Doping pro cyklisty: zdravotní rizika, zakázané látky a případy, které změnily sport

Doping pro cyklisty znamená užívání zakázaných látek nebo metod s cílem zvýšit výkon, urychlit regeneraci či zlepšit schopnost organismu snášet dlouhou a intenzivní zátěž. V cyklistice se nejčastěji zmiňují testosteron, růstový hormon, nandrolon, amfetamin, clenbuterol, EPO, SuperEPO, anabolické steroidy a další glykoproteinové hormony.

Doping ale nepředstavuje bezpečnou zkratku k lepšímu výsledku. Může vést k poškození srdce a cév, poruchám hormonálního systému, přehřátí organismu, psychickým problémům, zahuštění krve i smrti, přičemž na amatérské úrovni je riziko ještě vyšší kvůli užívání látek z nelegálních laboratoří bez lékařské kontroly.

Proč je cyklistika k dopingu náchylná

Mnozí vnímají cyklistiku jako sport prodchnutý dopingem - často bohužel oprávněně. Vytrvalostní závody, prudké a táhlé kopce, šílené horské pasy, stakilometrové etapy - to všechno vyžaduje extrémní výdrž a samozřejmě také možnosti, jak ji - byť nelegálně - podpořit.

Motivace k dopingu nemusí souviset jen s finanční odměnou. „Někdy jde o touhu zkusit něco nového. Většinou se však jedná o nenaplněné osobní ambice v běžném životě, a tak přijde únik mimo realitu prostřednictvím sportu,“ krčí rameny Vojtěch Hačecký.

„Motivace amatérských sportovců k dopingu je velice komplikované téma. Někdy je to jen o překonávání vlastního času. Někdy o vítězství. Ale někdy také o zvědavosti,“ uvedl Pat Myhill, bývalý ředitel britské antidopingové agentury.

Nejčastěji zmiňované zakázané látky

Jaké jsou nejčastěji zachycené nepovolené látky mezi amatérskými sportovci, nikoliv jen cyklisty. Testosteron, růstový hormon, nandrolon, amfetamin clenbuterol, EPO, super-EPO, anabolické steroidy, glykoproteinový hormon.

Nejoblíbenější jsou testosteron, clenbuterol a EPO, protože působí na celý aerobní systém. EPO zvyšuje počet červených krvinek, což znamená, že více kyslíku může být transportováno z plic do svalů, což poskytuje větší výkon. Clenbuterol zvyšuje výkon plic. Růstový hormon zase zrychluje regeneraci a pozitivně mění kvalitu svalové hmoty.

EPO a riziko zahuštění krve

Jenom pro připomínku: když byl doping v profesionálním pelotonu na začátku tisíciletí na vrcholu, jen v Evropě zemřelo sedm cyklistů na základě užívání EPO a následnému zhoustnutí krve.

A to jsou oficiální údaje u sledovaných sportovců. „Pokud pominu všechna etická hlediska, pro amatéry by měla být největším odstrašením užívání zakázaných látek hrozba pro vlastní zdraví, protože vše se odehrává absolutně bez lékařské kontroly,“ podotýká Vojtěch Hačecký.

Doping mezi amatérskými cyklisty

Pozornost celého světa si vyžádal amatérský závod cyklistů ve Španělsku. Údiv a šok způsobila přepadová kontrola španělské antidopingové agentury. Sto třicet cyklistů odstoupilo předčasně, aby se vyhnulo možnému testu!

První březnový víkend se ve městě Villena nedaleko Alicante na jihu Španělska sešlo 182 závodníků, aby poměřilo výkonnost v úvodu sezony. Jenže cílem projelo jenom 52 zúčastněných.

Důvody odstoupení: oficiálně nehody, zranění či defekty. Skutečnost? Startujícím se donesla zvěst, že na akci dorazili zástupci agentury CELAD (Španělská antidopingová komise). Hrozba možného testování vyhnala ze silnice sedmdesát procent účastníků!

„Informace se ke mně dostala ještě v den závodu. Vše se hned objevilo na síti X. Mezi trenéry a lékaři byly ohlasy hodně negativní. Ale upřímně, nebyl jsem překvapený. Mezi amatéry na vysoce výkonnostní úrovni existuje vysoká pravděpodobnost užívání zakázaných látek,“ říká Vojtěch Hačecký, bývalý cyklistický profesionál a nyní fyziolog v Centru sportovní medicíny.

Dostupnost zakázaných látek

Existuje doping mezi amatéry i v Česku? „Netroufl bych si tvrdit, že nikoliv,“ krčí rameny muž, který se pyšní titulem vicemistra světa na dráze.

