Kineziologie sportovních disciplín: cyklistika na MUNI

Sportovní kineziologie cyklistiky popisuje pohyb člověka při jízdě na kole, zapojení jednotlivých svalových skupin, práci kloubů a koordinaci tělesných segmentů. Cyklistika patří mezi arteficiální lokomoce, protože k přemístění člověka využívá mobilní zařízení.

Silniční cyklistika, dráhová cyklistika, horská kola, BMX, cyklokros, sálová cyklistika a paracyklistika se liší prostředím, technikou, délkou výkonu i požadavky na sílu, rychlost, vytrvalost, rovnováhu a koordinaci. Z kineziologického hlediska však všechny disciplíny spojuje opakovaná práce segmentů těla při šlapání, stabilizace trupu a řízení jízdního směru.

Kineziologie a její význam pro cyklistiku

Kineziologie se zabývá funkčními a anatomickými zákonitosti pohybového aparátu při vykonávání pohybu. Zaměřuje se především na to, které svaly daný pohyb provádějí.

Sportovní kineziologie popisuje konkrétní svaly, které jsou zapojovány v jednotlivých výkonech sportovních disciplín a které cviky jsou vhodné pro svalový trénink dané svalové skupiny a na které je třeba se zaměřit při protažení.

Sportovní kineziologie provádí pozorování a studium pohybu člověka ve smyslu posturálním a fyzické dynamiky. Při nekonečné pestrosti pohybových projevů musí být dodrženy podmínky bezprostředního pozorování v určitém pořádkovém schématu.

Jednotné stanovisko a jednotný postup ulehčuje speciální terminologie. Výchozím postavením, ze kterého vychází kineziologické označení pohybu, je vzpřímený stoj spatný, při kterém dlaně ukazují vpřed.

Orientace těla a tělesných segmentů

Orientace v prostoru je dána hlavně zemskou přitažlivostí. Gravitace působí na vnímání polohy člověka podle směru nahoru a dolů.

Dolů je směr, ve kterém gravitace působí souhlasně, nahoru je směr, proti kterému gravitace působí, tedy opačně negativně. Naše tělo v prostoru Země podléhá gravitaci, působení zemské přitažlivosti a to ve všech postaveních a ve všech funkčních stavech, v klidu i při pohybu.

Při cyklistice je orientace těla ovlivněna nejen gravitací, ale také polohou na kole, směrem jízdy, sklonem terénu a působením sil při šlapání, brzdění, zatáčení a překonávání nerovností.

Segmenty těla

Segmenty těla jsou části lidského těla, které se vyznačují relativní samostatnou pohyblivostí a které tvoří strukturální základ pohybového aparátu člověka.

Při kineziologickém hodnocení cyklistiky lze sledovat trup, pánev, stehno, bérec, chodidlo, paži a předloktí. Jednotlivé segmenty jsou propojeny klouby, které umožňují přenos síly mezi tělem a jízdním kolem.

Cyklistika jako arteficiální lokomoce

Lokomoci definujeme jako pohyb z místa na místo. Základní dva druhy lokomoce jsou lokomoce přirozená (pohyb umožněn vlastní svalovou silou) a arteficiální (uměle vytvořená).

I při sportovních výkonech se setkáváme s lokomocí. Ať už přirozenou (chůze, běh, skoky, plavání) nebo arteficiální (jízda na kole, lední hokej, lyžování).

Přirozenou lokomoci dále dělíme na bipedální či quadrupedální podle toho zda k přemístění našeho těla využíváme dvou nebo čtyř končetin. Arteficiální lokomoci můžeme rozdělit podle toho, co nám daný pohyb pomůže vykonat: zvíře, mobilní zařízení a pomůcky, mobilní stroje.

Cyklistika představuje arteficiální lokomoci pomocí mobilního zařízení. Vlastní svalová práce cyklisty vytváří sílu, která prostřednictvím pedálů, klik, řetězu a kola umožňuje pohyb vpřed.

Cyklický charakter pohybu při jízdě na kole

Pohyby segmentů při vykonávání lokomoce mohou být buď cyklické (pohyb segmentů se neustále opakuje ve stejném sledu), nebo acyklické (pohyb segmentů neopisuje stále stejnou křivku).

Při sportovních výkonech se setkáváme s cyklickými (např. běh, plavání) i acyklickými (např. tenis, volejbal), navíc je řada sportovních výkonů, kde dochází ke kombinaci cyklické a acyklické práci segmentů (např. skok daleký, fotbal).

Šlapání při cyklistice je typickým příkladem cyklického pohybu, protože dolní končetiny opakují stejný pohybový cyklus. Cyklická práce dolních končetin se kombinuje s acyklickými pohyby při zatáčení, brzdění, jízdě přes překážky, změně polohy těla nebo při závodním manévrování.

