Jak naučit dítě s autismem jezdit na odrážedle

Dítě s autismem se může jízdu na odrážedle naučit, ale často potřebuje více času, opakování, názorné vedení a předvídatelné prostředí než jeho vrstevníci. Základem je dítě do jízdy nenutit, postupovat po malých krocích, podporovat jeho zájem o pohyb a každý, byť sebemenší úspěch pochválit a vyzdvihnout.

Odrážedlo pomáhá rozvíjet koordinaci, rovnováhu a motoriku, které dítě později využije nejen při jízdě na kole. U dítěte s poruchou autistického spektra je však potřeba přihlížet k jeho individuálním schopnostem, smyslovému vnímání, komunikačním možnostem a potřebě jistoty a předvídatelnosti.

Proč může být jízda na odrážedle pro autistické dítě náročná

Děti s poruchou autistického spektra se odlišují od ostatních, zdravě se vyvíjejících dětí, svým zvláštním chováním, nepřiměřenými reakcemi, jiným způsobem myšlení a celkového vnímání okolního světa. Pro autisty je velmi složité rozpoznat emoce, nálady nebo záměry jiných lidí.

Špatně rozumí významu slov, vtipům nebo ironii, nevnímají pravidla společenského chování, mají nízkou představivost a fantazii, mohou být přecitlivělé na některé zvuky, pachy, chutě nebo materiály (hypersenzitivita), často nemohou navázat nebo udržet oční kontakt, mají potíže v sociálním kontaktu a interakci.

Není tedy divu, že reagují nepřiměřeně na každodenní životní situace. Velmi často se s autismem pojí také výrazné opoždění řeči, což dále těmto dětem stěžuje možnost komunikace a sociální interakce s druhou osobou.

Obtíž proto nemusí spočívat jen v samotné rovnováze. Dítě nemusí rozumět tomu, co se po něm chce, může se obávat nového pohybu, vadit mu určitý materiál nebo zvuk, případně může dávat přednost otáčení kol před samotnou jízdou.

Odrážedlo a odstrkovadlo nejsou totéž

Ze začátku může být problém v tom, že bylo vaše dítě nejdříve zvyklé jezdit na odstrkovadle, na kterém se totiž jezdí zcela jinak. Na odstrkovadle se dítě odráží oběma nohama naráz.

Dětské odstrkovadlo tak jednoduše jede dopředu na setrvačnost, dítě se skvěle baví, a proto pro něj může být nepříjemnou změnou, když se má naučit nový pohyb. Na odrážedle totiž musí pravidelně střídat levou a pravou nohu, kterou se odráží, tudíž není tak stabilní jako odstrkovadlo.

Díky tomu se malý cyklista naučí balančním technikám, které se mu za pár let budou hodit při jízdě na kole. Dítě, které na odstrkovadle současně odráží oběma nohama, může potřebovat názornou pomoc, aby pochopilo střídání levé a pravé nohy.

Kdy je dítě na odrážedlo připravené

Nedá se konkrétně určit, kdy je nejlepší doba na to posadit vašeho malého cyklistu na odrážedlo. Obecně se dá říct, že záleží na motorických a pohybových schopnostech dítěte - a v neposlední řadě také na chuti objevovat a zkoušet nové věci.

Dítě by mělo zvládat samostatně chodit, stát a dosáhnout nohama ze sedla na zem. Některá odrážedla jsou vhodná již od věku dvou let, pozor ale na brzdu na řídítkách, na kterou drobná dětská ručka nemusí dosáhnout.

Ještě než si váš malý šampion nadšeně sedne na své první odrážedlo, nejprve by měl zlehka natrénovat rovnováhu a motoriku s pomocí speciálně vyvinutých balančních hraček jako je gumový skákací míč od značky Micro. Díky nim se dětem jednodušeji přechází na klasické jednostopé odrážedlo.

U dítěte s autismem není nutné řídit se pouze věkem uvedeným u výrobku. Důležitější je, zda dítě bezpečně stojí, chodí, dosáhne nohama na zem a má alespoň základní zájem o pohybový prostředek.

Jak dítě s autismem na odrážedlo postupně připravit

Začněte vzájemným naladěním

To, co je úplně na začátku, je poměrně nevědecké a nevyžaduje to ani zvláštní materiály. Mluvím o tom, co předchází práci s vizuálními pomůckami.