„Je třeba si uvědomit, že zakázané prostředky jsou v Česku relativně volně dostupné. A argument, že sportovec nevěděl o zakázané látce, je naprosto absurdní. Hranice je jasná. Co si můžete koupit oficiálně je v pořádku. Cokoliv na recept, doklad totožnosti nebo látky z černého trhu pochopitelně povolené není,“ vysvětluje Vojtěch Hačecký.

Když v roce 2015 provedla Britská cyklistická federace čtyřiačtyřicet namátkových testů v rámci cyklistických amatérských závodů, tři ze vzorků byly pozitivní.

Některé země jako třeba Španělsko či Itálie mají s dopingem na amatérské úrovni větší zkušenosti. Pozadu nezůstává Belgie, Velká Británie, Francie… „Je to dané obrovskou cyklistickou tradicí, velkou základnou a také tlakem na výsledek i na amatérské úrovni,“ přemítá Vojtěch Hačecký.

Nicméně zakázané látky byly odhaleny třeba i při amatérských triatlonových závodech ve Frankfurtu nad Mohanem. Nejde tedy jen o „výsadu“ jedné či dvou zemí. A už vůbec ne jen o případ cyklistiky.

Černý trh a nekontrolované přípravky

Největší hrozbou je černý trh. Doping mezi amatérskými sportovci generuje na černém trhu milionové zisky.

Nákup na černém trhu nese vždy rizika. Nikdy totiž ve skutečnosti nevíte, co kupujete. Na amatérské úrovni zcela logicky pochází zakázané látky z nelegálních laboratoří.

Další látky ani nemohou být odhaleny. Proč? Protože snažit se je zachytit v rámci amatérských závodů je pro laboratoře příliš nákladné. To je příklad látky zvané EPO II neboli SuperEPO.

Pokud si myslíte, že někoho na amatérské úrovni odradí potřeba aplikovat většinu zmíněných látek injekcemi, jste na velikém omylu. „Dospívající sportovci se naučili aplikovat zakázané látky prostřednictvím videa na YouTube,“ žasl bývalý ředitel britské antidopingové agentury Pat Myhill pro specializovaný cyklistický web ve Velké Británii.

Zdravotní následky dopingu

„Lidé by si měli uvědomit obrovská zdravotní rizika užívání dopingu,“ apeluje na zdravý rozum Vojtěch Hačecký.

Zdravotní důsledky mohou být v krajním případě fatální. „Pokud pominu všechna etická hlediska, pro amatéry by měla být největším odstrašením užívání zakázaných látek hrozba pro vlastní zdraví, protože vše se odehrává absolutně bez lékařské kontroly,“ podotýká Vojtěch Hačecký.

Doping na amatérské úrovni přitom není žádnou „hrou“ o jedné nebo dvou tabletách. I zde se bavíme o propracované formě užívání zakázaných látek.

Historie tragických dopingových případů

Knud Enemark Jensen a první velká dopingová tragédie

Ačkoli první dopingové skandály a tresty datujeme už od dvacátých let, první opravdový dopingový skandál v cyklistice se odehrál až v 60. létech 20. století. A bohužel stál jednoho cyklistu život.

Knud Enemark Jensen byl špičkový dánský cyklista. V 60. létech vyhrál mistrovství a na „bednu“ dostal i celou svou skupinu v týmové soutěži.

Olympiáda v Římě se blížila a Dánové měli zálusk na pěkné umístění. Týmový závod se jel ve čtyřicetistupňových vedrech rozpálenými římskými ulicemi.

Jeden ze členů čtyřčlenného týmu závod vzdal z důvodu úžehu - zbylí tři, včetně Jensena - měli tedy motivaci dojet. Pokud by tak neučinili, tým by byl diskvalifikován.

Už během závodu bylo Jensenovi tak zle, že ho zbylí dva týmoví kolegové, Niels Baunsøe a Vagn Bangsborg museli za jízdy podpírat, aby nesjel z cesty.

Kropili ho vodou, což na chvíli zdánlivě pomohlo a tak se jeden z nich odpojil. Jensen jel ještě pár metrů sám, ale poté zkolaboval a upadl na obrubník, čímž si způsobil frakturu lebky.

Zemřel o pár hodin později ve zdravotnickém stanu. Výsledky pitvy, která proběhla pod vedením italských lékařů, nebyly zveřejněny a oficiální příčinou smrti byl kolaps z přehřátí.

Jensenova manželka získala tehdy jako odškodnění za cyklistovu smrt milion lir, což tehdy bylo asi 1600 dolarů.

Jeden z patologů ale později promluvil a zasadil se tak nepřímo o vznik lékařské komise při Olympijském výboru, vzniknuvší roku 1961: Novinářům řekl, že v Jensenově těle objevili stopy „všemožných látek“ včetně syntetické drogy amfetaminu.

