Univerzální tuningová hrazda na řidítka- frézovaný desing- zpevnění všech značek a typů řidítek- vyrobeno z duralového materiálu- vhodná pro všechny řidítka o průměru 22mmDoporučená instalační šířka: 345mmRozměry:- max. roztěč klem: 350 mm- min. Ocelová hrazda na řídítka s tuningovými klemami obráběnými na CNC strojích od japonské značky ZETA- hrazda je vhodná pro zpevnění všech značek a typů řídítek- náhradní hrazdička pro řidítkaRozměry:- šířka udávaná výrobcem: 238mm- max. roztěč klem: mm- min. Nastavitelná přídavná hrazda na řídítka od japonské značky ZETA- vhodná pro motocykly, které nemají od výrobce řidítka vybavená hrazdou- na řídítka lze následně připevnit držák na telefon, navigace nebo nabíječka USB- délku hrazdy lze nastavit v 5 stupních pomocí speciální rozpěrky- vyrobena z vysoce pevného hliníku- prodloužený design klem umožňuje přichycení kabeláže- pro dokonalý vzhled i na dražších motocyklech disponuje pískovanou povrchovou úpravou a následným černým eloxem- univerzální použití pro řidítka o průměr 22mm (řidítka 7/8") = kompatibilní s různými typy řidítek (pro většinu značek a typů motocyklových řidítek)Rozměry:- šířka udávaná výrobcem: 202-258 mm- max. Hrazda řidítek UNIVERSAL od italského výrobce CEMOTO- materiál plastRozměry:max. roztěč klem = 275 mmmin. Ocelová hrazda na řídítka s tuningovými klemami obráběnými na CNC strojích od japonské značky ZETA- hrazda je vhodná pro zpevnění všech značek a typů řídítek- náhradní hrazdička pro řidítkaRozměry:- šířka udávaná výrobcem: 310mm- max. roztěč klem: 330 mm- min. Ocelová hrazda na řídítka s tuningovými klemami obráběnými na CNC strojích od japonské značky ZETA- hrazda je vhodná pro zpevnění všech značek a typů řídítek- náhradní hrazdička pro řidítkaRozměry:- šířka udávaná výrobcem: 272mm- max. roztěč klem: 285 mm- min. Objednejte do pondělí, 14 hod. Aby fungovalo vyhledávání, abychom si pamatovali, co máte v košíku, abychom vás neobtěžovali nevhodnou reklamou a abyste se nemuseli pokaždé přihlašovat. Proto od vás potřebujeme souhlas se zpracováním cookies, tj. malých souborů, které se dočasně ukládají ve vašem prohlížeči. MOTOMAX je přední český výrobce a prodejce kvalitních náhradních dílů na motocykly Babetta, Pionýr, Simson, Stadion, Jawa, Čz. Historie této společnosti se začala psát v roce 1989. Převážná většina výrobků je označena logem a nebo je baleno do obalu s logem . Univerzální tuningová hrazda na řidítka- frézovaný desing- zpevnění všech značek a typů řídítek- vyrobeno z duralového materiálu- vhodná pro všechny řidítka o průměru 22mmDoporučená instalační šířka: 345mmRozměry:- max. roztěč klem: 350 mm- min. Ocelová hrazda na řídítka s tuningovými klemami obráběnými na CNC strojích od japonské značky ZETA- hrazda je vhodná pro zpevnění všech značek a typů řídítek- náhradní hrazdička pro řidítkaRozměry:- šířka udávaná výrobcem: 238mm- max. roztěč klem: mm- min. Nastavitelná přídavná hrazda na řídítka od japonské značky ZETA- vhodná pro motocykly, které nemají od výrobce řidítka vybavená hrazdou- na řídítka lze následně připevnit držák na telefon, navigace nebo nabíječka USB- délku hrazdy lze nastavit v 5 stupních pomocí speciální rozpěrky- vyrobena z vysoce pevného hliníku- prodloužený design klem umožňuje přichycení kabeláže- pro dokonalý vzhled i na dražších motocyklech