Plochodrážní motocykly Jawa: historie, technika a závodní modely

Plochodrážní motocykly Jawa jsou speciální závodní stroje určené pro krátkou plochou dráhu, dlouhou dráhu, travnaté ovály a ledovou plochou dráhu. Jejich konstrukce vychází z požadavků na nízkou hmotnost, vysoký výkon, rychlou akceleraci, snadnou údržbu a bezpečné ovládání bez klasických brzd.

V československém a později českém prostředí vznikla mimořádně silná tradice plochodrážní výroby v Divišově. Stroje původně vyráběné pod značkou ESO a později Jawa získaly řadu světových titulů a v 70. letech minulého století patřily k nejúspěšnějším závodním motocyklům na světových oválech.

Význam Jawy v ploché dráze

Plochá dráha nepochybně patří k atraktivním motocyklovým disciplínám ve všech svých formách. Speedway, dlouhá dráha, tráva a ledová dráha jsou vždy přitažlivé pro diváka z Australie přes Evropu až do USA. V tomto oboru je Jawa opravdu pojem, což vám jistě potvrdí všichni slavní jezdci.

O tom jak v Československu vznikla plochodrážní výroba byla již řeč. Po té jak z ESA vznikla JAWA, stoupala její sláva dále. To byla doba, kdy na oválu nebyla žádná jiná značka. Jawa je také dnes stále největší výrobce plochodrážních strojů na světě.

Plochodrážní motocykly jsou speciální stroje, jejichž výrobou se zabývají převážně v Anglii, České republice a Itálii. Mezi významné výrobce patří zejména Weslake, Godden, Giuseppe Marzotto a česká Jawa, prodávána také pod ochrannou známkou JRM.

Od dílny ESO k divišovské Jawě

Továrna ESO, založená panem Jaroslavem Simandlem, výborným motocyklovým závodníkem, byla naším jediným podnikem, který se ve své době zabýval výhradně výrobou speciálních závodních motorů a motocyklů.

Jaroslav Simandl přestěhoval v roce 1948 svou nástrojařskou dílnu z pohraničí do Divišova a na přání svých spolujezdců, se kterými závodil v roce 1949 v Anglii na Šestidenní motocyklové soutěži, začal vyrábět ve své dílně náhradní díly na motory JAP, dříve u nás výhradně používaných pro závody na plochých drahách.

Dokonce i zahraniční jezdci si v Divišově kupovali součásti (klikové mechanismy, ojnice, hlavy atd.) na své motory JAP. Postupně se továrna začala zabývat výrobou motorů zcela nové a moderní konstrukce.

Největší péče byla při konstrukci samozřejmě věnována hlavě, tvaru spalovacího prostoru, sklonu a velikosti ventilů, stejně jako jejich časování, tedy tvarům vaček. Tyto motory se dobře osvědčily a někteří jezdci je dlouho používali.

Technická koncepce plochodrážních Jaw

Motor a palivo

Plochodrážní motory mají objem 500ccm a jsou typické vysokým zdvihem a vysokým kompresním poměrem. Jsou čtyřventilové, jednoválcové, chlazené vzduchem (max. výkon cca. 50 kW).

Používaným palivem je methyl-alkohol, který umožňuje vysokou kompresi v motoru. Obsah palivové nádrže je 2 l, což dostačuje přibližně na 4 kola.

Uložení na straně řetězu bývá zvětšeno rozšířením ložiska. Dno pístu je často zesíleno, aby byl zaručen odvod tepla pod sacími ventily.

Pohon z klikové hřídele je přes předlohu a hnízdo. Z tohoto důvodu není tedy potřeba žádná převodovka. Pouze pro závody na dlouhých a na ledových drahách se používá dvourychlostní převodovka.

Mazání a přenos výkonu

Zapalování se používá digitální. Mazání je oběhové a nejčastějším olejem je rycínový olej.

Mazání motoru obstarává čerpadlo, jehož jedna polovina maže klikový mechanismus (odstřikující olej píst), druhá rozvod.

U motorů, používaných pro silniční nebo terénní stroje, je použito dvojitého pístového čerpadla, které zaručuje cirkulaci oleje se suchou skříní.

Protože pro tyto stroje jsou motory opatřeny převodovkou v bloku, je využito tohoto způsobu i k mazání převodovky, která tedy nemá obvyklé náplně oleje. Výhodou je snížení ztrát, které způsobují otáčející se kola v olejové lázni.

Točivý moment motoru je přenášen částečně krytým primárním řetězem na ozubený věnec vícelamelové suché spojky a sekundárním řetězem na zadní kolo.

Pohon nápravy je pak předurčen výběrem motoru a ozubeného kola zadní nápravy (rozety). Přední kolo většinou bývá o něco menší než zadní kolo.

