Helma ČSLA vz.53 je použitá originál přilba armády AČR / ČSLA, která může jevit známky opotřebení jak skořepiny, tak vnitřního polstrování. U některých provedení se používá kožený řemínek nebo kožený podbradník.
Taková přilba však není vhodná jako ochranný prostředek bez ověření jejího technického stavu a příslušných norem. Produkt nedisponuje balistickou odolností a nebyl nijak ověřován v souladu s normami platnými v České republice či se standardem CE.
Co lze u helmy ČSLA testovat
Test helmy ČSLA může zahrnovat především identifikaci typu přilby, kontrolu jejího původu, posouzení stavu ocelové skořepiny, prohlídku vnitřního polstrování a kontrolu podbradníku nebo řemínku.
Samotný vzhled nestačí k potvrzení, že jde o vojenskou helmu nebo že má přilba ochranné vlastnosti. Důležité je posoudit konstrukci, použité materiály, značení, způsob uchycení vnitřní výstroje a případné deformace nebo korozi.
Vizuální kontrola skořepiny
U použité přilby je nutné prohlédnout celou skořepinu, zejména její okraj, dno, boční části a místa, kde je uchyceno vnitřní polstrování. Jeví-li skořepina známky opotřebení, je třeba odlišit běžné oděrky od poškození, které může ovlivnit její pevnost.
Pozornost si zaslouží zejména promáčknutí, praskliny, ostré deformace, hluboká koroze a stopy po neodborných úpravách. Povrchová oděrka nemusí znamenat stejný problém jako deformace vzniklá silným nárazem.
Kontrola vnitřního polstrování
Vnitřní polstrování může být opotřebované stejně jako skořepina. Kontroluje se jeho úplnost, stav materiálu, pevnost uchycení a případné trhliny nebo uvolněné části.
Vnitřní výstroj má význam pro usazení přilby na hlavě, ale její přítomnost sama o sobě nepotvrzuje balistickou odolnost celé přilby. U použitého kusu proto nelze ochrannou úroveň spolehlivě určit pouze podle vzhledu nebo zachovalosti polstrování.
Podbradník a řemínek
Některá provedení mají kožený řemínek, jiná kožený podbradník. Při kontrole je třeba sledovat stav kůže, švů, nýtů, přezek a míst, kde je podbradník připevněn ke skořepině.
Černá lesklá helma s celým koženým podbradníkem nemusí být totožná s běžnou khaki přilbou ČSLA. V jednom popsaném případě bylo uvedeno, že taková přilba byla určena pro tehdejší požární sbory, především pro dobrovolné hasiče v malých městech a vesnicích.
Rozlišení vojenské, hasičské a milicionářské přilby
Podle vzhledu lze někdy rozlišit, zda přilba patřila armádě, požárním sborům nebo jiné organizaci, ale samotná podobnost konstrukce není definitivním důkazem původu.
U černé lesklé přilby s celokoženým podbradníkem bylo uvedeno, že šlo o přilbu pro tehdejší požární sbory. Lidové milice používaly klasické khaki přilby, stejné jako ČSLA.
| Vlastnost | Co může naznačovat |
|---|---|
| Khaki provedení | Klasická přilba používaná ČSLA a lidovými milicemi |
| Černý lesklý povrch | Přilba používaná tehdejšími požárními sbory |
| Celý kožený podbradník | Možné hasičské provedení |
| Opotřebené polstrování | Použitý nebo dlouhodobě skladovaný kus |
Co znamená údaj o ochranných vlastnostech
Produkt nedisponuje balistickou odolností a nebyl nijak ověřován v souladu s normami platnými v České republice či se standardem CE. Z tohoto důvodu produkt nedisponuje žádnými ochrannými vlastnostmi.
Produkt tak nesmí být použit jako ochranný prostředek a je možné ho použít výhradně jako estetický doplněk. Pokud je výrobek použit za jiným než deklarovaným účelem, prodejce ani výrobce neručí za jakákoli vzniklá zranění.