disponuje pískovanou povrchovou úpravou a následným černým eloxem- univerzální použití pro řidítka o průměr 22mm (řidítka 7/8") = kompatibilní s různými typy řidítek (pro většinu značek a typů motocyklových řidítek)Rozměry:- šířka udávaná výrobcem: 202-258 mm- max. Hrazda řidítek UNIVERSAL od italského výrobce CEMOTO- materiál plastRozměry:max. roztěč klem = 275 mmmin. Ocelová hrazda na řídítka s tuningovými klemami obráběnými na CNC strojích od japonské značky ZETA- hrazda je vhodná pro zpevnění všech značek a typů řídítek- náhradní hrazdička pro řidítkaRozměry:- šířka udávaná výrobcem: 310mm- max. roztěč klem: 330 mm- min. Ocelová hrazda na řídítka s tuningovými klemami obráběnými na CNC strojích od japonské značky ZETA- hrazda je vhodná pro zpevnění všech značek a typů řídítek- náhradní hrazdička pro řidítkaRozměry:- šířka udávaná výrobcem: 272mm- max. roztěč klem: 285 mm- min. Objednejte do pondělí, 14 hod. Holá řídítka jsou základem pro správný posed, pohodlné ovládání i celkový vzhled motocyklu. U nás najdete řídítka Jawa, ČZ i Stadion pro běžné opravy, výměnu poškozených dílů i renovace starších strojů. Nabídka zahrnuje různé tvary a provedení podle konkrétního modelu, proto je při výběru důležité porovnat uchycení, rozměry a původní typ řidítek. Pro různé motocykly Jawa, ČZ i Stadion jsou k dispozici řídítka v odlišných tvarech a provedeních, včetně dílů pro oblíbené modely Jawa 550 a Jawa 555. Při renovaci řídítek se obvykle řeší i navazující části ovládání, jako jsou páčky a rukojeti, rychlopal, bowdeny, přepínače nebo zrcátka. Díky správně zvoleným dílům bude motocykl nejen lépe ovladatelný, ale zároveň si zachová vzhled odpovídající danému modelu a období výroby. Viz Jawa 550 - etapa 1. Úplně první provedení motocyklu z roku 1955. Zatím nejstarší známý dochovaný (340. Nový model zhruba po půlroční pauze navázal na úspěšnou sportovní variantu předešlého modelu - Jawu 05 Sport. První provedení Jawy 21 bylo, až na motor, identické s předešlou Jawou 05 Sport. Poptávka po tomto provedení byla vždy velká, objem výroby byl ale ve srovnání s typem 20 výrazně menší a přednost měl vždy vývoz do zahraničí, než tuzemský prodej. Z pionýrů sport tak bylo nadále horké zboží, ke kterému se dostal jen málo kdo. Především později, když se motocykly dostaly do rukou mladých jezdců, byly dvacítky kolikrát hodně amatérsky upravovány po vzoru jednadvacítek. Řídítka byla široká s hrazdou, oproti předešlému modelu byl ale nevzhledný svařený zakryt okrasným plechem. Nosník šroubovacích stupaček byl svařený z trubky a plechových výlisků, držák výfuku tvořila trubka čtyřhranného průřezu („jäckl“). Namísto štítu před nohama jezdce (tzv. „revmaplechu“) byl použit kryt připomínající bříško. Galerie zachovalých kusů 1. Široká řídítka s hrazdou byla nahrazena užšími řídítky bez hrazdy, pevně svařenými v představci, ale nově s pohyblivými držáky ovládacích páček. Ráfky kol byly zakružovány z vyleštěného plechu a následně chromovány. Motor měl poupravené odlitky, viz článek Motor - změny ve výrobě (varianta 8). Hliníkové víčko zapalování bylo nahrazeno pozinkovaným plechovým. Nový typ stojanu. Nový 12V bzučák (klakson) místo původního 6V. Bzučák byl převzatý z Jawy 90 (SK-90) a měl v sobě integrovanou usměrňovací diodu, díky tomu byl ze zapojení elektroinstalace