Rám, podvozek a ovládání

Podvozek plochodrážních motocyklů tvoří jednoduchý rám, vyrobený většinou z ocelových trubek.

Plochodrážní motocykly nemají žádné brzdy, jelikož se využívá brzdících účinků motoru. Jezdec používá při startu spojku a pak si po celou jízdu „hraje“ jen s plynem a s vlastním vyvažováním, po dojetí brzdí motorem.

Nejčastějšími poruchy na ploché dráze jsou problémy se zapalováním, karburátorem a spojkou.

Vývoj závodních modelů Jawa

Jawa 890

Slavným plochodrážním modelem byla Jawa typ 890, která ve druhé polovině sedmdesátých let dovezla mnoho jezdců k titulu mistra světa na všech typech oválů a závodů pro jednotlivce i družstva.

Říká se, že v jednoduchosti je krása a Jawa 890 toto rčení potvrzuje. Tento plochodrážník měl půllitrový vzduchem chlazený jednoválec OHV o objemu 497 cm3 (ø 88 x 81,7 mm), kompresní poměr 14 a výkon 36,8 kW (50 PS) při 6600 ot. za min.

Rozvod OHV se nacházel na pravé straně, který poháněl obě vačky v motoru čelně ozubenými koly, obsluha zdvihadel byla provedena přes sklopnou páku v hlavě válce.

Celý motor byl konstrukčně neobyčejně jednoduchý a i přes velký výkon a dynamický motor spolehlivý. Mazaní čerstvým olejem zajišťovala dvojitá olejová pumpa.

Jawa 894 a čtyřventilová konstrukce

V prvé polovině 70. let začaly dvouventilové Jawy ztrácet krok ve srovnání se čtyřventilovými stroji Weslake anglické provenience. Logickou odpovědí z Divišova se stal typ 894 s rozvodem 2 x OHC a čtyřmi ventily v hlavě zcela nové koncepce.

Duševní otcem tohoto stroje byl Jaroslav Červinka. Dokázal v tomto případě zkonstruovat čtyřventil s hmotností a výškou srovnatelnou se starším modelem Jawy 890.

Jawa 2 x OHC vstoupila na závodní kolbiště opravdu triumfálně, nikdo si nemohl představit lepší premiéru: roku 1976 (typ 895 pro dlouho plochou dráhu) triumfovala ve finále mistrovství světa na dlouhé dráze v Mariánských lázních s Ivanem Maugerem, který si v jejím sedle dojel pro titul mistra světa.

Jawa v provedení 894 měla objem 493 cm3 (ø 88 x 81 mm) a výkon 42 kW (57 PS) při 7 800 ot. za min.

Modelová řada z roku 1984

V roce 1984 se začala vyrábět nová modelová řada s rozvodem 1xOHC, typ 897 pro krátkou (speedway), 896 pro dlouhou a 893 pro ledovou dráhu.

Motor typu 897 měl výkon 44 kW (60 PS) při 8 800 ot. za min. Motocykly pro dlouhou dráhu měly ještě vyšší výkon 48 kW (65 PS) při 9000 ot. za min, dále měly zadní kolo odpružené jednotkami z motokrosu ČZ a jejích přední vidlice byla vybavena olejovým tlumičem.

Zatímco motocykly pro speedway neměly žádnou převodovku, motocykly pro dlouhou dráhu měly dvoustupňovou převodovku s poloautomatickým řazením (bez spojky), kde první stupeň je zařazen pedálem a je aretován, druhý stupeň zařadí jezdec za jízdy jednoduchou páčkou na říditku.

Jawa 896 dosahovala maximální rychlost přes 160 km/h.

Modernizované typy 898 a 899

Koncem 80. let prošla řada plochodrážních motocyklů Jawa další modernizací, jejímž výsledkem se staly modely 898 pro krátkou a 899 pro dlouhou trať.

Jawa pro ledovou plochou dráhu

Od roku 1963 začala Jawa vyvíjet motocykl pro ledovou plochou dráhu, na němž dosáhl Antonín Šváb st. (mimo jiné výborný cyklistický závodník poválečných let a později zaměstnanec divišovské Jawy) výborných výsledků a v roce 1970 se stal mistrem světa na ledové ploché dráze.

Na dlouhé i krátké ploché dráze má Jawa konkurenci, ale na ledové dráze je jediná. Jak již bylo řečeno smějí mít dle předpisů FIM motocykly pro tuto dráhu jen dva ventily, a i v této konstrukci má československá značka mnoholetou praxi.

Čtyřventilové Jawy se objevily také na ledových plochých drahách, avšak projevily se natolik výkonné a rychlé, že je ze hry vyřadilo rozhodnutí FIM o zákazu jejich startů z titulu větší bezpečnosti.

