V minulém díle jsme se naučili zaujmout základní jezdecké pozice při motocrossu a dnes si procvičíme tu při enduru. Oproti klasickému krosovému postoji je totiž pozice jezdce na enduru trochu jiná. MX vs. Enduro Abychom se mohli co nejlépe sžít s endurem, je nutné si uvědomit rozdílnou psychologii jízdy v porovnání s motocrossem. Zatímco na MX trati jde především o rychlost a umění probojovat se polem jezdců, kteří chtějí být stejně jako vy první, enduro je zaměřeno na poněkud jiný cíl. Většinou člověk nejede ve skupině a kromě rychlosti jde i překonávání zákeřných terénních pasáží, které vyžadují vysoké nároky na jezdeckou techniku. Ne, že by motocross nebyl náročný na techniku jízdy, nicméně na rozdíl od něj nejde v enduru o „silové“ překonání nástrah brutálními skoky, ale spíše o co nejplynulejší / nejrychlejší překonání někdy až trialem zavánějících pasáží.
Dalo by se s nadsázkou říci, že zatímco na motocrossu je lepší mozek vypnout, v enduru to chce kolikrát přemýšlet dost. Než se v některém z příštích dílů dostaneme k překonávání nástrah v podobě volně ležících kmenů, výjezdů skal či skoků, chce se to nejprve pověnovat tomu základnímu, což je vlastní pozice jezdce při jízdě.
Vzhůru do stupaček: proč a pro koho
Přesto, že někteří jezdci (především vyšších postav) upřednostňují jízdu v sedě, jelikož si v technických pasážích snadno pomohou tak zvaným nohováním, my se budeme soustředit na styl jízdy jezdce průměrně vysokého (cca 170-175 cm), tedy takového, který v obtížném terénu dosáhne na zem, tak tak :o) V takovém případě osobně doporučuji trávit většinu času (v technických pasážích) ve stupačkách, díky čemuž dojde přesunem hmotnosti jezdce k jednoduchému snížení těžiště stroje. Zároveň s tím docílíme mnohem větší a jednodušší možnosti pracovat s rovnováhou a v neposlední řadě budeme mít i lepší výhled před stroj. Jako všude i zde totiž platí základní pravidlo, nečumět přímo před kolo, ale dívat se pokud možno více dopředu.
Jak stát? Mnoho jezdců dělá z počátku chybu v tom, že stojí ve stupačkách rovně = kolmo na stupačky a ruce nechává volně viset dolů k řidítkám. Taková pozice je však v terénu vše, jen ne efektivní. Během jízdy rovně (tedy mimo výjezdy i sjezdy) to chce najít ideální polohu, kdy se trup nachází cca nad nádrží a brada jezdce nad brejlema / řídítkama. Zde se poněkud liší postoj na strojích s motorem 4T a 2T. Zatímco na čtyřtaktu člověku pomáhá držet přední kolo na zemi ve stabilní poloze větší setrvačnost rotujících hmot motoru, voňavé dvoutakty mají přední kolo poněkud více neposedné a častěji tzv. odskakuje do stran. Proto 2T piloti bývají během jízdy po rovině ve stupačkách přeci jen o něco více nakloněni nad brejle než 4t jezdci. Lokty rukou by měli směřovat od těla, aby paže mohly kompenzovat vertikální pohyb řidítek při propružení a celkový postoj pilota by měl být relativně uvolněný. Pojedete-li v křeči, budete nejen mnohem dříve unavení, ale zároveň nebude vaše tělo tak dobře reflexivně vyrovnávat eventuální uchcání biku…
Držet mašinu nohama?
Tábor enduro jezdců poněkud rozděluje i názor, zda mašinu při jízdě ve stoje držet nohama, nebo jí nechat volně pracovat. Univerzální odpověď sice neexistuje, ovšem dalo by se říct, že v rychlých pasážích umocňuje držení mašiny lýtky setrvačnou stabilitu biku, na druhou stranu, během trialem zavánějících sekcí osobně velice doporučuji nechat motorku volně pracovat a tím pádem jí nohama nesvírat.