vypuštěn selenový usměrňovač. Galerie zachovalých kusů 2. Nová zadní kyvná vidlice svařená ze slisovaných trubek namísto prolisovaných plechů. Zkrácení průchozího čepu řetězového kola („rozety“). Plastová kulatá odrazka namísto oválné. Nová přední vidlice bez krycích manžet (prachovek), namísto nich v každém rameni jedno plechové pouzdro s těsnícím o-kroužkem. Kluzáky s tvrdochromem na povrchu. Nový tvar řídítek svařených s nosnou trubkou do tvaru „T“ s malým krycím plechem, viz Řídítka - změny ve výrobě (varianta 9). Držáky ovládacích páček a páčky z pozinkovaného plechu, viz poslední inovace v roce 1973. Lakované plechy přestaly být linkovány zlatou barvou. Zůstaly pouze (přes šablonu stříkané) nápisy Jawa 21 na zadním blatníku a piktogramy u palivového kohoutku. Všechna provedení pionýrů nově s 30W alternátorem (do té doby instalováno jen na vývozní verzi Jawa 23 Mustang). Galerie zachovalých kusů 3. Po obnově lisovacích forem karoserie zjednodušen zadní blatník. Již žádné okrasné linkování, pouze stříkané piktogramy u palivového kohoutku. Po stranách zadního blatníku nalepeny nálepky „Jawa“, původně určené na nerealizovanou výrobu motocyklu Jawa VM238 Mistral. Přední vidlice svařena se spodním dílem nosníku (s tzv. Úprava nosníku stupaček (tzv. „kříže“). Plechový doraz stojanu (navařený na nosné trubce výfuku) posunut směrem dopředu a vratná pružina stojanu nově natažená mezi ním a kolíkem přivařeným zboku na stojan. Plechový doraz na novém místě už neplnil svou původní funkci a stojan při sklápění třískal o výfuk. Cílem bylo snížit náklady na výrobu dvou soustružených šroubů, na kterých stojan držel. Galerie zachovalých kusů 4. Exportní provedení pro (východní) Německo. Popruh přes sedadlo, používaný jen na vývozních kusech. Šroub uchycení nádrže je nahrazen závitem navařeným zespoda do rámu. Kvůli přísným požadavkům zahraničních odběratelů upraveno uchycení. V Chorvatsku jsme se projeli tunely tajné vojenské základny, v Bosně a Hercegovině jsme spali v minových polích, v Albánii jsme zažili na vlastní kůži nehodu, v Řecku po nás stříleli, v Makedonii nám natankovali naftu místo benzínu, v Kosovu nás málem zatkli na hranicích a v Srbsku jsme se opili s prezidentem státu Liberland.Už nás přestaly bavit klasické dovolené. A tak místo několika hodin strávených v letadle, následované dvěma týdny relaxu u moře, jsme na to šli opačně. Dva týdny relaxu na motorkách a několik hodin strávených u moře. A abychom to neměli jednoduché, jako cestovní prostředek jsme zvolili padesátky od Jawy, prostě fichtly. Já osedlal Jawu 21 Pionýr a Martin Jawu 23 Mustang. Oba stroje vyjely z Povážských strojíren před více než čtyřiceti lety. Začínal na nich snad každý motorista a dodnes ještě stojí v mnoha staveních. Kolují o nich různé historky, téměř vždy začínající „a hned za vesnicí se něco stalo a já ho musel dotlačit domu“. Je pravda, že tento stroj asi nebyl konstruován na dlouhé cesty, ale to neznamená, že je to pro něj překážka. Také je pravda, že na fichtlu se téměř vždy něco porouchá, rozbije, ucpe, nebo povolí. Ale je to tak jednoduchý motocykl, že skoro všechno lze hned opravit a nemusí se hledat autorizovaný servis. A proč jet na tak pomalém stroji? Ano fichtl není žádný závoďák a stěží překoná šedesátku. Ale pokud je pro vás cílem cesta