Hlavní pohybové fáze šlapání

Pohyb dolní končetiny při šlapání lze sledovat jako opakovaný pohyb stehna, bérce a chodidla kolem osy šlapacího středu. Na pohybu se podílejí kyčelní, kolenní a hlezenní kloub.

Propulzní fáze

V propulzní fázi cyklista tlačí pedál směrem dolů a dozadu. Největší význam má extenze v kolenním kloubu, extenze v kyčelním kloubu a pohyb v hlezenním kloubu.

Na extenzi v kolenním kloubu se podílí především čtyřhlavý sval stehenní. Pohyb v kyčelním kloubu zajišťují zejména velký hýžďový sval a svaly zadní strany stehna.

Hlezenní kloub umožňuje přenos síly z bérce do chodidla a dále na pedál. Svaly lýtka stabilizují chodidlo a podílejí se na účinném využití síly dolní končetiny.

Odlehčovací a návratová fáze

V horní a zadní části kruhového pohybu se mění směr působení síly. Jedna dolní končetina se připravuje na další silový záběr, zatímco druhá dokončuje návratovou část pohybového cyklu.

Při jízdě s pevně uchycenou obuví k pedálu se může cyklický pohyb dolní končetiny účinněji rozložit po větší části otáčky. Současně je nutná přesná koordinace svalů, aby nedocházelo k nežádoucímu přetěžování kolene, hlezna nebo kyčle.

Zapojení svalových skupin

Svaly dolní končetiny

Největší podíl na vytváření hnací síly mají svaly dolních končetin. Jejich práce musí být koordinována v kyčelním, kolenním a hlezenním kloubu.

• Čtyřhlavý sval stehenní se podílí především na extenzi kolenního kloubu.
• Velký hýžďový sval se podílí na extenzi v kyčelním kloubu, zejména při silovém šlapání a jízdě do kopce.
• Svaly zadní strany stehna spolupracují při pohybu v kyčelním a kolenním kloubu.
• Svaly lýtka stabilizují hlezenní kloub a podílejí se na přenosu síly do pedálu.
• Svaly přední strany bérce pomáhají stabilizovat chodidlo a řídit jeho polohu vůči pedálu.

Svaly trupu

Svaly trupu nevytvářejí hlavní hnací sílu, ale zajišťují stabilitu pánve a páteře. Stabilní trup umožňuje efektivnější přenos síly z dolních končetin do kola.

Stabilizace trupu je významná zejména při vysoké intenzitě, jízdě ze sedla, stoupání, sprintu a jízdě v technickém terénu. Nedostatečná stabilita může vést k nadměrnému pohybu pánve, zhoršení techniky šlapání a přetěžování zad.

Svaly horních končetin a pletence ramenního

Horní končetiny se opírají o řídítka a podílejí se na řízení, brzdění a stabilizaci těla. Jejich zatížení se mění podle polohy cyklisty, druhu kola, rychlosti a charakteru terénu.

Při jízdě v terénu pomáhají paže a ramena tlumit nárazy a udržovat kontakt kola s podkladem. Při silniční cyklistice je důležitá především dlouhodobá statická stabilizace horní části těla a uvolněný úchop řídítek.

Posturální a dynamická stránka cyklistiky

Sportovní kineziologie provádí pozorování a studium pohybu člověka ve smyslu posturálním a fyzické dynamiky. V cyklistice je posturální složka spojena s udržením těla v poloze na kole a dynamická složka s opakovaným šlapáním a řízením jízdního pohybu.

Postura cyklisty musí umožnit současně stabilitu, ekonomické šlapání, dýchání, ovládání kola a přizpůsobení se změnám terénu. Poloha trupu, pánve, kolen, chodidel a horních končetin se mění podle typu jízdního výkonu.

Při jízdě vsedě je pánev opřena o sedlo a větší část hmotnosti těla je rozložena mezi sedlo, pedály a řídítka. Při jízdě ze sedla se mění poloha těžiště a zvyšuje se význam stabilizační práce trupu a horních končetin.

Charakteristika cyklistických disciplín

Silniční cyklistika

Silniční cyklistika je královská disciplína. Závodí se na lehkých kolech po silnicích, často ve skupinách (pelotonu), kde rozhoduje nejen výkon, ale i týmová spolupráce a taktika.

Silniční cyklistika patří mezi vytrvalostní sporty. Dlouhodobý cyklický pohyb dolních končetin je doplněn stabilizací trupu, udržováním aerodynamické polohy a průběžným přizpůsobováním intenzity jízdy.

Silniční cyklistika je vhodná pro ty, kdo mají rádi výzvy, posouvání limitů a systematický trénink. Rozvíjí fyzickou kondici, disciplínu i práci ve skupině.

