Německá přilba a její značení

Německé přilby používané v období druhé světové války netvořily jediný typ, ale stovky různých provedení lišících se tvarem, účelem, výstelkou, kamufláží i označením. Německá armáda používala také přilby převzaté od ostatních armád a typy, které se zachovaly ze zásob po první světové válce.

Při určování konkrétní přilby je důležité sledovat především konstrukci korpusu, ventilační otvory, podobu spodního okraje, vnitřní výstelku, výrobní kód, velikost a případné boční znaky. Samotný obtisk nebo barva nemusí vždy spolehlivě určit původní použití, protože přilby byly v průběhu války i po ní přestříkávány, opravovány a znovu používány.

Vývoj německých ocelových přileb

Stahlhelm M-16

Stahlhelm M-16 pochází z období první světové války. Tyto helmy se používaly ze začátku války, ale vlastně se s nimi setkáváme po celou dobu. Byla jimi vybavena například pobřežní stráž a další tzv. méněcenné jednotky.

Už během I. světové války se Němci pokoušeli zabránit odleskům na přilbách pomocí návleků. V této zákopové válce vlastně začaly i první pokusy s maskováním.

Stahlhelm M-18 a zvláštní varianty

Stahlhelm M-18 se objevoval také v rakouském typu v provedení Reichswehru v době dosazení Hitlera do vlády v roce 1935. M-16 se dochoval i v prvních verzích se značením Luftwaffe.

M 1918, Fernsprecher und Kavalleriehelm, byla helma pro telefonisty a kavalérii. Tato helma měla vykrojení na ucho a byla používána v jednotkách Reichswehru. Na začátku II. světové války byla fasována pro dělostřelecké pozorovatele. Za I. světové války bylo vyrobeno 7,5 milionu kusů tohoto typu helmy.

Mezi další zvláštní varianty patřila důstojnická hliníková přehlídková helma M-1918, označovaná jako Wehrmacht Paradehelm aus Aluminium. V pozdější době byly tyto helmy vyráběny ze skelných vláken kvůli váze.

Policejní, hasičské a civilní varianty M-34

Edelstahlhelm M-34 policejní RZM byla verze se zaobroubeným okrajem převzatá od armády. M-34 Feuerwehrpolizei označuje přehlídkovou generálskou helmu hasičskou i hasičskou helmu. M-34 Luftschutz byla určena pro protileteckou obranu a M-34 Reichsluftschutzbund pro organizaci RLB.

Po skončení války s Francií převzala německá armády i typy francouzské. Používaly se například helmy typu Gladiátor III. se značením jednotek Luftschutz, helmy typu Gladiátor III. se značením Polizei a helmy typu Gladiátor I. se značením jednotek SA.

Mezi další varianty patřila tropická korková helma určená pro jednotky Afrikakorps, Kriegsmarinne a Luftwaffe. Značení jednotek bylo pomocí hliníkových lehko připínatelných štítků na boku helmy. Polizei brauner Lederschutzhelm für die Motorisierte Gendarmerie představovala hnědou koženou ochrannou helmu pro motorizované četnictvo.

Modely M-35, M-40 a M-42

Stahlhelm M-35

V roce 1935 byla v německé armádě zavedena bojová helma nového typu M-35. Model byl odvozen od helm I. světové války vzoru M-1916 a M-1918. Tato helma měla lepší a praktičtější tvar.

Model M-35 je charakteristický ventilačním otvorem na boku helmy, který se slisovával do helmy samostatně. Dále spodní okraj helmy je ohnutý směrem do helmy a helma má hladký tvar.

Od předchozích modelů se M-35 liší zejména způsobem vytvoření ventilačních otvorů a pravidelně zaobleným spodním okrajem. Při určování modelu je proto vhodné prohlédnout boky korpusu i jeho dolní lem, nikoli pouze barvu nebo boční obtisky.

Stahlhelm M-40

Do roku 1940 zůstal model M-35 jen velmi málo modifikovaný. Pro složitější výrobu ventilačního otvoru, který byl do tohoto typu vlisován, se přešlo na výrobu typu M-40, kde byl ventilační otvor vytvářen a lisován přímo při výrobě korpusu helmy.

