Motorka BMW inspirovaná letadlem: R 18 Iron Annie a letecké kořeny značky

Nejvýraznějším spojením motocyklu BMW a letectví je zakázková BMW R 18 Iron Annie, kterou vytvořila švýcarská firma VTR Motorrad AG & VTR Customs na základě modelu BMW R 18 First Edition. Design vychází ze slavného třímotorového letounu Junkers Ju 52, především z exempláře s registrací D-AQUI ve žluto-černém zbarvení německé Lufthansy.

Motocykl dostal letecké prvky v podobě vlnitého hliníkového plechu, rychloměru připomínajícího přístroje ve starém kokpitu, rychloupínacích panelů, nýtů s půlkulatou hlavou a zadní části s naznačenou ocasní ploutví. Základem zůstal vzduchem chlazený dvouválcový boxer BMW R 18, jehož motor i řada dalších dílů byly upraveny do černé barvy.

BMW R 18 Iron Annie a předloha Junkers Ju 52

Mnoho lidí si stále pamatuje na legendární třímotorové letadlo Junkers Ju 52, určené ve 30. letech minulého století k přepravě osob i nákladu. Po celém světě se asi nejznámější variantou letadla JU 52 stalo to s registrací D-AQUI ve žluto-černém barevném provedení německé Lufthansy z roku 1936.

Během svého působení v Americe mezi roky 1970 a 1984, kde mělo registraci N52JU, jej jeho majitel Martin Caidin označoval přezdívkou „IRON ANNIE“. Stejné jméno dostala také upravená motorka BMW R 18.

Konkrétně třeba Švýcarské letectvo využívalo svoje Ju 52 od roku 1939 až do roku 1982. Není divu, že když si motorku inspirovanou letadlem objednal zákazník u VTR Customs, padnula volba právě na Iron Annie, a taky na cruiser R18 v edici First Edition, vybavený fenomenálním vzduchem chlazeným boxerem.

Jak vznikla motorka BMW inspirovaná letadlem

Právě tento letoun byl inspirací pro zákazníka BMW partnera, společnosti VTR Motorrad AG & VTR Customs sídlícího ve městě Schmerikon ve Švýcarsku, k vytvoření velmi speciální zakázkové verze modelu motocyklu BMW R 18, který dostal pojmenování R 18 „IRON ANNIE“.

Tento architekt měl již v minulosti individuálně podle svých představ postavený motocykl R nineT, tentokrát se staly charakteristickými prvky designu prvky z oblasti letectví. Jako výchozí bod pro celý projekt posloužilo BMW R 18 First Edition.

Motorka dostala kompletně novou plechařinu, ale taky nová kola a další prvky. Stavba začala vyjmutím motoru ze zmíněné R 18 First Edition, pohonná jednotka následně dostala černou barvu, na černo byly nalakovány také všechny chromované díly a trubky přední vidlice.

Letecké detaily na karoserii

Na vzor v podobě klasického letounu odkazuje řada detailů. Například rychloměr integrovaný do nádrže má připomínat přístroje ve starých kokpitech, k vidění jsou rovněž panely s rychloupínacími uzávěry, jaké se nacházejí na mnoha letadlech.

A samozřejmě bylo nutností také použití pro Ju 52 charakteristického vlnitého hliníkového plechu. Plechové díly byly nalakovány do klasického žluto-šedého zbarvení, v němž létaly letouny Ju 52 u Lufthansy, a pospojovány nýty s půlkulatou hlavou.

Z tohoto materiálu byly ručně tvarovány také boční panely, palivová nádrž, přední štítek a zadní část s naznačenou ocasní ploutví. Reminiscencí na tradiční kovovou konstrukci letadel jsou také četné nýty s polokulovou hlavou.

Právě ruční výrobu nádrže a veškerých plechů, s vystrčenou ocasní ploutví vzadu a chladicími žebry podél výfukových koncovek, popisuje Daniel Weidmann z VTR Customs jako nejsložitější prvek celé stavby.

