Moderátor Hořice motorky: Joska Kubíček a atmosféra závodů 300 zatáček

Moderátorem motocyklových závodů v Hořicích je Joska Kubíček, který spolu s Larrym Kočím provází diváky programem a představuje závodníky, hosty i jednotlivé části doprovodného programu. V nedělním závodním programu se jeho typický komentář objevil například při startu sajdkár, jejichž posádky podle něj „tahaly plynovou rukojetí správným směrem - tedy k sobě!“

Hořické závody spojují přírodní okruh, historii, techniku, odvahu závodníků a výraznou práci moderátorů, kteří pomáhají divákům orientovat se v dění na trati. V sobotu 23. a v neděli 24. května 2026 se v Hořicích pojede 63. ročník legendárního závodu 300 zatáček Gustava Havla.

Joska Kubíček jako hlas hořických motocyklových závodů

V úvodu vystoupili s krátkými pozdravy hořický starosta Martin Pour, prezident AMK Hořice Tomáš Jenčovský a za hořické motocyklové muzeum Jaroslav Kotrbáček. Potom už se ujali slova moderátoři Joska Kubíček a Larry Kočí, kteří nejdříve představili všechny přítomné hosty a pokládali jim otázky týkající se jejich konstruktérské činnosti.

Moderátoři během programu nepředstavují pouze výsledky jednotlivých jízd, ale také doplňují závody o historické, technické a osobní souvislosti. Přítomní konstruktéři zavzpomínali nejen na své začátky při stavbě závodních motocyklů, ale i na své závodnické začátky, protože většina z nich byla i aktivními motocyklovými závodníky.

Návštěvníci besedy se dozvěděli řadu zajímavých technických informací, vyslechli si historii vzniku jednotlivých motocyklů a také problémů, které provázely zrod těchto závodních strojů. Vše bylo doplňováno krátkými filmovými šoty a promítanými fotografiemi.

Moderování závodů v Hořicích není jen čtení výsledků

Do debaty se aktivně zapojovali i přítomní návštěvníci besedy, kteří přímo kladli své otázky na přítomné konstruktéry. V hledišti seděli a o své zkušenosti se stavbou závodních motocyklů se podělili pánové Jiří Kolář a Oldřich Prokop.

Debata se týkala především českých motocyklů značek AHRA, Perti, FGR, ZUPA, MALI a mnoha dalších. V přilehlých prostorách divadelního sálu radnice, ve kterém se beseda konala, byly vystaveny některé motocykly, o nichž se v besedě hovořilo.

K vidění byla krásná replika Perti 250, AHRA 50, supermono MALI JAWA, vystavena byla i Morbidelli 125 Zbyňka Havrdy. Návštěvníci si na památku mohli také odnést některé propagační materiály, týkající se vystavených motocyklů.

Divadelní sál byl i včetně balkonu zcela zaplněn, což jenom doplnilo příjemnou atmosféru celé akce. Po skončení besedy proběhlo i natáčení rozhovorů s některými aktéry besedy pro potřeby televize.

Jak moderátor provází diváky závodním programem

Nedělní program zahájili netradičně sajdkáristé, jejichž závod se do harmonogramu Zatáček přesunul ze srpnové Czech Tourist Trophy. Všechny posádky předváděly skvělou podívanou a i když o konečném výsledku nerozhodovala rychlost, ale nejmenší rozdíl mezi měřenými koly, tak nikdo rozhodně netaktizoval, ale (jak s oblibou říkává místní moderátor Joska Kubíček, každý tahal plynovou rukojetí správným směrem - tedy k sobě!

Zdaleka největší fofr pak jednoznačně předváděli kolegové z týmu RM Sidecar Team z.s. a to dvě dvojice Richard Bílý/Milan Kostiuk a Matěj Mohler/Adam Kostiuk. Tito Ostraváci dokazovali, že skutečně platí známé pravidlo: "pokud chceš jet pravidelně, jeď naplno!"