To znamená, že historický vzhled, ocelová konstrukce ani označení ČSLA samy o sobě neprokazují schopnost chránit hlavu před střelou, střepinou, úderem nebo jiným konkrétním nebezpečím.
Praktický postup testu helmy ČSLA
1. Určení typu a původu
Nejprve se porovnává tvar skořepiny, barva, způsob uchycení vnitřního polstrování, typ podbradníku a případné značení. Užitečné je také zjistit, zda byla přilba používána armádou, hasiči nebo jinou složkou.
Historické kusy mohou být později přetřené, doplněné o jiný řemínek nebo upravené pro jiný účel. Proto je třeba hodnotit více znaků současně, nikoli pouze barvu nebo jeden detail.
2. Kontrola mechanického stavu
Skořepina se kontroluje z vnější i vnitřní strany. Hledají se deformace, praskliny, hluboká koroze, ostré hrany a uvolněné části.
Vnitřní polstrování se kontroluje z hlediska úplnosti, pevnosti a stavu materiálu. U podbradníku se ověřuje, zda drží na obou stranách a zda nejsou poškozené švy nebo spojovací prvky.
3. Kontrola usazení
Přilba by měla na hlavě sedět stabilně a podbradník nebo řemínek by měl umožnit její bezpečné usazení bez nadměrného pohybu. Ani dobře padnoucí přilba však bez odpovídající certifikace nepředstavuje ověřenou ochranu.
4. Posouzení účelu použití
Jestliže přilba nebyla ověřena podle příslušných norem, je vhodné ji považovat za historický nebo estetický doplněk. Pro ochranu při práci, sportu, jízdě nebo v prostředí s rizikem úrazu je nutné použít prostředek určený pro daný účel a příslušně certifikovaný.
Co se na historické přilbě nemá provádět
Bez odborného vybavení a znalostí nelze bezpečnost přilby ověřit prostým úderem, pádem nebo jiným domácím zatěžováním. Takový postup může přilbu poškodit, aniž by poskytl spolehlivý výsledek.
Rovněž není vhodné zaměňovat test historické zachovalosti za zkoušku ochranné funkce. Historická přilba může být zajímavá jako doklad výstroje, i když již nesplňuje požadavky na používání jako ochranný prostředek.
ČSLA a souvislost s vojenskou výstrojí
Přilba ČSLA patří mezi předměty vojenské výstroje, jejichž hodnota může spočívat ve vzhledu, konstrukci a historickém zařazení. U použitého originálu je běžné, že jsou patrné známky opotřebení skořepiny i vnitřního polstrování.
Označení „originál přilba armády ČSLA“ popisuje původ nebo typ předmětu, nikoli automaticky jeho současnou způsobilost k ochraně. Rozhodující je skutečný stav konkrétního kusu a účel, pro který má být používán.
Rozdíl mezi testem helmy a testem fyzické způsobilosti
Výraz „armády test“ může označovat také fyzické testy uchazečů o služební poměr, které s historickou přilbou ČSLA nesouvisejí. Ověření fyzičky přichází na řadu až po úspěšném absolvování úvodního papírování a zdravotní prohlídky.
Vzhledem k tomu, že prováděné cviky uchazeči znají a mohou je trénovat, měl by se zvládnout připravit každý, kdo bude ochoten věnovat tomu potřebné úsilí. Testy lze absolvovat na oddělení pro výběr personálu v Praze nebo Olomouci, případně u vojenských útvarů v posádkách Žatec, Liberec, Bechyně, Náměšť nad Oslavou, Hranice, Bučovice a Opava.
Nový test zdravotní zdatnosti armády mění požadavky tak, aby byly stejné pro muže i ženy v boji.
Hodnocení fyzických testů armády
Výkon se hodnotí podle toho, zda jde o muže, či ženu. Do věkové kategorie se uchazeč zařazuje dle data narození, počítáno k věku, jehož dosáhne daného kalendářního roku.
| Věková kategorie | Zařazení |
|---|---|
| I. věková kategorie | Uchazeči je v roce testování max. 30 let |
| II. věková kategorie | Uchazeči je v roce testování 31 let a více |
Aby uchazeč či uchazečka testem úspěšně prošli, musí u každého testovaného cviku dosáhnout hodnocení „splnil/a“. Výsledky fyzických testů platí po dobu jednoho roku.