„Jednou z velkých výzev u R 18 IRON ANNIE byly repliky chladicích žeber v oblasti zadních tlumičů. Vytvarovat tyto díly do rovnoběžných a krásných tvarů a zároveň je ještě harmonicky upevnit si vyžádalo řadu pokusů,“ říká Daniel Weidmann o práci s hliníkovým plechem.

Tyto práce si vyžádaly nespočet hodin práce, protože palivová nádrž, zadní část s naznačenou ocasní ploutví, boční panely a přední štítek byly umně tvarovány ručně z hliníkového plechu.

Barvy a povrchové úpravy

Zároveň mělo sedadlo připomínat jezdecké sedlo a pro barevné schéma mělo být použito řešení původní „IRON ANNIE“, kombinující šedou a černou. Při výrobě karoserie bylo použito tehdejší barevné schéma Lufthansa, šedá a černá.

V jiné specifikaci projektu je barevné řešení popsáno jako kombinace šedé, černé a žluté, která odkazuje na historické zbarvení letounu D-AQUI. Výsledkem je výrazná motorka s povrchem připomínajícím klasickou nýtovanou konstrukci letadel.

Hlavní hrdina celé motorky - úžasně vypadající motor, byl oděn kompletně do černé barvy, stejně jako zkrácené přední vidlice, jejichž trubky dostaly černou DLC povrchovku. Všechny chromované díly byly nalakovány na černo a také trubky přední vidlice dostaly černý povrch s úpravu DLC (Diamond Like Carbon).

Přední štítek získal co možná nejužší a nejnižší podobu zvýrazňující celkově aerodynamický tvar. Přední štítek získal co možná nejužší a nejnižší podobu zvýrazňující celkově aerodynamický tvar.

Podvozek, kola a jízdní pozice

O 7 cm kratší vidlice a výškově nastavitelný tlumič Wilbers podtrhují celkově přikrčený postoj motocyklu. O 7 centimetrů kratší vidlice a výškově nastavitelný tlumič Wilbers podtrhují celkově přikrčený postoj motocyklu.

Aby byla ústřední masa motorky opticky méně masivní, byla dopředu i dozadu obuta větší kola. Vyplétané ráfky Kineo mají vpředu 21 a vzadu 18 palců.

„Abychom motocykl zmenšili a dodali mu mezi koly méně mohutný vzhled, nechali jsme vyrobit velká kola Kineo s průměrem 18 a 21 palců,“ dodává Daniel Weidmann, majitel a jednatel společnosti VTR Motorrad & VTR Customs.

Motorka vypadá parádně a zůstává jí homologace pro silniční provoz, takže majiteli u Ženevského jezera může dělat radost i při projížďkách. R 18 IRON ANNIE získá homologaci pro silniční provoz.

Když jsme u toho, nemůžu se zbavit dojmu, že jezdecká pozice bude trochu pekelná. Pozice stupaček zůstala standardní, takže nohy má jezdec pod sebou, nízká řídítka si ale budou žádat pořádný předklon.

Asi to nebude nic příjemného, v tiskové zprávě se ale neobjevila jediná fotka, jak by na motorce někdo seděl. Jediné, co mi do celkového obrazu tak úplně nesedí, je kožené jezdecké sedlo.

Technické prvky a vybavení

Sériové přední brzdy a spojka se ovládají závodními radiálními pumpami HC3 od Magury, umístěnými na řídítkách. Ta jsou uchycena přímo na vidlicích pod horními brýlemi.

Jako technikou lahůdku BMW zmiňuje použití závodních páček pro brzdu a spojku HC3 od firmy Magura. Další technickou lahůdkou je použití závodních páček pro brzdu a spojku HC3 od firmy Magura.

Pod malým větrným štítkem najdeme LED světlomet Highsider, zatímco zadní svítilna a blinkry jsou vskutku minimalistické. Nový je i výfuk od WalzWerku a spolu s vnějším osvětlením dávají vzniknout motocyklu, který si zachovává image BMW R18 First Edition, ale díky těmto provedeným změnám letí jinam.