Protože se v Hořicích střídají různé kubatury, typy závodních motocyklů a odlišné systémy hodnocení, je role moderátora důležitá také při vysvětlování pravidel. Divákům nedali vydechnout ani závodníci třídy produkčních stopětadvacítek SP125, jejichž závod se jel dokonce nadvakrát, protože první část byla přerušena po havárii Petra Endrsta (zlomená stehenní kost) a druhá část se odjela až po závodě supersportů.

Co se v Hořicích moderuje a komentuje

Sajdkáry

Všechny posádky předváděly skvělou podívanou a i když o konečném výsledku nerozhodovala rychlost, ale nejmenší rozdíl mezi měřenými koly, tak nikdo rozhodně netaktizoval. Protože v tomhle pořadí projeli jako první pod cílovou vlajkou, ale Richard Bílý/Milan Kostiuk zvítězili i na pravidelnost a jejich parťáci získali bronzový věnec.

Stupně vítězů dokompletovala polská posádka Wioletta Kowalczyk/Michał Pokrywiecki. Pro moderátora jde o disciplínu, u níž je třeba divákům vysvětlit, že nejrychlejší průjezd nemusí automaticky znamenat vítězství.

Produkční stopětadvacítky SP125

V restartovaném závodě, zkráceném na šest kol, diváci měli opět možnost vidět skvělé závody, z nichž se na čele osamostatnila nejrychlejší dvojice, v níž byl velezkušený Michal Vecko a domácí pilot Pavel Habrda.

Do poslední chvíle jeli v těsném kontaktu a rozdíl mezi nimi byl nakonec pouhých 0,060 sekundy, které rozhodly o vítězství zkušenějšího Vecka. Velký souboj byl i o třetí místo, které nakonec získal domácí matador Marek Zima těsně následovaný čtvrtým Jiřím Bursou a pátým Pavlem Moravcem.

Supersporty

Mezi oběma částmi závodu "dakšnů" se vměstnalo klání SSP 600, ve kterém se očekával nejenom velký souboj mezi Petrem Najmanem a Markem Červeným, ale také útok na nový traťový rekord téhle kategorie.

K souboji nakonec v podstatě nedošlo, protože Najman nedal svým soupeřům nejmenší šanci a závod suverénně opanoval s náskokem bezmála dvanáct sekund před Červeným. Při svojí jízdě navíc zajel čas 2:14,710 sekund, kterým ustanovil nový rekord, o kterém se nezdá ani drtivé většině litrů.

Bronzový věnec získal Brit Gary Johnson, jenž tak dal zapomenout na svoje smolné zranění z předloňského hořického závodu. Takový vývoj závodu vyžaduje od moderátora rychlé a přesné předávání informací, protože vedoucí jezdec může rozhodnout nejen vítězstvím, ale současně i rekordním časem.

Supermono a SSP 400

Podobně jako "dakšny" bylo po prvním kole přerušeno a následně (po vloženém závodě 125/Moto3/250/300) restartováno i společné klání kubatur Supermono a SSP 400.

V jednoválcích předváděli skvělý souboj obhájce loňského vítězství Brit Finn Chapman a nováček téhle třídy Matouš Ondrusz, mezi nimiž byl po šesti kolech při průjezdu cílem rozdíl pouhých 0,182 sekundy. Třetí příčku získal Němec Moritz Nestler, který však ztrácel již přes šestnáct sekund.

Ve čtyřstovkách byl nejrychlejší Ondřej Mráz na krásně připravené Hondě CBR 400 NC23, jehož na stupně vítězů doprovodili druhý Petr Plichta s třetím Patrikem Horákem.

GP125, Moto3, 250 Open a SSP 300

Ve společném závodu tří kubatur je vždy nejvíce skledována třída GP125/Moto3, na jejím čele bojovali Rakušan Christopher Eder, Němec Moritz Nestler a Michal "Indi" Dokoupil a v prvních kolech se spolu s nimi držel i Patrik Kolář, který však tempu první trojice s přibývajícími koly přestával stačit.