O tom, co otevře dětské autistické oko či ucho naším směrem. Abychom se vší tou vědou vlastně později mohli vůbec začít. Je to o vzájemném naladění.

Opakujte po dítěti jeho podivné zvuky, pohyby, chování. V ideálním případě se tak mělo dít v místnosti s minimálním množstvím podnětů, věcí, nábytku.

Opakovali jsme po Kubovi, zkoušeli jeho oblíbené věci, a šli tak naproti jemu. Nečekali jsme, že on přijde k nám a naráz nás vezme na vědomí. Dali jsme mu najevo, že nás zajímá ten jeho svět.

Navazujte na to, co dítě zajímá

Pokud dítě fascinuje pohyb kol, nemusí být vhodné jeho zájem hned zakazovat. Dítě může nejprve sledovat, jak se kolo pohybuje, dotýkat se pneumatiky nebo si všímat zvuků, které při jízdě vznikají.

Důležité je využít jeho zájem jako cestu ke společné činnosti a postupně jej přiblížit samotnému sezení, odrážení a jízdě. Každá chvilka je dobrá.

Začal nám to vracet. Odrazový můstek č. 2 PODPORUJTE POHYB. Vymeťte každé hřiště, běhejte s dětmi, jak se jen dá, stavte doma opičí dráhy.

Zkoušejte to s odrážedlem a nebojte se balancování na patníku. Bez pohybu to nejde a pohyb souvisí se vším!

Zvykejte dítě na odrážedlo bez požadavku na jízdu

Nejprve může dítě odrážedlo pouze pozorovat, dotýkat se ho, tlačit ho vedle sebe nebo si na něj na krátkou chvíli sednout. Není nutné hned očekávat, že se odrazí a pojede.

Způsobů, jak naučit vaše dítě jezdit na odrážedle, je hned několik. V žádném případě jej do toho nenuťte.

Ze začátku buďte hlavně svému dítěti oporou, psychickou i fyzickou. Držte ho, usměrňujte jeho nožky a postupně mu dopřejte více samostatného prostoru.

Postup nácviku jízdy na odrážedle

1. Zkontrolujte velikost a nastavení

Dítě by mělo ze sedla bezpečně dosáhnout oběma chodidly na zem. Pokud je odrážedlo příliš vysoké, dítě může ztratit jistotu, nebude se moci dobře odrazit a při nejistotě nebude schopné rychle zabrzdit nohama.

Rozhodně doporučuji přilbu. Kvalitní helma, případně i dětské chrániče, by měly být pro malého jezdce samozřejmostí.

Už od samého začátku jej veďte k tomu, že bez helmy se na odrážedlo vůbec nesedá. Přilba by měla být nasazena při každém nácviku, aby se stala předvídatelnou součástí celé činnosti.

2. Nechte dítě odrážedlo prozkoumat

Nechte dítě, aby si odrážedlo prohlédlo a osahalo vlastním tempem. Pokud se zajímá o kola, můžete krátce sledovat jejich otáčení, ale současně mu nabídnout také jinou možnost: sednout si, položit ruce na řídítka nebo odrážedlo tlačit.

Dítě s autismem může potřebovat více opakování, než přijme nový předmět jako bezpečný. Klidný hlas, stejné místo a podobný postup při každém setkání s odrážedlem mohou snížit nejistotu.

3. Ukažte pohyb názorně

Ne všechny děti dobře rozumějí slovnímu vysvětlení. Neváhejte usednout na odrážedlo sami a dítěti styl jízdy jednoduše ukažte.

Postavte se za dítě sedící na odrážedle a vlastníma rukama mu na nožičkách ukažte správný pohyb. Děti, které jsou zvyklé na odstrkovadlo, budou mít tendenci se odrážet nožičkama zároveň.

Jelikož neucítí stabilitu, velmi rychle se samy naučí, že by měly nohy střídat. U dítěte s autismem však může být vhodnější ukázat tento pohyb pomalu, opakovaně a bez tlaku na okamžitý výkon.

4. Pomozte dítěti s prvním odrazem

Držte dítě za trup nebo odrážedlo jistě přidržujte, aby mělo pocit opory. Usměrňujte jeho nohy a umožněte mu vnímat střídání levé a pravé nohy.

Motivujte ho, chvalte ho a neustále mu buďte na blízku. Postupně ubírejte fyzickou pomoc, jakmile dítě začne pohyb zvládat s větší jistotou.

