Padalo se i dávno v minulém století. Wim Van Est oblékl žlutý dres jako první Nizozemec v historii závodu a hned druhý den musel svůj trikot bránit v kopcích. Ve sjezdu se snažil dojet skupinku uprchlíků, když ho defekt poslal k zemi a nejen tam. Wim Van Est doslova vyletěl ze silnice a spadl sedmdesát metrů kamenitou roklí - bez helmy. Za pomoci jeho manažera a důvtipných diváků u trati se dostal zpátky nahoru na silnici. Zachránci spojili více cyklistických galusek dohromady a pomocí tohoto provizorního lana vytáhli Wima nahoru. Wim chtěl v závodě pokračovat, ale byl převezen do nemocnice na kontrolu, která neodhalila žádná vážná zranění.
Při cestě za svým pátým vítězstvím na Tour de France měl Bernard Hinault nepříjemný pád kilometr před cílem čtrnácté etapy. Během stíhání Grega LeMonda spadl „hlavou napřed“ a zlomil si nos. Bernard ale věděl, že musí etapu rychle dokončit, jinak přijde o žlutý dres. Zbytečně tedy neotálel, dojel do cíle a nechal se ošetřit až tam.
A agresivní sprinter, jehož jezdecký styl se vyznačoval neustálým vybočováním z dráhy sprintu a blokováním, či přímo napadáním soupeřů, se poroučel těžce k zemi v poslední etapě v roce 1991. Ve sprintu měl vždy výrazně vystrčené lokty od těla, což se mu Elysejských polích v Paříži nevyplatilo. S hlavou skloněnou zavadil o bariéru vymezující koridor do cíle - a následně pokračoval k zemi. V bodovací soutěži měl dostatečný náskok, přesto se musel dostat do cíle. Pád slavný ne pro svou hrůzostrašnost, ale pro sobeckost diváka toužícího po fotografii, který do poslední chvíle neuhýbal.
Giuseppe Guerini si jel pro etapové vítězství, ujížděl i Lanci Armstrongovi, když ho tento divák doslova sundal z kola. Španělský cyklista s Lancem Armstrongem na zadním kole stíhal odjetého Alexandra Vinokurova ve sjezdu během deváté etapy. Beloki byl v celkové klasifikaci pouze 40 sekund za Lancem a snažil se dostat ho pod tlak. Bohužel roztátý asfalt v jedné ze zatáček poslal Belokiho k zemi. Jezdec si zlomil stehenní kost, loket i zápěstí. Lance Armstrong byl donucen Belokiho objet, což znamenalo pokračovat polem.
Jeden z nejhrůzostrašnějších pádů, které kamery na Tour de France zachytily. Při sjezdu z Col du Petit Saint Bernard mu nerovnost na silnici rozhodila kolo a následoval pád v rychlosti přes 80 km/h. Další z pádů, u kterého divákům pořádně zatrnulo. Johnny měl v plánu útočit v kopcích, aby zvyšoval svůj náskok ve vrchařské soutěži, když ho společně s Junem Antoniem Flechou srazilo projíždějící novinářské auto, které se snažilo zamezit srážce se stromem. Náraz poslal závodníky přímo do ostnatých drátů na plotě vedle silnice. Hoogerland sice ztratil 17 minut, ale etapu dokončil. Ošetření jeho zranění si vyžádalo 33 stehů do hlubokých ran přes jeho hýždě a nohy.
Mark Cavendish padá při dojezdu první etapy Tour v roce 2014. Snažil se prosmýknout úzkou mezerou. To se mu nepovedlo a kromě sebe shodil i Simona Gerranse. Tomu se omluvil a za způsobení pádu vzal plnou odpovědnost. Heroický výkon podal Alberto Contador po svém pádu v desáté etapě, kdy si zlomil holenní kost na pravé noze. Po pádu se nechal ošetřit, dostal nové kolo a se zlomenou nohou vyjel stoupání první kategorie na Col du Platzerwasel o minutu a půl rychleji než zbytek pelotonu.
