Motorkářské trasy v Rumunsku: Transfăgărășan, Transalpina, Karpaty a Banát

Rumunsko patří k nejlepším evropským zemím pro motorkářské cestování, protože nabízí vysokohorské silnice, množství zatáček, odlehlé horské oblasti, historická města, tradiční vesnice i vedlejší a nezpevněné cesty pro cestovní endura. Největšími ikonami jsou Transfăgărășan a Transalpina, ale stejně zajímavé mohou být trasy přes Banát, Východní a Západní Karpaty, Maramureš, Bukovinu, Transylvánii nebo podél Dunaje.

Pro silniční motocykly se hodí především asfaltová trasa dlouhá 1 434 km, zatímco cestovní endura mohou využít trasu po vedlejších a nezpevněných cestách o délce 1 838 km. Obě trasy vedou od jihu k severu přes Východní Karpaty a jako bonus zahrnují také region Dobrudža, takže se lze projet od hor až k moři.

Proč jet na motorce právě do Rumunska

Považovat se za motorkáře a čtyřkolkáře a neprojet Rumunsko? To prostě nejde. Kdo byl v Transylvánii, prošel hory či navštívil středověká města, tak potvrdí, že motorkáři se v této zemi s obrovským potenciálem stali významným prvkem turistického průmyslu.

Rumunsko je překrásná země a stojí za to jej navštívit vícekrát. Je neobyčejně rozmanité: během jediné cesty lze spojit horské průsmyky, rychlé zatáčky, historická města, tradiční dřevěnou architekturu, české vesnice v Banátu i scenérie Dunaje.

Na motorce zde nejde jen o překonávání vzdálenosti mezi známými místy. Stejně důležité jsou pomalejší úseky vedoucí krajinou, zastávky v malých vesnicích, jídlo připravené nad ohněm, večerní táboření a pocit, že mimo hlavní silnice stále existují místa daleko od každodenní rutiny.

Přehled hlavních typů tras

Jednotlivé trasy ve Východních Karpatech jsou rozděleny na šest, respektive sedm segmentů, které se dají ujet za jeden den, s délkou mezi 160 až 270 km. Samozřejmě je možné jednotlivé části jet i samostatně.

Na asfaltové trase je 67 zajímavostí, na off-roadové 75. Trasy vás zavedou k hradům regionu Bârsei, k zeleným scenériím Sikulska, k horským průsmykům vedoucím na východ a později do krásných oblastí Bukoviny a Maramureše.

Transfăgărășan: nejslavnější rumunská motorkářská silnice

Transfăgărășan byl jedním z mnoha důvodů, kvůli kterým jsme se rozhodli pro cestu do Rumunska. Legendární silnice 7C, která čítá 151 kilometrů a stoupá do výšky 2042 m n. m., je rájem pro motorkáře, kteří si chtějí vychutnat jízdu v zatáčkách v horské scenérii.

Hlavní atrakcí naší motoexpedice však bude zdolání Transfagarašské silnice, jedné z nejhezčích cest světa. 90 km dlouhá silnice spojuje historické oblasti Transylvánie a Valašska.

Silnice byla postavena v letech 1970 až 1974 a byla budována pro strategické vojenské účely. Byla vybudována ještě za Ceaușesca a její stavba měla vojenský význam. Na její stavbu bylo spotřebováno šest tisíc tun dynamitu.

Cesta stoupá přes nejvyšší pohoří Rumunska, zvané Fagaras, až do nadmořské výšky 2.034 metrů. Jde o klikatou cestu, posetou ostrými zatáčkami, strmými a dlouhými S-křivkami a ostrými sjezdy.

Transfagarasan má 5 tunelů a také nejdelší silniční tunel v Rumunsku s 884 metry. A hlavně, je to motoristický ráj na zemi.