Je lepší skončit po krátkém úspěšném pokusu než pokračovat až do únavy, pláče nebo přetížení. Krátké a opakované nácviky mohou být účinnější než dlouhá lekce.

5. Procvičujte nejprve krátké úseky

Na začátku stačí, když se dítě odrazí jednou nebo dvakrát a následně zastaví. Teprve později může zkoušet delší úseky, zatáčení a změny směru.

I když to ze začátku možná moc nepůjde a první krůčky budou váhavé a vratké, vytrvejte: za tu radost v malých očkách to rozhodně stojí!

Balanc se dá natrénovat. Důležité je na dítě netlačit. Zkoušet a zkoušet.

6. Přidávejte jednoduché hry

Důležité je, aby to vaše dítě v prvé řadě bavilo, smějte se u toho a vymýšlejte i nějaké hry jako slalom či závody. Děti jsou hravé a budou se chtít zapojit.

U dítěte s autismem nemusí závod znamenat soutěž s jiným dítětem. Může jít o cestu mezi dvěma obrázky, jízdu ke konkrétnímu předmětu nebo jednoduchý slalom mezi známými překážkami.

Pokud dítě špatně snáší prohru nebo změnu pravidel, začněte aktivitou, při které není vítěz ani poražený. Zaměřte se na to, jak se vaše dítě vyvíjí ve hře, jak mu to jde stále lépe, a ne na to, že prohrálo.

Jak využít vizuální podporu

Pokud tedy chceme, aby od nás děti s autismem (PAS) přijímaly nové informace a vědomosti a byly schopné se učit a vzdělávat, musíme jim nejprve upravit prostředí tak, aby dětem dodávalo potřebnou jistotu a poskytovalo již zmíněnou vysokou míru předvídatelnosti.

Co budeme dělat? Jak dlouho to bude trvat? A co budeme dělat potom? Na tyto otázky odpoví dětem s poruchou autistického spektra struktura a vizualizace času pomocí tabule pro denní režim s obrázky.

Tabule s piktogramy (obrázky) jim pomáhá flexibilněji reagovat na náhlé změny v programu dne a vede je k samostatnosti. Díky srozumitelným obrázkům činností můžeme dítěti také sdělit složitější informace: „Nejprve si umyješ ruce, pak bude oběd a až potom pojedeme autem do obchodu.“

Dítě již nebude stresováno nepředvídatelnými a pro něj nesrozumitelnými verbálními pokyny, ale bude vždy s předstihem vědět, kdy a co se bude odehrávat. Tento obrázkový přehled činností pomáhá redukovat nepřiměřené reakce dítěte a dodá mu potřebnou jistotu a pocit bezpečí.

Pro nácvik jízdy lze vytvořit jednoduchou posloupnost obrázků: přilba, odrážedlo, sednout, držet řídítka, odrazit se, zastavit, sesednout. Obrázky jsou jasné a srozumitelné i pro zcela neverbální děti.

Vhodná posloupnost činností

Po každém dokončeném kroku může dítě obrázek otočit, sundat nebo přesunout do části označující dokončené činnosti. Tabule s piktogramy pomáhá dítěti pochopit, co se bude dít nyní a co bude následovat.

Strukturované učení při nácviku pohybu

V ČR je nejčastěji využívána metoda STRUKTUROVANÉ UČENÍ, která se ukázala jako nejefektivnější speciální přístup a výchova. Tento přístup je postaven na teorii učení a podporování vhodného chování dítěte.

Jejím cílem je především zmírnit nevhodné chování (jako např. negativismus, vztek, vzdor, nebo agresivita), snížit deficity plynoucí z postižení poruchy autistického spektra, snížit stresové vypětí a strach z nepředvídatelnosti a neporozumění, usnadnit kontakt a komunikaci s okolím a posilovat silné stránky dítěte!

Metoda strukturovaného učení respektuje vývojovou úroveň a individualitu každého dítěte i s jeho zvláštnostmi. Při jízdě na odrážedle to znamená přizpůsobit délku nácviku, počet pokynů, rychlost pomoci i prostředí konkrétnímu dítěti.

Základním předpokladem pro vzdělávání a rozvoj autistického dítěte metodou strukturovaného učení je vzbudit v dítěti zájem a motivovat jej ke spolupráci. Pokud je dítě tedy dostatečně motivováno, je možné začít procvičovat strukturované úkoly.