„Kouzlo kluziště“ je především v nenapodobitelném způsobu jízdy v zatáčkách. Díky hřebům v pneumatikách se stroje v zatáčkách naklánějí v takových úhlech, že se jezdec dotýká ledu. Pro takovou jízdu musí být závodník narozen.

Jawa 893 pro ledovou dráhu má dvouventylový motor o něco nižším výkonu 38 kW (51,6 PS) při 8 500 ot. za min.

Mnoha zlepšení se dostalo též ledovému typu 893, z nichž nejzásadnější byla realizace odpruženého rámu.

Úspěchy Jawy na světových oválech

Plochodrážní stroje Jawa z Divišova dosáhly mnoha sportovních úspěchů. V roce 1966 se plochodrážní motocykl z Divišova ocitl poprvé na stupni nejvyšším.

Novozélanďan Barry Briggs se strojem Jawa zvítězil ve světovém finále jednotlivců. Tehdy se staly československé plochodrážní motocykly skutečným pojmem a jejich pozice byla na sklonku šedesátých let přímo neotřesitelná.

V roce 1969 startovalo všech šestnáct účastníků světového finále jednotlivců na Jawách. V sedmdesátých letech minulého století se Jawě dokonce podařilo vytlačit ostatní značky ze světových závodních oválů.

Motocykly měly výborné jízdní vlastnosti, dobrou akceleraci, snadnou údržbu a velkou životnost. Jawě se podařilo získat mnoho světových vavřínů během několika let.

Také motocykly pro dlouhou dráhu byly úspěšné. V roce 1973 vybojoval legendární závodník Ivan Mauger z Nového Zélandu, který patřil po mnoho let k nejlepším továrním jezdcům divišovské Jawy, titul mistra světa na dlouhé dráze.

K našim závodníkům, kteří se podíleli na vývoji divišovských plochodrážních motocyklů, patřil především Jiří Štancl st. Byl dlouhá léta továrním jezdcem a pro divišovskou Jawu získal mnoho úspěchů.

Jawa po roce 1989 a značka JRM

Po listopadu 1989 vystoupil divišovský podnik z koncernu Jawa Týnec nad Sázavou a stal se samostatnou akciovou společností.

Od roku 2007 prodává Jawa Divišov plochodrážní motocykly pod novou ochrannou známkou JRM - Jawa Racing Moto, protože podnik přišel o práva na slavnou značku.

V roce 2012 prošla výroba plochodrážních motocyklů v Divišově velkými změnami a podnik získal nový majitel, který tvrdě pracuje na návratu mezi světovou elitu a vede jednání o možnosti znovu používání názvu JAWA.

Požadavky FIM na plochodrážní motocykl

Výběr z předpisů a požadavků mezinárodní motocyklové federace FIM pro plochodrážní motocykly:

• hmotnost motocyklu (bez paliva) nesmí být menší než 77kg
• motor musí být čtyřdobý jednoválcový s jedním karburátorem a jednou zapalovací svíčkou o maximálním obsahu 500ccm
• pohybující části motoru musí být vybaveny kryty pro zamezení zranění
• řetězem musí být použit doplňkový chránič řetězu
• musí být použit hák pro zamezení prasknutí řetězu vlivem kmitání a zranění závodníka nebo protivníků
• pro ochranné kryty by se měly používat tříštivé odolné plasty
• motocykl musí být vybaven deflektorem proti odlétávajícímu blátu od zadního kola
• palivem musí být methanol bez žádných přísad
• motocykl musí být vybaven schváleným tlumičem výfuku
• řidítka nesmí být užší než 650mm a širší než 850mm
• žádná část motocyklu nesmí být vyrobena z titanu
• všechny keramické části musí být zakrytovány
• během závodu se nesmí používat žádné dálkové měření kromě časomíry
• pro ovládání motoru nesmí být použity žádné elektronické součástky
• nesmí být použity žádné druhy brzd
• nesmí být použit kompresor, turbodmychadlo nebo podobné zařízení

Rozdíly mezi krátkou, dlouhou a ledovou dráhou

Krátká plochá dráha, označovaná také jako speedway, využívá motocykl bez převodovky. Důraz je kladen na rychlý start, akceleraci, ovladatelnost a práci s plynem v zatáčkách.

Motocykly pro dlouhou dráhu mají dvoustupňovou převodovku s poloautomatickým řazením, vyšší výkon a konstrukční prvky přizpůsobené vyšším rychlostem. Jawa 896 dosahovala maximální rychlost přes 160 km/h.

Ledová plochá dráha vyžaduje speciální kola s hřeby, odlišné nastavení podvozku a motor odpovídající pravidlům pro tuto disciplínu. Jawa 893 pro ledovou dráhu má dvouventylový motor o něco nižším výkonu 38 kW (51,6 PS) při 8 500 ot. za min.

Plochá dráha Jawa jako základ přestaveb

Základem této stavby se nestala žádná běžná cestovní Jawa, ale rovnou plochodrážní speciál Jawa 500 DT 891, respektive její motor.