Na nádrži pak trůní víčko s rychlouzávěrem, ale i „letecký“ rychloměr s rafičkou od švýcarského hodináře. Ciferník upraveného rychloměru dostal ručičku speciálně vyrobenou hodinářskou firmou zeit.zone Zürich.

Na plechařině se samozřejmě nachází nespočet pěkných detailů, povšimněte si třeba zachované sériové páčky elektrické zpátečky. Zároveň bylo zachováno několik prvků původního motocyklu, aby R 18 Iron Annie nepřišla o svou technickou identitu.

Technický základ BMW R 18 Iron Annie

BMW R 18 jako základ letecké přestavby

Volba modelu R 18 nebyla náhodná. Motocykl je vybaven velkým dvouválcovým boxerem, jehož výrazné válce a vzduchové chlazení vytvářejí silný mechanický vzhled vhodný pro projekt inspirovaný historickým letadlem.

Ikona s motorem Big Boxer. Dvouválcový čtyřtaktní motor typu boxer (zdvihátka). 67 kW (91 k) při 4750 ot./min.

Charakteristické poselství. Dvouválcový čtyřtaktní motor typu boxer (zdvihátka). 67 kW (91 k) při 4750 ot./min.

R 18 Iron Annie proto nespoléhá pouze na barevné schéma nebo jednotlivé ozdobné prvky. Celá přestavba pracuje s proporcemi, povrchem a mechanickými detaily, které mají připomínat nýtovanou konstrukci a palubní vybavení historického letounu.

BMW začalo u leteckých motorů

Historie firmy BMW začala ve vzduchu. Na nádrži černý kruh, v něm nápis BMW a uprostřed pole rozdělené na čtyři části, z nichž dvě protilehlé jsou modré a dvě bílé. Symbolizují roztočenou vrtuli.

První světová válka připomenula význam do té doby nedoceněných pokusů s létáním. Začali se rodit výrobci letadel a všeho příslušenství pro ně. Na startovní čáru se v roce 1916 postavili i dva němečtí inženýři, Max Friz a Karl Rapp a blízko Mnichova založili továrnu na výrobu leteckých motorů, která pod jménem Bayerischen Flugzeug Werke vyráběla motory pro německou armádu.

Zakladatelé nebyli žádní zelenáči. Karl Rapp měl strojírnu Rapp Motoren Werke a Max Friz dříve konstruoval motory u Deimlera. Nové výrobě se dařilo a podnik se spojil se sousední továrnou na letadla Gustav Otto.

Tak vznikl nový Bayerischen Motoren Werke, zkráceně BMW. Továrna zásobovala frontu velmi úspěšnými motory, které se montovaly do letadel Fokker.

BMW 801: letecký motor pro Focke-Wulf Fw 190

Německý vzduchem chlazený čtrnáctiválcový dvouhvězdicový motor BMW 801 byl vyvíjen koncem třicátých let minulého století u BMW Flugmotorenbau Gesellschaft m.b.H. s určením pro pohon výkonných vojenských letadel.

V roce 1940 použil konstruktér Kurt Tank tento motor k montáži do svého nového stíhacího letounu Focke-Wulf Fw 190. Vznikla tak neobyčejně účinná letecká zbraň, která se stala vážnou hrozbou spojencům.

Postupným vývojem motoru vznikla verze BMW 801 D-2, jež měla zdvihový objem 41,74 litrů a kompresní poměr 1:7,2. dávala maximální výkon 1 730 k při 2 700 ot/min klikového hřídele, které byly na vrtulový hřídel redukovány v poměru 1:0,54.

Zajímavostí konstrukce byla sdružená elektricko-hydraulická ovládací jednotka poloautomaticky upravující režim motoru v závislosti na poloze plynové páky a výšce letu. Tím pilotovi odpadla řada povinných úkonů, což ocenil zvláště při leteckém boji.

