Turecká přilba špičatá: od osmanských přileb k modelu M1918

Turecká přilba špičatá označuje několik odlišných historických typů pokrývek hlavy, které spojuje výrazný kuželovitý nebo hrotitý tvar. V osmanském prostředí se tento vzhled objevoval u starších vojenských přileb, zatímco během první světové války se turecké jednotky proslavily především měkkou pokrývkou hlavy Kabalak a později specifickou ocelovou přilbou M1918.

Model M1918 byl vyroben v Německu společností Eisenhüttenwerk Thale a vycházel z německých přileb M1916 a M1918, ale měl jednolitý spodní lem bez přesahujícího čelního lemu. Jeho vzhled připomínal klasické osmanské vojenské pokrývky hlavy, zejména Kabalak, a od německého vzoru se lišil osobitou konstrukcí spojenou s osmanskou vojenskou tradicí.

Osmanské pokrývky hlavy před první světovou válkou

Během první světové války bojovali turečtí vojáci v pokrývkách hlavy známých jako Kabalak (Enveriye), což je nepochybně nejikoničtější osmanská pokrývka hlavy války, pojmenovaná po Enveru Pašovi (1881-1922). Skládala se z proutěné kostry ovinuté látkou, což tvořilo lehkou a prodyšnou ochranu proti slunci.

Obecně se dá říct, že osmanské vojsko spoléhalo především na měkké pokrývky hlavy, které byly lépe přizpůsobeny klimatu Středního východu. Tradiční fez byl na ústupu kvůli nepraktičnosti v boji, nutno však podotknout, že bosenské jednotky rakousko-uherské armády je nosily prakticky po celou dobu války.

Zatímco tradiční fez ustupoval, důstojníci často nosili v zázemí vlněné čepice kalpak. Design turecké M1918 mohl být zvolen proto, že se podobal oblíbené pokrývce hlavy, kterou nosili důstojníci a poddůstojníci.

Špičatý tvar a jeho možné funkce

Tato helma se zcela liší od moderních přileb. Nahoře na helmě je vyčnívající špičatá část. K čemu tedy tento hrot slouží? Je jen dekorativní, nebo má nějakou speciální funkci?

Ochrana hlavy

Tato špičatá konstrukce má chránit hlavu před těžkým zraněním způsobeným tupými zbraněmi, jako jsou kladiva a hole. Na bojišti se kromě mečů a dýk používaly i další zbraně, jako kladiva a kyje. Špičatý konec helmy fungoval jako polštář, který zmírňoval dopad útoku a chránil tak hlavu před silnými údery.

Záložní zbraň

V dávných dobách bylo kvůli omezeným výrobním možnostem častým jevem poškození zbraní. Na nebezpečném bojišti, pokud byly poškozeny zbraně jako meče a dýky, špičatý hrot kopí na helmě se stal silnou zbraní pro sebeobranu.

Tato špičatá helma by se normálně v boji nepoužívala. V nouzových situacích však může být velmi užitečná, zejména v boji zblízka. Pokud není k dispozici žádná jiná zbraň, je helma se špičatou špičkou jedinou věcí, kterou lze jako zbraň použít.

Autorita a rozlišení jednotek

Zvyšte pocit autority. Špičaté přilby se střapci dodávaly vojákům vyšší a svalnatější vzhled, což umocňovalo impozantní a mocný dojem armády. Střapce navíc sloužily jako rozlišovací prvek mezi spřátelenými a nepřátelskými silami na chaotickém bojišti a bránily vzájemnému masakru.

Délka špičaté špičky a barva střapců mohly být také použity jako symboly hodnosti mezi generály různých úrovní, což usnadňovalo jednotné velení a koordinaci v bitvě.

Provizorní kuchyňské použití

V dávných dobách museli vojáci během bitev často pochodovat celé dny. Pokud se ocitli v situaci, kdy jim chybělo kuchyňské náčiní nebo kuchaři nemohli držet krok, mohli vojáci použít své helmy jako provizorní hrnce na vaření.

Špičatá část helmy se dala oddělit a použít jako stojan pro tento speciální hrnec.

Turecká ocelová přilba M1918

V průběhu války začalo Německo dodávat svému spojenci ocelové přilby založené na německém vzoru, které však měly velmi specifické úpravy. Turecký model 1918 byl vyroben v Německu společností Eisenhüttenwerk Thale.

Připomíná německé helmy M1916 (M1918), ale místo přesahujícího čelního lemu, řekněme kšiltu, je spodní lem jednolitý. Vzhled připomíná klasické osmanské vojenské pokrývky hlavy, zmíněný kabalak.

Důvody pro změnu oproti německému typu nejsou známy, ale existují spekulace o tom, proč. Podle druhé teorie, mnohem pravděpodobnější, Osmané chtěli helmu, která by odrážela jejich tradice a byla by osobitá - tedy na první pohled se lišila od německého vzoru.

Proč měla turecká M1918 jiný čelní lem

Jedna z raných teorií tvrdila, že absence hledí umožňovala islámským vojákům při modlitbě dotýkat se čelem země, aniž by si sundávali helmu. Tato teorie je nyní spíše zavrhována.

Není totiž možné dotýkat se čelem země, když máte tuto helmu, a vlastně jakoukoliv. Navíc již v 16. století byl velký čelní štít, mimo jiné k ochraně očí před oslněním sluncem, charakteristickým rysem tureckých přileb z osmanského období, které vyráběly tamní platnéřské dílny.

Osmané tedy pravděpodobně neusilovali o odstranění čelního lemu kvůli náboženské praxi. Mnohem pravděpodobnější je snaha vytvořit přilbu, která by působila osobitě a připomínala tradiční osmanské pokrývky hlavy.