Téměř celý peloton se poroučel k zemi ve vysoké rychlosti ve třetí etapě. Slavný pád Chrise Frooma, který nebyl až tak hrůzostrašný. Jednalo se o pád do kopce, kdy jezdci narazili do motorky, jež byla zastavena špalírem diváků. Nikdo neutrpěl žádná zranění, Chris ale přišel o své kolo. Rozhodl se tedy pokračovat po svých. Právě tato dvanáctá etapa je známá díky fotkám Chrise běžícího v cyklistických tretrách vstříc cíli.
Shodil ho Petr Sagan ve sprintu, nebo ne? Co vypadalo jako jednoznačná situace, vyústilo v možná unáhlené rozhodnutí traťových komisařů, kteří vyloučili Petra Sagana z Tour. Saganův loket je na videu jasně viditelný a zdá se být příčinou Cavendishova pádu. Mark ale začal padat už mnohem dříve, když se snažil procpat téměř neexistující mezerou kolem bariéry. Svá řídítka měl zaseknutá pod Saganovým loktem, který pouze balancoval a měl vystrčený pravý loket a levé koleno. Cavendish nemohl pokračovat kvůli zlomené lopatce a Sagana vyloučili.
Pád hned během první etapy, při kterém si zlomíte lopatku, by většině závodníků jejich účast na Tour ukončil. Ovšem ne Lawsonu Craddockovi. Tento mladý Američan najel v první etapě na bidon odhozený na cestu, který způsobil jeho pád. Kromě zlomené lopatky si roztrhl obočí, ale byl odhodlaný pokračovat dále. Během Tour zřídil transparentní účet, na který po každé etapě, kterou dokončil, přispívali sponzoři a fanoušci. Během šestnácté etapy se Philippe doslova nevešel do zatáčky ve sjezdu a přeletěl nízkou zídku a spadl do asi čtyřmetrové propasti. S pomocí řidiče doprovodné motorky ho dostali ven a Phillipe Gilbert dojel zbývajících 60 km do cíle etapy v Bagnères-de-Luchon. Se zlomenou čéškou.
Jeden z favoritů časovky spadl kilometr před cílem ve městě Pau. Wout van Aert se svým vítězstvím v desáté etapě podílí na úspěchu týmu Jumbo-Visma na letošní Tour. Ovšem třináctá etapa mu byla osudná, když se snažil získat nějaký čas rychlým a riskantním průjezdem zatáčky. Zavadil kolenem nebo řídítky o bariéru a během pádu si způsobil hlubokou tržnou ránu, kterou mu museli operovat.
Pády a zranění z nich jsou ještě tou lepší variantou. Cyklisté po nich často museli z Tour odstoupit, ale dříve nebo později se znovu vrátili do kolotoče závodů. Prvním, kdo zahynul přímo při závodě na Tour, byl 14. července 1935 Španěl Francisco Cepeda, jemuž se stal osudným pád ve sjezdu z Galibieru. Při pádu ve sjezdu zahynul i Ital Fabio Casartelli, olympijský vítěz v silničním závodě z Barcelony 1992. Psal se datum 18. července 1995 a při sjezdu z Col de Portet d’Aspet spadlo sedm lidí. Včetně Casartelliho. Ten jako jediný zůstal bezvládně ležet na zemi. Lékaři u něj byli bleskově, rychle přivolali vrtulník. V něm vydechl naposledy. Třetím cyklistou, který se z Tour domů nevrátil, byl Brit Tom Simpson. Ten nezemřel ve sjezdu, ale paradoxně při stoupání na vrchol Mt. Ventoux. Stalo se to 13. července 1967. Simpson byl mistrem světa z roku 1965 a ten den chtěl moc útočit, aby se v pořadí posunul ze stávajícího sedmého místa. Před etapou zkonzumoval větší množství dopingu a v kombinaci s dehydratací a vyčerpáním při těžkém stoupání zkolaboval a spadl na zem. Čtyřicet minut poté ho policejní vrtulník převezl do nemocnice v Avignonu, kde byl prohlášen za mrtvého. Brit Tom Simpson nezemřel ve sjezdu, ale paradoxně při stoupání na vrchol Mt. Všechny tři případy skončily tragicky i proto, že cyklisté dlouho jezdili na Tour bez přilby. Poprvé je cyklisté museli mít v roce 2005.