Motor BMW 801 v Leteckém muzeu Kbely

Exemplář ze sbírek Vojenského historického ústavu, který je již dlouho vystaven v Leteckém muzeu Kbely, není pouze samotným motorem, ale jedná se o celou příď letounu Fw 190 A.

Motor s příslušnými kryty je i s původním ložem a většinou agregátů zavěšen v německém transportním vozíku. Tato důmyslná sestava umožňovala jeho rychlé prohození na draku, kdy se jeden kus snadno vyměnil za druhý, aniž bylo nutné jej nějak odstrojovat.

To bylo účelné zvláště na polních letištích. Celá motorová jednotka byla do sbírek VHÚ převedena z Národního technického muzea v roce 1993.

Podle neověřených informací se motor do sbírek NTM dostal v roce 1955 z Leteckých opraven Malešice.

Od letecké výroby k motocyklovému boxerům

Po skončení války byly v Německu zakázány všechny zbrojní aktivity včetně leteckých konstrukcí. BMW našlo nový výrobní program ve vzduchotlakových brzdách, zemědělských strojích a kancelářském nábytku.

Pomalu se zotavující země potřebovala lidový prostředek a tak padlo rozhodnutí na motocykl. První typ byl zkonstruován berlínským inženýrem Curtem Hauflandem a realizován ve spěchu roku 1920.

Šlo o malý motocykl se šikmo uloženým dvoudobým jednoválcem 148 cm3. Na nádrži měl nápis Flink (rychlík) a firma jej v budoucnu nepovažovala za své dítě.

Ale opravdovou slávu zažili až u BMW. Za otce motocyklů byl považován Friz, a když v roce 1966 zemřel, honosil se akademickými tituly dr. ing. h.c. a dalšími vyznamenáními.

Vznik konstrukce BMW boxer

Také druhý typ od BMW nebyl ještě plnokrevník, na jaký si zákazníci mnichovské továrny později zvykli. Byl zkonstruován Martinem Stollem v roce 1921 a nesl označení M2B15.

V jednom byl ale určující. Měl totiž ležatý dvouválec s protiběžnými písty, tzv. boxer nebo flat twin, a je považován za neživého zakladatele pověstné konstrukce BMW.

Motor byl zhotoven podle britského Douglase a byl v podvozku umístěn podélně. Podvozek, do něhož byl vestavěn, nesl označení Hélios, což byla firma, pod jejíž licencí se vyráběl.

Tentýž motor použila do svých podvozků norimberská firma Victoria. Motor byl čtyřdobý dvouválec 486 cm3 a měl výkon kolem 5 kW při 2800 1/min.

BMW R32 a klasická motocyklová koncepce

Obchodní úspěch tohoto stroje povzbudil Frize natolik, že se rozhodl zkonstruovat nový model, který by vynikal nad dosud běžnými evropskými a americkými konstrukcemi.

Traduje se, že si v zimě roku 1923 vzal do kanceláře polní lůžko a dostatek topení. Nechal si donášet jídlo, a když kancelář opustil, nesl pod paží roli výkresů prvního skutečného BMW.

To mělo znaky, jaké se dodnes považují za symboly firmy: napříč uložený ležatý motor boxer a kardan k zadnímu kolu. Koncepce, která byla v budoucnu vysmívána i napodobována jinými výrobci, byla v první chvíli někým považována za zvrácenost, jiným přijata.

Když motocykl v roce 1923 na pařížském motosalónu poprvé spatřila konkurence, netušila, jak silného soupeře má před sebou. Později několik známých výrobců, např. Honda, Harley-Davidson, Jawa a další, tuto koncepci akceptovalo a použilo.

Vraťme se ale k prvnímu BMW. Neslo označení R32, mělo čtyřdobý dvouválcový motor s postraními ventily (SV), objem 494 cm3, výkon 6,4 kW a jelo až 90 km/h.