samotná, vůbec vám to nevadí, ba naopak jste rádi, že si užijete okolní krajinu. No a my se rozhodli na fichtlech projet celý Balkán. Slavnostní odjezd z choceňského náměstí neproběhl úplně hladce. Martin svého Mustanga dotlačil, protože už mu za domem vypověděl poslušnost a zdechl. Naštěstí byla jen ucpaná tryska. Zmenšíme ještě odtrh na svíčce a Mustang opět ožije. První noc v Chorvatsku trávíme v kempu u Varaždinského jezera. Majitel kempu byl z našich pincků tak nadšený, že nás ubytoval zadarmo a ještě nás pozval na jídlo a pití. Na fichtlech už máme za sebou pár výletů po Evropě a jsme celkem zvyklí, že na nás lidé mávají, fotí si nás a obdivují naše motorky. Ale že by nás někdo ubytoval zadarmo, to se nám stalo poprvé. Chorvatsko je krásná země s ještě úžasnějšími plážemi, ale ty jsme si letos nechali ujít a zamířili jsme na méně známé místo a to leteckou základnu Željava. Tato letecká základna patřila ve své době k nejutajovanějším objektům Jugoslávské národní armády. Byla známa pod označením „Objekt 505“ a sloužila nejen pro celou letku stíhaček MIG 21, ale také jako protiatomový kryt. Tato megalomanská stavba je vytesána v horském masívu Plešjevica na pomezí chorvatsko-bosenských hranic. Stíhačky, které doslova vylétaly z hory, zde byly naposled použity za Jugoslávské války v roce 1991, kdy odtud vzlétaly a bombardovaly chorvatská města, včetně Záhřebu. V roce 1992 Srbové základnu vyhodili do povětří, aby k ní neměli přístup Chorvati. Tím skončil osud této jinde nevídané stavby. Dnes je toto na veřejnosti málo známé letiště poměrně dobře přístupné. Jediné, na co si dávat pozor, je skutečnost, že celé okolí je stále zaminované a je tedy velmi nebezpečné scházet z cesty do lesů. Ukusujeme poslední kilometry k letišti a jsme pořádně natěšení. Když zastavujeme u cedule oznamující začátek obce Željava, vzrušení z dobrodružství v nás narůstá. Při focení cedule kolem nás projíždí chorvatská policejní hlídka. I přes to, že projíždí kolem takových exotů, jako jsme my a kolem našich srandovních motorek, nehnou ani brvou a jedou dál. Po pár kilometrech přijíždíme k prvnímu známému bodu z fotografií. Vidíme nádhernou americkou Dakotu, byť ve zbědovaném stavu. Tento vrak pomalu pohlcuje příroda, ale stále se zde ještě majestátně tyčí a je vidět i z dálky. Zastavujeme, abychom si ji podrobněji prohlédli, a v tom k nám přijíždí policejní hlídka. Ta samá, co kolem nás před chvílí jela a nejevila o nás žádný zájem. Vystupuje policistka a ptá se, co máme v plánu. Po zjištění cíle naší cesty nám to se slovy: „velké nebezpečí, miny všude“ razantně zakazuje. Hlídka odjíždí směrem k letišti a my tu stojíme jak opaření, protože na tento objekt se těšíme několik měsíců a nakonec ho neuvidíme. V tom okamžiku přichází bělovlasý děda a říká nám, že nemáme policajty poslouchat, že tu nikde nejsou zákazové cedule. Prý jen kontrolují rajón a za chvíli budou pryč. Dáme tedy na radu dědy a po zhruba půlhodince vyrážíme k letišti. Na letišti strávíme několik hodin a doslova se tu vyblbneme. Další balkánský stát na naší cestě je Bosna a Hercegovina. Místy si připadáme jako ve válečné zóně. I po mnoha letech od konce Jugoslávské války, jsou následky bojů viditelné téměř na každém kroku. Tu projíždíme kolem rozstříleného domu, tu zas kolem jiného, který zničil minomet. A tak