To nejtěžší si organizátoři Tour de France připravili na závěr tohoto ročníku. Až ve 20. den přišla na řadu královská etapa, a ta dostála svému označení prakticky ve všech ohledech. Byla nejtěžší z celé Tour, obsahovala slovutná stoupání a přinesla i famózní podívanou. Vždyť kdy vidíte Tadeje Pogačara ve žlutém dresu v roli domestika pro svého kolegu? Navíc se Sepp Kuss v samotném závěru postaral divákům a hlavně svým blízkým o nástup na infarkt. Druhou výhru a puntíkovaný dres si zajistil Richard Carapaz. Program a etapy Tour de France >>>Na 170 kilometrech museli cyklisté zdolat v sobotu v královské etapě přetěžkých pět a půl tisíce výškových metrů. V reálu to znamenalo, že s výjimkou pár kilometrů neustále stoupali do kopců, nebo z nich klesali.
Už od úvodu etapy se vytvořil malý denní únik. V něm však žádný zdatný vrchař nebyl, ti stále vyčkávali v hlavním poli, protože před sebou měli velmi krátce po startu nejdelší kopec letošní Tour - Croix de Fer. Po pár kilometrech tam bylo znovu vepředu vše pohromadě. V prudké části kopce to proto začali zkoušet už lepší muži do kopčů. Mezi nimi třeba i Juan Ayuso, jenž předchozí den ve stoupání na Alpe d´Huez protrpěl a ztratil šest a půl minuty na vítězného Tadeje Pogačara, ale hlavně téměř čtyři minuty na soupeře v Top 10. A také se to rodákovi z Barcelony podařilo. K němu se navíc přidali Sepp Kuss, Davide Piganzoli, Matteo Jorgenson, Jai Hindley, Richard Carapaz, Ben Healy, Thymen Arensman, Valentin Paret-Peintre, Tobias Johannessen a další. Ovšem peloton, na jehož čele se usadili jezdci UAE Emirates-XRG, jim příliš prostoru nedával.
Carapazova cesta za puntíky Carapaz měl v této etapě jasný cíl - vybojovat co nejvíc bodů do vrchařské soutěže, kterou vedl jen o jeden bod před Pogačarem. I proto tři a půl kilometru pod vrcholem vyrazil Ekvádorec vstříc prémii. Snažil se ho ještě stínovat Paret-Peintre, ale na něj to byl až příliš dlouhý útok, a tak brzy začal ztrácet. Krátce na to z hlavního balíku vyrazil Mads Pedersen v zeleném dresu. Sprinterská prémie totiž ležela za sjezdem z Croix de Fer a v úniku bylo hodně cyklistů, kteří by mu body vysbírali. Tomu se podařilo čelo závodu dostihnout ve sjezdu, kdy na prémii o zelený dres zbývalo stále ještě přibližně 20 kilometrů. Na ní si v klidu dojel pro plných 25 bodů Pedersen. Prémie ležela na 67. kilometru, kde byl náskok čelní skupiny okolo tří minut. Bylo tak vidět, že UAE Emirates to v pelotonu hodně hlídají. Už po páteční výhře totiž prozradil Pogačar, že jejich dalším cílem bude udržet Isaaca del Tora v bílém dresu, a že i on se mu v tom bude snažit pomoct. Že své slovo drží, jsme už letos viděli v etapě číslo 15 na Plateau de Solaison, kde sice mohl jít sám po výhře, ale dělal celou dobu pomocníka mladému Mexičanovi. I díky tomu pak slavil Remco Evenepoel.
Náskok denního úniku postupně narůstal až na čtyři a půl minuty. Carapaz tak na Telegraphu v pohodě posbíral další body. „Na startu jsem chtěl bojovat hlavně o puntíkovaný dres. Jakmile jsme přijeli na první kopce, cítil jsem se dobře, sbíral jsem body, a tak jsem si pak vytýčil další cíl,“ popisoval ekvádorský olympijský vítěz z roku 2021 své myšlenky v průběhu dne. Když se stoupalo do Galibieru, na nejvyšší bod letošní Tour, najeli na čelo pelotonu opět závodníci UAE Emirates a snížili náskok Carapaze a spol. na čtyři minuty.