Velkou smůlu měl Dokoupil, jenž musel odstoupit po poruše svojí čtyřtaktní Ariane3 a v posledním kole souboj dvou německy mluvících jezdců po pádu ukončil i Eder. Nestler tak zvítězil s více než půlminutovým náskokem před Kolářem a pro třetí místo si nakonec dojel další Němec Chris Meyer.

Ve třídě 250 Open zvítězil Němec Rico Vetter před Pavlem Navrátilem a Polákem Norbertem Szczepanekem. V kubatuře SSP 300 nikoho nepřekvapilo vítězství zkušeného Radka Lamicha, ani druhé místo Karla Šilpocha, bronz získal Patrik Serbousek.

Superbike

Do závodu kategorie Superbike po pádu z kvalifikace nenastoupil loňský medailista Johannes Schwimmbeck a Kamil Holán s Tomášem Tothem tak přišli o největšího soupeře ještě před samotným startem.

Ten se nejlépe vydařil právě Holánovi a v prvních třech kolech to vypadalo, že si po několika nepovedených hořických závodech s velkým náskokem před svými pronásledovateli spraví chuť suverénním vítězstvím. Bohužel ani dnes mu nebylo přáno, když ve čtvrtém kole v dachovském esíčku havaroval.

O vítězství tak bojovalo kvarteto jezdců ve složení Tomáš Toth, Aleš Sýkora, Jiří Petrla a Florian Astner z Rakouska. Jejich skvělý souboj bohužel trval jen dvě kola, protože po pádu Aleše Sýkory a Floriana Astnera, jenž kolidoval s balíkem vyhozeným Sýkorovým strojem na trať, byla jízda superbiků ukončena a vyhlášeno pořadi 1. Tóth, 2. Petrla, 3. Hanzlík.

Skvělou zprávou je to, že žádná zranění jezdců z tohoto ošklivě vypadajícího pádu nejsou vážná. I v takových chvílích má moderátor významnou úlohu, protože musí divákům srozumitelně sdělit přerušení jízdy, důvod změny pořadí a dostupné informace o zdravotním stavu závodníků.

Supertwin

Program uzavřela závod třídy Supertwin, ve kterém se očekávalo pokračování souboje mezi Petrem Najmanem a Markem Červeným, ale Najman měl bohužel tentokrát smůlu v podobě technické závady.

Nikým neohrožován tak zvítězil Marek Červený, za jeho zády se ale sváděly velmi tuhé bitvy, jejímž hlavním hrdinou byl určitě Jan Markalous, v sedle Kawasaki 650 svádějící nerovný boj s mnohem modernejšími stroji Aprilia 660.

Zatímco Markalous by měl být vyhlášený jako největší bojovník dne, cenu pro nejvetšího smolaře by zcela určitě získal jeho hlavní rival v boji o stříbro a to Martin Hrstka. Oba si pořadí několikrát prohodili, ale v polovině posledního okruhu měla Hrskova aprilka poruchu a při průjezdu Lukaveckým vracákem dokonce ze třetího místa havaroval.

Bronz si nakonec z Hořic na ostrovy odváží Brit Jamie Williams. Pro moderátora je závod Supertwin typickým příkladem disciplíny, v níž se pořadí mění v průběhu celého závodu a rozhoduje se až v posledních kilometrech.

300 zatáček Gustava Havla a význam hořického okruhu

Gustav Havel's 300 turns is the Open Championship of the Czech Republic on natural circuits and the Championship of the Czech Republic on natural circuits, which has been held in Hořice in Podkrkonoší since 1936.

The name originated from the fact that after twelve laps of the race, a motorcyclist will complete exactly 312 turns on the Hořice racing circuit. Since 1968, the race has been named after Gustav Havel, a Czech racer who was one of the world’s top racers and tragically died in 1967 on his way to work.