Komunikace s nemluvícím dítětem

Velmi často se s autismem pojí také výrazné opoždění řeči, což dále těmto dětem stěžuje možnost komunikace a sociální interakce s druhou osobou. Slovní pokyn „rozjeď se“, „zastav“ nebo „pojeď za mnou“ proto nemusí být pro dítě dostatečně srozumitelný.

V praxi se osvědčilo, aby komunikace s dětmi s poruchou autistického spektra neprobíhala jen prostřednictvím slov, ale také pomocí obrázků, fotografií, předmětů nebo gest.

Dejte i nemluvícím dětem možnost vyjádřit své potřeby a přání! Jako náhrada běžné mluvené řeči především pro děti s autismem, které mívají narušenou komunikační schopnost, je efektivně využívána neverbální komunikace pomocí obrázků, která pomáhá dětem s těžkou vadou řeči, aby se staly rovnocenným aktivním partnerem pro komunikaci.

Pro nácvik jízdy lze používat jednoduché obrázky nebo gesta pro „ještě“, „konec“, „stop“, „pomoc“, „ano“ a „ne“. Díky alternativní komunikaci může dítě sdělit, že chce pokračovat, potřebuje přestávku nebo se něčeho bojí.

Díky této alternativní komunikaci dokáží tyto děti lépe porozumět významu slov, usnadní se jejich vyjadřování a podpoří sociální interakce.

Jak dítě motivovat

Motivace nemusí být pouze odměna po dokončení jízdy. Dítě může motivovat samotný pohyb, cesta k oblíbenému místu, možnost pozorovat kola nebo společná aktivita s rodičem.

Opakujte po dítěti jeho podivné zvuky, pohyby, chování. V ideálním případě se tak mělo dít v místnosti s minimálním množstvím podnětů, věcí, nábytku.

Nečekali jsme, že on přijde k nám a naráz nás vezme na vědomí. Dali jsme mu najevo, že nás zajímá ten jeho svět. A bylo krásné pozorovat, jak se pomalu a postupně i on nechává zaujmout tím, co děláme my.

Každý úspěch je vhodné ocenit okamžitě a konkrétně. Místo obecného „šikovný“ lze použít krátké sdělení, například „odrazil ses“, „zastavil jsi“ nebo „držel jsi řídítka“.

Jak reagovat na odmítání, vztek nebo přetížení

U dítěte s autismem může odmítnutí odrážedla znamenat únavu, strach, smyslové přetížení, neporozumění pokynu nebo nepříjemný tělesný pocit. Není nutné předpokládat, že dítě nechce spolupracovat schválně.

Dítě s autismem potřebuje jednak všeobjímající, bezpodmínečnou, stálou a intenzivní rodičovskou lásku, která nemizí s afekty či agresí, a silné rodiče.

Veďte děti ve výchově s bezpodmínečnou láskou a zároveň s důsledností. Ukazujte jim PRAVIDLA a buďte v nich pevní.

Právě věci neměnné a jisté se pro ně stávají kotvou, která jim pomáhá v orientaci ve světě, jenž je zahlcuje. Představujte jim je klidně a rozhodně a nespěchejte na jejich porozumění.

Pokud se objeví výrazné rozrušení, může být vhodné nácvik přerušit, nabídnout klidné místo a vrátit se k činnosti později. Dítě nemusí dokončit celou plánovanou posloupnost, pokud už je zjevně přetížené.

Prostředí vhodné pro první pokusy

Pro první pokusy zvolte klidné a přehledné místo s dostatkem prostoru. Nevhodné jsou silně rušné komunikace, místa s velkým množstvím lidí, rychle projíždějící děti nebo prostředí s mnoha nečekanými zvuky.

Také hodně choďte do přírody, do klidu a zeleně. Už to samo o sobě je velkou terapií!

Stabilní prostředí může dítěti pomoci soustředit se na pohyb. Proto se vyhněte neustálým a hlavně nečekaným změnám a zkuste doma vytvořit stabilní prostředí, které nevypadá každou chvíli jinak.

Neměňte si často parfém nebo barvu vlasů, nepřemisťujte nábytek. Staňte se pevným majákem.

Bezpečnost při jízdě

Hlavně myslete vždy na bezpečnost vás i vašich dětí. Takže přilbu na hlavu a huráá do sedel.

Nezapomínejte na to, že kvalitní helma, případně i dětské chrániče, by měly být pro malého jezdce samozřejmostí. Už od samého začátku jej veďte k tomu, že bez helmy se na odrážedlo vůbec nesedá.