Za zmínku stojí i podvozek. Dvojitý trubkový uzavřený rám vynikal tuhostí při snesitelné hmotnosti. Přední kolo bylo odpruženo listovou pružinou, zadní pevné.

Vývoj motocyklů BMW před druhou světovou válkou

Rostoucí obrat byl velkým povzbuzením pro konstruktéry firmy. Ti už v roce 1925 připravili sportovní verzi, označenou jako typ R37.

Následující model, R39, který byl uveden na trh v roce 1925, signalizoval směrování k lidovějšímu a levnějšímu typu, jak požadovali zákazníci.

Byl to koncepčně jiný motocykl. Stojatý jednoválcový motor, samozřejmě čtyřdobý, měl objem 247 cm3 a výkon necelých 5 kW.

Přestože byl levnější, pyšnil se několika novými prvky, jako je např. hliníkový válec s hlavou, zapouzdřena zvedátka aj. Kardan zůstal na svém místě, protože klikový hřídel měl osu otáčení nadále ve směru jízdy.

V letech 1926 a 1927 se objevily typy R42 a R47, znovu příčné boxery s objemem 494 cm3 a s drobnými vylepšeními.

Významnějším datem byl rok 1928. Firma přijala nový program. Kromě typů R52 a R57, což byly půllitry, dala na trh typy R62 a R63 s motory 745 a 735 cm3.

Koncepce zůstala stejná. S novými typy přicházela technická vylepšení tak, jak přibývaly celosvětové konstrukční znalosti.

Ať už šlo o dva karburátory, náhradu původně klínových brzd kardanovými nebo bubnovými brzdami v kolech, výraznější použití hliníkových slitin nebo např. pohon vačky řetězem.

BMW ve válečném období

V témže roce se BMW rozhodlo pro výrobu automobilů. Koupilo automobilku Dixi a licenci anglického Austinu 7 a začalo vyrábět jeho verzi s levostranným řízením.

Nákupem automobilky se firma silně zadlužila a úsporný program ji donutil k racionalizaci. Mnoho technologických i konstrukčních prvků začalo být společných pro auta i motocykly.

Tato strategie se vyplatila motocyklům až o mnoho let později a vyplácí se dosud. Dosti závažné změny se objevily v letech 1929-30.

Technologie výroby mnoha součástí začala využívat lisování. Objevily se lisované rámy, ponejprv u typů R11 a R16, což byly dvouválce 750 cm3, a postupně také u typů R2, R4 a R3, stojatých jednoválců s objemy 198, 398 a 305 cm3.

Ve víru politických událostí, ať už se jednalo o krach na newyorské burze nebo pochod Hitlera k moci, obstála firma docela dobře. Do roku 1944, kdy byla v důsledku válečných dějin výroba zcela přerušena, se do výroby dostalo ještě dvanáct modelů.

Šlo o dvouválce s motorem boxer i jednoválce se stojatým motorem a objemy od 192 až do 745 cm3. Každý z nových typů přinášel určitá zlepšení, tak např. teleskopickou vidlici u R12 v roce 1935, dvě vačky u R5 (1936) nebo zadní pérování u R51 (1938).

BMW R75 s postranním vozíkem

Za samostatnou zmínku stojí typ R75, vyvinutý na zakázku armády v roce 1941. Tento model provázel Wehrmacht při všech jeho dobrodružstvích v Evropě, Asii i Africe.

Říká se, že o armádní zakázku usilovalo více firem, nicméně konečného uplatnění se dostalo dvěma. Zundapp a BMW byly těmi vyvolenými, avšak ne zadarmo.

Obě firmy se předháněly v nabídkách toho nejlepšího, až zkonstruovaly monstra, která byla výrobně dražší než automobil.

Typ R75 měl postranní vozík, zpátečku, diferenciál s uzávěrkou, pohon kola postranního vozíku i redukci převodovky, což umožňovalo použití osmi převodů vpřed a dvou dozadu.

