Moto Morini je další tradiční italskou značkou, která končí v asijských rukou. Třeba jako Benelli. Vzhledem k nedávno představeným modelům Euro4 by ale její budoucnost nemusela být hned černá. Slibuje to i pan Ruggeromassimo Jannuzzelli, zástupce dosavadního majitele, který značku vlastnil tři roky. „Po roce 2015 získala naše rodina prostřednictvím firmy Autjann 100% podíl značky a přesídlila ji do provincie Pavia u Milána. Nový směr firmy odstartoval vývoj modelů Corsaro ZZ, Corsaro ZT, Milano a Scrambler, které plní normu Euro 4. Krom toho jsme tři roky pracovali na dobré pověsti kvalitní, technicky vyspělé a prestižní značky. Nyní sklízíme ovoce z této práce a značku předáme do rukou soukromé čínské průmyslové skupiny, která se svými produkty prezentuje v Evropě a i ve zbytku světa. Pan Chen, prezident společnosti Zhongneng Vehicle Group, má skvělé plány k zvýšení produkce společnosti, která bude dál podnikat na italské půdě. Plány se týkají jak stávajících modelů, tak i nových modelů o různém objemu motorů.
Společnost založená v roce 1987 se rozhodla jedenáct let po svém založení vstoupit do segmentu jednostopých vozidel, což se také pod značkou Znen stalo. Jako jedna z prvních značek dostala americké certifikace EPA a DOT, díky čemuž mohla vstoupit na tamní trh. Ve spolupráci s nejmenovanou italskou továrnou, na stránkách Znenu označovanou jako největší konkurent Piaggia, vyvinuli také skútr pro evropský trh. Tak snad tohle nové čínsko-italské partnerství přinese své ovoce a nedočkáme se jenom čínských skútrů a malorážek s věhlasným italským jménem na jejich plastech.
Autor článku obdržel prémii 9 Kč od 3 uživatelů. Benda, Voge, CFMOTO, Zontes a další a další. Tyto názvy nás už nepřekvapují, ani nepohoršují. Za "čínskými" motorkami jsme donedávna viděli jakési rychlezkvašené značky obskurní kvality či doslova obšlehnutou techniku od japonských značek. To už dávno neplatí, ani v jednom ohledu. Prakticky všichni známe motocykly CFMOTO. Této značce všichni vděčíme za to, že naučila českého spotřebitele vnímat čínský motocykl jako funkční, moderní a nekazící se produkt.
Snad s výjimkou Benelli (která na této vlně nenápadně pluje už patnáctým rokem) se na této vlně vezou i další značky z dálného východu. Značky, které nám ovšem ještě často zní exoticky a to proto, že o nich nic nevíme. Zkusme si je (abecedně) trochu přiblížit. Benda (Hangzhou Saturn Power Technology) je jednou z nejmladších značek na evropském trhu, spolupracovala se Zhejiang Zhongneng Industry Group (dnešní ZNEN) a nechávala si u ní vyrábět stroje. V minulosti (před rokem 2016) se některé modely, které dnes známe jako Benda, vyráběly na linkách Zhongnengu nebo se prodávaly pod licencemi spojenými se ZNEN. Benda (Hangzhou Saturn Power Technology) je nyní samostatný a nezávislý subjekt. Pro evropskou expanzi se nedávno domluvila s Maďarsko-Čínským konglomerátem Keeway Group, který má v Evropě velmi dobrou distribuční síť. Díky tomuto spojení se některé modely prodávají pod oběma názvy (např. Keeway-Benda V302C). Benda se prodává i v České republice a v jejím portfoliu lze nalézt velmi specifické a technicky výjimečné motocykly. Benda se drží hesla, že věřím pouze jen té statistice, kterou si sám vymyslím a na konci roku 2025 psala, že jen modelu Chinchila prodala přes 220 tis. kusů. Celkový obrázek ale bude zcela jiný, protože celosvětové odhady všech jejích modelů se odhadují na 220-250 tis. kusů všech modelů.
