Jawa 350 Perák 1954: přehled, technické údaje a historie

Jawa 350 Perák z roku 1954 označuje rané provedení dvoutaktního dvouválcového motocyklu Jawa-ČZ 350 typ 354, jehož sériová výroba začala v prvním čtvrtletí roku 1954. Konstrukčně vycházel z modelu Jawa 250 Perák, ale používal silnější dvouválcový motor o objemu 343,5 cm³ a výkonu přibližně 12 koní.

Modelový rok 1954 je významný tím, že šlo o první sérii nové „Kývačky“. Přibližně 8000 vyrobených kusů se pozná podle raných konstrukčních detailů, například půlbubnových brzd, samostatných pák řazení a startování, výfuků „rybina“, černé bakelitové stupnice tachometru, podsedlových plechů ve dvou- i trojdílném provedení a rámu s okem pro uchycení sidecaru.

Zařazení modelu Jawa 350 Perák 1954

Jawa 350 Pérák byla silnější verzí slavné Jawy 250 typ 10. Jawa 250 Pérák je motocykl, který vyráběla společnost Jawa v letech 1946-1955. Během této doby se vyrobilo kolem 160 tisíc kusů motocyklu, většina z nich šla na export do více než stovky zemí celého světa.

V letech 1948-1958 se pak vyráběla i verze Jawa 350 Pérák. Konstrukčně byla identická s Jawou 250, jen disponovala silnějším dvouválcovým motorem 343,5 ccm. Měla výkon 12 koní.

Nejprve se prodávala se jménem Ogar 350/12, od roku 1949 šlo o Jawu 350 typ 18. Model Jawa 350 typ 18 byl předchůdcem pozdějšího typu 354 a jeho motor byl až na minimum detailů stejný jako u staršího modelu Jawa 350 typ 18.

Vznik řady Jawa-ČZ 350 typ 354

Historie a vznik tohoto typu motocyklu zcela kopíruje slabší verzi (Jawa-ČZ 250 typ 353), se kterou byl souběžně vyvíjen a vyráběn. Sériová výroba naběhla v prvním čtvrtletí roku 1954 a běžela až do „modernizace“ a nástupu nového stroje Jawa 350 typ 360.

Proti slavnějšímu modelu se liší jen motorem (dvouválec proti jednoválci) a navazujícími podsedovými plechy. Ty jsou opatřeny malým vybráním, protože motor typu 354 je delší. Jinak jsou po technické a konstrukční stránce oba typy identické.

Nový motocykl byl představen na podzim roku 1953 a již krátce po premiéře dostal přezdívku „kývačka“, ač se oficiálně jmenoval Jawa-Čz 250 typ 353 a Jawa-Čz 350 typ 354. Oba typy měly dlouhozdvihové hydraulicky tlumené pérování předního i zadního kola, ze kterého vznikla přezdívka.

Obě Jawy - dvěstěpadesátka a třistapadesátka - šly do sériové výroby roku 1954. Hlavní rozdíl vůči staršímu typu motocyklu (pérák), jehož výroba s motorem 350 cm3 ještě probíhala, byl v podvozku.

Význam národní řady

Představení motocyklů typu 353 a 354 bylo výsledkem plánu tzv. národní řady československých motocyklů. Podle tohoto plánu se dva nejvýznamnější výrobci motocyklů v tehdejším Československu - Závody 9. května, n. p. Jawa a n. p. České závody motocyklové - měli podílet na vývoji motocyklu jednotného designu pro všechny čtyři objemové třídy.

Již dříve, na konci 40. let, byl rozdělen výrobní program dle objemových tříd mezi tyto dvě značky (ČZM připadly třídy 125 a 150 ccm, Jawě třídy 250 a 350 ccm). Důvod tohoto rozdělení výrobní sféry byl schválen především proto, aby si obě značky v jedné objemové třídě vzájemně nekonkurovaly.

V důsledku těchto nařízení byly přestaveny na podzim 1953 nové typy motocyklů Jawa-Čz 351 (125ccm), 352 (150 ccm), 353 (250 ccm) a 354 (350 ccm). Pro tyto motocykly bylo charakteristické, že do podvozků zcela nové koncepce byly montovány původní motory z předcházejících typů ČZ 125 a 150 ccm typ C a Jawa 250 a 350 ccm „Pérák“.

Někdy bývají tyto motocykly označovány jako tzv. „mezitypy“. Motocykly národní řady byly neustále zdokonalovány, roku 1960 se sice od projektu národní řady upustilo a tak došlo znovu k rozdělení značek z Jawy-Čz na Jawu a Čz, nicméně prvky národní řady motocyklů jsou u obou značek patrné až do konce 60. let.