V sobotu 23. a v neděli 24. května 2026 se pojede v Hořicích legendární motocyklový závod 300 zatáček Gustava Havla. Bude to už 63. ročník tohoto podniku, který se jezdí na přírodním okruhu a závodníci skutečně projedou přes 300 zatáček.

Hořický okruh je součástí takzvaného road racingu. Road racing znamená, že se závodí na uzavřených tratích, kde je ale normální silniční provoz. Tedy na přírodních okruzích, jako jsou právě zmíněné Hořické zatáčky.

Historie závodů a návaznost na Czech Tourist Trophy

Na počátku 90. let minulého století dochází v našem státě k přeměně všech společenských struktur, které se samozřejmě nevyhnuly ani motoristickým organizacím. I v Hořicích se řešily problémy společenské, ale především majetkové.

A tak najednou nebyly finanční prostředky na konání závodu 300 zatáček a zdálo se, že nastává konec motocyklových závodů v našem městě. Hořice bez závodů nezůstaly.

Pomohly závody veteránů s jejichž myšlenkou přišel Libor Kamenický a společně s ostatními členy AMK založili novou tradici - Českou Tourist Trophy. Ta se jela poprvé v roce 1992.

Finančně pomohla k uchování nejen krásné přírodní trati, ale i tradice závodů 300ZGH u nás. Od roku 2014 se v rámci České Tourist Trophy konají dvojzávody tříd supersport a superbike zařazených do šampionátu IRRC(International Road Racing Championship).

Technika, rychlost a bezpečnost v Hořicích

Motocyklový závod v Hořicích není pouze přehlídkou rychlosti, ale také technické připravenosti jezdců a týmů. Takže vy jezdíte supersporty. Ano. To je slabší kubatura v onom IRRC, ale motorky dosahují výkonu okolo 150 až 190 koní.

A rychlost, to záleží podle okruhu a jak je dlouhá rovina. Ale přiblížíme se někde maximálce 270 km/h. V Hořicích ke křížku, kdo to tam zná, trošku do lesa, tak tam je to přes nějakých 230 km/h.

Takže je to docela hukot. A superbiky jsou ještě silnější, ty se už od příštího roku nebudou jezdit v tomto šampionátu. Tady motorky dosahují třeba až 230 koní a rychlost určitě nějakých 300 km/h.

Podle GPSky si myslím, že to bylo nějakých 280 km/h. Řekl bych, že v těch velkých rychlostech už to je docela velký rozdíl, oproti třeba 250 km/h na které jsem zvyklý.

Když se člověk blíží k 280, tak už je i to vnímání jiné, i vítr proti vám. Už je to znát i na prstech, když saháte po brzdě atd.

Dnes už jsou naštěstí k dispozici nejrůznější ochranné prostředky, jako například páteřáky. Bez páteřáku bych na motorku vůbec nelezl.

A mám v kombinéze také airbagový systém a to je prostě něco neskutečného. Bez toho bych vůbec na stroj nevlezl.

Petr Najman a spojení s Hořicemi

Teď se projedeme s větrem o závod a představíme vám motocyklového závodníka Petra Najmana z Bílého Kostela nad Nisou. On ale vlastně představovat vůbec nepotřebuje, protože každý, kdo se zajímá o motorky, jeho jméno dobře zná.

Petr hrál původně hokej, věnoval se i kynologii a závodit na motorkách začal poměrně pozdě. Přesto patří k našim největším hvězdám v motocyklovém sportu.

A dokazuje to každý rok i na hořickém okruhu, kde letos také už několikrát zazářil. Letos už jsem byl v Hořicích dvakrát a startoval celkem ve čtyřech závodech.

Poprvé v květnu to byl slavný závod 300 zatáček Gustava Havla, kde jsem v prvním závodě supersportu vyhrál a stanovil i nový traťový rekord. A ve druhém závodě jsem měl pole position, ale bohužel nastala technická závada.

Ale i tak jsem byl z toho víkendu nadšený, že se mi to povedlo vyhrát závod supersportu a nový traťový rekord s hodnotou 2:14, to bylo něco fantastického.