Pokud by uchazeči do té doby nenastoupili do služebního poměru, je nezbytné fyzické testy absolvovat znovu. Pokud je zvládnou, je dalším krokem krátký pohovor s personálním poradcem.
Odhod medicinbalu
Odhod medicinbalu testuje dynamickou sílu horní části těla, tedy ramen, hrudníku a paží. Cvik je výborný pro posílení horní části těla i pro zlepšení stability trupu.
Ženy provádějí cvik s medicinbalem o hmotnosti 3 kg. Muži provádějí cvik s medicinbalem o hmotnosti 4 kg.
| Skupina | Do 30 let včetně | 31 let včetně a více |
|---|---|---|
| Ženy, medicinbal 3 kg | 2,5 m a více | 2 m a více |
| Muži, medicinbal 4 kg | 3 m a více | 2,5 m a více |
Cvičí se na plochém a stabilním povrchu, například v tělocvičně nebo na venkovním sportovním hřišti, a délka odhozu se měří pásmem nebo metrem. Výsledky testu jsou vyjádřeny v metrech, tedy jako vzdálenost mezi stěnou a dopadem medicinbalu na zem.
Výchozí pozice spočívá v sedu ke stěně tak, aby lopatky a křížová oblast zůstaly v kontaktu se stěnou. Nohy jsou natažené před tělem a paty zůstávají v kontaktu s podlahou.
Medicinbal se drží oběma rukama na úrovni hrudníku. Po nádechu se medicinbal dynamicky odhodí od hrudníku směrem vpřed a nahoru a během odhodu se vydechne.
Záda se udržují v kontaktu se stěnou a nohy zůstávají natažené. Zaznamenává se vzdálenost mezi stěnou a dopadem míče, přičemž se hodnotí nejlepší ze 3 pokusů.
Nejčastější chyby při odhodu medicinbalu
Častou chybou je ztráta kontaktu zad se stěnou. Příčinou mohou být nedostatečně zapojené svaly středu těla nebo špatná technika.
Záda je třeba pevně opřít o stěnu tak, aby v kontaktu s ní byly lopatky i křížová oblast. Prohnutí bederní páteře se udržuje jen minimální, břicho se zatáhne a trup zůstává pevný.
Další chybou je nesynchronizovaný pohyb rukou při odhodu. Jedna ruka může jít dopředu rychleji a vykonávat většinu práce.
Ve fázi hodu mají být obě paže stejně natažené a dlaně mají směřovat vpřed. Pohyb je třeba provádět kontrolovaně a soustředit se na správnou techniku.
Chybou může být také zvedání dolních končetin ze země. Pomáhá vědomé zapojení břišních a hýžďových svalů, pevný kontakt obou pat s podložkou a představa, že jsou dolní končetiny k zemi přilepené.
Příprava na odhod medicinbalu
Před cvičením je vhodné zaměřit se na zahřátí a aktivaci středu těla, například pomocí rotací trupu nebo lehkých kliků. Pohyb lze nejprve procvičovat bez zátěže, aby se svaly a klouby připravily na výkon.
Pokud je problém především v technice, lze správné provedení trénovat s jakýmkoliv míčem. Pokud je problémem nedostatečná síla, je vhodné zaměřit se na posilování ramen, hrudníku a paží.
Dobrým posilovacím cvikem pro tyto partie jsou například kliky, nejprve klidně z kolenou a později klasické. Jako podpůrný cvik, který pomůže ke zpevnění středu těla, lze využít plank.
Pokud je vhodný prostor a pomůcky, lze začít s 10-12 opakováními ve 3 sériích. Postupně se zvyšuje váha medicinbalu a počet opakování.
Dřep se zátěží
Dřep se zátěží testuje sílu dolních končetin, stabilitu trupu a správnou techniku pohybu. Cvik je ideální pro posílení dolních končetin, středu těla a zlepšení koordinace.