Technické údaje Jawa-ČZ 350 typ 354

JAWA-ČZ 350 typ 354 vyráběly Závody 9. května n. p., Praha, v období DD.MM.1954-DD.MM.1963. Prototyp byl vyroben v roce DD.MM.1953 a vyrobeny byly desetitisíce kusů.

Motor a převodové ústrojí

Objemová třída 350 ccm, zastoupená motocyklem Jawa-Čz 350 ccm, typ 354, využívala stejný podvozek jako typ 353. Do tohoto podvozku byl montován dvoudobý, vzduchem chlazený dvouválec s vratným vyplachováním a třikrát uloženým klikovým hřídelem o zdvihovém objemu 344 ccm.

Motor měl největší výkon 12,0 k při 4750 ot./min., měrný výkon 34,8 k/l. Karburátor s čističem vzduchu měl stejný jako dvěstěpadesátka, stejně tak zdroj proudu.

Motor Jawa 350 Pérák byl dvouválcový dvoutakt v bloku se čtyřstupňovou převodovkou. Vrtání mělo průměr 58 mm, zdvih 65 mm a kompresní poměr byl 1 : 6.

• Vrtání: Ø 58 mm
• Zdvih: 65 mm
• Objem: 344 ccm
• Maximální výkon: 12 ks při 4.000 ot./min.
• Mazání: směsí benzínu s olejem v poměru 1 : 25
• Karburátor: jednošoupátkový Jikov 2924 s otočnou růžicí přívěry filtru vzduchu

Zapalování bylo 6 V, dynamobateriové Jawa s přerušovačem a cívkou, později PAL. Dynamo mělo výkon 6V / 45W a bylo umístěné na pravém konci klikového hřídele. Baterie měla hodnotu 6V / 14 Ah a ukostřen byl minus pól.

Předstih byl 4,8 - 5 mm před horní úvratí. Používala se svíčka s průměrem závitu M 14, například KLG F 70 nebo PAL 14 / 175.

Spojka a převodovka

Spojka byla pětilamelová, v olejové lázni, se samočinným vypínáním při řazení. Primární převod byl řešen řetězem 3/8 x 3/8 se 64 články v olejové lázni a převodový poměr činil 22 : 45.

Převodovka byla čtyřrychlostní s nožním řazením:

Primární převod měl poměr 1 : 2,045. Sekundární převod využíval válečkový řetěz ½“ x 5/16“ se 110 články a převodový poměr 17 : 44, tedy 1 : 2,59.

Podvozek a odpružení

Oba typy měly dlouhozdvihové hydraulicky tlumené pérování předního i zadního kola, ze kterého vznikla přezdívka „kývačka“. Přední vidlice neměla ve spodní části žádnou gumovou ochranu, ale kluzáky s hydraulickým tlumičem.

Místo 19" kol byly montovány 16" se zvětšeným plechovým nábojem. Sekundární řetěz byl zapouzdřený. Samozřejmě byla nová Jawa dodávána již s dvousedlem.

Motor byl uložen v kolébkovém rámu svařovaném z ocelových trubek obdélníkového průřezu, přední pérování bylo provedeno teleskopickou vidlicí s pružinami uvnitř nosných trubek, zadní pérování bylo po kružnici - kyvnou vidlicí s dvojicí teleskopických tlumičů.

Podvozek měl 16" kola s polonábojovými brzdami. U raného provedení z roku 1954 se však v technických údajích Jawa 350 Pérák uvádějí 19" drátová kola se 36 dráty v kole.

Rozměry, hmotnosti a jízdní výkony

• Největší délka: 2.010 mm
• Šířka přes řidítka: 700 mm
• Výška: 954 mm
• Vlastní váha bez paliva: 120 kg
• Pohotovostní váha: 132 kg
• Dovolené zatížení: 160 kg
• Celková přípustná váha: 292 kg
• Objem nádrže: 13 l, z toho asi 1 l rezerva
• Spotřeba: 3,25 l / 100 km při průměrné rychlosti 60 km
• Maximální rychlost: 110 km/hod. na rovné dobré silnici

Maximální rychlost se vyšplhala díky silnějšímu motoru na 115 km/h, spotřeba na 3,5 l/100 km. V jiných dobových technických údajích je pro Jawa 350 typ 354 uvedena maximální rychlost 120 km/h a spotřeba paliva 3,3 l/100 km.

