“.

ČZ 125 C

ČZ 125 ve verzi C představuje vrchol vývoje lehkých motocyklů se značkou ČZ do doby, než došlo ke sloučení výroby motocyklů značek Jawa a ČZ.

Po druhé světové válce představoval lehký a jednoduchý dvoudobý jednoválec ze Strakonic nejdostupnější způsob motorizace. Po stopětadvacítce typu A, vycházející ještě z předválečné konstrukce, následovala stopětadvacítka typu B a po jakémsi mezitypu označovaném jako Bt nebo jenom T byla v roce 1949 představena stopětadvacítka typu C s přepracovanou pohonnou jednotkou, novým sedlem a v roce 1950 se dostalo i na zadní odpruženou vidlici.

Motor o objemu 123,5 cm3 měl výkon 4,1 kW (5,6 k) a 75 kg vážící motocykl s ním jel až 75 km/hod. Kromě stopětadvacítky byly k mání i silnější stopadesátky.

ČZ 250 typ 988

Ve Strakonicích zastávala terénní dvěstěpadesátka významnou pozici. Základem pro stavbu byly motokrosové speciály ČZ typ 968, ze kterých si prodejní Enduro vypůjčilo rám, a ČZ typu 980, který poskytnul pohonnou jednotku, samozřejmě upravenou s ohledem na požadavek větší životnosti.

116 kg vážící dvěstěpadesátka byla poháněna motorem o objemu 246,6 cm3 s výkonem 20,7 kW (28 k) a jezdila až 145 km/hod. Ve výrobě se udržela až do roku 1987.

Přestože bylo vyrobeno více než 5000 těchto motocyklů, na domácí zájemce zbyla zhruba třicítka strojů prodaných prostřednictvím tehdejšího Tuzexu a dalších asi 40 strojů dostala armádní střediska vrcholového sportu.

Přehled vybraných motocyklů vhodných pro vintage závody

Jak se vintage motocykly do 250 cm³ liší podle disciplíny

Silniční závody

Silniční závody kladou důraz na přesnost vedení stopy, stabilitu podvozku, účinnost brzd a spolehlivost motoru při dlouhodobém zatížení. U historických strojů je důležité zachovat dobový charakter a současně zajistit, aby motocykl bezpečně zvládl závodní tempo.

Lehké dvěstěpadesátky mohou být na technických tratích obratné a snadno ovladatelné. Jejich výhodou bývá nižší hmotnost, menší setrvačnost a možnost rychle měnit směr.

Závody do vrchu

Závody do vrchu zvýrazňují význam poměru výkonu k hmotnosti, pružnosti motoru a trakce zadního kola. Historické motocykly s menším objemem zde mohou těžit z nízké hmotnosti a snadné ovladatelnosti.

Condor v minulosti vyhrál také závod do vrchu Nyon-Saint Cergue. Historie značky tak dokládá, že motocykly menší kubatury nebyly určeny pouze pro běžný provoz, ale mohly se prosadit i ve sportovním nasazení.

Terénní a enduro závody

U terénních motocyklů rozhoduje nejen výkon motoru, ale také odolnost rámu, zdvihy odpružení, světlá výška, ochrana motoru a schopnost zvládat proměnlivý povrch. ČZ 250 typ 988 vznikla právě na základě zkušeností s motokrosovými speciály a představuje výrazný příklad závodně inspirované dvěstěpadesátky.

Motocyklové sprinty a historické okruhy

Krátké závody a jízdy pravidelnosti mohou být vhodné i pro motocykly, které nemají nejvyšší výkon. V těchto disciplínách se uplatní přesné řazení, dobrý odhad rychlosti a schopnost jezdce využít motor v jeho optimálním pásmu.

Známí závodníci historických motocyklů

Bohumil Staša

Bohumil Staša začal závodit v roce 1961 a v roce 1964 se stal továrním jezdcem ČZ Strakonice. Patřil nepochybně k nejtalentovanějším závodníkům na české silnici.

Na závodech mistrovství světa začal startovat v roce 1967 a to ve všech objemových třídách. Jako první jezdec historie se toho roku stal trojnásobným mistrem republiky ve třídě 125, 250 a 350 ccm.

V letech 1961 až 1988 startoval v neuvěřitelných 827 závodech, z toho 215x vyhrál, 92x dojel druhý a 32x byl třetí.

Peter Baláž

Peter Baláž patří k největším osobnostem naší motocyklové historie. Závodit začal v roce 1964 a první vítězství slavil roku 1973, když v Kopčanech vyhrál třídy 250 a 350 ccm.

O rok později se stal poprvé mistrem republiky ve třídě do 350 ccm. V letech 1975 až 1977 byl továrním jezdcem Jawy, kterou později vyměnil za Yamahu.

Po mnoha letech se vrátil na závodní tratě jako jezdec kategorie vintage a ke svým úspěchům přidal tři tituly mistra Evropy v závodech historických motocyklů.