6 bratrů v roce 1911 pracovalo v cyklo/moto dílně v italském Pesaru, kde servisovali kola a tehdejší mopedy. V roce 1919 si vyrobili svůj první motor, v roce 1920 začali závodit. Na počátku sedmdesátých let měla Benelli 550 zaměstnanců a vyráběla 300 motocyklů denně, tedy cca 70 tis. motocyklů ročně. Jakkoliv šla Benelli technicky neustále kupředu, drtila ji japonská konkurence a tak postupně chřadla, až ji v roce 2005 koupil čínský koncern Qianjiang Motorcycle (70%) a maďarsko-čínský Keeway (30%).
Příběh značky Brixton Motorcycles je ukázkou moderního marketingu v motocyklovém světě. Brixton nemá žádnou hlubokou historii v minulém století. Značku Brixton založila v roce 2015 rakouská skupina KSR Group. Tato firma se dříve zabývala především dovozem a distribucí jiných značek (např. Malaguti, Lambretta nebo CFMoto v určitých regionech). Tento model "Outsourcingu" je pro značku Brixton klíčový. Firma Shu Er-an Motorcycles Parts Factory začala v roce 1989 s výrobou náhradních dílů pro motory. Již od samého začátku se snažila ony náhradní díly vyrábět ve vyšší kvalitě než (rozbité) předlohy a tudíž se už od začátku intenzivně věnovala vývoji. Ten byl tak komplexní, že si v roce 1996 vyrobila celý svůj vlastní motor. Ty se prodávaly i v České republice, často pod značkou Yuki, později pod svou vlastní značkou CFMOTO.
V historii CFMOTO byly dva zásadní zlomy. Podobně tomu bylo i s motocykly v roce 2011, kdy se CFMOTO spojilo s KTM ve společném podniku, díky kterému je CFMOTO vnímáno jako čínský výrobce kvalitních evropských technologií. Původní Cyclone vznikl již v roce 1912 a byl ve své době technickým zázrakem. Šlo o značku vyráběnou společností Joerns Motor Manufacturing Company v Minnesotě a Wisconsinu. Cyclone se v roce 2025 stal jedním z nejviditelnějších čínských výrobců na veletrhu EICMA, kde představil litrové cruisery a cestovní endura s ambicí masivně vstoupit na evropský trh. Cyclone je součástí koncernu Zongshen Industrial Group, který v roce 2025 prodal přes 1,6 milionu motocyklů. Značka Zontes je v motocyklovém světě synonymem pro technologický "sci-fi" přístup. Od začátku nešlo o fabriku na "levné kopie". Zakladatelé vsadili na inovace a dnes firma drží přes 400 patentů (včetně vzhledových a technologických). Zontes se pyšní tím, že jejich továrna patří k nejmodernějším na světě. Většinu dílů (včetně rámů, motorů i plastů) si vyrábějí sami pomocí robotických linek, aby měli absolutní kontrolu nad kvalitní. V prvních letech se jeho stroje prodávaly pod značkou Haojiang, což byla v Číně nesmírně populární značka. V roce 2018 Zontes šokoval evropské publikum se svou vlastní značkou Zontes. Nabídl motorky střední třídy s výbavou, kterou v té době neměly ani ty nejdražší japonské stroje (např. V roce 2025 se Zontes pustil do vyšší ligy a již není jen výrobcem "třistapadesátek". Dopomáhají k tomu své vlastní výkonné nové motory. Ale také nové adventure skútry. Charakterizovat Zontes lze jako „technologického provokatéra“ motocyklového trhu. Zontes hovoří o kapacitě továren, které jsou schopny vyrobit až 1,3 milionů motocyklů ročně.