Jak říká autor stavby Janne Leiman, plochá dráha je ve Finsku hodně oblíbená, a tak nebyl problém tenhle motocykl, který v zemi tisíce jezer kdysi jezdil ledovou plochou dráhu, sehnat opravdu lacino.

Šedesátikoňový motor se navíc jevil jako dostatečně silný pro základ nabušeného café-racera. Jenže ouha!, plochodrážní motory přece baští líh.

Janne tak musel úpravou spalovacího prostoru snížit kompresi z 15:1 na 9,5:1, aby si hladový agregát posilněný novým karburátorem Dell'Orto DHLB35 (a s deseti koni navíc) pochutnal i na krmivu od benzinové pumpy.

Dalším oříškem bylo, jakou převodovkou plochodrážní motor osadit. Jako nejlevnější varianta se ukázala převodovka z BSA A10.

Jenže tady nastal opět zádrhel, ústrojí z „besárny“ odmítalo s motorem spolupracovat. Deset tisíc otáček československého dravce bylo na anglickou převodovku zkrátka moc, proto podstoupila odtučňovací kůru, aby si s motorem lépe rozuměla.

Spojku Janne ponechal originální, musel však kompletně překopat mazání motoru, jelikož to původní, ztrátové, se pro silnici opravdu moc nehodilo, a tak se nádobka s ojelem usadila v duté přední části rámu.

Jednoramennou zadní vidlici použil Janne ze starší Aprilie, o její odpružení se stará zkrácený tlumič z krosky KTM. Přední vidlice je značky Marzocchi, to vše zakomponováno do speciálně postaveného rámu.

Klasická jawská kulatá nádrž má kvůli vyššímu uložení motoru hlubší spodní tunel mezi pravou a levou částí a ladně jí sekunduje decentní sedlo v typickém café-racer provedení.

Jak Janne přiznal, původně podvozek osadil litými koly, ale brzo si to rozmyslel. Zadní letmo uložené kolo si proto „vypůjčil“ ze Suzuki T250, samozřejmě použil širší ráfek, přední kolo zase přepletl z krosové Kawasaki KX a vybavil kotoučovkou Brembo.

Zbývalo pořešit elektrické zapojení. Zde se uplatnilo magneto magneto Bosch (vybrané z trosek starého mopedu).

Na zadní straně rámu u tlumiče, najdeme akumulátor a regulátor. 12voltová soustava napájí dvě přední žárovky v nenápadných čočkách a jedno koncové světlo.

Náhradou za původní plochodrážní zapalování použil Janne jiné české řešení - zapalovací jednotku Ignitech.

Díky Rootsovu kompresoru má napumpovaný motor výkon 75 koní. I zde musel stavitel trochu improvizovat, když použil třeba díly ze starého hasicího přístroje.

Možná se vám bude zdát tahle finská přestavba jako pořádný úlet, ale o úspěchu Janneho koncepce svědčí i vítězství v kategorii „Street fighter custom“ na výstavě Helsinki Bike Show v roce 2008.

Díly a historické komponenty plochodrážních Jaw

Zájem o plochodrážní motocykly Jawa se neomezuje pouze na kompletní závodní stroje. Samostatnou oblast představují historické motory, rámy, kola, hřeby, nádrže, blatníky, řídítka, klikové hřídele a další díly.

V nabídce dílů se objevují například kola na plochodrážní Jawu pro ledovou plochou dráhu, nové zadní blatníky, řídítka z plochodrážní Jawy s páčkou Jawa a ESO, rámy, přední vidlice, krytování, blatníky a motorové díly.

Historickou hodnotu mohou mít také hliníkové výlisky nádrže k plochodrážnímu motocyklu JAWA z 50let nebo repasovaná kliková hřídel na plochodrážní motocykl Jawa pro ledovou plochou dráhu.

Pro kompletaci ledového speciálu jsou důležitá zejména kola nebo ráfky s hřeby či bez hřebů, rám, přední vidlice, krytování, blatníky a specifické motorové díly.

Historické informace a dokumentace

Vývoj plochodrážních motocyklů ve fotografiích je možné nalézt na internetových stránkách Plochodrážní motocykly z Divišova.

Jawa 500 historie, vývoj, technika, sport Jiří Wohlmuth Tištěná kniha.Pevná šitá vazba Vydala: Grada Publishing, a.s. Praha 2013 Počet stran 172 Kniha zkušeného odborníka seznamuje čtenáře s vývojem čtyřdobých motocyklů značky jawa v prestižní t .

Dobové fotografie, sportovní průkazy a informace o přestavbách plochodrážních Jaw mohou pomoci při určování původu konkrétního stroje, jeho motoru nebo jednotlivých konstrukčních dílů.

tags: #plochodrazni #motocykly #jawa