Transfăgărășan získal svou slávu hlavně díky Britovi Jeremy Clarksonovi, který zde natočil jeden ze speciálních dílů Top Gearu a prohlásil silnici 7C za nejkrásnější cestu v Evropě. Transfăgărășan získal slávu díky britskému Top Gearu a prohlásil silnici 7C za nejkrásnější cestu v Evropě.

Jak si Transfăgărășan užít

Transfăgărășan se otevírá jen podle počasí, většinou od června či července do října, takže plánování cesty je třeba přizpůsobit této sezóně. Na jeho průjezd je vhodné počítat s tím, že horské počasí může být proměnlivé a provoz v hlavní sezoně poměrně hustý.

Většina lidí projíždí Transfăgărășan od severu k jihu, protože je tam cesta mnohem malebnější. Výjezd nebo sjezd z druhé strany je úplně jiný a stojí za to.

Transfăgărășan je při každé návštěvě stejně úžasný, ať už hodnotíme svezení, okolní krajinu nebo grilovanou klobásu ze stánku na vrcholu ve 2 000 metrech nad mořem.

V srpnu tam navíc byla docela tlačenice. Zácpám jsme se bohužel nevyhnuli. Přesto Transfăgărășan určitě stojí za shlédnutí.

Transalpina: vyšší a klidnější alternativa

Hledání nejlepší silnice v Evropě nás zavede na rumunský Transfagaraš, nicméně ten už před pár lety překonala ne tak známá, zato velice atraktivní sesterská cesta Transalpina. Na necelých 150 kilometrech vám za tři hodiny namíchá opojný koktejl této země, a navíc zde zažijete naprostý motoristický vrchol!

Transalpina je, stejně jako Transfăgărășan, rájem pro motorkáře. Silnice 67C je dlouhá 148 kilometrů a v nejvyšším bodě dosahuje výšky 2145 m n. m.

Pár let zpátky byla celá Transalpina zrekonstruovaná. Výhodou této cesty je to, že není tak populární a přecpaná jako Transfăgărășan.

Premiérově letos stoupám dlouhými táhlými zatáčkami k vrcholu silnice Transalpina, oficiálně dvojka v oboru zajímavosti po Transfagarasanu. Podle některých by ale právě tohle místo měl být střed vesmíru všech motorkářů v Evropě.

Transalpina se otevírá podle počasí, obvykle od poloviny května do poloviny října, takže je dobré cestu plánovat s ohledem na aktuální podmínky.

Na druhou stranu právě nepříznivé počasí může připravit naprosto neopakovatelnou, klidnou atmosféru opuštěného konce světa. Promoklí, unavení ale totálně happy!

Okruh přes obě transkarpatské silnice

V červnu, po roztání sněhu v Karpatech, se otevírá možnost přejet Karpaty dvěma silnicemi přes hřebeny, 2 000 metrů vysoké.

Výlet lze pojmout i jako okruh, přejet Fagarašské hory takzvanou Transfagarašskou magistrálou, vybudovanou ještě za Ceaușesca, a vrátit se zpět takzvanou Transalpinou, vybudovanou nedávno.

Transfăgărășan a Transalpina představují vrchol motoristických zážitků v Rumunsku, a to jak díky krajinám, tak i historickému kontextu.

Východní Karpaty: dlouhá trasa od hor k moři

Východní Karpaty jsou nejlepším místem k toulkám, protože pokrývají velkou oblast a několik velmi odlišných historických oblastí: Bârsei, Sikulsko, Bukovinu a Maramureš.

Domy jsou zde jednoduché, ale jejich dřevěné brány skrývají složitou symboliku, kostely mají velmi vysoké věže pokryté tenkými šindely, zdi bývají vymalované mnoha živými barvami s dávnými příběhy a jídlo má jinou chuť, protože je připraveno nad ohněm z místních lahůdek.

Je to ideální místo kde se ztratit jen proto, abyste našli sami sebe.

Dvě základní trasy sledují stejný směr od jihu na sever. Trasy zahrnují území východních Karpat a jako bonus i region Dobrudža, takže se projedete od hor až k moři.