Abychom pochopili ZXMOTO, musíme znát příběh Kove Moto. Na začátku roku 2024 Zhang Xue nečekaně oznámil odchod z Kove. Důvodem byly neshody s investory ohledně dalšího směřování a vývoje značky. Zhang Xue chtěl stavět motorky, které budou posouvat technické hranice - lehčí, rychlejší a schopné vyhrávat na Dakaru nebo v seriálu WorldSBK. A tak začal Zhang Xue znovu, se značkou nesoucí jeho jméno - ZXMOTO. Okamžitě sestavil tým inženýrů a začal pracovat na vlastních motorech, které mají být lehčí a výkonnější než konkurence. Za 2 měsíce představili řadový čtyřválec o objemu 500 ccm, který točí extrémních 16 000 ot./min. A oznámil vývoj výkonného tříválcového motoru o objemu 820 ccm, který má konkurovat evropským značkám. Ačkoliv se jedná o zcela novou značku, která své stroje začala prodávat v roce 2025, již má v Číně vybudovánu distribuční síť a očekává se, že by v roce 2026 mohla prodat 20-30 tis. motocyklů.
1937Dobrodružství začínáPo téměř 15 letech spolupráce s Mario Mazzetti a MM se v září 1937 Alfonso Morini zakládá na vlastní pěst. Otevírá malou firmu ve via Malvasia v Bologni, kde v lednu 1938 začíná vyrábět tříkolky s motory o objemu 350, 500 a 600 cm3. Volba diktovaná dobovými podmínkami, protože motocyklové tříkolky mají snížené zdanění, řidičský průkaz není nutný a stojí třetinu malých kamionů. Cenová dostupnost a dobrý výkon začínají dodávat nové společnosti v Bologni proslulost. Po technické stránce jde o Dante Lambertiniho, Gino Marchesiniho a Dolcino Veronesiho, kteří se stanou klíčovými postavami v poválečném období, kdy se společnost soustředí na motocyklový sektor a opustí tříkolky.
1946První motocyklNavzdory válečnému bombardování, které továrnu zničilo, Alfonso Morini neklesá na duchu a začíná znovu od nuly. Ve dvoudobém motoru 125 vidí dokonalé vozidlo vhodné pro poválečné potřeby. První Moto Morini se dokonce objevuje na jaře 1946 a kvůli časové tísni se inspiruje nejlepší 125 tehdejší dobou, DKW RT. Výroba začíná v nové továrně ve via Ludovico Berti, vždy v Bologni. 125 je prvním lehkým motorem vyrobeným v Itálii osvobozené od fašismu a když je představen na veletrhu v Miláně, je definován jako motocyklistický „úspěch roku“.
1947Turismo SportTuristický model lemuje sportovní verze. Výkon se zvýší ze 4,5 HP na 5,7 HP, rychlost ze 75 na 80 km/h. Prvních 125 modelů převyšuje své soupeře kvalitou, spolehlivostí a pohodlím (již od svého debutu je vybaveno zadním odpružením). Výroba končí v roce 1954. S dvoutaktem 125 startuje první závodní soutěže a první vítězství. Umberto Mascetti odstartuje svou skvělou kariéru s tímto malým motocyklem, který poprvé nadchne, zejména v roce 1948, kdy vyhrál několik závodů v druhém stupni italského šampionátu. Závodní verze má 4 rychlostní stupně místo 3 a dosahuje výkonu 8/9 HP. Rychlost je kolem 120 km/h.
1953175 SettebelloDebutuje 175 Settebello, vrchol nabídky boloňské firmy, velmi vyhledávaný také těmi, kteří chtějí soutěžit v závodech, zejména na dlouhé tratě. Tento model, vyvinutý s ohledem na konkurenci, dosáhl svého maximálního stupně vývoje v roce 1962 s výkonem 22 HP při 10 500 ot./min. Verze „Aste Corte“ V roce 1954 vzniká báječné 175 Settebello, určené pro Milano-Taranto a Motogiro d'Italia. závody. Jednoválec s jednohřídelovým děleným rozvodem s výkonem 22 HP při 9 000 ot./min. Má velmi efektivní podvozek - otevřený duplexní kolébkový rám, špičkové hydraulické odpružení - a dokazuje, že vítězí v obou klasických závodech na dlouhé vzdálenosti. Vyrábí se v přibližně 15 exemplárech a byl vyvinut také jako 250 ccm.