Měl také hydraulické brzdy na kolo vozíku. Pro různé fronty se dodával v odlišném provedení, tak např. pro ruskou frontu měl výfukové topení v sidecaru a pro Saharu zvláštní filtry.

Souprava byla doplněna držáky pro rozličnou výbavu, polní lopatkou počínaje, přes různou munici a kulometem nebo světlometem konče.

Obnova výroby po válce

Již před válkou byly závody BMW plně zařazeny do zbrojního průmyslu. Kromě obnovené výroby leteckých motorů došlo v průběhu války i na kanóny, obrněná vozidla a pancéřové pěsti.

V říjnu 1945 nařídila ale americká komandatura v Mnichově demontovat všechno upotřebitelné zařízení, poslat je do Detroitu a závod zrušit.

Mnoha intervencemi a diplomacií dosáhl ředitel Donath změny tohoto rozhodnutí a závod zůstal zachován. Pobočný závod v Eisenachu byl obsazen Rusy.

BMW dostalo od Spojenců souhlas k výrobě motocyklů od roku 1948. Směly to být ale jen malé jednoválce.

Hodily se předválečné modely a tak vznikl model R24 a o zadní pérování doplněné typy R25, R25/2 a R25/3. Všechny měly jednoválcový stojatý motor o objemu 250 cm3 a výkonu 9 kW.

Ty se vyráběly až do roku 1956 i přesto, že už v roce 1950 byla obnovena výroba půllitru a šestistovek s ležatými dvouválcovými boxery.

Vývoj BMW od padesátých let

Zhruba v té době také vznikl typ R67, motocykl, s nímž se seznámilo celé Německo, protože jím (doplněným o postranní vozík) byly vybaveny silniční hlídky ADAC (autoklub), tzv. žlutí andělé.

V roce 1955 došlo k modernizaci podvozků. Typy R50, 60, 69, 26 a 27 měly nové rámy, kyvné přední vidlice Earles, kyvné zadní vidlice, 18palcová kola, vyvažovací hřídel v motoru a další drobná vylepšení.

Toto období, trvající až do poloviny šedesátých let, nebylo pro motocykly nijak příznivé a typy, které v té době byly vyvinuty, nepředstavovaly rozhodně motocyklovou budoucnost.

V první řadě se do trendu motorizovaného Evropana hodilo spíš auto. Neobyčejný rozvoj automobily natolik zlevnil a zpopularizoval, že u motocyklu zůstali jen opravdoví fandové.

V tomto období (1956) také BMW produkuje v licenci lidové vozítko Isetta pro dvě osoby, něco mezi motocyklem a autem. V druhé řadě začaly na evropský trh útočit japonské motocykly.

Řada firem těmto vlivům podlehla a stáhla rolety. Ne tak BMW.

Moderní éra BMW Motorrad

Po určitém útlumu se přestěhoval závod na výrobu motocyklů do Berlína a od roku 1969 z tamního závodu obeslal nejdříve německý a posléze evropský trh zcela novými modely.

Jak se později ukázalo, naštěstí nepodlehlo BMW módním vlnám v motocyklové konstrukci, ani na okamžik neuvažovalo o dvoudobém pracovním cyklu a nikdy se nevzdalo tradičního ležatého boxera.

To upevnilo jeho pověst mezi technicky nejdokonalejšími dvoukoláky. V budoucnu se motocykly BMW už nikdy nevrátí ke kubatuře nižší než 500 cm3, naopak objemy budou narůstat až k 1200 cm3, počty válců se rozšíří o tří a čtyřválce a k jednoválci se výroba vrátí v rámci rozšíření sortimentu až v devadesátých letech.

Konstrukčně zcela nové výrobky disponovaly moderními prvky a luxusem, jaký si v té době málokterý motorista uměl představit. Kultivovaný a tichý chod motoru bez vibrací, pohodlné pérování, elektrický startér.