Rekordy a statistiky spojené s hořickými závody

Oficiální traťové rekordy pro danou třídu byly minulou neděli v Hořicích nově stanoveny v těchto kategoriích: Supersport - Petr Najman - 2:14,710; Supertwin - Marek Červený - 2:20,272; Supersport 400 - Ondřej Mráz - 2:30,273; Moto3 - Moritz Nestler - 2:29,186; GP 125 - Christopher Eder - 2:29,091 čímž překonal letitý rekord kola Reného Knöflera pro tuto kubaturu.

Petr Najman zajel v sobotní kvalifikaci nejlepší čas všech dob (oficiální rekord ze závodu drží výše uvedeným časem Marek Červený) pro kategorii Supertwin - 2:18,748.

Radek Lamich má aktuálně 12 vítězství v rámci 300 ZGH, tzn. pouze 1 vítězství za rekordmanem Patrikem Kolářem (13 vítězství).

V součtu obou hořických závodů (300 ZGH + ČTT/IRRC) Marek Červený získal rekordních 21 vítězství (10 v rámci 300 ZGH - tzn. že vyrovnal v historické tabulce vítězů Zatáček legendárního Bohumila Stašu), celkem 40 pódiových umístění a to vše přesně 30 let od jeho závodní premiéry v Hořicích v roce 1995.

Hořice jako místo, kde vzniká vztah k motorkám

Hrál jsem hokej, ale chtěl jsem jezdit motokros. Jenže v té době to bylo docela drahé a neměli jsme jako rodina na to prostředky. Tak jsem šel hrát hokej.

Jenže pak jsme se byli poprvé podívat s tátou na závody v Hořicích a tam mě to samozřejmě uchvátilo. Ale vůbec jsem si nedovedl představit, že bych tam jezdil.

Takže Hořice to ve vás zapálily? Určitě. To byl první motocyklový závod, který jsem viděl.

A pak jsme si říkali, že by to chtělo jít do nějaké moderní kubatury, kde otočíme klíčkem, nastartujeme a budeme jezdit. A když jsem si pak za nějaké tři roky koupil svého prvního Supertwina, tak přišly první výsledky.

První výhra, které si asi nejvíc vážím, byla tady v Hradci na letišti. Poprvé jsem vyhrál na moderní motorce tady v Hradci Králové. To byl myslím rok 2017.

Píseň a videoklip pro závod 300 zatáček

Letos poprvé bude mít závod i svoji píseň. Složil ji muzikant a textař Lukáš Koranda, který píše texty i pro Petra Jandu a skupinu Olympic.

Jak vás napadlo složit píseň pro závod 300 zatáček Gustava Havla? Už jsem se tady infiltroval a vedle mám souseda Jirku Kubištu, který ty zatáčky jezdil a jezdí k němu spousta motorkářů.

Mimochodem i moje manželka byla svého času motorkářka, má dodnes motorku. Z její strany jsou v rodině všichni motorkáři, takže i na svatbě jsme měli motorky, jen já jsem tím nepolíbený.

Ovšem mám to okolo sebe opravdu celý život, takže s tím mým sousedem se porůznu bavíme a on vypráví různé historky z těch zatáček a ze všech závodů.

Jednoho dne jsem mu říkal, to nemá nějakou svoji písničku, ty zatáčky? Když to teď bude mít i výročí. A on, že nemá.

Tak jsem mlčel, šel jsem domů a začal jsem přemýšlet, že se toho chopím. A musím si to pochválit, hlavně kvůli kapele, protože si myslím, že se nám to povedlo.

Kapela odvedla fakt dobrou práci, já jsem to na ni navalil strašně rychle. Muziku i text jsem dělal dohromady najednou.

Takže píseň pro 300 zatáček Gustava Havla je na světě. Jmenuje se Městem voní benzín. A je k ní i moc hezký videoklip s historickými záběry, to je také vaše práce? Je to moje práce.