Učí zvládat námahu, plánovat a být zodpovědný. Je to čistý, elegantní sport s velkým potenciálem růstu.

Horská kola

Horská kola se dělí na několik dalších disciplín, každý si tak přijde na své: Cross-country (XCO): Okruhové závody v terénu plné stoupání, sjezdů a technických pasáží Downhill: Rychlé sjezdy z kopce dolů - jen pro odvážné! Trial: Překonávání překážek za pomoci technické zdatnosti a skvělého balancu! Enduro: Rally horských kol - závody složené z rychlostních zkoušek plných náročných sjezdů i výjezdů Marathon (XCM): Vytrvalostní závodění na horských kolech.

MTB je ideální pro ty, kdo milují přírodu, technické výzvy a neváhají se občas ušpinit. Z kineziologického hlediska MTB vyžaduje kombinaci cyklické práce dolních končetin a acyklických pohybů celého těla při překonávání překážek, změnách směru a jízdě v nerovném terénu.

Dráhová cyklistika

Dráhová cyklistika představuje rychlost na oválu. Závody na speciální dráze (velodromu) jsou krátké, dynamické a extrémně rychlé.

Kola nemají brzdy ani přehazovačku - vše je o maximální koncentraci a výbušné síle. Krátké dráhové disciplíny patří mezi rychlostně-silové sporty, zatímco stíhací a bodovací závod se řadí mezi vytrvalostní sporty.

Perfektní je pro cyklisty, kteří chtějí zkusit něco netradičního a baví je sprinty a taktické souboje na oválu. Kineziologicky je významná schopnost rychle opakovat silový pohyb v přesně řízeném rytmu a současně udržet stabilní polohu těla ve vysoké rychlosti.

BMX

BMX nabízí dvě hlavní disciplíny: BMX Racing: Krátké závody na speciální trati plné skoků a zatáček. BMX Freestyle: Triky na rampách, v parcích nebo ve městě - něco mezi sportem a uměním.

BMX je skvělé pro mladé jezdce, kteří milují pohyb, akci a nebojí se výzev. Vyžaduje rychlou změnu polohy těla, koordinaci horních a dolních končetin, schopnost udržet rovnováhu a přesně řídit kolo při skocích a dopadech.

Cyklokros

Závody se konají na podzim a v zimě, na okruzích plných různorodého terénu - tráva, bláto, překážky. Často se i běží s kolem na rameni.

Ideální je pro ty, kdo mají rádi dynamiku, měnící se podmínky a nerozhodí je ani rozmary počasí. Cyklokros kombinuje cyklickou práci při jízdě s acyklickou lokomocí při běhu a s přenášením kola.

Sálová cyklistika

Sálová cyklistika je parádní disciplína, která se jezdí v hale. Rozděluje se na dvě hlavní formy: Kolová: Dva hráči na kolech hrají proti soupeřům - něco jako „fotbal na kolech“ - cílem je dostat míč do branky soupeře pomocí kol.

Kolová vyžaduje skvělou rovnováhu, postřeh a sehranost. Pohyby nejsou omezeny pouze na opakované šlapání, ale zahrnují také změny směru, kontrolu rychlosti, práci s míčem a spolupráci se spoluhráčem.

Krasojízda: Něco jako krasobruslení na kole - jízda podle choreografie plná obratů, stojek a dalších prvků. Skvěle se hodí pro děti, které mají rády gymnastiku, akrobacii nebo týmové sporty.

Navíc se dá trénovat celoročně v tělocvičně, což je velké plus. Krasojízda vyžaduje vysokou úroveň koordinace, rovnováhy, prostorové orientace a přesného řízení pohybů jednotlivých segmentů.

Paracyklistika

Paracyklistika umožňuje sportovat i lidem s handicapem - na “hand bike“, tandemech nebo jiných speciálních kolech. Je to důkaz, že cyklistika je opravdu pro každého.

Konkrétní zapojení segmentů a svalových skupin se v paracyklistice odvíjí od typu kola a funkčních možností sportovce. Základním principem zůstává koordinovaný přenos svalové síly do pohonného systému kola.

Fyziologické skupiny cyklistických disciplín

Fyziologie sportovních disciplín navazuje na Fyziologii člověka, kterou jste absolvovali v minulém semestru. Dobré znalosti fyziologie člověka jsou samozřejmě předpokladem kvalitní výuky Fyziologie sportovních disciplín.

Tyto získané znalosti z předchozího studia se nyní pokusíme aplikovat na jednotlivé sportovní výkony. Pro lepší pochopení probírané problematiky byly vytvořeny pracovní listy, které budete mít za úkol během studia vyplnit.

Pro potřebu fyziologie jsme níže rozdělili sporty do čtyř skupin. První tři skupiny mají obvykle podobnou fyziologickou charakteristiku.