to máme celou cestu. V Bosně je také stále mnoho aktivních minových polí. Na to poukazují i stránky Ministerstva zahraničí ČR a doporučují nesjíždět z hlavních tahů do horských oblastí. Toho nedbáme a cestu do Sarajeva si zkracujeme přes horské silničky, které se po pár kilometrech mění v pořádný offroad a asfalt vystřídá kamenitá roleta. Nechceme naše motorky takhle trestat, a tak to otáčíme a vracíme se zpět na hlavní tah. Už se ale stmívá a my hledáme bivak nadivoko někde v bosenských horách. Za tmy a celí vyklepaní z jízdy stavíme stany na horské mýtině. Ráno za světla nás čeká nemilé překvapení. Asi dvacet metrů od stanů stojí červená cedule upozorňující na minové pole. Oba nás polije horko a dobu nevěřícně koukáme na výstražnou lebku se zkříženými hnáty. Ustlali jsme si opravdu na nejnevhodnějším místě. Sarajevem se propleteme až k Latinskému mostu. Latinský most přes řeku Mjacka je jedním z nejstarších mostů ve městě. Pro město je důležitou historickou památkou, a tak ho najdete i v jeho znaku. Většina z nás tento most zná, protože na něm Gavrilo Princip spáchal 28. června 1914 atentát na arcivévodu Františka Ferdinanda d’este. Tato událost byla příčinou 1. sv. v. Do Černé Hory vjíždíme k večeru a ubytováváme se v kempu hned za hranicemi. Končíme pátý den na cestě a máme za sebou už 1400 kilometrů. Musím pochválit naše Jawy, protože zatím drží a vůbec nás netrápí. Ráno se probouzíme do parádní mlhy. Když asi během hodiny mlha zmizí, naskýtají se nám cestou pohledy jak z malovaných obrázků. Tak krásnou krajinu jsem snad ještě nikdy neviděl. Projíždíme podél řeky Piva, náhorní plošinou Pivska planina. Řeka teče hlubokým kaňonem mezi vápencovými skalami. Kaňon Pivy je zařazen mezi deset nejpůsobivějších kaňonů světa. Potvrzujeme si to na vlastní oči. Průzračně modrá voda v nás pojímá podezření, že do ní musí přidávat snad modrou skalici. Ale není tomu tak. Barva je dána počtem mikroorganismů a minerálů ve vodě. Přejíždíme přes Pivské jezero, které bylo vybudováno uměle a je největší zásobárnou pitné vody v Černé Hoře. Vydáváme se tedy k Podgorici a z ní přes Skadarské jezero k pobřeží. Konečně vidíme moře, mašiny necháme trochu odpočinout a jdeme se na chvíli schladit do vln Jadranu. Pláže jsou tu krásné, ale na náš vkus moc přeplněné. Takže opět osedláváme stroje a míříme k albánským hranicím. Po dnech plahočení na našich pekelných strojích nahlédneme do země, od které nás všichni zrazovali. Prý že jsme blázni, a že Albánie je nebezpečná. No tak uvidíme. Je pravda, že už na hranicích to nebylo moc působivé, všude byli špinaví žebráci a různí podivíni. Těch si nevšímáme a valíme do města Skadar. Tady se ubytujeme v kempu a po několika dnech zase okusíme krásu teplé sprchy. Albánie nám hned učaruje. Tady konečně okusíme všemi slibované balkánské vedro. Míříme na hlavní město, Tiranu. Asi 40 kilometrů před ní nás mapa navede na dálnici. Bohužel jiná cesta na mapě není. Na pumpě si dáváme zmrzlinu a laborujeme nad mapou, jak dál. Naše padiny totiž na dálnici nesmí. Po chvíli k nám přichází prodavač z obchůdku a vysvětluje nám, že tady na dálnici jezdí všichni a policie to toleruje. Trochu nesví nakonec tedy na dálnici vyjedeme. Po pár kilometrech z nás strach z pokuty opadne. Jezdí tu opravdu všichni, včetně koněnkých povozů, nebo cyklistů. A