Ženy i muži cvičí s kettlebellem o hmotnosti 5 kg. Cvik se provádí s dosednutím na lavičku s nastavitelnou výškou do úrovně středu kolen.
| Skupina | Do 30 let včetně | 31 let včetně a více |
|---|---|---|
| Ženy, zátěž 5 kg | 7 opakování | 4 opakování |
| Muži, zátěž 5 kg | 9 opakování | 6 opakování |
Výsledky testu jsou vyjádřeny v počtu opakování. Lavička se nastavuje na výšku středu kolen, člověk se postaví zády k lavičce, chodidla jsou na šířku ramen a špičky mírně vytočené ven.
Kettlebell se drží oběma rukama na úrovni hrudníku v takzvaném pohárovém držení. Při pohybu dolů se tělo spouští pomalu a hýžděmi se lze lavičky dotknout, ale váha se na ni nepřenáší.
Kolena zůstávají nad špičkami, nepropadají se dovnitř ani nepřesahují před špičky. Při návratu do stoje se tlačí přes paty, aktivují se hýžďové a stehenní svaly a vydechuje se.
Nejčastější chyby při dřepu
Častou chybou je přenášení váhy na špičky a přepadávání. Při dřepu má pohled směřovat dopředu nebo lehce nahoru a váha těla má být rovnoměrně rozložena mezi paty a špičky.
Další chybou je hrbení zad. Pomáhá držet lopatky stažené dolů, ramena zatažená dozadu a hrudník otevřený po celou dobu cviku.
Plné dosednutí na lavičku vede k přenesení celé hmotnosti na lavičku, povolení svalů a zdvižení chodidel. Lavička slouží pouze jako orientační bod pro hloubku dřepu, nikoli jako opora pro celou váhu těla.
Rovněž je třeba zabránit propadání kolen dovnitř. Pomáhá posilování středu těla, hýždí a stability kyčlí a soustředění na to, aby kolena po celou dobu cviku směřovala ven.
Příprava na dřep se zátěží
Před cvičením je vhodné zahřát se dynamickými pohyby, například výpady nebo rotacemi trupu. Střed těla lze aktivovat cviky jako plank nebo zvedání pánve vleže na zádech.
Pokud je problémem technika, lze nejprve opakovaně dosedat na židli, ale při prvním lehkém kontaktu hýždí se sedákem se vracet do stoje. Při návratu je třeba vnímat odraz od pat do podlahy.
Je-li problémem nedostatečná síla dolních končetin, lze nejprve trénovat dřep bez zátěže, například ve 3 sériích po 10 opakováních. Následně se zkoušejí dřepy se zátěží, nejprve třeba s půllitrovou láhví naplněnou vodou.
Je lepší udělat méně opakování s menší zátěží, ale se správnou technikou, než se od začátku snažit o maximální výkon a zafixovat si chybné provedení. Po tréninku je vhodné protáhnout kyčle, hamstringy a zádové svaly.
Pro lepší stabilitu se používají boty s plochou podrážkou. Správná technika zůstává důležitější než samotný počet opakování nebo velikost použité zátěže.
Proč nestačí připravovat se pouze na minimum
Jedna věc je, kolik cviků a jaká fyzička budou stačit jako minimum ke vstupu do armády. Něco úplně jiného je, jakou fyzičku pak člověk bude potřebovat při službě samotné.
„Těžko na cvičišti, lehko na bojišti.“ „Pot šetří krev.“ Tato rčení platí v armádě víc než kde jinde.
Čím lépe na tom člověk fyzicky bude, až poprvé projde branou kasáren jako voják z povolání, tím méně ho může po fyzické stránce překvapit. Normy, které musí každý rok při povinném přezkoušení plnit vojáci z povolání, mohou sloužit jako určité vodítko.
Není vhodné připravovat se pouze tak, aby byla zvládnuta minima stanovená jako nejnižší hranice pro obléknutí uniformy. Lepší je pracovat na sobě a snažit se být co nejlepší.