Sporty jsou rozděleny do jednotlivých kategorií v následujících tabulkách (rychlostně-silové, vytrvalostní, sportovní hry a ostatní včetně esteticko-koordinačních sportů a úpolových sportů).

Pro pochopení dané problematiky je nezbytně nutné absolvovat přednášky k tomuto sportu. Nyní si s každé skupiny sportů vyberte jeden sport (Sport č. 1 vyber z tab. 1, Sport č. 2 vyber z tab. 2, Sport č. 3 vyber z tab. 3, Sport č. 4 vyber z tab. 4, 5 nebo 6), který je vám nejbližší anebo vás zajímá.

S vybranými sporty budete pracovat po celou dobu semestru. Příklad výběru: Sport č. 1 - atletický sprint 100m, Sport č. 2 - Silniční cyklistika, Sport č. 3 - Badminton a Sport č. 4 - Moderní gymnastika.

Fyziologické a kineziologické požadavky podle disciplíny

Silniční cyklistika a MTB

Silniční cyklistika a MTB cyklistika jsou uvedeny mezi vytrvalostními sporty. Jejich výkon je založen na dlouhodobé práci svalů dolních končetin, opakovaném šlapání a schopnosti udržet technicky účinný pohyb po delší dobu.

MTB současně vyžaduje větší podíl stabilizační práce horních končetin a trupu, protože jezdec musí reagovat na stoupání, sjezdy a technické pasáže. U silniční cyklistiky se více uplatňuje ekonomika jízdy, taktika, tempo a týmová spolupráce.

Dráhová cyklistika

Dráhová cyklistika je uvedena mezi rychlostně-silovými sporty v disciplínách 200m - 1km a mezi vytrvalostními sporty ve stíhacím a bodovacím závodě.

Rozdílná délka závodu mění nároky na práci svalů, intenzitu výkonu i schopnost udržet rychlost. Krátké disciplíny zdůrazňují výbušnou sílu a rychlost, zatímco delší disciplíny vyžadují také vytrvalost a schopnost opakovat vysoké tempo.

Kolová

Kolová je zařazena mezi kolektivní sportovní hry. Dva hráči na kolech hrají proti soupeřům a cílem je dostat míč do branky soupeře pomocí kol.

Vedle cyklického šlapání se uplatňuje rychlá změna směru, práce s rovnováhou, přesné ovládání kola a koordinace se spoluhráčem. Kineziologický rozbor proto musí sledovat nejen pohyb dolních končetin, ale také horní končetiny, trup a prostorovou orientaci.

Koordinace, rovnováha a řízení pohybu

Rovnováha při jízdě na kole vzniká souhrou pohybů trupu, pánve, horních končetin a dolních končetin. Cyklista musí průběžně upravovat směr řídítek, polohu těžiště a tlak do pedálů.

V technických disciplínách je významná rychlost reakce na změnu podkladu, překážku nebo změnu směru. V dráhové cyklistice je rozhodující přesné vedení kola v zatáčkách, zatímco v silniční cyklistice se ke stabilitě přidává jízda v pelotonu a taktické manévrování.

Při akrobatických a technických pohybech BMX nebo krasojízdy se cyklista dostává do poloh, ve kterých musí koordinovat pohyb kola a vlastního těla. Těžiště se mění podle fáze skoku, obratu, dopadu nebo jiné technické dovednosti.

Regenerace, trénink a prevence přetížení

Sportovní kineziologie pomáhá určit, které svaly jsou při výkonu nejvíce zatěžovány, které svalové skupiny je vhodné posilovat a na které je třeba se zaměřit při protažení.

U cyklistiky je důležité vyvážit opakovanou práci dolních končetin s rozvojem stabilizačních svalů trupu a s kompenzací dlouhodobé polohy na kole. Pozornost si zaslouží také svaly horních končetin a pletence ramenního, které mohou být při dlouhé jízdě staticky zatěžovány.

Technika pohybu, nastavení kola a schopnost měnit polohu těla ovlivňují rozložení zatížení mezi klouby a svalové skupiny. Při nesprávné koordinaci se může zvyšovat zatížení kolenního, kyčelního nebo hlezenního kloubu a současně se může přetěžovat páteř.

Pracovní list č. 1 ke stažení

Zařazení cyklistiky v rámci sportovních disciplín

Rozdělení cyklistických disciplín do kategorií ukazuje, že cyklistika není z hlediska kineziologie ani fyziologie jednotným sportem. Společným základem je práce s kolem jako mobilním zařízením, ale konkrétní pohybové požadavky se mění podle délky výkonu, prostředí, rychlosti, technické náročnosti a způsobu ovládání kola.

tags: #kineziologie #sportovnich #disciplin #cyklistika #muni