Nejsem úplně extra filmový střihač, ale já spousta věcí dělám sobecky, mám o něčem představu a tak si to raději udělám sám.

Bude to velká premiéra během závodů. Těším se na to. Věřím, že to lidé přijmou, už mám nějaké poměrně dobré ohlasy, tak si myslím, že to snad bude fungovat.

Rocková muzika a motorky

Takže nejste fanda motorek? Nejsem úplně fanda motorek, to ale neznamená, že bych je neměl rád. Kdysi dávno jsme hráli na motosrazech ještě s předchozími kapelami, takže tam jsem poznal ono propojení rockové muziky s motorkami, které opravdu funguje.

Nic víc k sobě nemá blíž, než motorky a rocková muzika, ale jako takový zarytý fanda, to jsem nikdy nebyl. Já jsem prostě od malička totální blázen do muziky a člověk nemůže sedět na více židlích, nemůže fandit více věcem celým srdcem.

Co vás vůbec přivedlo k muzice? Tak to už si nepamatuji, to bylo strašně dávno. V podstatě úplně odmalička mám záběry, kdy jsem tancoval na gauči jako s dětskou kytarou, prostě na Haberu a na Olympic, na Lucii.

Když si vezmu staré fotky, kde mi jsou třeba dva roky, tak už mi tam visí plakáty Guns N´ Roses a takové věci. Ty tam samozřejmě pověsili rodiče, ale nikdy mě to nepustilo.

Lukáš Koranda, Petr Janda a kapela

Jak se vám povedlo stát se textařem Petra Jandy a skupiny Olympic? To byl hezký zářez. Povedlo se mi to tak, že jsem o covidu napsal Petrovi Jandovi e-mail, protože jsem se dozvěděl, že připravuje novou desku.

Napsal jsem mu z pozice textaře, který ještě pro nikoho jiného nepsal, než pro sebe a že bych rád něco zkusil. Udělali jsme na první dobrou písničku, která se hraje nejvíc, jmenuje se Pálím tvář.

Je i ve zpěvníku Olympicu. Dodnes ji hrají na koncertech mezi hity, které se za ty roky nasbíraly. Udržela se v koncertním programu, což jsem vůbec nečekal.

Jaké to je, když jste na koncertě v publiku a Petr Janda zpívá vaši píseň? Je to velice zvláštní, neuvěřitelné.

Já jsem byl tenkrát nejsilnější, to bylo na šedesátce v Lucerně, kde jsem pochopil, že to je realita. Pak jsem ještě viděl v televizi záznam koncertu a je to hezké.

A v tom zpěvníku, člověk listuje těmi hity a najednou tam má písničku se svým textem. Tak je to zvláštní, ale člověk tomu nesmí moc propadnout.

Musí pořád chtít dělat něco nového a i pro sebe. Viz tato písnička.

Pošle ji nazpívanou takovou tou svahilštinou. Ale občas třeba jedu i k němu domů, kde si povídáme, o čem by písnička měla být.

Na jeho zatím poslední sólové desce jsou více osobní témata, aby to prostě fungovalo. Takže my vyprávěl nějaké příběhy nebo říkal, hele, tady si myslím, že by šlo tohle.

A většinou se to povedlo, většinou jsme se trefili. Mám, kapela se jmenuje Lukáš Koranda, stejně jako já, už ne Decibely ticha jako kdysi.

Člověk neví, co bude, vymění se třeba hráči, tak už nechci řešit názvy, prostě chci to své jméno a hotovo.

Termíny a další program v Hořicích

Letos budeme hrát na Slavnostech hořických trubiček v srpnu. A teď v sobotu a v neděli doprovodí vaše píseň legendární zatáčky v Hořicích.

Závody i přes nepříjemné havárie a s nimi spojené prodlevy byly rozhodně skvělé, nezbývá nám než popřát brzké uzdravení všem zraněným a těšit se na další setkání při srpnovém závodě Czech Tourist Trophy, který se uskuteční 9. a 10. srpna 2025.

tags: #moderator #horice #motorky