Rozdíl mezi M-35 a M-40 je tedy především v provedení ventilačních otvorů. U M-35 se otvor slisovával do hotového korpusu samostatně, zatímco u M-40 vznikal přímo při lisování korpusu.

Stahlhelm M-42

Helma typu M-42 byla shodná tvarem i větracím otvorem s helmou typu M-40. Jediný rozdíl byl v zaobroubení dolní části helmy, které již nebylo zaobroubeno do vnitřní strany helmy, ale bylo pouze zabroušeno.

Helma vlastně neměla spodní lem. Výroba probíhala od roku 1942 až do konce války.

Výsadkářská přilba Fallschirmschützenstahlhelm 38

Nacistické Německo patřilo po Sovětském svazu mezi průkopníky vojenských vzdušných výsadků. Mezi nejznámější nasazení německých parašutistů patří účast při kampani v Holandsku, Norsku či na Krétě.

Zvláštnosti výsadkového výcviku a nasazení si vyžádaly pochopitelně i vývoj speciální výstroje. Nejcharakterističtější součástkou výstroje německého výsadkáře byla speciální ocelová přilba.

Její tvar zabraňoval nežádoucímu nabírání vzduchu při seskoku a čtyřbodové řemení zaručovalo stabilní polohu na hlavě. Helma byla nižší kvůli možnosti zranění okrajem přilby při přistání a také aby byl omezen vliv proudícího vzduchu při výskoku z letadla.

Dále měla uchycení upínacího řemínku na dvou místech, opět pro dobré držení helmy na hlavě a zabránění možného úrazu svezením helmy. Byla vyráběna od roku 1940 až do konce války.

Zajímavostí je, že se přilba v roce 1940 stala, stejně jako další výstrojní součástky německých parašutistů, předlohou pro vybavení vznikajících britských výsadkových jednotek.

Korpus přilby je vylisován z jednoho kusu oceli s okrajem zalisovaným dovnitř. Otřesy při případném nárazu tlumí pryžová vložka a výstelka přilby vyrobená z jemné kůže.

Podbradník z šedé kozinky je k přilbě uchycen čtyřmi šrouby, které zároveň fungují jako větrací otvory. Přilba je opatřena kamuflážním nátěrem v podobě nepravidelných polí zelené a hnědočervené barvy, na levé straně je pak bílou barvou namalovaný emblém 4. výsadkové divize, zformované v roce 1943.

Zobrazená přilba byla dodána berlínskou firmou Heisler, výrobcem byl podnik Werner Zahn. Předmět je součástí sbírky VHÚ od konce čtyřicátých let 20. století.

Výrobní značení na německých přilbách

Samotné helmy byly vyráběny několika výrobci, jejichž kód spolu s velikostí, tedy obvodem helmy, býval vyražen přímo uvnitř helmy.

Význam označení B & C Litzmannstadt

„B & C Litzmannstadt“ označuje pobočku firmy Biedermann & Czarnikow v Lodži (Litzmannstadt) vyrábějící obruče z pozinkovaného plechu, do roku 1942 z hliníku, držící vnitřní koženou výstelku helmy.

Firma Biedermann & Czarnikow byla založena roku 1884 v Berlíně a mezi oblasti její činnosti patřilo přesné strojírenství a kovovýroba. Během druhé světové války vyráběla mimo jiné různé kovové části výstroje pro německou armádu.

Výrobci vnitřní kovové části helmy

Velikostní značení přilby

Označení 62nA/54 znamená velikost helmy, tedy vnější obvod helmy a obvod vnitřní části, přičemž nA znamená Neuer Art = nový typ.

Helma velikosti 62 byla jednou z těch menších, vyráběly se velikosti 60, 62, 64, 66, 68 a 70 cm. Do každé z těchto velikostí bylo možné umístit vnitřní výstelku ve dvou velikostech, u helmy 62 to bylo 54 nebo 55 cm.

Více než polovina německých helem byla vyrobena ve velikostech 64 a 66. Značení proto umožňuje určit nejen rozměr korpusu, ale také přibližný rozsah obvodu hlavy, pro který byla vnitřní výstelka určena.