Dnešní odrážedla mají i brzdu: nejmenší děti sice nejčastěji brzdí nohama, ale postupně je dobré je naučit, jak bezpečně používat brzdu.

Na začátku je nutné dítě držet v bezpečné vzdálenosti od silnice, schodů, vody a míst, kde by mohlo bez varování odjet. Dítě s autismem může hůře reagovat na zavolání nebo slovní pokyn k zastavení.

Brzdění a zastavení

Nejmenší děti sice nejčastěji brzdí nohama, ale postupně je dobré je naučit, jak bezpečně používat brzdu. Dítě může nejprve nacvičovat zastavení na místě bez jízdy, například položením chodidel na zem na jednoduchý vizuální nebo slovní signál.

Teprve poté lze přidat krátký rozjezd a zastavení. Pokyn by měl být vždy stejný a doprovázený gestem nebo obrázkem, pokud dítěti pomáhá vizuální podpora.

Brzda na řídítkách může být pro drobnou dětskou ruku obtížně dostupná. Před jízdou je proto potřeba ověřit, zda na ni dítě skutečně dosáhne a zda ji dokáže stisknout.

Co dělat, když dítě dává přednost točení kol

U některých dětí může být silnější zájem o otáčení kol než o jízdu. Zrovna v tuto dobu začala u Honzíka fascinace čímkoli, co se točí a je kulaté.

Místo toho pravidelně zalehal na zem a roztáčel a pozoroval koutkem oka kola odrážedla. Velmi rychle se naučil, že když kolo obrátí vzhůru nohama nemusí vyvinout takovou námahu a kola se točí taaaak dlouuuuhoooo.

Byl naprosto fascinován. My jsme si užívali nejednu horkou chvilku. Lehal si totiž i pod kola, řízená jeho malými vrstevníky.

Takové chování vyžaduje především dohled a bezpečné nastavení hranic. Dítě může dostat možnost sledovat otáčení kola v bezpečné poloze, ale nemělo by si lehat do dráhy jedoucího odrážedla ani mezi ostatní jezdce.

Je možné jeho zájem využít jako začátek společné aktivity: nejprve krátce pozorovat otáčení kola, potom odrážedlo postavit, zatlačit jej několik kroků a teprve následně nabídnout sezení a jízdu.

Co když dítě jízdu dlouho nezvládá

Byla jsem si vždycky jistá, že se Honzík na kole naučí. Zejména při přechodu zpátky na tříkolku. A tak, jsem hledala alternativy.

Dítě nemusí postupovat stejnou cestou jako ostatní děti. Některé se nejprve naučí jezdit na stabilní dětské motorce, jiné zvládnou odrážedlo až později a další mohou potřebovat tříkolku nebo jiný způsob pohybu.

První vehikl dostal Honzík k prvním narozeninám. Byla to klasická stabilní dětská motorka, odrážedlo.

Po čase bylo jasné, že skončily časy, kdy jsem vedle něj mohla při jízdě pomalu popocházet. Motorka nás provázela dlouhá léta, k mé úlevě začal tahat pomalu kolena po asfaltu, a tím došlo k výraznému zpomalení jeho zrychlení:).

Pokud dítě nezvládne jednostopé odrážedlo, může být vhodnější začít stabilnějším prostředkem a později se k odrážedlu vrátit. Po pár měsících jsme se rozhodli udělat krok zpět, vlastně 3 a koupili jsme mu klasickou tříkolku, která když se tlačí pomocí tyče, protáčí se šlapky samy.

Najezdili jsme spoustu kilometrů, než došlo k tomu, že Honzík pasivně zafixoval šlapací pohyb. Když poprvé rozjel tu tříkolku sám bylo to velká radost a sláva.

Přechod od odrážedla ke kolu

Odrážedlo může dítě připravit na pozdější jízdu na kole, ale neznamená to, že přechod na šlapací kolo bude automaticky snadný. Ježdění na kole není tak samozřejmá a jednoduchá dovednost, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Druhým pak bylo už větší odrážedlo, takové to „kolo bez šlapek“ s brzdou. Samozřejmě že to nešlo hned, poprvé mu zapůjčila, krásné fialové odrážedlo na dětském hřišti jedna holčička.

Honzík tehdy ještě nedosáhl moc na zem, ale moc se mu to líbilo a snažil se dělat první krůčky. O udržení rovnováhy nemohla být vůbec řeč.