Výroba, označení a vybavení

Velká část toho, co víme o turecké M1918, je zásluhou Dr. Chrise Flahertyho, který napsal článek na toto téma, částečně založený na materiálech publikovaných Tureckým vojenským muzeem v Istanbulu a francouzských zdrojích, které nebyly široce dostupné anglicky mluvícímu publiku.

Podle Flahertyho byly všechny turecké helmy M1918 vyrobeny společností Eisenhüttenwerk Thale, AG ve středním Německu a jsou označeny písmeny „ET“ spolu s razítkem velikosti, které u těchto helem vždy bylo 66.

Kromě toho měly všechny tyto helmy německou vložku Model 1918 s bílými vložkami a karabinovými sponami na podbradníku. Turecká M1918 je sběrateli někdy označována jako turecká helma „s plným hledím“, aby se odlišila od tzv. „turecké helmy bez hledí“.

Rozdíl mezi přilbou s hledím a bez hledí

Na rozdíl od všeobecného přesvědčení Flaherty tvrdí, že helmy bez hledí byly vyrobeny pro císařskou německou armádu, nikoli pro osmanskou tureckou armádu.

Někdy se tvrdí, že tyto byly původně vyrobeny pro použití v tancích. Existují dobře známé dobové fotografie vojáků Freikorpsu s tanky, kteří nosí tyto přilby bez hledí, a to může být zdrojem myšlenky, že byly vyrobeny pro použití v tancích.

Také se uvádí, že díky vykrojení bylo snazší nosit protiplynovou masku. Nutno poznamenat, že v této době nosily osádky tanků i speciální protistřepinové masky, chránící oči i tvář pomocí ocelových kroužků připevněných ke kožené masce s kovovými očnicemi.

Boční výstupky a možnost zesílení

Zajímavostí je, že turecké přilby M1918 mají ponechány typické výstupky po stranách - známé jako „roky“, ke kterým bylo možno připevnit zesilující pancéřový plát a zvýšit tak ochranu nositele, daní však bylo zvýšení hmotnosti.

Typické boční výstupky tak nebyly pouze ozdobným prvkem. Souvisely s konstrukčním řešením německých ocelových přileb a umožňovaly připevnění dodatečného pancéřování.

Počet vyrobených a dodaných přileb

Eisenhüttenwerk Thale dodal osmanské armádě 5 400 přileb M1918 s plným hledím, než Turci odmítli další dodávky. Výrobní číslo „5 400“ bylo převedeno a chybně uváděno jako počet vyrobených přileb.

Zdrojem této chyby a dalších mylných představ může být průkopnická sběratelská kniha Floyda Tubbse Stahlhelm. V tomto svazku identifikuje přilbu bez hledí jako „tureckou ocelovou přilbu“ a tvrdí, že do Turecka bylo dodáno 5 400 kusů.

Následné výzkumy však ukázaly, že se jedná o chybu. Číslo 5 400 proto nelze bez dalšího chápat jako celkový počet všech vyrobených přileb bez hledí ani jako přesný počet všech přileb označovaných v literatuře jako turecké.

Použití v osmanské armádě

Vzhledem k malému počtu se ocelové přilby dostaly primárně k elitním jednotkám nebo útvarům v blízkosti německých kontingentů. Mnoho z nich zůstalo v Německu a byly později využívány jednotkami Freikorps během poválečných nepokojů.

Turečtí vojáci jsou v těchto přilbách na několika fotografiích v Istanbulu nebo v Palestině. Jejich výskyt v dobových fotografiích potvrzuje, že se v osmanském prostředí skutečně používaly, zároveň však nešlo o běžnou standardní pokrývku hlavy všech tureckých jednotek.

Upravené německé přilby M1916

Krom jednotek bojujících v rámci rakousko-uherské armády, kdy nosí klasické Stahlhelmy, turečtí vojáci nosí i upravené přilby M1916, kdy pilkou odřízli velkou část bočního lemu i čelního štítku.

Takto upravená přilba odkrývala uši a rovnoměrně i část čela, čímž se zlepšil výhled. Oproti této úpravě byly sériové „turecké přilby“ méně praktické a vzhledem silně připomínají původní přilbu M1916 nebo M1918, otočenou čelem vzad.

Historická přilba podle osmanské předlohy ze 17. století

Tato turecká přilba podle předlohy ze 17. století je ručně tepaná ze železného plechu, není nerez. Vyrobena je v dílně českého platnéře.

Turecká přilba ze 17. století má zvon s vlnitými žlábky, lícnice potažené látkou a kožený řemínek pod bradu, který svazuje lícnice k obličeji. Součástí je také chochol z přírodních per.

Tuto helmu můžeme vyrobit přesně na míru podle údajů „1a“ až „1j“ v této tabulce rozměrů. Zde je popsáno, jak zvolit správnou velikost helmy.

Rozlišení historické repliky a bojové ochrany

Dekorační turecká přilba o síle materiálu 1,5 mm je vhodná pro obvod hlavy cca 58-61 cm. Je bez výstelky a jde o českou výrobu.

Historická přilba ze 17. století a ocelová přilba M1918 představují odlišné typy ochrany hlavy z různých období. Jejich podobnost spočívá především ve spojení výrazného tvaru s osmanskou vojenskou tradicí, nikoli v totožné konstrukci nebo stejném způsobu použití.

Přilba je nepostradatelnou součástí pro vojáky jdoucí do bitvy. V průběhu dějin proběhlo mnoho válek o rozšíření území nebo obranu země, což vedlo k vytvoření mnoha typů zbraní.

tags: #turecka #prilba #spicata