V dalších letech postupně přibývaly kotoučové brzdy, pětistupňová převodovka a mnoho dalších technických vymožeností, které až do dnešních dnů určují nebo kopírují světovou špičku v oboru.

Od R100RS ke čtyřválci K100

Designéři firmy začali spolupracovat s renomovanými karosáři. Model R100RS z roku 1976 má střih od samotného Pininfariny a testoval se ve větrném tunelu.

Zásadní novinku přineslo BMW v roce 1983. Model K100 byl vybaven čtyřdobým, vodou chlazeným ležatým souběžným (!) čtyřválcem, jaký byl do té doby k vidění jen u automobilů.

Litrový, prozatím dvouventilový, ale dvouvačkový motor měl výkon 68 kW a znamenal potvrzení úzké spolupráce motocyklového oddělení s automobilovým.

Dva roky se nato sortiment rozšířil o tříválce, zmenšená verze předchozího modelu, označené K75. Sortiment BMW byl rozšířen v roce 1993 také o jednoválce.

Technické inovace BMW v devadesátých letech

Nové podvozky s rámem Deltabox byly vybaveny stojatým jednoválcem 650 cm3 s rozvodem 2x OHC a čtyřmi ventily. Motor vznikl ve spolupráci s italskou Aprilií a vyráběl se u rakouského Rotaxu.

Nový typ motocyklu, kombinující vlastnosti cestovního stroje a endura, dostal název Funduro. V témže roce (1993) BMW zásadně modernizovalo své motocykly s tradičními dvouválcovými boxery.

Podvozky jsou od typu R1100 vybaveny novým systémem uchycení a pérování přední vidlice, tzv. Televerem, připomínajícím zavěšení rejdových kol automobilů a novým systémem pérování zadního kola, tzv. Paraleverem.

Také protiblokovací systém (ABS) je samozřejmostí. Motor má čtyřventilovou hlavu, elektronicky řízený třícestný katalyzátor a elektronické zapalování.

BMW motocykly a sport

Už v roce 1924 vzniká sportovní verze prvního motocyklu. O jeho úspěchu v anglické Šestidenní už padla zmínka v předchozím textu; odstartoval úspěchy značky v soutěžích.

Pro české čtenáře bude zajímavé i to, že na BMW startoval několikrát v Šestidenní i československý závodník Melzer.

Po druhé válce se zdálo, že BMW opustí soutěžní sport, protože těžké čtyřdobé stroje s vyčnívajícími válci nebudou pro tuto disciplínu nejvhodnější. Čas ale ukázal, že to není jednoznačné.

Známý německý jezdec Schek s upraveným BMW ostře zatápěl světové špičce ještě v sedmdesátých letech. Později v nejobtížnější soutěži Paříž-Dakar, excelovala na BMW kromě jiných rovněž i jeho dcera.

Souvislost mezi leteckými motory a motocykly BMW

Motorka BMW Iron Annie nepředstavuje přímé technické pokračování leteckého motoru BMW 801. Spojuje je však značka, historická zkušenost s leteckou výrobou a důraz na výraznou mechanickou konstrukci.

BMW 801 byl čtrnáctiválcový motor určený pro vojenské letouny, zatímco BMW R 18 používá dvouválcový boxer určený pro silniční motocykl. Přesto oba příklady ukazují, jak důležitou roli hrály u BMW vzduchem chlazené motory a konstrukce, v nichž je technika současně výraznou součástí vzhledu.

U R 18 Iron Annie se historická vazba projevuje především prostřednictvím designu: hliníkových panelů, nýtů, kokpitového rychloměru, leteckých uzávěrů, černého motoru a barevného schématu inspirovaného Junkers Ju 52.

A mimochodem: úpravce zákazníkovi slíbil, že jeho motorka BMW zůstane jediným strojem v tomto provedení. Zákazníkovi bylo přislíbeno, že zůstane jediným strojem v tomto provedení.

tags: #motorka #bmw #letadlo