Asi každý zná klasický tvar německých přileb používaných za druhé světové války, ale těchto přileb bylo stovky různých druhů. Dále německá armáda používala mnoho přileb přejatých od ostatních armád a také ze zásob, které se zachovaly po první světové válce. Přilby byly různě značené podle druhů zbraní (Wehrmacht, SS, Luftwaffe atd.). Dále se také lišily tvarem a použitím. Stahlhelm M-16 I. První světová válka. Tyto helmy se používaly ze začátku války, ale vlastně se s nimi setkáváme po celou dobu. Byla jimi vybavena například pobřežní stráž a další tzv. Už během I. Světové války se Němci pokoušeli zabránit odleskům na přilbách pomocí návleků. M -16/31 se značením Waffen SS. Na levé straně můžete pozorovat černou svastiku v bílém kruhu na červeném podkladu ve tvaru štítu. Na pravé straně jsou runové znaky SS na bílém podkladu ve tvaru štítu. M 1918, Fernsprecher und Kavalleriehelm (helma pro telefonisty a kavalérii). Tato helma měla vykrojení na ucho a byla používána v jednotkách Reichswehru. Na začátku II. Světové války byla fasována pro dělostřelecké pozorovatele. Za I. Wehrmacht Paradehelm aus Aluminium - důstojnická hliníková přehlídková helma M-1918. Helma typu Gladiátor III. Helma typu Gladiátor III. Helma typu Gladiátor I. Tropická korková helma určená pro jednotky Afrikakorps , Kriegsmarinne a Luftwaffe. V roce 1935 byla v německé armádě zavedena bojová helma nového typu M - 35. Model byl odvozen od helm I. světové války vzoru M-1916 a M-1918. Tato helma měla lepší a praktičtější tvar. Model M-35 je charakteristický ventilačním otvorem na boku helmy, který se slisovával do helmy samostatně. Do roku 1940 zůstal model M - 35 jen velmi má modifikovaný. Helma typu M-42 byla shodná tvarem i větracím otvorem s helmou typu M-40. Jediný rozdíl byl v zaobroubení dolní časti helmy, které již nebylo zaobroubeno do vnitřní strany helmy, ale bylo pouze zabroušeno. Pro lepší kamufláž helem a zabránění jejich odlesků se na helmy používaly maskovací potahy. Jednotky Waffen SS měly oboustranné maskovací potahy (léto-podzim) v různých vzorech kamufláže (platan, dubový list atd.) Tyto potahy se na helmu přidělávaly pomocí patentovaných háčků a měly poutka na foliáž. V jednotkách Wehrmachtu se potah přidělával pomocí šňůrky nebo gumy všité v lemu potahu, maskovacím vzorem byla tzv. lámaná skála, nebo v pozdějším období války tzv. bahenní vzor. Tato helma byla používána para oddíly německé armády. Byla vyráběna od roku 1940 až do konce války. Tyto znaky na helmy jsou zaváděny postupně od roku 1933 do roku 1942 - 43. Potom se z důvodu moc křiklavých barev na helmě přestaly požívat.
Ačkoliv polské politické špičky si válku se silnějším sousedem nepřály, mezi veřejností panovala na obou stranách bojovná a odhodlaná nálada. Teprve rychlý postup útočníků a vstup Francie a Velké Británie do konfliktu toto nadšení poněkud zpražily. Na přelomu srpna a září pracovala polská propaganda na plné obrátky a nezasvěceného pozorovatele by snadno přesvědčila o tom, že Wehrmacht čeká těžká porážka. Německý publicista Marcel Reich-Ranicki, který dříve emigroval do Polska, vzpomíná: „V polských novinách jste si mohli přečíst, že německá armáda je nedostatečně vyzbrojena, že mnozí důstojníci a vojáci jsou Hitlerovými protivníky, a proto budou brzy dezertéry. Pozdější pobočník generála Wladyslawa Anderse, Jerzy Klimkowski, komentoval své pocity na začátku války slovy: „Němci napadli za úsvitu 1. září naše hranice a toho dne se objevila nepřátelská letadla téměř nad celým polským územím. Kladli jsme si otázky: ‚A my? Kolik jsme proti nim poslali letadel? Po vstupu západních Spojenců do války 3. září 1939 se optimismus změnil v euforii: „Nálada byla - a nejen ve Varšavě - plná nadšení. Dobrá nálada však panovala i na druhé straně. Německý elitní výsadkář Martin Pöppel ve svých pamětech uvedl: „Když jsme v sedm hodin vstali, zpravili nás také o neuvěřitelně rychlém postupu našich vojenských jednotek a o smělých činech Luftwaffe. Třebaže jsme pláli opravdovým nadšením, v skrytu jsme se obávali, aby celá tahle válka neskončila dřív, než nasadí do akce nás. Nebývale rychlý postup Wehrmachtu ve spolupráci s letectvem však rychle sebral Polákům naděje. Příslušník 23. hulánského pluku Wiktor Jackiewicz popsal jednu svou průzkumnou misi: „Jaký obrázek se mi rozprostřel před očima. Tanky, nákladní automobily s pěchotou a motorizované dělostřelectvo, to všechno se hnalo na plný plyn dolů po piotrkówské silnici.
