Schéma poháněcí soustavy motocyklu s příčně uloženým motorem

Poháněcí soustava motocyklu s příčně uloženým motorem převádí energii vzniklou spalováním paliva na otáčivý pohyb zadního kola. Základní řetězec tvoří motor, spojka, převodovka, sekundární převod a zadní kolo.

U běžného motocyklu se výkon přenáší nejčastěji tímto pořadím: klikový hřídel motoru → primární převod → spojka → převodovka → výstupní hřídel převodovky → sekundární převod → zadní kolo. Sekundární převod může být tvořen řetězem, řemenem nebo kardanovým hřídelem.

Základní schéma poháněcí soustavy

Motorový výkon se na zadní kolo dostává přes několik mechanických celků. Každý z nich má jinou funkci: motor vyrábí energii, převody upravují otáčky a točivý moment, spojka reguluje přenos síly a zadní kolo mění otáčivý pohyb na jízdu vpřed.

Příčně uložený motor

Příčně uložený motor je uspořádán tak, že klikový hřídel leží napříč motocyklem, tedy z levé strany ke straně pravé. Toto řešení se používá u mnoha řadových dvouválců, tříválců, čtyřválců a dalších motorových konfigurací.

U příčného uložení bývá výstup z převodovky orientován tak, aby mohl být výkon veden přímo k sekundárnímu převodu na levé nebo pravé straně motocyklu. U řetězového pohonu je výstupní pastorek umístěn v ose s rozety zadního kola.

Uspořádání válců výrazně ovlivňuje charakter motoru, jeho vibrace, způsob odevzdávání výkonu, rozměry i jízdní vlastnosti motocyklu. Válce mohou být uspořádány vedle sebe jako řadový dvouválec, tříválec, čtyřválec nebo šestiválec, ve tvaru písmene V nebo proti sobě jako plochý motor.

Jak vzniká výkon v motoru

Moderní motocyklové motory pracují podle stejných základních principů jako první spalovací motory. Spalování probíhá v malém uzavřeném prostoru, kterému se říká spalovací komora.

Do spalovací komory se dostává směs paliva a vzduchu. Palivo může být vstřikováno vstřikovačem a vzduch přichází z atmosféry. Zapalovací svíčka směs zapálí a řízené hoření vytvoří tlak, který působí na píst.

Spaliny se při hoření rychle rozpínají. Dno spalovací komory tvoří horní část pístu, který se pohybuje uvnitř válce. Píst je ojnicí spojen s klikovým hřídelem, a pohyb pístu tak roztáčí klikový hřídel.

Čtyřdobý pracovní cyklus

Většina moderních motocyklů používá čtyřdobé motory. Píst během jednoho pracovního cyklu vykoná dva pohyby dolů a dva pohyby nahoru.

1. Sání: píst se pohybuje dolů a otevřeným sacím ventilem nasává směs paliva a vzduchu.
2. Komprese: píst se pohybuje nahoru a stlačuje směs ve spalovací komoře.
3. Pracovní zdvih: zapalovací svíčka směs zapálí, spaliny se rozpínají a tlačí píst dolů.
4. Výfuk: píst se pohybuje nahoru a vytlačuje spaliny otevřeným výfukovým ventilem.

Čtyřdobý cyklus se často zjednodušeně popisuje jako „sání, komprese, expanze a výfuk“. V angličtině se používá také zkrácené pořadí „suck, squeeze, bang, blow“.

Časování otevírání a zavírání ventilů řídí vačkové hřídele. Ty jsou poháněny od klikového hřídele nejčastěji řetězem, ozubeným řemenem nebo ozubenými koly.

Od klikového hřídele k převodovce

Klikový hřídel se otáčí velmi rychle, ale samotné otáčky motoru nejsou vhodné pro přímé spojení se zadním kolem. Kdyby byl klikový hřídel připojen přímo k zadnímu kolu, motocykl by se pohyboval pomalu a motor by pracoval v příliš vysokých otáčkách.

Proto je mezi motorem a zadním kolem zařazena soustava převodů. Převody snižují otáčky a současně zvyšují točivý moment, tedy sílu, kterou může motor působit na zadní kolo.

Primární převod přenáší výkon z klikového hřídele na spojku. Může být tvořen ozubenými koly nebo řetězem. U některých konstrukcí je primární převod ozubenými koly součástí motorového bloku, u jiných se používá primární řetěz.