Brzdy a kola

Brzdy byly mechanické čelisťové. Přední brzda se ovládala páčkou a bowdenem, zadní nožním pedálem a táhlem.

Průměr brzdových bubnů starších sérií činil Ø 150 mm, u novějších sérií Ø 160 mm. Šířka obložení byla 25 mm a obložení bylo nýtované.

Pro modelový rok 1954 jsou charakteristické půlbubnové brzdy. U modernizovaných typů z roku 1955 byly půlbubnové brzdy postupně nahrazovány celobubnovými, čímž se zvýšila jejich účinnost.

Charakteristické znaky modelu 1954

Jednotlivé série se od sebe liší, ale není pravidlem, že změna konstrukčního celku proběhla od 1.1. následujícího roku. Základní hrubý přehled modelu 1954 zahrnuje přibližně 8000 vyrobených kusů.

• Podsedlové plechy dvou i trojdílné
• Půlbubnové brzdy
• Zadní madlo uchyceno třemi nýty
• Šroub nastavení paraboly v horním dílu masky
• Bakelitová černá stupnice tachometru a spínací skříňka
• Blatníky bez zahnutého falce
• Rám s okem na uchycení sidecaru
• Výfuky „rybina“

Pro oba tyto motocykly, které se vyráběly do roku 1955, jsou charakteristické určité konstrukční prvky, kterými se na první pohled jasně odlišují od pozdějších typů.

• Samostatné páky pro řazení a startování, někdy označované jako „dvoupáka“
• Kola s polonábojovými brzdami
• Zadní tlumiče s dolním i horním pouzdrem chromovaným
• Graficky jinak provedená stupnice tachometru
• Ovládání naklápění zrcadla světlometu v horním díle krytu světlometu
• Výfuky s koncovkami ve tvaru rybího ocasu, tzv. „rybiny“

Kromě toho měly první stroje koncové světlo z typu pérák a horní díl spínací skříňky byla po nějakou dobu výroby plastový, během výroby však došlo k modernizaci a motocykl byl vybaven klasickou plechovou koncovou svítilnou se dvěma průhledy pro brzdové a koncové světlo a horní plastový díl spínací skříňky byl nahrazen kovovým.

Nutné je také zmínit to, že na prvních sériích motocyklu tohoto typu byl ukostřen záporný (minus) pól baterie, později byl ukostřován kladný pól.

Vývoj během dalších modelových roků

Model 1955

• Podsedlové plechy trojdílné
• Půlbubnové brzdy, koncem roku celobubnové
• Koncem roku již jednopákové provedení startování a řazení
• Pro export „na západ“ bylo jednopákové provedení používáno již dříve
• Plechová „zelená“ stupnice tachometru

V roce 1954 se začaly vyrábět motocykly, které se od typů 353 a 354 lišily společnou pákou pro startování a řazení převodových stupňů. Tyto motocykly byly označovány jako typy 353/02 a 354/02, nebylo jich vyrobeno velké množství a byly určeny především pro export.

Technické řešení jediné páky je chráněno patentem a je použito u všech následujících typů motocyklů nejen řady 353 a 354, ale i všech motocyklů značek Jawa-Čz, Jawa i Čz.

Model 1956

• Blatníky s falcováním po celém obvodu
• Modernější zadní tlumiče
• Sériově montována nová hliníková spínací skříňka
• Šroub nastavení paraboly v rámečku světla
• Zlepšení systému táhla zadní brzdy
• Zadní madlo uchyceno dvěma nýty

Model 1957

• Rám bez oka pro uchycení sidecaru
• Modernější karburátor a kryt karburace od listopadu 1957
• Víka motorů se znaky Jawa-ČZ
• Ciferník tachometru s novým černo-bílým designem

Od února 1957 došlo ke zdokonalení tlumičů hluku výfuku i sání. Tlumiče výfuku starého provedení, tzv. „rybiny“, byly nahrazeny novými účinnějšími tlumiči doutníkového tvaru a vlhký drátěnkový čistič vzduchu byl přesunut do prostoru pod sedlem motocyklu do plastového pouzdra, která tvořil tlumič sání.

Tímto opatřením došlo ke snížení hluku i spotřeby paliva. Takto inovované motocykly nesly typové označení 353/04 a 353/04.