Bârsei a Sikulsko

Trasy vás zavedou k hradům regionu Bârsei a k zeleným scenériím Sikulska, kde mají skvělé jídlo. Následují horské průsmyky vedoucí na východ a později krásné oblasti Bukoviny a Maramureše.

Na asfaltové trase je 67 zajímavostí, na off-roadové 75. Kromě toho, že se dozvíte o místních zajímavostech, najdete v knížce také tipy na dobré jídlo a ubytování.

Bukovina a Maramureš

Severní oblast Rumunska uchvacuje malebnými vesničkami, menšími i většími městy a dřevěnou architekturou. Na lavičkách před domy sedí staré babky v šátcích a dědkové v kloboucích; mnoho domů má krásně vyřezávané brány - typický symbol Maramureše.

Jedno z nejzajímavějších míst je Veselý hřbitov, kde modré dřevěné náhrobky doplňují krátké básničky a karikatury o životě a smrti konkrétních lidí.

Prislopský průsmyk odděluje Maramureš a Bukovinu a nabízí úchvatné výhledy na hory. Na vrcholu se nachází pravoslavný monastýr - ideální místo na krátký odpočinek.

Banát a české vesnice

Banát spojuje přírodní scenérie, historické cesty a českou krajanskou komunitu. Eibentál, též Tisové Údolí nebo Jeventál, je jedna z českých vesnic založených českými kolonisty v rumunském Banátu počátkem 19. století.

Dodnes zde žije asi 300 českých obyvatel a také několik rumunských rodin. Společně se sousední vsí Nové Doly tvoří v současné době největší českou komunitu v Rumunsku.

Eibenthal a okolní vesnice přibližují atmosféru Banátu a českou komunitu, která zde zůstala zakořeněná až dodnes. Návštěva hospody U Medvěda s vlastním pivovarem je opravdu silným zážitkem.

Silnice podél Dunaje a Železná vrata

Železná vrata je název pro nejmohutnější průlomové údolí v Evropě. Řeka Dunaj zde prořezává masiv Banátských Karpat a převádí své vody z Panonské do Vlašské nížiny.

Tvoří hranici mezi Středním a Dolním Dunajem a státní hranici mezi Srbskem a Rumunskem. Podél obou břehů se rozkládají rumunský Národní park Železná vrata a srbský Národní park Džerdap.

Pro silniční motocykly se situace v posledních letech zlepšila vybudováním asfaltových cest od Dunaje do všech českých vesnic. Vesnice prosíme projíždět krokem.

Užijte si zejména dvě trasy: tu první neminete, je jí silnice podle Dunaje mezi Moldavou a Oršavou. Ta druhá je od Banátu docela vzdálená, na nástupní místo v Obârșia Lotrului je to více než 200 km a 4 hodiny cesty autem. Ale stojí za to.

Transeibenthal

Nemalým zážitkem je výjezd do Eibenthale: 9 km nového asfaltu, převýšení 300 m a 40 zatáček. Není divu, že se této silnici říká také Transeibenthal.

Eibenthal je také cílem mnoha exhibičních výzev, každý rok k nám míří posádky na pionýrech, babetách, velorexech a dalších prehistorických dvou- a vícestopých vozidlech.

Západní Karpaty a off-road

Rumunské Západní Karpaty, rumunsky Carpații Occidentali, tvoří geomorfologickou provincii Karpat v západní polovině Rumunska. Na severu a západě spadají jejich svahy do Panonské pánve, na východě přecházejí v Transylvánskou vysočinu a na jihovýchodě navazují na Jižní Karpaty.

Jejich podstatná část je vápencová, nacházejí se zde jedny z nejpůsobivějších krasových útvarů v Rumunsku. Nejvyšší partie dosahují výšek mezi 1 500 a 2 000 m nad mořem.