Boční znaky a obtisky

Tyto znaky na helmy jsou zaváděny postupně od roku 1933 do roku 1942 - 43. Potom se z důvodu moc křiklavých barev na helmě přestaly požívat. Na helmy byly vyráběny formou obtisků.

Boční označení se lišila podle druhu ozbrojené nebo pomocné složky. Mohla označovat Wehrmacht, Kriegsmarine, Waffen SS, Luftwaffe, Polizei, SA, NSKK, DAK, DRK nebo Luftschutz.

Wehrmacht a Kriegsmarine

• Wehrmacht: Orlice: 33 mm x 41 mm.
• Wehrmacht: Národní barvy: 33 mm x 40 mm.
• Kriegsmarine: Orlice: 33 mm x 41 mm.
• Kriegsmarine: Národní barvy: 33 mm x 40 mm.

SS a Waffen SS

• Leibstandarte SS Adolf Hitler: Používáno: 1934 - 1935.
• Leibstandarte SS Adolf Hitler: Runy: 33 mm x 41 mm.
• Leibstandarte SS Adolf Hitler: Národní barvy: 33 mm x 40 mm.
• Politische Breitschaften - SS: Používáno: 23.04.1934-11.08.1935.
• SS-Totenkopf - I verze: Totenkopf: 33 mm x 41 mm.
• SS-Totenkopf - I verze: Znak strany: 33 mm x 41 mm.
• SS, Waffen SS: Vzor používán od: 11.08.1935.
• SS, Waffen SS: Runy: 33 mm x 41 mm.
• SS, Waffen SS: Znak strany: 33 mm x 41 mm.

U přileb M-16/31 se značením Waffen SS můžete na levé straně pozorovat černou svastiku v bílém kruhu na červeném podkladu ve tvaru štítu. Na pravé straně jsou runové znaky SS na bílém podkladu ve tvaru štítu. Tento typ helem byl používán při založení jednotek SS.

Luftwaffe

• Luftwaffe - verze I: Orlice: 60 mm x 36 mm.
• Luftwaffe - verze I: Národní barvy: 33 mm x 40 mm.
• Luftwaffe - verze II: Orlice: 67 mm x 36 mm.
• Luftwaffe - verze II: Národní barvy: 33 mm x 40 mm.

Polizei, SA a další organizace

• Polizei: Orlice: 34 mm x 42 mm.
• Polizei: Znak strany: 33 mm x 41 mm.
• SA-Feldherrnhalle: 40 mm x 41 mm.
• Hitlerjugend.
• NSKK: Orlice: 60 mm x 30 mm.
• NSKK: Národní barvy: 33 mm x 40 mm.
• DAK (Afrikakorps): Národní barvy: 33 mm x 40 mm.
• DRK Deutsche Rote Kreuz: Národní barvy: 33 mm x 40 mm.
• Luftschutz: Křídla: 132 mm x 38 mm.

Československá helma byla používána policejními jednotkami a ruská kořistní helma byla používána Luftschutz.

Kamufláž německých přileb

Přilby se lišily také barevným nátěrem a způsobem maskování. Helma se síťkou na foliáž mohla být v barvě polní šedi, zatímco na jiné byla polní šeď přemalována na okrovou barvu, která se od roku 1943 začala používat na výstrojní součástky.

Objevovaly se také helmy s barvou polní šedi a zbytky zimní kamufláže, tedy vápna. Jiné helmy měly nástřik barev používaných na bojovou techniku z roku 1943 a drátěnou síťku na foliaž vlastní výroby.

Helma Deutsche Afrikakorps (DAK) se používala v pouštní kamufláži, zatímco helma Wehrmachtu měla typickou barvu polní šedi.

U dalších exemplářů se dochovala helma SS v polní šedi, helma SS v klasické trojbarevné kamufláži, helma SS se síťkou na foliáž vlastní výroby v okrové barvě nebo stejné provedení v barvě polní šedi.

Mezi další příklady patří helma Sturmabteilungen - SA a helma Volkssturmu z let 1944-45, helma zbraní SS v tříbarevné kamufláži, helma Polizei v polní šedi, helma NSKK s runovým znakem Wolfsangel, tedy vlčí hák, a helma Luftwaffe.

Maskovací potahy a síťky

Pro lepší kamufláž helem a zabránění jejich odlesků se na helmy používaly maskovací potahy.