Ve sjezdu z Galibieru stáhl Pogačar svou neohroženou jízdou manko své skupiny a uprchlíky na 3:40 minuty. To už ale čtveřice vepředu začala stoupat na kopec Col de Sarenne a mířili do cíle v Alpe d´Huez. Ve skupině hlavních favoritů vystřídal vepředu Pogačara Nicolas Prodhomme, ale jen na chvíli, protože muž ve žlutém se znovu prosmýkl podél něj a ještě mu uštědřil tak trochu výhrůžný pohled: Co to zkoušíš? I nadále šel náskok uprchlíků dolů (2:40), a tak se Hindley rozhodl otestovat soupeře. Jeho nástupu odolal Kuss, ale Carapaz už tolik sil neměl. Svou vytrvalostí po chvíli odpáral Kuss také Hindleyho, a jelikož Pogačar nejel na sebe, ale na Del Tora, mohl on i tým Visma-Lease a Bike stále věřit ve výhru v královské etapě. Jeho náskok na Carapaze byl 22,5 km do cíle 17 sekund a na skupinu žlutého a bílého dresu 2:45 minuty.
Zatímco vepředu se začal Carapaz znovu dotahovat na Kusse, v hlavní skupině už Pogačar pustil na čelo Prodhomma, ale Seixas se netvářil, že by posbíral síly na útok, aby zkusil Del Tora vysvléknout z bílého dresu a posunout se na třetí místo celkového pořadí. Naopak „Torito“ se v klidu držel na zadním kole Francouze a nepotřeboval k tomu v této chvíli ani Pogačarovy služby. Čtyři kilometry pod vrcholem už přišel Seixas o všechny své domestiky, ale k ataku se neodhodlal. Naopak vepředu to ještě jednou vyzkoušil Kuss, který si vytvořil mezeru, ale Carapaz se jej snažil dojet. I ve skupině favoritů se děly věci. Na čelo si najel Del Toro, hned za ním byl Pogačar, Seixas při zrychlení odpadl a zdálo se, že UAE Emirates by to ještě mohli zkusit na výhru v etapě. Na Col de Sarenne totiž ještě cíl etapy nebyl, z něj se totiž několik kilometrů sjíždělo a do cíle se pak vyjíždělo pár kilometrů na Alpe d´Huez.
Sedm kilometrů před cílem skončil mimo záběr kamer Kuss na zemi. Bylo vidět už jen jak nasedal na kolo, utahoval si pravou tretru a díval se na pravý bok. A pak přišla další chyba, další infarktová situace, kdy Američan nedobrzdil zatáčku a mohl navíc skončit hodně špatně, kdyby v zatáčce nebyla ochranná síť, za kterou byl už hluboký sráz.„Ani nevím, co se tam stalo, viděli jsme jen obrázky, jak se po prvním pádu vrací na kolo, snažil se znovu zkoncentrovat. Neviděli jsme ani ten druhý pád, takže těžko něco říct. Ale asi jsem i rád, že jsme to neviděli. Ty sítě jsou tam z nějakého důvodu a ještě že tak. My jsme pak už věděli, že bude strašně těžké ještě bojovat o výhru. Ta byla v tomto týdnu po odstoupení Jonase naším cílem, udělali jsme pro to všechno,“ vyprávěl zklamaně sportovní ředitel Visma-Lease a Bike Marc Reef.
Kuss se ale nevzdával, před sebou už měli s Carapazem, který jej předjel, jen cílové stoupání dlouhé přes tři kilometry. Před klidným dojezdem ztrácel Kuss 13 sekund, Pogačarova skupina minutu. V té přišel s postupným útokem Evenepoel, Del Toro jeho tempo nezvládal, a tak si před něj najel Pogačar. Evenepoela ale nechal, ať si jede své a stále se držely pohromadě žlutý a bílý dres. Když měl Carapaz před sebou poslední dva kilometry, byla jeho výhoda na akcelerujícího Evenepoela, druhého muže celkové klasifikace, 45 sekund. Nakonec to ale někdejší vítěz Giro d Italia zvládl a radoval se z druhého vítězství v etapě.