není ani výjimka, když potkáte jet někoho v protisměru! Podél dálnice vidíme stánky s melouny a opečenou kukuřicí, u kterých si prostě zastavíte a občerstvíte se a je jedno že jste na dálnici. Jsme tu teprve den a zjišťujeme, že pravidla silničního provozu tady moc neplatí. Kdo je větší, nebo rychlejší, má přednost. A všichni s velkou oblibou troubí na všechno, co potkají. Kupodivu je tento styl dopravy poměrně svižný a nikde nejsou žádné zácpy. Této divočiny si bohatě užijeme právě v Tiraně. A bohužel přímo na vlastní kůži, když kdesi z vedlejší uličky vystřelí starý Mercedes a nedá nám přednost. Martin to ubrzdí tak tak a já už to štěstí nemám. Vlítnu zezadu do Martina, ten poskočí o metr i s motorkou, já letím přes řídítka a fichtl za mnou. Týpek co nám nedal přednost, okamžitě zastavuje a běží ke mně, jestli jsem v pořádku. Když další den vjíždíme do hor, nemůžeme se nabažit výhledů, které se nám naskýtají. Bohužel kopce jsou stále strmější, že už to ani jednička nedává a my stále častěji seskakujeme z motorek a musíme je tlačit. V tomhle vedru je to fakt nadlidský výkon. Po pár hodinách galejí se před námi otevře neuvěřitelná scenérie a my z vrcholku hor spatříme moře. Je to něco nepopsatelného, když z několikasetmetrové výšky vidíte pobřeží. Ty útrapy za to stály. A teď hurá dolů k moři. Sjíždíme po parádních serpentýnách s výhledem na moře. Projížďka albánskými horami je prostě nezapomenutelný zážitek. Osvěžíme se v Jónském moři - druhé moře naší cesty. Koupeme se pod pevností Aliho Paši s výhledem na ponorkovou základnu v Porto Palermo. Koupání je tady o mnoho lepší než v Černé Hoře. Pozdě odpoledne překračujeme hranice do Řecka. Celníci na řecké straně z nás mají srandu a musíme jim ukázat, jak túrujeme naše pekelné stroje. Samozřejmě mi pionýr nechytne na našlápnutí, musím ho roztlačit a to už se všichni řežou smíchy. V Řecku nás zaskočí jedna věc. Když projíždíme horami, přes cestu nám přeběhne želva. Okamžitě stavíme a uděláme několik fotek. Neujedeme ani dva kilometry a další želva. Zase stavíme a fotíme a prostě jsme z toho hotoví. Náš pomyslný zlom cesty je v Soluni, tam se otáčíme a vyrážíme k domovu. Ještě před Soluní sjedeme z cesty k moři a vykoupeme se tak ve třetím moři naší cesty. V Soluni zažívá můj Pionýr první potíže. Upadne mi celý stojánek a odteď až do Srbska opírám motorku o klacek. V Srbsku bude čas a stojánek přiděláme zpět. Soluň opouštíme za tmy a kolem půlnoci hledáme daleko za městem bivak nadivoko. Sjíždíme z cesty a polní cestičkou se dostáváme mezi vinice. Ještě kousek jedeme, než uvidíme dům a rozsvícená světla. Zastavíme a v tom se proti nám rozběhnou dvě postavy a něco dost nahlas křičí! I přes neznalost Řečtiny pochopíme, že nás mají za zloděje. Rychle to otáčíme a ujíždíme. A v tom slyšíme dva výstřely!! Dost podivný pocit, když slyšíte za zády výstřely ze zbraně a víte, že jsou mířeny na vás. Dodnes ale doufám, že to bylo jen výstražně do vzduchu a ne po nás. V Makedonii jsou z nás na celnici taky hotoví. Se záchvaty smíchu se ptají, jestli jsou to motorky z první světové a mávnutím ruky nás nechávají jet dál. Jestli jsem měl pocit, že v Albánii bylo nesnesitelné horko, v Makedonii to je přímo peklo. Pálily mě i nosní dírky při dýchání. Naše Jawy se drží v těch hicech líp, než bychom očekávali.