1955Nová továrna v BologniZvýšení výroby vyžaduje nový závod, a tak se Moto Morini přesouvá na via Bergami 7, samozřejmě vždy v Bologni. 1957Nový projekt pro GP 250ccAlfonso Morini se rozhodl, že nyní je ten správný okamžik zúčastnit se kontinuity mistrovství světa v rychlosti a nový projekt pro 250 ccm GP motocykl vyvíjí Nerio Biavati, bývalá pravá ruka technika Alfonsa Drusianiho na korze Mondial. oddělení. Svěřeno Mendognimu vyhraje Shell Cup v Imole v roce 1959, ale později už nebude moci konkurovat MV. Zánik 2-taktu 125 způsobil, že Moto Morini zaplnilo mezeru v sortimentu na komerčnějším trhu. Zamítnutím hypotézy o zmenšeném jednoválci 175 je zvolen nový modernější a racionálnější produkt, a to tak, aby se snížil počet součástí a omezily se tak výrobní náklady. Vznikla tak nippy 100 - tehdy ještě dostačující velikost motoru -, která o dva roky později poslouží jako základ pro zrod Corsara 125.
1964Skvělý pilot: Angelo BergamontiDalším skvělým jezdcem, jehož jméno je spojeno s Moto Morini, je Angelo Bergamonti (18. března 1939 - 4. dubna 1971). Obdivovatel testovacích jízd, se kterými sdílí velkou spřízněnost: vášeň a respekt pro mechaniku, výzkum a styl jízdy. Debutoval v roce 1957 v kategorii záloh se 175 Settebello a po několikaleté pauze i kvůli svatbě v roce 1964 znovu startuje jako junior, vždy na Morini 175, který připravuje v dílně Gussola. V roce 1966 je senior, závodí s Corsaro 125 a slavným bývalým testovacím motocyklem 250 bialbero, který dává Moto Morini vítězství v italském šampionátu v roce 1967.
1965Růst USAExport do USA začíná přes importéra Johna Bertiho. Vznikají nové modely s jinými specifikacemi, než jaké se prodávají v Itálii, a dokonce se mění i názvy: například z Corsarina se stává Pirate a Twister, Corsaro se vždy v závislosti na verzi nazývá Thunder Chief, Jaguar a Hurricane.
19753 ½ magického číslaZačátkem roku je Corsaro nahrazeno 125 h s motorem, který je z velké části odvozen od 3 1⁄2. Je nejmodernějším ze současných čtyřtaktů a může se pochlubit některými unikátními detaily, z jeho elektronických zapalování na šest rychlostních stupňů. Navíc okamžitě využívá výhod předního brzdového kotouče 260 mm, stejně jako u 3 1⁄2. S výkonem 13,75 HP při 9 000 ot./min dokáže dosáhnout rychlosti 125 km/h. výroba v roce 1985 a vytrvalostní kolo KJ 125 ponechalo za úkol nést vlajku Morini mezi motorkami pro šestnáctileté.
1977Nová 500Od roku 1975 Morini pracuje na novém silničním motocyklu 500, který byl ve své definitivní verzi představen na veletrhu v Miláně v roce 1977. Objem motoru se zvýší na 478,5 ccm (69 × 64 mm), výkon na 43 HP při 7 500 otáčkách za minutu a rychlost na 175 km/h. O rok později, kdy se pracuje pouze na jeho vnějším vzhledu, vzniká sportovní verze. V roce 1981 jsou motory dodávány se šestistupňovou změnou převodů. V roce 1978 debutuje vynikající dvouválec 250 (59×43,8 mm = 239,5 ccm) s výkonem 25 HP při 9 000 ot./min a rychlostí 140 km/h, který se dobře prodává zejména v zahraničí. Níže je uvedena řada z roku 1977, která také zahrnuje jednoválec 250 o výkonu 18,5 HP.
2005Rok znovuuvedeníRok opětovného spuštění společnosti. Nové motocykly Corsaro 1200 (1.187 ccm, 140 HP) a 9 1/2 (948 ccm, 117 HP) jsou inovativním projektem Lambertini, přičemž design je pod taktovkou Luciana Marabese. Nový motor je dvouválec 87° V, 4 ventilový dvouhřídelový, s elektronickým vstřikováním paliva a 6 rychlostními stupni a se mřížovým trubkovým rámem.