Jak zatáčet a akcelerovat
Pokud stojíte na mašině a čeká na vás vinta, svádí to člověka podvědomně si sednout a projet zatáčkou MX způsobem, viz minulý díl enduroškoly, ovšem pokuste se odolat volání instinktu a naučte se projíždět vingl i ve stupačkách. Toho docílíte přesunem hmotnosti na venkovní nohu / stupačku v zatáčce, na základě čehož se mašina lehkým powerslidem otočí směrem, který hodláte projet. Takový způsob průjezdu zatáčkou je nejen efektní na oko, ale jakmile se naučíte vykroužit rádius ve stoje, garantujeme vám, že následně v sedě jí projedete ještě rychleji, než před trénováním jízdy ve stupačkách.
Během akcelerace ve stupačkách pracujte s tělem tak, aby zadní kolo mělo dostatečnou trakci, ovšem tak, aby jste mašinu nehodili na krovky. Ztrácí-li zadní kolo trakci, jste nahnutí moc dopředu, proto posuňte tělo více dozadu… Pokud ovšem máte přední kolo v luftu, nebo vás bolí celý tělo jak na mašině visíte, jedná se s největší pravděpodobností o druhý extrém. Bohužel v tomto bodě neexistuje žádná univerzální poučka a chce to prostě jezdit, trénovat a přijít na „věc“ po svém…
Při brzdění ve stoje zpevněte tělo, vzepřete se o rejdy a případně se dle situace přidržte motorky lýtky. Nebojte se používat obě brzdy! Pro maximální zpomalení se snažte maximálně zatížit přední kolo, ovšem tak, aby nebyla ohrožena stabilita jízdní pozice.
Výběr stroje a výbavy: co potřebujete na začátek
Jako vždy opakujeme, že výše uvedené řádky jsou jen jakýmsi vodítkem pro naprosté začátečníky a jejich přečtení neudělá rázem z člověka hotového závodníka. Ideální metodou zůstává jezdit, jezdit a jezdit… Tak hurá do sedel! „Ehm“, chtěli jsem říci do stupaček! Jelikož stále větší počet bikerů začíná zvažovat přesedlání ze silniční motorky na terénní, připravili jsme pro vás seriál tipů, které mají pomoci těm jezdcům, které už silniční provoz přestává bavit, a rádi by zkusili úplně něco jiného. Něco, kde nehrozí střet s autem, co nedá přednost v jízdě, něco, kde neplatí rychlostní limity, něco jako hodně zábavnou formu posilovny. Ano uhodli jste, jde o jízdu v terénu. První, co potřebujete je mašina, jejíž výběr není až tak jednoduchý. Rozhodující krok ve volbě stroje spočívá v uvědomění si situace, ve které se nacházíte.
a) Jak vážně to s terénem myslíte, b) Jaký je váš finanční rozpočet. Bod a) určuje, v jaké z kategorií strojů budete lovit. Pokud vám jde především o toulání po přírodě a lesních cestách s občasným prozkoumáváním terénu, budete v případě ojetiny lovit mezi stroji jakými jsou: Yamaha XT, Yamaha TTR nebo Honda XR650, Hodna XR600R, Honda XR400 a podobně. Ano, v podobném soft-terénu se dá ledacos projet i na cestovních endurech, avšak držme se obecné poučky prohlašující, že čím méně kilogramů mašina váží, tím lépe se hodí pro offroadové lítání.
Jestliže uvažujete spíše o dráze motocrossové, nebo o skutečném offroadu, budete se to chtít poohlédnout po něčem ostřejším viz. stroje od KTM (EXC pro endura a SX pro motocross), nebo u Yamahy, kde velmi dobrou pověst drží reprezentuje WéeRo 450F a v motocrossu zase YZta. Samozřejmě, trh ojetých endur je poměrně široký a vybrat si můžete i stroj od značky vašemu srdci blízkému, nezapomínejte ovšem na skutečnost, že jízda v terénu je tak zvané programové a cílené kurvení techniky, takže údržba endur přeci jen vyžaduje častější zásah majitele než je tomu na silničních strojích.
