Dvojité jubileum a bohatá historie českého motokrosu se spojuje s portrétem Petra Kováře, bývalého závodníka známého pod přezdívkou Komik. V jednom z rozhovorů z roku 1987 se dotýkáme nejen jeho kariéry, ale i atmosféry tehdejšího světového šampionátu, kde československý jezdec patřil mezi výrazné osobnosti motokrosového světa. Nyní, s odstupem času, připomínáme jeho začátky, úspěchy i současné aktivity v roli manažera a mentora mladších jezdců.
Začátky a cestou k motokrosové vášni
Petr Kovář patří mezi motokrosovou špičku, a to nejen u nás, ale i v zahraničí. K motokrosu ho přivedl tatínek a na motorku ho posadil už ve čtyřech letech. Jak říká, aby člověk na motokrosových tratích něco dokázal, musí mít srdíčko, a to Petr rozhodně má. Díky tomu se probojoval do Dukly Praha, což byl vrchol každého motokrosaře. V rozhovoru vypráví o kamarádech, o životě v Dukle, ale i závodním nářadí, které mu občas dokázalo udělat pořádné starosti.
Vliv techniky na výsledky a kariérní volby
Jak říká, v době kdy závodil, nebyly motokrosové speciály ČZ v nejlepší kondici, a tak se snažil získat pod zadek japonské mašiny, které fungovaly a byl na ně spoleh. Petr závodil jak v domácím mistráku, tak ve světě a vždycky patřil mezi nejlepší borce na trati. Poslechněte si vyprávění o závodění se světovou konkurencí, o tom, jak začal fungovat jako privátní jezdec a o tom, jak si získal fanoušky doma i v zahraničí.
Vrchol kariéry a významná místa
V roce 1987 se ve třídě 125 ccm proháněla i taková legenda jako Jean-Michel Bayle (Honda), který byl v tomto roce celkově třetí za Holanďany Johnem van den Berkem (Yamaha) a druhým Davidem Strijbosem (Cagiva). Petr Kovář byl se svou Kawasaki zdatným soupeřem, jak ostatně dokazuje i tato fotka z MS v Holicích, kde je Petr na třetím místě po boku budoucího mistra světa Johna van den Berka a budoucí legendy J. M.
Největší světový úspěch a jeho dopad na český motokros
Je držitelem více jak deseti titulů mistra republiky a z mistrovství světa si nejvíce cení 8. místa v roce 1987, kdy se mu ve tvrdé konkurenci podařilo na této pozici ukončit seriál. „Byl to vrchol mého snažení a tehdy to náš motokros hodně potřeboval, protože hrozilo, že pokud nebude ve světě výsledek, tak nám naše milované Kawasaki zakážou,“ vzpomínal před několika lety.
Život po závodní kariéře a práce s mladými jezdci
V době zdravotních potíží se částečně vrhl alespoň na trenérskou dráhu. „Pomáhal jsem mladým klukům a minulý rok jsem se tomu věnoval fakt hodně. S Tomášem Pikartem se nám podařilo udělat titul juniorského mistra republiky, což bylo super,“ připomíná svůj zatím největší trenérský úspěch. Trénování ho bavilo, ale hlavně ho to táhlo zpět do sedla závodního stroje. „Záda byla lepší a měl jsem velkou chuť ještě jezdit. Zatím si bez toho svůj život nějak neumím představit,“ přikývne.
Současné působení a mentorství
V závěru minulé sezony začal opět závodit a objevil se i na posledním závodě domácího šampionátu v Klukách u Písku. „Neměl jsem nic naježděno, ale říkal jsem si, že se prostě svezu. Dopadlo to pádem na cílovém skoku, když jsem měl ve vzduchu kontakt s jiným jezdcem. Přetrhl jsem si kolenní vaz, vykloubil rameno a natrhl rotátorovou manžetu v rameni. Moc dobré to nebylo, ale dokázal jsem se dát dohromady,“ teď už s úsměvem vzpomíná na nepříjemný karambol. Závodění se nevzdal, ale nebyl členem žádného týmu a fungoval jako soukromý jezdec. „Všechno si organizuji sám. Nakonec jsem se ale domluvil s nově vznikajícím MX Teamem Znojmo. Jedná se prioritně o juniorský tým a já bych měl pro děti fungovat také něco jako mentor,“ přibližuje své nové působiště.
Plány a budoucnost závodění
V letošní sezoně se Kovář dvakrát svezl už i v prestižním mezinárodním mistrovství Německa. „Postupně se rozjíždím, ale ani zdaleka se to ještě nepřibližuje tomu, kde jsem předtím skončil. Věřím, že závod od závodu to bude lepší a lepší,“ přeje si rodák z Heřmaně u Protivína. Do domácího šampionátu hlavní třídy MX1 vstoupil devátým místem na úvodním závodě v Dalečíně. Rychlost mu ale rozhodně nechybí, protože v kvalifikaci byl čtvrtý a na dalším závodě v Klukách u Písku zajel dokonce třetí nejrychlejší čas na jedno kolo. „Kvalifikace mi vždycky šly. Ale nedokážu rychlé kolo zopakovat. Nejsem schopen říct, kdy ho zajedu znovu,“ usměje se.
„Můj rozpočet není nafukovací a rezervní motorka se mi do něj nevešla,“ dodá na vysvětlenou. Do budoucna je stále ještě prioritou jeho osobní závodnická kariéra. „Mám dobrou práci, jezdím jako testovací jezdec v Rakousku pro KTM. To je super. Byla by to ideální příprava na závodění, kdybych chtěl jet třeba Dakar. Jsme třeba čtyři jezdci, dostaneme motorku a za týden na ní máme najezdit nějakých sto hodin. Takže od rána do večera jezdíme, ale není to ten intenzivní trénink, který je potřeba pro motokros. Je to však moje hlavní obživa, proto si rozhodně nemohu ztěžovat,“ má jasno.
Role mentora a vliv na mladé talenty
Stranou nedává ani trénování mladých pilotů. „Určitě bych se tomu chtěl věnovat. S dětmi mě to baví a myslím, že mám zkušenosti, které jim mohu předávat. Nejen klukům, ale i jejich rodičům.“