Příležitostí zajezdit si ve volné přírodě mimo zpevněné silnice je v Rumunsku, alespoň zatím, opravdu dostatek. Oblíbené místo se nachází pár kilometrů západně od města Petrosani, kde můžete jezdit volně po kopcích desítky kilometrů na každou světovou stranu.

Dnes to byl náročný den, většinu času ve stupačkách. Nedočkavě stavíme tábor na jednom z nejvyšších kopců široko daleko a vaříme zasloužený gulášo-něco.

Jaký terén lze očekávat

Off-roadová trasa je určena pro cestovní endura nebo pro vozy 4x4, žádný extrém. Všechny trasy jsou legálně sjízdné.

Vedlejší a nezpevněné cesty mohou být po dešti rozbahněné, kamenité nebo dočasně obtížně průjezdné. Při plánování je proto důležité rozlišit mezi cestou vhodnou pro cestovní enduro a trasou pro lehčí terénní motocykl.

Na konci dne bilancujem a máme to 2:2 na pády. Ale samozřejmě to šlo do měkkýho, takže jsme my i motorky v naprostym pořádku.

Další místa, která stojí za zařazení do trasy

Temešvár

Temešvár je třetím největším rumunským městem a za poslední léta prošel obrovskými změnami. Nyní je to neobyčejně výstavné a čisté město s unikátní historickou architekturou, nádhernými zahradami a řekou, lemovanou věncem příjemných restaurací.

Je to také město s bohatou historií, ovlivněnou habsburskou kulturou a aristokracií i vzpurnou mentalitou místních obyvatel. Právě zde, v Temešváru začala protikomunistická revoluce v roce 1989.

Sibiu

Stopadesátitisícové město Sibiu leží v podhůří Fagaraşe, největšího masivu rumunských Karpat. Město vybudované Řádem německých rytířů a později rakouskou šlechtou je kolébkou místní kultury i vzdělání.

Sighișoara

Sighișoara je dobře zachovalým středověkým městem zapsaným na seznamu UNESCO. I když může být návštěva v motorkářském oblečení během horkého dne náročná, staré město stojí za delší zastávku.

Brašov a hora Tampa

Brašov můžeme považovat za rumunský Hollywood. S filmem asi nemá nic společného, ale na hoře Tampa se nachází velký bílý nápis BRASOV, který se velmi podobá známému nápisu HOLLYWOOD.

Na zmíněnou horu je možno vyjít pěšky nebo vyjet lanovkou. Pohled na město je odtud dech beroucí.

Bran a legenda o Drákulovi

Spojení hradu Bran s Vlad Ţepeşem, „hrabětem Drákulou“, je pouhou legendou, Vlad tu maximálně projížděl a pár dní možná na hradě pobýval. Skutečným sídlem knížete byla citadela Poienari dále na jih ve Valašsku.

Gotický hrad Bran s věžemi umístěnými na kopci uprostřed hlubokých lesů splňuje romantickou představu o takovém sídle a rozhodně stojí za vidění.

Bran je velká Drákulo-atrakce, která láká davy turistů. Hrad působí zvenku lepším dojmem než jeho interiér.

Ve skutečnosti hrad patřil Habsburkům. S Drákulou, čili s Vladem Napichovačem, neměl moc společného. Před sto lety napsal irský spisovatel Bram Stoker román „Dracula“ a sídlo hraběte-upíra mělo být inspirováno právě tímto hradem.

Hrad Hunedoara

Hrad v Hunedoaře stojí jako alternativa k Branu; objeví se náhodně při plánování cesty do Sebeș.

Středověká tvrz se špičatými věžičkami byla v minulosti v rukou rodiny Korvínů. Obrovskou výhodou je možnost prohlédnout si hrad zvenku bez nutnosti placení za lístek, na rozdíl od Branu.

Bicazská soutěska

Bicazská soutěska je sice místo plné turistů, ale určitě stojí za návštěvu. Cesta podél řeky Bicaz vede mezi obřími skalami.

