Jedním z nejslavnějších výrobků značky ČZ Strakonice je nepochybně skútr ČZ 501. Spíše než s tímto typovým označením ho ale veřejnost zná pod přezdívkou "prase". Tu získal kvůli svému neotřelému originálnímu designu. Přední část s kruhovým světlometem, pod níž je uschováno malé dvanáctipalcové kolo, skutečně připomíná rypák vepře domácího. Autorem návrhu vozidla byl v tehdejší době velmi známý konstruktér Jaroslav František Koch, který již před druhou světovou válkou působil v letecké továrně Avia, navrhoval motocykly značky Praga, a rovněž spolupracoval právě s Českou zbrojovkou ve Strakonicích.
Myšlenkou takového stroje se Koch zabýval již od počátku 40. let. Podle jeho návrhu dokonce ČZ v roce 1947 sestrojila dva prototypy a vystavovala je ve stejném roce během pražského autosalonu. Od počátku 50. let začal nový vývoj žádaného vozidla. Do projektu se zapojilo několik konstruktérů, a nakonec se vybíralo ze čtyř návrhů. Nakonec bylo rozhodnuto, že veřejnosti se nabídne návrh J.F. Kocha. V roce 1956 vznikl prototyp a o rok později již bylo smontována prvních 300 kusů.
Úspěch i export a první modernizace
Zbrojovka předpokládala, že o podobné vozidlo bude zájem i v zahraničí, a proto ho hned v tomto roce představila ve 20 zemích. A úspěch se skutečně dostavil. Stroj se poměrně úspěšně prodával dokonce také v USA, kam ho vyvážel podnik zahraničního obchodu Motokov. Skútr po celou dobu výroby procházel inovacemi. Například již v roce 1958 se na předním blatníku nad palivovou nádrž mě objevil plechový nosič zavazadel.
Řada 501 se přestala vyrábět v roce 1960, kdy ji nahradil typ 502. Zatímco původní provedení mělo motor s výkonem 8 koní a maximální rychlost 80 kilometrů v hodině, u modernizované verze stoupl výkon dvoudobého vzduchem chlazeného jednoválce až na 9,5 koně. V důsledku toho se také o pět kilometrů v hodině zvýšila maximální dosahovaná rychlost. Také se díky sériové montáži zadní kyvné vidlice odpružené dvěma kapalinovými tlumiči (ty byly použity i vpředu), podstatně vylepšily jízdní vlastnosti.
Rozpoznatelné odlišnosti a výbava
Model 502 lze od předchůdce rozeznat díky absenci krytu houkačky na štítu pod řídítky. Zatímco model 501 bylo možné koupit jak v jedno, tak i dvoubarevném provedení, "pětsedvojka" byla vždy dvoubarevná. Vzorník nabízel šest kombinací.
Česká rikša a experimenty s nákladními verzemi
Zákazníci si mohli koupit také nadstandardní výbavu. Na naše poměry neobvyklým počinem bylo v roce 1962 zahájení výroby jednomístné nákladní tříkolky. Ložná plocha měla rozměry 120 x 110 centimetrů a bylo na ni možno naložit dvoumetráový náklad. Existovalo dokonce i provedení s kabinkou pro řidiče.
Výroba "čezety" definitivně skončila bez náhrady v roce 1964, přestože nový typ již byl vyvinutý. Zelenou nedostal ani konkurenční projekt Jawy.
Návrat jména Čezeta a elektrický návrat moderní éry
Poněkud překvapivě se jméno "čezeta" objevilo v médiích znovu na sklonku roku 2015. Soukromá firma představila projekt elektrického skútru ČZ 506, jehož design je věrnou replikou modelu 502. Elektromotor s výkonem 5 kW uděluje maximální rychlost 90 kilometrů v hodině a dojezd na jedno nabití činí sto kilometrů. Letos má být vyrobena šestisetkusová série. Čezeta je novým typem jednostopého vozidla, při jehož konstrukci a výrobě bylo využito dlouholetých úspěšných zkušeností závodu.
Celková koncepce stroje zajišťuje dobrou stabilitu, snadnou ovladatelnost a maximální ochranu a pohodlí jezdce. Z kresby je zřejmé, že kyvnou vidlici zadního kola tvořila hliníková skříň, uvnitř které běžel zcela zapouzdřený sekundární řetěz, napínaný napínákem s řetězovou kladkou. Pérování obstarával gumový blok, namáhaný na střih a zadní kolo bylo na hřídeli uloženo letmo. Hnací agregát, na tomto snímku bez gumového pérovacího bloku. Také přední kolo prvního typu skútru Čezeta 501 bylo odpruženo gumovým blokem, namáhaným na střih. Blok byl doplněn jedním, na levé rameno působícím, teleskopickým tlumičem pérování.
Vznik a vývoj Manetu a jawovských variant
Roku 1950 dostala Česka zbrojovka ve Strakonicích pokyn vyvíjet skútr. Na jaře roku 1952 byly předvedeny výsledky konstrukčního úsilí, a postupně vzniklo několik prototypů. V roce 1954 byly do Považských strojíren přesunuty první prototypy včetně výrobní dokumentace, ověřovací série a připravovala se sériová výroba. Do výroby se tento model dostal v červenci 1955 jako Jawa 550 Pionýr. Mezi motoristickou veřejností dostal přezdívku „pařez“ podle tvaru sedla a podsedlové části. Měl dvoudobý, vzduchem chlazený jednoválec objemu 49,9 ccm, třístupňovou převodovku a otevřený rám z obdélníkových profilů.
V roce 1958 přišla konkurence v podobě modelu Jawa 555 a následně vznikl i slovenský variant Jawa 555. Povážská Bystrica vyrobila 327 320 kusů Jawa 555 do roku 1962. V této době vznikla také snaha o unifikaci řady a rozšíření výroby o další modely, jako byl Manet S100 a později další varianty. V roce 1964 byl ukončen Manet a následoval Tatran S125, který předal vývoj do dalších řad a zůstal významnou součástí srovnávacího přehledu mezi československými skútrovými tradicionalistickými konstrukcemi.
Export a sportovní úspěchy
V mezidobí se výrazně zlepšila exportní politika a československé skútry se dostaly do zahraničí. Již v roce 1957 se uváděly jako vyráběné ve Strakonicích a později v Českých Budějovicích, kde vznikla nová lakovna a proběhly další modernizace. Do roku 1964 se podařilo vyvinout a prosadit několik variant pro export, a to i v USA a dalších zemích. Mototechna a další sítě zajišťovaly prodej a servis, a to nejen v rámci východního bloku, ale i v západních zemích.