V polském letectvu se seznámil s dalšími třemi Čechy - Vilémem Košařem, Matějem Pavlovičem a Josefem Františkem. Spolu utvořili nerozlučnou čtveřici, která se proslavila v bojích, které vypukly po 1. září 1939. „Ta naše čtyřka se velice proslavila. Neměli jsme bomby, protože jsme létali jen na školních letadlech. Tak jsme shazovali ruční granáty. Poškodili jsme dost německých tanků a byli jsme za to Poláky vyznamenáni.“
Polskému letectvu rychle docházely bomby a nebylo schopno ani zabezpečit účinné vzdušné krytí polským pozemním jednotkám, které decimovala německá Luftwaffe. 17. září navíc Polsko napadl z východu Sovětský svaz. „Rusové postupovali na západ, protože měli s Němcema dohodu, že zaberou jednu část Polska a Němci tu druhou. Tak nám nezbývalo, než odletět pryč.“
Generální gouvernement Obdobou Protektorátu Čechy a Morava byl na polském území Generální gouvernement vytvořený na základě Hitlerova dekretu z 12. října 1939. Po napadení Sovětského svazu Třetí říše (22. června 1941) byla do Generálního gouvernementu přiřazena území předválečného Polska, která okupoval Sovětský svaz od 17. září 1939 (na základě tajného dodatku k německo-sovětské smlouvě Ribbentrop-Molotov). Zanikl 18. ledna 1945 dobytím Krakova Rudou armádou.
Když se Polsko dostalo pod německou a sovětskou okupační správu, ocitli se českoslovenští vojáci na polském v nebezpečí. Sověti zadržené československé vojáky uvěznili v internačních táborech, Němci je považovali za zrádce a v Protektorátu věznili jejich příbuzné v táboře ve Svatobořicích u Kyjova. Josef Balejka a jeho kamarádům se podařilo odletět do Rumunska, kde se při návštěvě luxusního bukurešťského baru seznámili s českou zpěvačkou. Ta prchajícím českým letcům obstarala falešné pasy a lodní lístky za peníze, které na cestu dostali od Poláků.
Čtyřlístek letců k jejich nemilému překvapení poslali do kasáren francouzské Cizinecké legie a odvezli lodí do Marseille, kde měli pokračovat v základním vojenském výcviku. Do oblak jim pomohl seržant polského původu, který si všiml stužky Polského válečného kříže na Balejkově uniformě. Když se dozvěděl, že bojovali v Polsku, zařídil jim propuštění z Cizinecké legie a poslal je vlakem do Paříže, kde se na polském velvyslanectví shledali s bývalým velitelem z Dęblinu. Ten jim zařídil zařazení do leteckých formací bránících Paříž.
V bitvě o Anglii se Esa v legendární polské peruti František Josef proslavil tak, že se stal nejslavnějším pilotem v bitvě o Anglii. „Sestřelil sedmnáct letadel za tři týdny, to bylo neuvěřitelné. Ještě po válce se o něm vykládalo, jaký to byl hrdina. Ale chudák byl přelétaný, startovali jsme i čtyřikrát denně. A jednou při přistání chytil křídlem o strom a zabil se.“
Po válce se Balejka vrátil do Anglie, kde se znovu oženil a s druhou ženou Marion vychoval dceru Ann. Získal licenci pilota civilních dopravních letounů a létal jako obchodní pilot Britské Guayany v Jižní Americe. Po 1989 se vrátil do rodných Valašských Klobouk, kde žil se svou třetí ženou Marií. „Jsem zde velice šťastný a neustále vzpomínám na ty svoje kamarády.“ Zemřel v červenci 2004 ve věku 87 let. Josef Balejka patřil mezi nejaktivnější československé letce v době druhé světové války. Během ní prošlo leteckými jednotkami na Západě 2 500 československých vojáků, ať už jako létající, nebo pozemní personál. Zahynul každý pátý (529 mrtvých či nezvěstných), 250 letců bylo zraněných, 52 zajatých. Vzpomínky pamětníků pocházejí ze sbírky Paměť národa, kterou spravuje obecně prospěšná společnost Post Bellum díky podpoře soukromých dárců. Podpořit ji můžete i Vy. Více na www.pametnaroda.cz.
Wojtek byl možná nejslavnějším členem polské armády za druhé světové války, s jistotou pak nejhuňatějším. Byl to medvěd, své vojenské povinnosti plnil skvěle a stal se symbolem polského kamarádství. Medvěd Wojtek, původem ze Sýrie, byl adoptován polskou armádou v roce 1942 poté, co ho íránský chlapec vyměnil za jídlo. Jak se polská armáda dostala do Afriky? Po zahájení operace Barbarossa přiměli Spojenci Stalina, aby obnovil diplomatické vztahy s Polskem. Po dohodě byli na konci července 1941 propuštěni polští vojáci ze sovětských pracovních táborů a pod velením generála Władyslawa Alberta Anderse II. utvořili polský sbor. Rychle opustili Sovětský svaz a připojili se ke spojeneckým silám v Africe.
V dubnu 1942 potkali v pohoří Zagros v Persii malého chlapce, jenž měl u sebe medvídě. Poručík Anatol Tarnowiecki rozhodl se medvěda ponechat a vychovat. Wojtek byl oficiálně přijat za plnohodnotného člena do polské 22. dělostřelecké zásobovací roty a nosil bedny s municí, aby fronta mohla být zásobována. Do konce války byl symbolem odvahy a vytrvalosti a jeho image se objevila na emblému roty. Na konci války byl Wojtek povýšen do hodnosti desátníka a po Jaltské konferenci zamířil do Skotska, kde žil v Edinburgh Zoo až do své smrti v roce 1963.
Medvěd Wojtek sehrál významnou roli pro morálku polských vojáků a dodnes je vnímán jako symbol kamarádství. Poláci si ho pamatují jako součást příběhu o spolupráci spojenců a odvaze vojáků během druhé světové války.