Renovovaná Jawa 350/354 z roku 1956 v testu Pepy Sršně

Renovovaná Jawa 350/354 z roku 1956 představuje poctivou „plechařinu“ a nejsilnější zástupkyni „Jednotné řady“ československých motocyklů. Video, na kterém Josef Šiler alias Pepa Sršeň testuje tuto JAWU, vzniklo v Autosalonu na Primě.

JAWA Kývačka má spoustu elegantních prvků, mezi které patří specifická červená se zlatou linkou, chromované rybiny, ampérmetr v nádrži a sedadlo „kytara“. Název „kývačka“ dostala tato střela podle kyvné vidlice, kterou předchozí typy Jawy a ČZty neměly.

Jawa 350/354 z roku 1956

V roce 56 se vyrobilo 16474 kývaček 354. Toto je podle čísla celobuben 354/03, půlbuben byl do čísla 6890 a to poslední třetina z nich už byly jednopáky.

U motocyklů z tohoto období je důležité posuzovat jednotlivé díly v souvislosti s výrobním číslem, rokem výroby a vývojem modelu. Přechodové modely a mezitypy NEEXISTUJÍ. Jedná se o normální evoluční modernizaci, která probíhá u každého vyráběného dopravního prostředku.

Vývoj u kývaček má celkem logický postup a jednotlivé modernizace se zaváděly postupně. Vylepšení byla pravidelně otištěna a uveřejněna v dobových periodikách typu SM či Motocykl.

Vývoj a odlišnosti jednotlivých provedení

První kývačka dejme tomu z 3/1954 je taková jako je, podsedláky dvoudílné. Pak se v průběhu roku 1954 změnilo 3-5-10 věcí jako podsedlové plechy na tyto vaše a podobně, v roce se podalo dalších 3-5-10 patentů, z nichž se dostalo do výroby a změnilo se třeba falcy blatníků.

Takto měnili asi každou součástku. Některé věci z jednoho typu se proto objevují také u dalších modernizovaných strojů, aniž by to znamenalo existenci zvláštního „přechodového modelu“.

Na tuhle motorku tedy nepatří ty „L“ plechy u stupaček, protože to bylo snad až v průběhu roku 57, ale plechy samotné by měly být správně s tou ostrou hranou u sedla. Taky by se to dalo poznat podle hloubky prostředního stříbrného plechu za motorem, starší typ je mělčí.

Karburátor s krytem tohoto provedení začátkem roku 56 neexistoval. Kryt karburátoru s maticí je až od konce roku 57. U motocyklu s bezlemovými blatníky, štelováním světla v masce a dalšími staršími prvky proto karburátor i kryt karburátoru těžko budou původní.

Jak poznat správné díly

U provedení z roku 1956 je třeba věnovat pozornost především kolům, blatníkům, světlometu, masce, tachometru, vidlici, nádrži, spínačce, motoru, hlavám válců, kolenům, výfukům, kastlíkům, zadním tlumičům a zadnímu blatníku.

Jestli jde o rok 55, patří tam kulaté hlavy, které je problém sehnat a jsou tuším dva typy. Doutníky k otevřenému sání určitě ne, zadní kolo se může jevit jako panelkové, kryt řetězu je rozdílný panelka/kývačka a kastlík je také panelkový.

U provedení z roku 1956 se mohou objevit tlumiče z půlbubna, ale bez bočních šroubů. Je třeba dát pozor na tlumiče z malé kývačky, protože mají jinačí pružiny. Kryt karburátoru je podobný jako na péráku, mřížka klaksonu má štítek PAL a hlavy mají dvě vodorovná žebra.

Motor, válce a hlavy

Na 354 by měly být kulaté hlavy, ale je klidně možné, že při výměně namontovali motor z 360ky. U některých motocyklů proto nesedí označení motoru s ostatními dobovými prvky.

Je možné, že byly válce měněné za pozdější provedení. Válce jsou kývačka s kulatou dosedací plochou, zatímco starší válce mají jiné provedení dosedacích ploch hlav.

Hlavy se fakt blbě shání, na tento typ jsou hranaté dosedací plochy. U motocyklu, který má panelkové hlavy, je nutné sehnat nízké hlavy se dvěma žebry, pokud má odpovídat staršímu provedení.

Rok výroby motoru se podle dodatečně vyraženého čísla určuje obtížně. Levý karter by měl být zespodu značen číslem začínajícím 354, přičemž číslem 18 se značí první kývačka.

Kola, brzdy a zadní část

U motocyklu z roku 1955 se objevuje otázka, zda má mít půlbubnová kola, nebo klasické celobubny. Pokud je stroj podle výrobního čísla celobuben 354/03, půlbuben už pro něj nemusí být správným řešením.

Zadní kolo z panelky je na pohled výrazným rozdílem. Kývačkové kolo potřebuje také unašeč, protože panelka má unašeč s gumou.

Kryt řetězu i rozeta mohou být správné, i když je na motocyklu použito jiné zadní kolo. Zadní blatník může mít střižený roh, aby správně seděl s předním blatníkem.

Brzdy mohou odpovídat provedení s celobubnovými koly. U starších motocyklů však jednotlivé díly často pocházejí z různých etap vývoje nebo byly během provozu nahrazeny součástkami, které se podařilo sehnat.

Renovace motocyklu

Renovace tohoto typu Jawy není rychlá ani jednoduchá. Díly na 354 nejsou, ale dají se sehnat, i když hodně draze.

Chybějící díly byly nakupovány na burzách a v inzerci, kde se kupující několikrát setkali také s podvodem. U starších kývaček jsou některé součástky téměř nesehnatelné, zejména správné hlavy, půlbubnová kola, starší vidlice, kryty karburátoru a některé části plechařiny.