2007Nové modelyKromě Corsaro Veloce 1200, vybaveného propracovanějším podvozkem, debutují Scrambler 1200 a maxi endurance Granpasso 1200. Rodina Morini má nyní nad společností úplnou kontrolu.
2011Cesta rozvojeMoto Morini získali dva podnikatelé: Sandro Capotosti a Ruggeromassimo Jannuzzelli a v roce 2013 je továrna přemístěna v Trivolzio, do provincie Pavia. Vlastnictví přechází zcela na rodinu Jannuzzelli. Poté se spustí vývojový proces, který zajistí, že motocykly budou respektovat normy Euro 4, na základě kterých vznikají nové modely, z nichž se odvíjí odvážné Corsaro ZZ, Corsaro ZT a fascinující Milano.
2018Nový začátekV říjnu 2018 společnost mění majitele a stává se součástí skupiny Zhongneng Vehicle Group, jejímž cílem je upevnit a posílit prestižní postavení společnosti Golden Eagle prostřednictvím významných investic, které se týkají jak současných, tak nových modelů, a to také s různými velikostmi motorů s cílem rozšíření řady Morini a zvýšení její přítomnosti na trhu. Následující rok Moto Morini začal pracovat na dobrodružném projektu: 650cc X-CAPE.
2021Nová éraMoto Morini uvádí na trh vysoce očekávaný 650cc X-CAPE, který se okamžitě setká s velkým úspěchem, během několika měsíců vyšplhal na žebříčky prodejů a udělal ze značky znovu jméno. Následující rok začala výroba SEIEMMEZZO.
Další ze série testů čínské motorky proti prověřenému zbytku světa? Ale kdepak. Dnes je to souboj čistě z Říše středu a co víc, obě motorky mají dokonce motor ze stejné továrny. Tak co bude lepší, motorka, která si na nic nehraje, nebo motorka s hrdou italskou orlicí, která se už nějaký pátek krmí čínským zobáním?
Čína potichu postavila motocykl, který Británie nedokázala
CFMOTO 700CL-X Adventure vs. Balkán 2025 - solo CL-X ADV 2.11.2025 Lehké kličkování Bosnou, pr... Testujeme Power Kit.... 5.8.2024 Powek Kit od Throttle Punks... 700CL-X adventure 6.4.2023 Pepa Sršeň na cfmoto 700CL-... První jízda na CFMOTO 700CL-X Adveture v... 30.3.2023 Značka CFMOTO představila tři nové modely řady ... 4.11.2019 Třicetileté výročí značky CFMOTO。
Když se vrátíme k osudu značek, samotná Moto Morini byla prodána firmě Zhongneng za cenu 10 milionů euro a do čela správní rady namísto Ruggera Massimo Jannuzzelliho zasedne zakladatel čínského obra Chen Huaneng. Čemuž můžeme věřit, ale také po mnoha předchozích prohlášení a následných činů čínských investorů také nemusíme. Společnost Moto Morini je předána v dobrém stavu. Vyrábí několik modelů strojů, v dobré kvalitě a stroje jsou vybaveny všemi moderními prvky jako má i konkurence. Přesto čeká nového čínského majitele nelehké období, protože stroje tak tak plní normy Euro 4 a za dva roky je čeká zpřísnění na normu Euro 5. Vysoké investice do motorů se tak firmě Zhongneng určitě nevyhnou. A nebo se dočkáme elektrických skůtrů Moto Morini na Evropském trhu?
Italská továrna Moto Morini už má svého nového majitele. Ve druhém kole aukce ji koupila dvojice investorů Sandro Coposti a Ruggeromassimo Jannuzzelli. Tito dva pánové založili v Miláně firmu Eagle Bike, která při aukci přihodila 10 tisíc Eur nad vyvolávací cenu. Teď nezbývá než čekat, co se značkou Moto Morini zamýšlí. Vzhledem k vysokým výrobním nákladům v Itálii by nebylo vůbec zvláštní, kdyby přesunuli výrobu do zemí s nižšími náklady. Firma se nebrání ani expanzi na v poslední době tolik populární trhy - Indie, Brazílie nebo Jihovýchodní Asie.