Podle znějícího „kre-kre-kre-kre-kre“ poznáte rosničku vyskytující se v místech, kde proudí řeky a potoky nezasažené regulací toku. Kde se neobjevují ani škodlivé látky způsobené zemědělskou činností. Rosničky se rozskřehotají vždy při kolísání tlaku a ohlašují tak změnu počasí. Protože když klesá tlak, obvykle přichází déšť. Rosničky jsou velmi citlivé, proto se traduje, že byly i k předpovědi počasí v minulosti využívány. Na našich etiketách se neobjevují jen tak. Naleznete je vínech, které vznikly z odrůd, jež velmi ovlivňuje počasí v době dozrávání hroznů.
Setkání s rosničkou zelenou patří mezi okouzlující momenty. Rosnička je drobná žabička, vždyť dorůstá délky jen do pěti centimetrů. Vyhledává velmi vlhká místa, mezi která mohou patřit i listnaté nebo lužní lesy. Indikuje změnu počasí. Nejen zmíněným skřehotáním, ale podle vlhkosti mění i své zabarvení, od žlutozelené po tmavě zelené tóny.
Vína s rosničkou na etiketě
Vytvořili jsme speciální řadu přívlastkových vín, která na svých etiketách nesou rosničku. Jde o vína, respektive odrůdy, jejichž výsledný charakter počasí nejvíce ovlivňuje. Typicky jde o odrůdy Ryzlink rýnský, Ryzlink vlašský a Kerner. Naše stánky naleznete v místech, kde se objevují rosničky, ještěrky i ledňáčci. Jeden stojí i přímo na Šobesu, v meandru řeky Dyje. Můžete zde ochutnat vína z naší produkce, která vznikala přímo na viničních tratích, kde se stánky nachází. Otevřeno máme v jarních a letních měsících. 6. 4. - 31. 5. 1. 6. - 30. 9. Nahlédněte do dalších viničních tratí.
Jedná se o naší jedinou stromovou žábu. Rosnička je malá žabka, dosahují délky max. do 50 mm. Obvykle však nacházíme jedince o velikosti 30-40 mm. Čenich má zaoblený a její zornice jsou horizontálně eliptického tvaru. Vyznačuje se typicky zploštělými konci prstů, které jsou dokonale přilnavé k jakémukoli povrchu. Zadní končetiny má poměrně dlouhé a prsty jsou spojeny plovacími blánami. Povrch její kůže je hladký a lesklý. Barva svrchní strany těla je většinou jednobarevně zelená. V závislosti na teplotě a „náladě“ může však být kůže celého těla např. puntíkovaná, tmavě hnědá, černá, šedá nebo nažloutlá.
Po stranách těla rosničky se táhne světle či tmavě hnědý pruh od nozder přes bubínek až po oblast třísel, kde se těsně před ním téměř vždy zahýbá nahoru. Celá tato linie je ohraničena jemným světlým proužkem. Břicho je bílé nebo nažloutlé a jeho povrch je jemně zrnitý. Hrdlo má samička rosničky také bílé, bělavé či lehce nažloutlé. Samci mají na rozdíl od samic vnější rezonanční vak na hrdle, který se v době páření výrazně nafukuje. Rosnička se vyskytuje na převážné většině našeho území. V některých oblastech zcela chybí, např. na Křivoklátsku, v několika místech Plzeňského kraje a v některých horských i podhorských oblastech (Krkonoše, Šumava, Krušné Hory).
Biotop a rozmnožování
Rosnička upřednostňuje nižší až střední polohy přibližně do 550 m n.m. Horní hranice rozšíření v ČR je 750 m n.m. Obsazená mapovací pole většinou znamenají více lokalit výskytu. Na druhou stranu zdánlivé plošné rozšíření v některých oblastech ČR může ve skutečnosti být jen několik izolovaných lokalit daleko od sebe. Rosničku zelenou najdeme na mokřadech, okrajích lesa, v polích, na loukách, pastvinách, ale i v zahradách a parcích. Nevyhýbá se lidským sídlům a územím dotčeným vojenskou či těžební činností, ba naopak, často je upřednostňuje před „běžnou“ krajinou. Zejména samci pobývají v průběhu roku více v blízkosti vodních ploch.
Během této doby sedí často na zemi a později je nalezneme ve stromovém či keřovém porostu. Někteří jedinci byli nalezeni až ve výšce 10 m nad zemí v korunách stromů. Rozmnožuje se obvykle ve více osluněných vodních tělesech s vegetací, často ale také i ve vodních tělesech s minimem makrofytní vegetace. Nejvhodnějším biotopem rosničky je u nás menší rybník s bohatě vyvinutými litorálními porosty a minimálním množstvím rybí obsádky. Kromě rybníků se rozmnožuje v jezírkách, kalužích a tůních v polích, na loukách, lučních ladech, v lesích, lomech, kaolínkách, pískovnách, na výsypkách, na zvodnělých tankodromech, ve vodních kanálech, koupalištích, požárních nádržích, zahradních jezírkách a bazénech i sudech s vodou.
Ve střední Evropě dává přednost nižším polohám, max. Tůně a rybníky s rákosinami a jinou vodní vegetací, bez ryb nebo je s nízkou rybí obsádkou, jsou vhodnými místy pro rozmnožování rosniček. Rosnička ale snese i nádrže zcela bez jakékoli vegetace, pokud tam ovšem není vysoká rybí obsádka. Ve střední Evropě zimuje rosnička zelená v období od konce září/konce října do konce března. Rosničky jsou aktivní především v noci a během dne se intenzivně sluní a spí. Během dne je rosnička obvykle v blízkosti vodní plochy na širokolisté vegetaci nebo v rozsáhlých travních porostech. V horských oblastech bývají aktivní i přes den.