Rám může být poškozený po nehodě, vařený nebo popraskaný, a přední vidlice může pocházet z novějšího provedení. Pokud rám není bezpečný pro ježdění, patinová úprava nemusí být vhodnou cestou a renovace se stává praktičtějším řešením.

Renovace není zrovna lehká ani levná záležitost. Uvedené zkušenosti hovoří o částkách kolem 90 tisíc korun včetně ceny motorky a u jiného stroje z roku 1955 kolem 120 tisíc korun včetně ceny motorky.

Patina, renovace a dobová věrnost

Dnes se za patinovky někdy schovávají štětkostříbřenkové rarity, protože renovace není zrovna lehká ani levná záležitost. U motocyklu s platnými doklady a registračními značkami není vždy nutné držet se každého detailu konkrétního roku.

Pokud má motocykl platné bílé značky, lze ho udělat k obrazu svému nebo ho renovovat postupně. Díly se dají časem vyměnit a není nutné čekat, až bude k dispozici každá součástka odpovídající přesně určitému roku.

Na druhou stranu je při renovaci vhodné vycházet z fotografií a přehledů rozdílů jednotlivých kývaček. Všude je plno pseudorad, proto je dobré informace ověřovat z více zdrojů.

U původního motocyklu je třeba rozlišovat výrobní odlišnosti od pozdějších oprav. Ve většině případů, kdy je na kývačce nějaká odlišnost od sériové výroby v daném období, je příčinou to, že se čerstvý majitel na motorce vyboural a aby nebyl terčem posměchu, stroj rychle opravil a použil díly, které sehnal.

Proč se na Jawách objevují kombinace různých dílů

V době kývaček nikoho nenapadlo řešit, jestli se montuje díl, který na konkrétní rok patří. Každý byl rád, že sehnal alespoň něco, co pasovalo.

Jawa těžce nestíhala vyrábět a reálně na skladech toho moc nebylo, protože vše, co mohlo být namontováno, bylo namontováno a vyexpedováno. Neexistovala možnost jednoduše „namontovat, co je na skladě“ jako obecné pravidlo výrobní praxe.

Export byl pro továrnu i pro celé socialistické hospodářství stěžejní, takže každá významná modernizace se objevovala nejdříve na vývozních kusech, zatímco pro domácí trh dobíhala výroba starého modelu.

Občas se stávalo, že zahraniční zákazník odebral méně strojů, než bylo domluveno. Pak tyto modernější kývačky šly na náš trh. Stejně tak se občas vracely na reklamaci stroje ze zahraničí, typicky kvůli špatnému lakování.

Tyto stroje se opravily a poslaly na náš trh. Často se to dělo s určitým zpožděním, proto byly opravy prováděny pomocí novějších dílů z aktuální produkce.

Díky tomu se objevují určité kombinace starých a nových dílů na jednom motocyklu. Rozhodně však nejde o samostatné přechodové typy.

Jednodušší vysvětlení, proč se dochovalo tolik různých kombinací, spočívá v kritickém nedostatku náhradních dílů v šedesátých a sedmdesátých letech. Lidé byli rádi, když něco v mototechně sehnali, a nikdo neřešil původnost.

Jawy byly od péráku po panelku v mnoha ohledech kompatibilní, takže se při opravách používaly dostupné součástky. Právě proto může renovovaný motocykl vyžadovat pečlivé rozlišení původních, dobových náhradních a později namontovaných dílů.

Význam fotografií a dobových návodů

Obrázky, které se stále dokola v různých obměnách a retuších vyskytují v návodech k obsluze různých typů až někdy do šedesátých let, mohly vzniknout podle fotografií jediného stroje pořízených už v roce 1953.

Byl to buď prototyp, nebo předsériové provedení, proto se na těchto obrázcích objevují odlišné netypické detaily, například pérácké světlo, atypický tachometr, plechové páčky nebo přepínač světel nezvyklého tvaru připevněný k řídítkům objímkou.

Spolu s přípravou sériové výroby nových typů už probíhala příprava reklamních materiálů a návodů k obsluze. Grafici proto pracovali s tím, co měli k dispozici.

Na základě těchto obrázků se někdy někdo snaží vytvořit ze svého půlbubna ještě větší unikát, přestože fotografie nemusí zachycovat sériové provedení konkrétního výrobního roku.

Jízda a test Pepy Sršně

Video na kterém Josef Šiler aka Pepa Sršeň testuje tuto JAWU, vzniklo v Autosalonu na Primě. Test ukazuje renovovanou Jawu 350/354 jako historický motocykl, jehož charakter vychází z konstrukce kývačky, dobového zpracování a dvouválcového motoru.

Jawa 350/354 je poctivá „plechařina“, motorka, kterou dělali lidi pro lidi. Její kouzlo nespočívá jen v technice, ale také v elegantním vzhledu, chromovaných rybinách, červeném laku se zlatou linkou, ampéru v nádrži a sedadle označovaném jako „kytara“.

Na videu je Jawa 350/354 z roku 1958 s nastartovaným motorem. Na konci videa je zvuk od výfuků.

Renovovaný exemplář z roku 1956 proto stojí na pomezí technické historie, řemeslné práce a praktického ověřování jízdních vlastností. Při hodnocení jeho originality je důležité sledovat nejen celkový vzhled, ale také výrobní čísla, provedení jednotlivých dílů, dobové změny a stopy pozdějších oprav.

tags: #renovovana #jawa #350 #354 #1956 #v