Bedřich Fendrich

Bedřich Fendrich začínal pod dohledem otce ještě na padesátce pionýr. Svůj první mistrovský bod v závodech silničního motocyklového mistrovství republiky získal při závodě 300 zatáček v Hořicích v roce 1969.

Pro pamětníky je jméno znojemského závodníka a konstruktéra spojeno nejen s jeho osmi tituly mistra republiky, ale také s jeho motocykly značky Juventa, které v sedmdesátých letech patřily mezi nejlepší ve startovním poli.

V roce 1979 byla Juventa 125 nejlepším československým strojem v závodě mistrovství světa - Velké ceně Československa v Brně.

Miloslav Sedlák

Miloslav Sedlák absolvoval mnoho závodů s motocykly AHRA ve třídách do 50 a 125 ccm. V roce 1984 se padesátkách stal mistrem Československa, ale mnohem více si cení vítězství na 300 zatáčkách Gustava Havla v Hořicích.

Co je důležité při výběru historické dvěstěpadesátky

Původ a dobová věrohodnost

U historického závodního motocyklu je důležité ověřit původ rámu, motoru a hlavních komponentů. U značek, které používaly společné konstrukce nebo zaměnitelné díly, nemusí být vzhled sám o sobě dostatečným důkazem identity stroje.

U AJS a Matchless se například motocykly vyráběly na stejné lince a lišily se hlavně emblémem na nádrži. Pro sběratele je tahle příbuznost dobrá i špatná zpráva zároveň.

Špatná proto, že takzvané „bitsy“ stroje - poskládané z dílů obou značek - jsou na burzách běžné a poznat původní kus vyžaduje kontrolu čísel rámu i motoru.

Stav motoru

U dvoudobých motorů je nutné věnovat pozornost válci, pístu, klikovému mechanismu, karburátoru a výfukovému systému. U čtyřdobých motorů je důležitý stav ventilového rozvodu, mazání, klikové hřídele a převodovky.

Historické motocykly často vyžadují pravidelnou údržbu a kontrolu před každou jízdou. Jednoduchá konstrukce může být výhodou, protože usnadňuje opravy, ale neznamená, že lze zanedbat technický stav.

Rám, vidlice a brzdy

Rám musí odpovídat původní konstrukci a nesmí vykazovat neodborné opravy nebo deformace. U závodního motocyklu je zásadní také stav přední vidlice, uložení kol, ložisek a brzd.

U historických strojů bývají brzdy méně účinné než u moderních motocyklů. Jezdec proto musí přizpůsobit rychlost, brzdné body i způsob jízdy vlastnostem konkrétního motocyklu.

Dostupnost náhradních dílů

Výhodou rozšířených modelů, jako jsou Jawa, ČZ nebo AJS, může být větší dostupnost dílů a zkušeností mezi renovátory. U malosériových značek může být získání původních součástí obtížnější.

U AJS a Matchless jsou náhradní díly často zaměnitelné a trh s nimi je díky tomu širší. To však současně zvyšuje riziko, že renovovaný motocykl nebude odpovídat původné specifikaci.

Bezpečnost a pravidla historických závodů

Historický vzhled motocyklu neznamená, že musí být zanedbána bezpečnost. Před startem je nutné zkontrolovat řízení, brzdy, pneumatiky, upevnění motoru, úniky provozních kapalin, elektrickou instalaci a funkci vypínače motoru.

Konkrétní požadavky se mohou lišit podle pořadatele, období výroby, typu závodu a národní sportovní autority. Přihlášený motocykl musí splňovat technické podmínky dané kategorie a jezdec musí používat předepsanou ochrannou výbavu.

U historických závodů je důležitá také ohleduplnost k ostatním účastníkům. Rozdíly mezi motocykly mohou být značné a předjíždění vyžaduje respekt k jejich brzdným schopnostem, akceleraci i jízdní stopě.

Proč jsou motocykly do 250 cm³ pro vintage závody důležité

Dvěstěpadesátky představují jednu z nejzajímavějších hranic historického motocyklového sportu. Jsou dostatečně výkonné pro závodní použití, ale současně zůstávají lehčí, konstrukčně přístupnější a často levnější než motocykly s větší kubaturou.

Historie ukazuje, že úspěch v závodě nemusí záviset pouze na objemu motoru. Menší, lehčí a lépe stavěný motocykl může v technických podmínkách konkurovat silnějším strojům.

Právě proto mají motocykly jako Grizzly 250, Ogar 250-4, Jawa 250 „Pérák“, ČZ 250 typ 988, Condor Motochassis 250 nebo historické závodní AJS své místo na současných podnicích vintage motocyklů. Připomínají vývoj konstrukce, práci malých výrobců i závodníky, kteří dokázali z dostupné techniky vytvořit rychlé a spolehlivé závodní stroje.

tags: #zavody #moto #vintage #250 #cm