Jak vypadá univerzální hrazda na řidítka a co jí dělá univerzální
Univerzální tuningová hrazda na řidítka- frézovaný desing- zpevnění všech značek a typů řídítek- vyrobeno z duralového materiálu- vhodná pro všechny řidítka o průměru 22mm
Vlastnosti a kompatibilita
Doporučená instalační šířka: 345mm Rozměry:- max. roztěč klem: 350 mm- min. Ocelová hrazda na řídítka s tuningovými klemami obráběnými na CNC strojích od japonské značky ZETA- hrazda je vhodná pro zpevnění všech značek a typů řídítek- náhradní hrazdička pro řidítka
Příběh dvou motocyklových nadšenců a balkánská dobrodružná cesta
Holá řídítka jsou základem pro správný posed, pohodlné ovládání i celkový vzhled motocyklu. U nás najdete řídítka Jawa, ČZ i Stadion pro běžné opravy, výměnu poškozených dílů i renovace starších strojů. Nabídka zahrnuje různé tvary a provedení podle konkrétního modelu, proto je při výběru důležité porovnat uchycení, rozměry a původní typ řidítek. Pro různé motocykly Jawa, ČZ i Stadion jsou k dispozici řídítka v odlišných tvarech a provedeních, včetně dílů pro oblíbené modely Jawa 550 a Jawa 555. Při renovaci řídítek se obvykle řeší i navazující části ovládání, jako jsou páčky a rukojeti, rychlopal, bowdeny, přepínače nebo zrcátka. Díky správně zvoleným dílům bude motocykl nejen lépe ovladatelný, ale zároveň si zachová vzhled odpovídající danému modelu a období výroby.
Viz Jawa 550 - etapa 1. Úplně první provedení motocyklu z roku 1955. Zatím nejstarší známý dochovaný (340. Nový model zhruba po půlroční pauze navázal na úspěšnou sportovní variantu předešlého modelu - Jawu 05 Sport. První provedení Jawy 21 bylo, až na motor, identické s předešlou Jawou 05 Sport. Poptávka po tomto provedení byla vždy velká, objem výroby byl ale ve srovnání s typem 20 výrazně menší a přednost měl vždy vývoz do zahraničí, než tuzemský prodej. Z pionýrů sport tak bylo nadále horké zboží, ke kterému se dostal jen málo kdo. Především později, když se motocykly dostaly do rukou mladých jezdců, byly dvacítky kolikrát hodně amatérsky upravovány po vzoru jednadvacítek. Řídítka byla široká s hrazdou, oproti předešlému modelu byl ale nevzhledný svařený zakryt okrasným plechem. Nosník šroubovacích stupaček byl svařený z trubky a plechových výlisků, držák výfuku tvořila trubka čtyřhranného průřezu („jäckl“). Namísto štítu před nohama jezdce (tzv. „revmaplechu“) byl použit kryt připomínající bříško. Galerie zachovalých kusů 1. Široká řídítka s hrazdou byla nahrazena užšími řídítky bez hrazdy, pevně svařenými v představci, ale nově s pohyblivými držáky ovládacích páček. Ráfky kol byly zakružovány z vyleštěného plechu a následně chromovány. Motor měl poupravené odlitky, viz článek Motor - změny ve výrobě (varianta 8). Hliníkové víčko zapalování bylo nahrazeno pozinkovaným plechovým. Nový typ stojanu. Nový 12V bzučák (klakson) místo původního 6V. Bzučák byl převzatý z Jawy 90 (SK-90) a měl v sobě integrovanou usměrňovací diodu, díky tomu byl ze zapojení elektroinstalace vypuštěn selenový usměrňovač. Galerie zachovalých kusů 2.
Jawa 23 mustang
Závěr
Pro dokonalý vzhled i na dražších motocyklech disponuje pískovanou povrchovou úpravou a následným černým eloxem- univerzální použití pro řidítka o průměr 22mm (řidítka 7/8") = kompatibilní s různými typy řidítek (pro většinu značek a typů motocyklových řidítek)