Po obou stranách silnice byly stánky se suvenýry, všudypřítomní turisté a zaparkovaná auta. Přesto jde o výrazný krajinný bod na trase mezi Transylvánií, Bukovinou a Východními Karpaty.

Decebalova socha

Než překročíte rumunsko-srbskou hranici, stojí za to zajet k soše Decebala vytesané do skály a vysoké 55 metrů. Reliéf, který byl dokončen v roce 2004, se nachází několik kilometrů od městečka Orșova.

Sochu je možno obdivovat zdarma, ale ti, kterým to nebude stačit, si mohou zaplatit i plavbu po Dunaji. Sochu je také možné vidět z odpočívadla u silnice na srbské straně.

Praktické informace pro motorkáře

Hranice a časový posun

Od roku 2025 je Rumunsko součástí Schengenu. Při cestě přes Maďarsko proto odpadá dřívější čekání na maďarsko-rumunských hranicích.

Po překročení hranic nezapomeňte na časový posun o hodinu napřed. Docela nás zaskočilo, když se pomalu začínalo stmívat a nám ještě pořád zbývala hodina cesty k našemu ubytování.

Stav silnic

Kvalita silnic se za posledních osm let výrazně zlepšila, takže dnes už to není taková drncačka jako tehdy. Přesto se vyplatí počítat s tím, že vedlejší komunikace mohou být děravé a místy se může asfalt náhle změnit v nezpevněný povrch.

Stávalo se, že i silnice první třídy byly děravé a místy jsme dokonce jeli off road. Občas nemělo smysl důvěřovat mapám.

Mezistátní silnice a dálnice byly ale dobře udržované. Za přejezd motorkou po rumunských dálnicích se naštěstí nic neplatí.

Zvířata na silnici

Krávy byly důležitým účastníkem silničního provozu. Často se pásly u cesty a nejvíc se jim vždycky líbilo za zatáčkou anebo dokonce uprostřed cesty.

Čím dál jsme jeli na jih, tím častěji jsme je potkávali. Dobře si dávat bacha také na ovce a osly.

Na cestě na Transfăgărășan si dávejte pozor na medvědy. I z tohoto důvodu nedoporučujeme jezdit po setmění.

Komunikace

Ti, které jsme potkali, obvykle znali základy angličtiny nebo italštiny, a i to úplně stačilo, abychom se domluvili. Někteří na nás mluvili jen rumunsky a my jsme vůbec netušili, co po nás chtějí.

Naštěstí pomohly ruce, nohy a Google Překladač. V některých částech Sedmihradska se navíc mluví maďarsky, takže když neuspějete s rumunštinou nebo angličtinou, můžete zkusit štěstí i s maďarštinou.

Čerpací stanice

Čerpací stanice v Rumunsku byly trochu jiné, než na jaké jsme zvyklí. Dalo se tam sehnat maximálně sendviče, sladkosti, zmrzlinu a vodu.

Nevšimli jsme si, že by benzínky někde nabízely teplé jídlo. Záchody byly obvykle skromné a většinou zdarma.

Ceny benzínu se pohybovaly od 6 do 7 LEI za litr. Všude brali karty.

Ubytování a kempování

Ubytování jsme rezervovali vždycky den předem. Za dvoulůžkový pokoj s koupelnou jsme platili 22 až 35 EUR za noc; v roce 2026 ceny dnes začínají kolem 40 EUR.

V Rumunsku lze cestovat také velmi jednoduše a levně se stanem. Trip vyšel na naprosto srandovní peníze, protože jsme spali výhradně ve stanu a téměř většinu jídel jsme si vařili v kotlíku.

Uplně nejvíc nejlepší na tomhle tripu ale bylo táboření. Jeden staví tábor a druhej zatím zajede sehnat pivka a případně nějaké ingredience.

Bilancování u ohně dlouho do noci, koukání na hvězdy a ráno koupačka v potoce. Není co řešit.