Nejdelší zaznamenaná migrace byla 12,6 km v Nizozemsku. Z výsledků výzkumů vyplývá, že potrava rosničky se skládá převážně z brouků, pavouků a blanokřídlého hmyzu. V letním období rosničky žerou více škvorů a dvoukřídlých. Pulci se živí řasami, vyššími rostlinami, odumřelými vodními živočichy a detritem. Predátoři rosniček jsou hlavně ptáci v čele s puštíkem obecným, sovou pálenou, včelojedem lesním, kvakošem nočním, ťuhýkem obecným a rackem chechtavým. Pulce žere zejména dravý vodní hmyz, ale třeba také „zelení“ skokani.
Při ohrožení rosnička začne vypouštět obranný hlen a začne vydávat únikové zvuky. Ve střední Evropě období rozmnožování probíhá v závislosti na klimatických podmínkách od poloviny dubna do poloviny června, někdy ale až do července. Samice klade 200- 1400 vajíček za sezonu. Vajíčko měří asi 1,5-2 mm v průměru a rosolovitý obal 3-4 mm. Vajíčka jsou tak nápadně menší než třeba vajíčka kuněk či skokanů. Vajíčka jsou uložena ve vodě ve formě malých shluků obsahujících nejčastěji několik desítek vajíček, max. do 100 vajíček. Shluk vajíček nabobtná ve vodě maximálně do velikosti vlašského ořechu (4 cm) a je vždy uchycen k vegetaci.
Laicky o larvách a hlasu
Popis snůšek platí převážně pro snůšky čerstvé, krátce po nakladení. Popis larev platí převážně pro vybraná vývojová stádia, v nichž jsou larvy obojživelníků dobře určitelné. Rosnička je druh méně náročný na kvalitu suchozemských i vodních biotopů. Dokáže se totiž rozmnožovat v různých vodních tělesech co do velikosti a vzhledu, zejména však tam, kde nejsou přítomny ryby. Uvádí se, že pulci jsou citliví na kvalitu vody v nádržích. Pro pulce téměř všech našich žab platí to, že jim vadí hlavně anorganické znečištění vody. Ukazuje se, že daleko významnějším ohrožením jsou vysoké rybí obsádky, spíše než stav suchozemských biotopů. Mozaika krajin je klíčová pro přežití.
Rosničce úplně nevadí dlouhodobá absence péče o mokřadní plochy. Možnosti ochrany spočívají v péči o biotopy a vytváření nových biotopů. Při péči o louky se snažit více prosazovat extenzivní pastvu před kosením, nebo alespoň někde provádět extenzivní kosení. Do krajin přinést více menších vodních prvků a vytvářet tůně různých velikostí. Je potřeba zajistit vhodné podmínky pro rozmnožování rosniček v rybnících - aby na nich byla snížena rybí obsádka alespoň jednou za 2-3 roky. Pro rosničku jsou vhodné plůdkové rybníky a ty by měly být podporovány. Obnova péče o břehové porosty rybníků by měla umožnit lepší světlo a omezení hniloby. Často se uvádí, že rosnička vyžaduje vysokou vegetaci těsně u vodních ploch. Jde o stromový druh žáby, ale nepotřebuje nutně hned u vodní plochy; postačí vysoká bylinná vegetace. Nevhodné je ale ponechat u obnovované tůně půlku břehových porostů a vynechat kácení hustých porostů s odůvodněním rosničkou.
Ochrana a veřejnost
Rosnička se totiž úspěšně rozmnožuje i v tůních na tankodromech, kde chybí jakákoli vegetace. EU: druh přílohy IV (sm. AOPK ČR: Nálezová databáze ochrany přírody). Rosničkovou ochranu doplňuje osvětová práce a zapojení veřejnosti do monitoringu. Ochrana obojživelníků je velmi složitá, ačkoli rosničku u nás chrání zákon o ochraně přírody a krajiny z roku 1992. Neméně důležité je zamezit rosničkám vstupovat do kontaminovaných tůní. V krajine hraje významnou roli také ochrana souše a pobřežní vegetace, která poskytuje úkryt a sluneční výhřev. Migrace a tahové cesty jsou sledovány ochránci s cílem minimalizovat rizika na dopravních komunikacích.
Cricket Sound
Rosničku zelenou a její příbuzné tedy chrání široký komplex aktivit: vhodný management prostředí, jeho aktivní ochrana, osvěta veřejnosti a změna hospodaření v krajině - ideálně bez pesticidů a bez nadměrného hnojení. Prostřednictvím ochrany rosničky a jejího biotopu chráníme i další druhy. Autoři této publikace dodávají, že vzhledem ke svému atraktivnímu vzhledu a přirozenému charismatu je rosnička zelená jedním z mála druhů obojživelníků oblíbených širokou veřejností. Ostatní obojživelníci bývají považováni za méně atraktivní, což je nespravedlivé, a proto lze na příkladu rosničky vyjádřit potřebu chránit všechny obojživelníky a jejich biotopy. Budeme-li chránit rosničku a biotopy, které obývá, přispějeme k pozitivním změnám v krajině a pomůžeme zajistit koloběh vody v přírodě. To zahrnuje zachování mokřadů, tůní a slepých ramen, které zmírňují dopady klimatických změn, jako jsou sucho, eroze a úbytky biodiverzity.