Pak dostal svoje odrážedlo a za pár měsíců, kdy získával sebejistotu a byl odvážnější a odvážnější už lítal jak drak.

Co může následovat po odrážedle

Pak už přišlo na řadu první velké kolo, respektive kolo s postranními kolečky vel. 12. Uměl přece držet balanc na odrážedle, tak jsme usoudili, že to bude brnkačka.

O to větší byl náš šok, když jsme synka vyvezli na odlehlý cvičák pro motorová vozidla, posadil se na nové kolo, dal chodidla na šlapky a nic.

Marně jsme ho povzbuzovali. Ukazovali, že má šlápnout do pedálů a jet. A tak jsme asi hodinu běhali po „buzerplace“ v hlubokém předklonu strkajíc kolo a snažíc se mu udržet za jízdy nohy na šlapkách a pomáhat mu.

Synek vůbec nechápal, co po něm chceme a my pochopili, že vůbec neví, že má šlapat a jak se to dělá.

Po návratu domů jsme tedy začali trénovat jízdu na sucho aneb vleže na zádech. Po pár měsících jsme se rozhodli udělat krok zpět, vlastně 3 a koupili jsme mu klasickou tříkolku, která když se tlačí pomocí tyče, protáčí se šlapky samy.

Najezdili jsme spoustu kilometrů, než došlo k tomu, že Honzík pasivně zafixoval šlapací pohyb. Když poprvé rozjel tu tříkolku sám bylo to velká radost a sláva.

Role rodiče a odborné podpory

Pomocí vhodného přístupu a pomůcek lze děti s autismem rozvíjet a vzdělávat. Autisté vnímají svět jinak a k tomu je potřeba přihlížet při výběru pomůcek i metody jejich vzdělávání.

Terapie jsou velmi potřebné! Je moc dobře, že v Česku přibývají a že jsou lidé a instituce, na které se rodiče můžou obrátit.

Nemusíme rigidně lpět jen na jednom přístupu. Důležité je sledovat, co konkrétnímu dítěti pomáhá, a postup přizpůsobovat jeho potřebám.

Přitom nejdůležitějšími terapeuty pro dítě jsme právě my - rodiče! Jsme s dítětem největší množství času a máme k němu jedinečný, intenzivní a neopakovatelný vztah.

Existují odborníci, kteří nám jako rodičům můžou dobře radit. A my je potřebujeme. Neměli bychom ale zapomínat na svou vlastní roli na téhle těžké cestě.

Silný rodič v mých očích dokáže vyhodnocovat situaci nezávisle na okolí, dle vlastních rozhodnutí a soudů. Nebojí se hledat řešení a postupuje podle citu a intuice.

Podle toho, jak své dítě zná. Protože ať si kdo chce, co chce, říká, rodiče své děti znají nejlíp. Líp než kterýkoliv terapeutický pracovník.

Praktický plán prvních lekcí

1. Vyberte klidné a bezpečné místo s dostatkem prostoru.

2. Připravte odrážedlo a přilbu, ideálně ve stejném pořadí a na stejném místě.

3. Pomocí obrázků nebo gest ukažte, co bude následovat.

4. Nechte dítě odrážedlo prozkoumat bez požadavku na jízdu.

5. Pomozte dítěti sednout si a položit ruce na řídítka.

6. Ukažte střídání nohou pomalu a názorně.

7. Podpořte jeden nebo dva krátké odrazy.

8. Procvičte zastavení pomocí chodidel nebo brzdy podle schopností dítěte.

9. Okamžitě oceňte každý úspěšný krok.

10. Nácvik ukončete dříve, než dojde k výrazné únavě nebo přetížení.

Vše má svůj čas, a i vaše dítě se nejdříve musí naučit balanc na něčem jednodušším, například na odrážedle.

Každý, byť sebemenší úspěch pochvalte a vyzdvihněte! U dítěte s autismem může být významným pokrokem už to, že se přiblíží k odrážedlu, přijme přilbu, sedne si, dotkne se řídítek nebo vydrží krátkou dobu v nové činnosti.

Naučit dítě jezdit na odrážedle je krásný společně strávený čas. Váš malý průzkumník se navíc naučí koordinaci, rozvine svou rovnováhu i motoriku, kterou později využije nejen při jízdě na kole.

tags: #jsk #naucit #autistu #na #odrazedlo