Model 1958

• V průběhu výroby změna sání
• Změna provedení středového dílu podsedlového plechu, tzv. chobot
• Koncem roku nové výfuky „doutník“
• Nové molitanové sedlo s mírně upraveným tvarem
• Potah sedla přichycen ocelovými sponkami

V druhé polovině roku 1957 došlo ke změně konstrukce pérování předních teleskopů. Od roku 1953 byly pro „kývačky“ vyráběny teleskopické tlumiče s pružinou uvnitř nosné trubky, samotné tlumení bylo obstaráno válcem s pístkem, ukotveným táhlem v horních šroubech nosných trubek a náplní byl tlumičový olej.

U nového provedení byla pružina přesunuta vně nosné trubky, celý systém tlumení pístkem byl nahrazen gumovým kuželovitým dorazem a náplň tvořil motorový olej. Vidlice však byla krátce nato během roku 1958 znovu modernizována a objevuje se tak třetí provedení teleskopických tlumičů.

V tomto případě je pružina umístěna vně nosné trubky jako u druhé verze, samotné tlumení je však provedeno jako u prvního provedení pístkem s táhlem a náplní je znovu tlumičový olej.

Model 1959

• Spínací skříňka, nyní typ „Bosch“, přenesena z nádrže do horního dílu masky
• Nádrž bez ampérmetru
• Znak „kolečko“, vypuštěno „ČZ“
• Boční schránky zamykatelné systémem „FAB“
• Nový tvar podsedlového plechu, dvoudílný, pro uzavřené sání

Po 1. dubnu 1958 se upustilo od montáže spínací skříňky kombinované s ampérmetrem a umístěné na nádrži. Tato skříňka byla nahrazena spínací skříňkou automobilního typu, která byla montována do horního dílu krytu světlometu těsně za tachometr a ampérmetr byl nahrazen kontrolkou dobíjení.

Také původní boční kaslíky otvírané klíčkem zapalování i kterýmkoliv šroubovákem byly těsně před rokem 1960 zaměněny za kaslíky s FAB vložkou.

Modely 1960 až 1963

• Zadní blatník s novým, mohutnějším a pevnějším lemem
• Značení podsedlových plechů „250“ a „350“ pro rozlišení typu

V roce 1960 bylo upuštěno od projektu národní řady, a tak se nové motocykly od té doby prodávaly pod označením Jawa 250ccm, typ 353/04 a Jawa 350 ccm, typ 353/04. Rovněž logo ČZ ze znaku na nádrži zmizelo.

Modernizace typů 353/354

Vývoj motocyklů se však nemohl zastavit mimo jiné také proto, že řada zákazníků i vývozců požadovala od motocyklů vyšší výkony, dokonalejší párování a brzdy, menší hlučnost.

V roce 1955 se pak rozjela výroba modernizovaných typů 353/03 a 354/03, které byly reakcí na některé požadavky odběratelů. Nejvýraznější změnou nových modelů byl modernizovaný motor.

Oba motory měly kromě jedné společné páky řazení a startování zvýšené výkony, což bylo způsobeno především úpravou hlav válců a v případě kubatury 250 ccm také použitím karburátoru Jikov 2926. Výkon motoru tak vzrost na 12 koní u 250 ccm a na 16 koní u 350 ccm.

Velkou změnou bylo také použití celonábojových brzd, čímž se zvýšila jejich účinnost. Rovněž zadní tlumiče doznaly změn, na první pohled bylo patrné, že chromované je jen jejich spodní pouzdro, kdežto horní díl je lakovaný.

Větší význam měla ale změna jejich konstrukce - nové tlumiče měly 2 polohy pro nastavení tuhosti pérování a jejich náplň se již nemusela pravidelně měnit.

Rozlišení raného kusu od pozdějších úprav

U renovovaných motocyklů je nutné počítat s tím, že jednotlivé díly mohly být během provozu vyměněny za součásti z novějších sérií. Pro přesné určení modelového roku proto nestačí posuzovat pouze motor nebo lakování.

Rozhodující mohou být podsedlové plechy, typ brzd, provedení zadních tlumičů, tvar výfuků, provedení tachometru, umístění spínací skříňky, konstrukce rámu a způsob uchycení zadního madla.

Rozdíl mezi jednotlivými typy je opravdu jen v detailech. Obecně jsou u tohoto typu 354 montovány nízké hlavy válců a starý typ kol s vnitřním žebrováním bubnu.

Nicméně v tomto provedení je udáváno označení 360. Což je nejspíše špatně. Dle mého úsudku je motocykl s nízkými hlavami a starým typem kola ještě 354 a až s „panelkovými“ vysokými hlavami model 360.

Otázkou je také použité označení typů 354 a 360 následující verze. Přesto montáž typu 354 pokračuje až do roku 1963.