Večeře lze připravit i z jednoduchých surovin: rumunská vepřovka a do toho klobásu, cibuli, mrkev, kukuřici a pohodka.

Respekt k místním pravidlům a přírodě

Ne vždy se však otevřenost místních setkává s respektem motorkářů a čtyřkolkářů, kteří si občas pravidla a svobodu svých strojů vysvětlují jinak, než si krajané a místní příroda zaslouží.

Poklidný život v Banátu trpí večerními přejezdy túrovaných strojů. Dvě staletí existující cesty, které byly krajany vyrvány přírodě, podléhají po průjezdu strojů okamžité erozi a za dva roky po nich neprojede povoz.

Pro všechny slušné motorkáře plánujeme vytyčení speciálních dosud neznámých cest, kde si vzájemně nebudou překážet a nebude docházet k narušování rustikálního života krajanů.

Základní pravidla pro jízdu v regionu

• Zákaz vjezdu do lesů národního parku Železná vrata a Údolí řeky Nery.
• Zákaz využívání značených turistických tras.
• Zákaz překročení rychlosti ve vesnicích, než je stanoveno silničním zákonem.
• Zákaz vjezdu na soukromé pozemky, především polnosti.
• Využívání předem určených cest jako lesařské a těžební cesty.
• Neznečišťování přírody.

Vesnice projíždějte pomalu a ohleduplně. Zvláštní opatrnost je namístě večer, kdy hluk motorů výrazněji narušuje klid místních obyvatel.

Mapy, GPS a průvodce

Základem všech cest jsou vždy mapy. Mapy jsou v průvodci velmi podrobně vyobrazeny a ubytovací zařízení jsou rovněž vyobrazena v mapách, stejně jako další odkazy na služby nejen pro motorkáře.

Ke každé trase jsou k dispozici GPS stopy pro snazší navigaci. Individuální kód, který umožní stažení tras do GPS navigace, je k dispozici v každé knize.

Praktická kroužková vazba a formát vhodný do tankvaku usnadňují používání během cesty. Motoprůvodce má formát 160 × 210 mm a 108 stran.

Motoatlas Rumunska je určen především pro motorkáře, ale použít jej můžete samozřejmě i v autě. Díky oboustranně laminovanému papíru je částečně voděodolný.

V atlase je vyznačeno 9 352 km tras na asfaltu a 3 696 km v terénu. Dostatečně podrobné měřítko je 1:300 000, formát A5 je vhodný do tankvaku a atlas má 180 stran plus obálku.

Podobný průvodce nabízí celkem 28 tras, pokrývajících více než 8 000 km po zajímavých místech a překrásných scenériích celé země. Nechybí spousta fotografií, které jsou velice tematicky motivační.

Jak naplánovat motorkářskou cestu Rumunskem

Rumunsko lze projet jako krátký okruh po nejznámějších silnicích, jako delší cestu přes Transylvánii a Karpaty nebo jako několikatýdenní balkánskou expedici. Třítýdenní výprava může spojit Rumunsko se Srbskem, Kosovem, Bulharskem nebo dalšími balkánskými zeměmi.

Pro kratší cestu se nabízí kombinace Transfăgărășanu, Transalpiny, Sibiu, Brašova, Branu a hradu Hunedoara. Delší trasa může pokračovat přes Banát, Železná vrata, Východní Karpaty, Bicazskou soutěsku, Bukovinu a Maramureš.

Pokud máte silniční motocykl, plánujte především asfaltové průsmyky a hlavní spojovací silnice. Pro cestovní enduro lze přidat vedlejší cesty a nezpevněné úseky, ovšem vždy s ohledem na počasí, místní pravidla, soukromé pozemky a ochranu přírody.

Rumunsko se „dělat“ ve třech dnech prostě nedá. Tolik krásy a přitom je to od nás jen jeden den cesty.

tags: #rumunsko #motorky #trasy