Spojka

Spojka je umístěna mezi primárním převodem a převodovkou. Umožňuje dočasně přerušit přenos výkonu z motoru na převodovku.

Rozpojení spojky je nutné při zařazování rychlostního stupně, při zastavení bez vypnutí motoru a při rozjezdu. Při rozjezdu spojka nejprve přenáší jen část výkonu a následně se její lamely úplně sevřou.

Většina motocyklů používá vícelamelovou mokrou spojku, jejíž lamely pracují v olejové lázni. Olej spojku chladí a pomáhá odvádět teplo vznikající při prokluzu.

Převodovka

Převodovka umožňuje volit různé převodové poměry podle rychlosti, zatížení a požadovaného zrychlení. Na nízký převodový stupeň se přenáší větší točivý moment, zatímco vyšší převodové stupně umožňují vyšší rychlost při nižších otáčkách motoru.

Motocyklová převodovka bývá obvykle sekvenční. Jezdec řadí jednotlivé stupně v pevném pořadí pomocí řadicí páky ovládané levou nohou.

Výstup z převodovky tvoří hřídel nebo pastorek, na který navazuje sekundární převod. U řetězového pohonu je na výstupním hřídeli malé hnací kolečko, označované jako záběrové nebo přední kolečko.

Sekundární převod řetězem

Nejčastějším řešením sekundárního převodu je řetězová sada. Tvoří ji přední kolečko, řetěz a zadní rozeta.

Řetěz převádí otáčivý pohyb z výstupního hřídele převodovky na zadní kolo. Poměr velikosti předního kolečka a zadní rozety určuje výsledný převodový poměr.

Řetěz se poměrně rychle opotřebovává a pro jeho dlouhou životnost je zapotřebí se o něj starat. Základem je správný průvěs řetězu. Dle manuálu příslušného motocyklu víme, jak velký má být (cca 4-5 cm).

Při malém průvěsu hrozí, že nebude správně fungovat tlumení a může dojít i k přetržení řetězu. U abnormálního průvěsu dochází k vlně, kterou na řetězu vytvoří záběrové kolečko.

Následně může dojít k přeskočení řetězu nebo nadměrnému opotřebování předního kolečka a rozety. Řetěz bychom měli pravidelně ošetřovat mazivy k tomu určenými.

K mazání dochází poměrně často, dle výrobce motocyklu cca každých 500 km, dále vždy po dešti a namočení řetězu. Mazivo bychom po aplikování měli nechat zavadnout alespoň 20 minut, aby nedošlo vlivem odstředivé síly k odlétávání potřebného maziva.

Řetěz se maže po celém obvodu a na vnitřní straně. Při aplikaci maziva je zapotřebí pečlivě dbát na to, aby nedošlo k nastříkání maziva na pneumatiku.

Řetěz motocyklů provozovaných v terénu je mnohem více zatěžován okolními vlivy a nečistoty, a proto je potřeba jeho údržbě věnovat více pozornosti.

Alternativy řetězového převodu

Kromě řetězu může být sekundární převod tvořen řemenem nebo kardanovým hřídelem. Řemen pracuje tiše a nevyžaduje mazání, ale jeho použití závisí na konstrukci motocyklu a provozních podmínkách.

Kardanový převod vede výkon pomocí hřídele a kuželových ozubených kol. U tohoto řešení je zadní část pohonu uzavřená a vyžaduje jiný způsob údržby než řetězová sada.

U motocyklu se šachtovým pohonem může být výstup převodovky zakončen šroubovým kuželovým kolem. To přenáší výkon na další kuželové kolo v zadním převodu a následně na zadní kolo.

Vliv počtu válců a jejich uspořádání

Motocykly mohou mít jeden, dva, tři, čtyři, někdy pět a příležitostně až šest válců. Válce mohou být uspořádány vedle sebe, do písmene V nebo proti sobě.

Počet válců a způsob jejich uspořádání výrazně ovlivňují vibrace, charakter motoru, průběh výkonu i rozměry motocyklu. Současně mají vliv na jízdní vlastnosti a konstrukční uspořádání celého stroje.

Jednoválcové motory se dobře hodí pro terénní motocykly, zatímco vidlicové čtyřválce se často používají u sportovních motocyklů. Každá konfigurace má vlastní výhody a konstrukční omezení.