Koho čeká nákup: pokud máte funglovku, volba je snadná; pokud však uvažujete ojetý enduro, sledujte motohodiny a stav podvozku, protože opotřebení v terénu se počítá spíše v motohodinách než v kilometrech.
Co dále po zakoupení stroje?
Co váš čeká, když jezdíte? Rozhodně zmíněná údržba. Po každé jízdě bude vhodné očistit řetěz, případně namazat. Je-li sucho a jezdíte v tlupách, dost se práší, proto počítejte s pravidelným praním vzduchového filtru. Olej v motoru / převodovce vás čeká u 4T po cca 15mth při hobby jízdě, co 5mth při závodech. U 2T se mění jen olej v převodovce (motorový olej je v benzínu) a mění se v rozmezí 5-15mth dle provozu. Drapáky na silných ostrých mašinách mizí před očima a hrana špuntu je sjetá prakticky po první jízdě. Samo, na gumách se dá bez problémů jezdit dál, ale v průměru i při jízdě v lesích vydrží max cca 20-30mth. Jedete-li v marastu, mizí brzdové destičky rychleji než krása žen po třicítce.
Jednoduše řečeno, jízda offroad je super věc, je však potřeba počítat s určitými náklady na provoz a pak budete totálně happy. Oproti silničním jízdám zažijete doslova jiný rozměr motorkaření. Naučíte se mít cit pro drifty, smyky zadního i předního kola, zdokonalíte si rovnováhu a rozhodně si zaposilujete. Všechny zmíněné vlivy pak můžete zhodnotit i při silničním ježdění, jelikož vás nevyvede z míry každé protočení zadního kola, nebo drobný „plavák“ = smyk.
Stroj do terénu jsme tedy pořešili, příště se podíváme co si vzít na sebe… Foto: !GAS! V příštích dvou dílech se obecně pověnujeme ideální pozici jezdce na stroji, která výrazně ovlivňuje nejen to, jak budete na stroji rychlí, ale zároveň nám pomůže s trakčními schopnostmi stroje v místech (například výjezdy), které by člověk při špatné postoji / posezu nebyl schopen vyjet. Dnes se zaměříme základním pozicím jezdce při motocrossu, přičemž je důležité si uvědomit, že pozice jezdce na motocrossové trati bude upřednostňovat v mnoha bodech odlišnou filozofii, než jezdce endura.
- MX trati jde především o to být co nejrychlejší, což znamená potřebu maximálního gripu pro akceleraci, ideální polohu pro brzdění a stabilitu při průjezdu vinglem.
- 1. akcelerace: při akceleraci sedívá většina MX jezdců a lehounce nad zadní partii stroje, což umožní přenést zatížení na zadní kolo a ušetřit energii pro další úsek.
- 2. jízda maximální rychlostí: po dosažení max. rychlosti se jde do stupaček pro lepší zvládnutí nerovností a plynulost průjezdu.
- 3. brzdy: při brzdění doporučuji zasednout a posouvat posez k řídítkům pro zatížení předního kola.
- 4. vingl: poloha jezdce v zatáčce závisí na povrchu a na tom, co na pilota čeká dál.
Poznámka: text obsahuje i poznámky o správném nastavení helm, výbavy, a dalších prvků pro enduro - helma, brýle, krunýř, lokty, kolena, límec, dresy a kalhoty, rukavice, ledvinka, a další detaily, které zlepší bezpečnost a komfort jízdy.
V dnešním díle jsme si ukázali, jak zvolit stroj, jaké parametry sledovat a na co dávat pozor při jízdě a výcviku. Příště se zaměříme na praktické tipy ohledně oblečení a ochranných prostředků, které k enduru patří.