„Bylo to opravdu strašně těžké. Sepp byl neskutečně silný, byl jsem neustále na limitu. Nevím, co se stalo v klesání. Já jsem se pořád snažil, opravdu to bylo hrozně těžké. V posledních kilometrech jsem strašně trpěl, protože jsem věděl, že jsou za mnou další závodníci,“ vyprávěl v cíli Carapaz. Ačkoliv neslavil výhru, bylo i na Pogačarovi vidět, jak si dojezd do cíle užíval. Projeli jím s Del Torem bok po boku, ještě se chytli za ramena a Slovinec ve žlutém dresu udělal prsty gesto znázorňující býčí rohy. Jednoho takového zarputilého býčka měl totiž po své levici. Však se také Mexičanovi přezdívá Torito.
„Snažil jsem se pro Isaaca udělat to nejlepší. Co tady v posledních týdnech odvedl tým, je fantastické. A dneska jsem si to mohl vyzkoušet na vlastní kůži, jaké to je pomáhat. Každému by to chtělo poděkovat zvlášť, moc si práce kolegů cením,“ vyprávěl Pogačar a vyjádřil se i k samotnému průjezdu cílovou bránou: „Nahnalo mi to husí kůži a je to jeden z těch dojezdů, které si budu pamatovat. Isaac ukázal skvělý potenciál. Nesmíme na něj ale tolik nakládat, je velký talent, ale stále je hodně mladý.“
Cyklistický závod Tour de France - 20. etapa (Le Bourg d'Oisans - Alpe d'Huez, 170,9 km):1. Carapaz (Ekv./EF Education-EasyPost) 4:59:39, 2. Evenepoel (Bel./Red Bull-Bora-hansgrohe) -26, 3. Kuss (USA/Visma-Lease a Bike) -31, 4. Pogačar (Slovin./UAE Emirates-XRG), 5. Del Toro (Mex./UAE Emirates-XRG) oba -1:05, 6. Martinez (Fr./Bahrain Victorious) -1:07, ...122. Vacek (ČR/Lidl-Trek) -41:11, 136. Otruba (ČR/Caja Rural-Seguros RGA), 137. Bittner (ČR/Picnic PostNL) oba -41:20.
Průběžné pořadí: 1. Pogačar 72:53:44, 2. Evenepoel -6:26, 3. Del Toro -9:42, 4. Seixas (Fr./Decathlon CMA CGM) -11:56, 5. Martinez -13:02, 6. Skjelmose (Dán./Lidl-Trek) -14:59, ...49. Vacek -3:34:36, 112. Otruba -5:17:23, 140. Cyklistický závod Tour de France - 15. etapa (Champagnole - Plateau de Solaison), 19. července 2026.
Plateau de Solaison (Francie) - Vrchařskou 15. etapu Tour de France vyhrál olympijský šampion Remco Evenepoel z Belgie ve spurtu tříčlenné skupiny před lídrem závodu Tadejem Pogačarem ze Slovinska. Vingegaardův nečekaný konec přišel v obci La Roche-sur-Foron v úzké pravotočivé zatáčce rozdělené ostrůvkem. Čtyři Dánovi kolegové z týmu Visma-Lease a Bike ji projeli, ale dvojnásobnému vítězi Tour de France kolo podklouzlo a skončil s několika dalšími jezdci na zemi.
Podle všeho se uhodil do pravého ramene o obrubník a na rozdíl od ostatních zůstal sedět v bolestech na zemi. Po krátkém lékařském ošetření zamířil letošní vítěz Gira d'Italia s pravou paží v závěsu do sanitky a 113. ročník "Staré dámy" pro něj oficiálně skončil. „S ohledem na závažnost zlomeniny klíční kosti lékaři doporučili chirurgický zákrok, kterému se podrobí v nadcházejících dnech,“ uvedla stáj Visma-Lease a Bike. Před dnešní etapou ztrácel Vingegaard na Pogačara 4:30 minuty.