Řadový motor v příčném uložení

U řadového motoru jsou válce uspořádány vedle sebe v jedné řadě. Příčné uložení umožňuje kompaktní napojení motoru na převodovku a sekundární převod.

U řadových tří- a čtyřválců se klikový hřídel otáčí napříč rámem. Převodovka bývá uložena v zadní nebo spodní části motorové skříně a primární převod spojuje klikový hřídel se spojkovým košem.

Kontrola poháněcí soustavy před jízdou

Přestože se technika motocyklů vyvíjí poměrně rychlým tempem, zůstávají pravidla ke kontrole motocyklu před jízdou stejná. Motocyklista nemusí být mechanik, ale měl by znát základní pravidla nastavení ovládacích prvků a kontrolní mechanismy, aby neprovozoval motocykl ve špatném technickém stavu.

Především by měl správně připravenou technikou snížit možnost vzniku nehody. Pokud by došlo ke zjištění závad, pak s jízdou pokračovat až po jejich odstranění a nedopustit zvýšenou možnost vzniku nehody.

Provozní kapaliny

Před každou jízdou je zapotřebí zkontrolovat, zda z motocyklu neunikají kapaliny. V případě, že pod motocyklem objevíme mokrou skvrnu nebo vidíme část motocyklu potřísněnou kapalinou, je zapotřebí nevyjíždět a hledat příčinu.

Unikající kapaliny neohrožují pouze jezdce, ale také ostatní účastníky při případném najetí na skvrny. Oprava si v tomto případě obvykle žádá odbornou pomoc.

Pneumatiky

Před jízdou je nutná vizuální kontrola typu a zaměření pneumatik. Dále pak opotřebení, tlaků a stáří pneumatik.

Pneumatiky hustíme na hodnoty tlaku předepsané výrobcem motocyklu za studena. Při vyšších tlacích v pneumatikách, než doporučuje výrobce motocyklu, dochází k nedostatečné adhezi s terénem a tím se rapidně zvyšuje riziko pádu.

Při tlacích nižších než doporučuje výrobce motocyklu se v terénu docílí lepší adheze, ale zároveň se zvyšuje riziko defektu pneumatiky a poškození ráfku. Pokud se před jízdou v terénu cíleně sníží tlak v pneumatikách, je nezbytné tlaky upravit na hodnoty předepsané výrobcem při návratu do běžného silničního provozu.

Brzdová soustava

Technika brzd se přesunula od bubnových systémů směrem ke kotoučovým, které dnes díky své účinnosti tvoří absolutní většinu. Motocyklista by měl vědět, co na brzdové soustavě kontrolovat, aby se nedostal do krizové situace způsobené technickou příčinou.

Kontrolu začínáme u nádobky s brzdovou kapalinou. Kapaliny nesmí být málo, aby při zmáčknutí brzdové páčky došlo k dostatečnému tlaku a brzdová soustava se nezavzdušnila.

Brzdové kapaliny nesmí být však ani moc, protože se při brzdění zahřívá a vlivem tepelné roztažnosti v nádobce její objem expanduje. Ve chvíli, kdy kapalina nemá prostor pro své rozpínání, začíná tlačit na brzdové destičky směrem ke kotouči.

Kotouče by neměly vykazovat praskliny a zvlnění, která následně zapříčiňují škrtání o brzdové destičky. Po nadměrném opotřebení dochází k tzv. projetí kotoučů, které hůře snáší teplo a tím se snižuje účinek při brždění.

Protože jsou brzdové destičky terénních motocyklů podrobeny vlivu nečistot, doporučuje se častější kontrola. Brzdové destičky s tenkou vrstvou směsi na destičce se zahřívají a ztrácejí účinnost.

Tlumiče a pérování

Tlumiče a pérování zajišťují správnou přilnavost pneumatiky k povrchu. Po projetí nerovnosti nejde pouze o utlumení nárazu, ale také o eliminaci následných kmitů tak, aby se motocykl nerozeskákal.

Na tlumičích kontrolujeme, zda netečou. Zadní tlumič je standardně jednoduše nastavitelný. Z výroby je motocykl nastaven na obecnou váhu jezdce, proto je vhodné jej přenastavit dle aktuální váhy motocyklisty a stylu jízdy.

Příliš měkké pérování při jízdě v terénu znamená nedostatečné tlumení a nežádoucí zatížení podvozku motocyklu. Naopak příliš tvrdé nastavení pérování se projevuje nestabilitou motocyklu a nekomfortu jezdce při jízdě v terénu.