Jednotky Waffen SS měly oboustranné maskovací potahy, léto-podzim, v různých vzorech kamufláže, například platan nebo dubový list. Tyto potahy se na helmu přidělávaly pomocí patentovaných háčků a měly poutka na foliáž.

V jednotkách Wehrmachtu se potah přidělával pomocí šňůrky nebo gumy všité v lemu potahu. Maskovacím vzorem byla tzv. lámaná skála nebo v pozdějším období války tzv. bahenní vzor.

V zimním období se na helmu přidělával potah bílý, který byl většinou přichycen gumou nebo provázkem. Mezi uváděné příklady patří potah helmy Waffen SS v kamufláži platan, tedy platanenmuster, a potah WH lámaná skála.

Drátěná síťka mohla sloužit k uchycení foliáže a zároveň napomáhala rozbití pravidelného obrysu helmy. U některých exemplářů byla síťka vlastní výroby, což může být důležitým znakem konkrétního způsobu polního použití, nikoli však samo o sobě jednoznačným označením jednotky.

Značení podle jednotek a použití

Přilby byly různě značené podle druhů zbraní, například Wehrmacht, SS, Luftwaffe a dalších složek. Dále se lišily tvarem a použitím.

Mezi nejčastěji rozlišované skupiny patřily Wehrmacht Heer (WH), Waffen SS (W-SS), Luftwaffe (WL), Kriegsmarine (WM), Deutsche Afrikakorps (DAK) a Allgemeine SS (SS).

Rozlišení však nelze založit pouze na jediném znaku. Při posuzování konkrétního kusu je vhodné porovnat model korpusu, výrobní značku, velikost, vnitřní část, barvu, obtisky, případné přestříkání a stopy po pozdějším používání.

Poválečné úpravy a hasičské přilby

Někdy se usměje štěstí a člověku se zadaří a najde nebo dostane německou přilbu, která byla po válce upravena na tzv. hasiče. Je to pěkný kousek pro ty z nás, kteří sbírají militárie.

Po čase se ale naskytne otázka: nechat tak, nebo upravit a přestříkat, aby se podobala přilbám z období druhé světové války? Černé přilby nevypadají zrovna válečně.

Při takovém kusu je důležité rozlišovat mezi historickým originálem v pozdější úpravě a přilbou, která byla dodatečně upravena do domnělého válečného vzhledu. Černý nátěr, hasičská úprava, novější vnitřek nebo odstraněné původní prvky mohou významně ovlivnit vypovídací hodnotu předmětu.

Pro sběratelské účely proto může být podstatnější zachovat současný stav a zaznamenat všechny viditelné vrstvy, než se snažit vytvořit vzhled, který by pouze připomínal přilbu z období druhé světové války.

Na co se zaměřit při určování přilby

1. Určení modelu: prohlédnout tvar korpusu, ventilační otvory a provedení spodního okraje.
2. Kontrola vnitřku: ověřit značky na kovové obruči, výrobní kódy, velikost a způsob uchycení.
3. Čtení výrobního značení: porovnat kód výrobce s dostupnými přehledy, například ET, EF, FS, NS, Q, SE nebo hkp.
4. Určení velikosti: zohlednit vnější velikost korpusu a rozměr vnitřní výstelky, například označení 62nA/54.
5. Posouzení bočních znaků: sledovat typ obtisku, jeho rozměry, umístění a stav dochování.
6. Rozlišení původního a pozdějšího nátěru: porovnat vrstvy barvy, oděrky, okraje obtisků a místa zakrytá vnitřními součástmi.
7. Kontrola kamufláže: zaznamenat polní šeď, okrovou barvu, zimní vápno, tříbarevnou kamufláž, pouštní nátěr, síťku nebo potah.
8. Posouzení poválečných zásahů: zohlednit hasičskou, policejní nebo jinou pozdější úpravu.

Tento výčet helem není úplný a zcela určitě se v něm mohou objevit chyby a nepřesnosti. Přesto umožňuje základní orientaci v nejdůležitějších typech, výrobních značkách, velikostním značení, bočních znacích a maskovacích úpravách německých přileb.

tags: #nemecka #prilba #jeji #znaceni