Počátkem šedesátých let pokračoval vývoj směrem k modelům Panelka. Od října 1962 pak byly vyráběny nové typy motocyklů Jawa 250 ccm typ 559/02 a Jawa 350 ccm, typ 354/06.

V roce 1965 byl nahrazen modelem 360/00.

Jawa 350 Pérák v mezinárodních soutěžích

Obě verze 250 a 350 byly velmi úspěšné také v mezinárodních šestidenních soutěžích, které jsou extrémní prověrkou spolehlivosti a odolnosti strojů. Motocykly zde získaly řadu zlatých medailí.

Stroje byly kromě toho vhodné i pro tehdejší terénní soutěže, které předcházely modernímu enduru. Osvědčily se i v náročných dálkových jízdách, kde prokázaly vysokou odolnost motoru a podvozku.

Pérák byl prostě ve své době velmi pokrokový stroj, který dokázal konkurovat i specializovaným sportovním motocyklům.

Export, armáda a služební použití

Motocykly Jawa 350 typ 354 se samozřejmě vyvážely ve velkých sériích. V roce 1954 se vyráběly také motocykly se společnou pákou pro startování a řazení, které byly určeny především pro export.

Použití v armádě není zatím prokazatelně potvrzeno. Článek Světa motorů z roku 1959 však popisuje převzetí motocyklu Jawa-ČZ 350 v rámci vojenského útvaru.

Slovo terénní je ovšem zajímavé. Pravděpodobně se ale jedná jen o popis vojenské úpravy (hrazdová řídítka, upravený přední blatník, ochranný rám pod motorem apod.). VÚ 3871 byl 1. raketometný oddíl.

V dokumentu Silnice jim nevadí z roku 1967 je zachycena práce hlídky kontrolního orgánu ČSLA - Automobilní inspekce (AI) na dvou motocyklech, z nichž jeden je typován jako Jawa 350 typ 354.

Oba stroje mají upravené přední blatníky, nosiče v zadní části a hrazdová řídítka. Přední blatník a boční schránky jsou opatřeny logem „AI“.

Dochované dobové záběry zachycují také předvádění vozidel v Tibetu a Číně v roce 1956. Ve filmu je vidět mimo motocyklů Jawa-ČZ 250 typ 353 a 350 typ 354 i vozidla Praga V3S a Tatra 111.

Všechny jsou v civilním provedení, ale jsou předváděna tamním špičkám, mezi nimiž nechybí samozřejmě ani ty uniformované.

Jawa 350 Perák a pozdější Jawa 350 CL Pérák

Historický Jawa 350 Pérák typ 354 je třeba odlišit od novodobého modelu JAWA 350 CL Pérák. Novodobý model JAWA 350 CL Pérák je samozřejmě technicky podstatně zdatnější.

Plní aktuálně platné normy EURO 5, a to díky kapalinou chlazenému, čtyřdobému jednoválci s rozvodem DOHC o objemu 334 ccm, s výkonem 22,54 kW.

Výkon motoru není u tohoto motocyklu využit pro dosažení vyšší maximální rychlosti, ale k lepšímu zátahu motoru a tedy pro dosažení vyšší aktivní bezpečnosti. O tlumení se v zadní pasáži stará centrální pružící jednotka.

Přední kotoučová brzda BYBRE je u tohoto modelu doplněna i zadní kotoučovou brzdou.

Pro model Jawa Perak je v poznámce uvedeno „2026 euro5+ alpha2: 21.5kW, 187kg“.

Historický význam a dochované motocykly

O kvalitě motocyklů řady 353/354 svědčí řada úspěšných dálkových jízd, mnohdy v nejtěžších podmínkách pouští a tropického podnebí.

Dobré konstrukci motocyklu nasvědčují obrovské obchodní úspěchy doma i v zahraničí a také fakt, že těchto motocyklů je ještě stále hodně v provozu i po téměř 50 letech od ukončení výroby.

Stroj jednotné řady Jawa-Čz se v Československu stal symbolem pro slovo motocykl.

Dochované exempláře Jawa 350 Perák z roku 1954 mohou být zajímavé zejména tehdy, pokud si zachovaly rané provedení bez pozdějších výměn. U renovovaných kusů je proto důležité rozlišovat mezi původními díly, dobovými náhradami a nově vyrobenými replikami.

Samotný rok výroby se nejlépe posuzuje v souvislosti s výrobními znaky konkrétní série, stavem motoru, čísly rámu a motoru, typem brzd, provedením výfuků, spínací skříňky, tachometru, blatníků a podsedlových plechů.

tags: #jawa #350 #perak #1954 #prehle #xilu