Ovládací prvky poháněcí soustavy

Nastavení ovládacích prvků motocyklů kategorie adventure je náročné v tom, že musí vyhovovat jednoduchému ovládání motocyklu při jízdě v sedě i ve stoje. Převážná většina motocyklů disponuje ovládacími prvky, které se dají nastavovat a přizpůsobovat jezdci.

Nastavíme si sklon a záběr spojky. Zápěstí s nataženými prsty by mělo být rovnoběžně s páčkou, ruce nesmí být zalomené ani vytočené na jednu či druhou stranu.

Stejně tak nastavíme přední brzdu. Nezapomínejme na nastavení ovládacích prvků na nohách - řadicí páčky a zadní brzdy.

Další důležitou věcí je vystředění vůle na plynu, protože má velký vliv na reakci motorky při změně zatížení.

Řídítka a páčky

Vždy je potřeba začít nastavením řídítek a až po nich se věnovat páčkám, protože pootočení řídítek jejich pozici logicky ovlivní. Nastavení řídítek ovlivňuje pozici páčky spojky a brzdy, takže proto je dobré páčky nastavovat vždy až po řídítkách.

Páčky spojky i brzdy by měly být jistým kompromisem pro jízdu ve stoje i vsedě. Každopádně platí, že páčky nesmí být sklopeny extrémně dolů ani přehnaně nahoru.

Ve finále by měly být páčky mírně sklopeny dolů. Důležité je mít obě páčky ve stejné pozici, tedy ve stejném úhlu sklopení.

Řadicí páka a pedál zadní brzdy

Ještě, než začneme nastavovat řadící páku a pedál zadní brzdy, tak je velice důležité demontovat gumu ze stupaček a docílit kovové stupačky s odhalenými hroty.

V terénu může být guma na stupačce nebezpečná, protože znečištěná či mokrá podrážka boty na ni klouže a při jízdě ve stoje to může být nebezpečné a hrozí pád.

Pokud je řadicí páčka ponořena moc dolů, jen těžko pod ni dostaneme vysokou špičku offroadové boty. Naopak přehnaně vysoko položený trn řadící páky je také nežádoucí, protože jezdec musí výrazně zvednout chodidlo ze stupačky.

Pedál zadní brzdy by měl vyhovovat jízdě vsedě, ale i jízdě ve stoje. Ideální je mít pedál stavitelný, což znamená stavitelný trn pedálu zadní brzdy, který lze nastavit do vyšší nebo nižší pozice.

Pedál zadní brzdy je dobré nastavit tak, aby hrana ozubeného trnu byla víceméně zároveň s horní hranou stupačky. Pokud by byl pedál brzdy příliš dole, byl by problém citlivě dávkovat brzdný účinek při jízdě ve stoje, a pokud by byl naopak moc nahoře, nebylo by pohodlné brzdit vsedě.

Vliv nastavení podvozku na přenos výkonu

Správně nastavený podvozek udržuje pneumatiku v kontaktu s povrchem a umožňuje, aby se točivý moment přenášel na vozovku nebo terén bez zbytečného prokluzu.

Pneumatiky, pérování, řetěz a geometrie motocyklu proto ovlivňují nejen pohodlí, ale také skutečnou účinnost poháněcí soustavy. Nesprávné nastavení může zhoršit stabilitu, trakci i ovladatelnost.

Při snížení motocyklu se v žádném případě nesmí zasahovat do geometrie a dělat nešetrné úpravy podvozku, které jsou v rozporu s doporučeným nastavením výrobce.

Zjednodušené funkční schéma

• Spalovací komora: hoření směsi vytváří tlak.
• Píst: převádí tlak plynů na přímočarý pohyb.
• Ojnice: spojuje píst s klikovým hřídelem.
• Klikový hřídel: mění přímočarý pohyb na otáčení.
• Primární převod: přenáší otáčivý pohyb na spojku.
• Spojka: reguluje spojení motoru s převodovkou.
• Převodovka: mění převodový poměr a velikost točivého momentu.
• Sekundární převod: přenáší výkon na zadní kolo.
• Zadní pneumatika: mění točivý moment na hnací sílu mezi motocyklem a povrchem.

tags: #schema #pohaneci #soustavy #motocyklu #s #pricne