Sám Oluf Jorgensen, tehdejší kouč dánských cyklistů, se přiznal k tomu, že svým svěřencům podával látku roniacol na rozšíření cév.

Tom Simpson: vedro, amfetaminy a tlak na výkon

Tom Simpson byl jedním z nejúspěšnějších britských cyklistů všech dob. Z olympiády v Melbourne dovezl roku 1956 týmový bronz, o devět let později se stal individuálním mistrem světa.

Vyhrál závody jako Giro di Lombardia, Milan - San Remo nebo Paříž - Nice. Po zraněních se vrátil na vrchol a roku 1967 vyhrál dvě etapy Vuelty.

Na Tour de France téhož roku to vypadalo na další úspěch. Pomýšlel na žlutý dres, ale spokojil by se býval i s celkovým umístěním do třetího místa.

Profesionálně jezdil už osmým rokem a tak si chtěl vydělat co nejvíc - kdoví, jestli příští sezóna bude stejně úspěšná? Kdyby věděl, že žádná příští sezóna už nebude, možná by se tenkrát zachoval jinak.

V průběhu závodu byl průměrně šestý, ale s nástupem alpských etap začal pociťovat nevolnost. Vin Denson, jeho kamarád z britského týmu, mu radil zvolnit a přizpůsobit tempo svým možnostem.

Manažer stáje Peugeot mu dokonce radil ze závodu raději odstoupit. Tom Simpson ale poslechl volání vítězství a také svého osobního manažera, který na něj tlačil - lepší výsledek, větší pozornost médií, více peněz.

Když Harry Hall, Simpsonův mechanik, viděl cyklistu lít cosi do svého bidonu, tušil, že je zle. „Jestli kluci dneska k něčemu přičichnou, máme na rukou smrt,“ konstatoval Pierre Dumas, oficiální lékař Tour de France.

Na mysli měl drogy v kombinaci s neskutečným vedrem a zákeřným stoupákem na Mount Ventoux. Tom Simpson se v kopci držel vedoucí skupinky, pak ale začal ztrácet a kilometr před vrcholem zcela odpadl.

Jeho mechanik mu radil odstoupit, ale Tom byl neoblomný. Nechal se doslova vysadit na kolo a roztlačit, ale po pěti stech metrech odpadl definitivně.

První pomoc od Harryho Halla, zdravotní sestry a lékaře Pierra Dumase byla zbytečná. Tom Simpson zemřel po převozu vrtulníkem v avignonské nemocnici.

V kapse jeho dresu objevili dvě prázdné ampule od amfetaminů. Pierre Dumas odmítl podepsat úmrtní zprávu a žádal pitvu.

Ta prokázala přítomnost alkoholu a amfetaminů v krvi. Tekutina, kterou si cyklista před závodem přilil do bidonu, bylo brandy.

Vedro, drogy, diuretické účinky alkoholu a Simpsonova paličatost i nátlak manažerů zapříčinily jeho smrt.

Ačkoliv se britský tým snažil vše ututlat, Simpsonova smrt konečně odstartovala plošné dopingové testy na velkých cyklistických závodech.

Svou zásluhu na tom měl dobový tisk, který cyklistovo „srdeční selhání následkem horka“ uvedl na pravou míru.

Lance Armstrong a největší dopingová aféra moderní cyklistiky

Lance Armstrong patří mezi nejznámější a zároveň nejkontroverznější postavy světového sportu. Tento bývalý profesionální cyklista zažil sportovní úspěchy, o kterých se jiným ani nesnilo.

Předtím ale musel vyhrát boj s rakovinou a tyto zkušenosti jej vedly k tomu, že založil nadaci, která nadále pomáhá lidem s podobným osudem.

Po úspěšné léčbě se vrátil k závodní cyklistice a vybojoval v řadě 7 titulů na Tour de France. Během jeho kariéry se objevovaly spekulace o zneužívání dopingových látek podporujících výkon.

Sportovní začátky a návrat po rakovině

Lance Armstrong se narodil 18.9.1971 v americkém státě Texas jako Lance Edward Gunderson.

Pro Lance sport představoval útěk od reality. Lance vyrůstal ve městě Plano, které leží zhruba uprostřed státu Texas.

Nejpopulárnějším sportem zde byl fotbal, který si ale mladý Armstrong opravdu neoblíbil, a tak stále hledal aktivitu, která by mu přinesla něco víc.

Záhy objevil vášeň pro vytrvalostní sporty. Začal s běháním, později přidal plavání a poté, co mu matka koupila první kolo, přišla řada i na triatlon.

V něm se spojují všechny Lancovy oblíbené sportovní aktivity - plavání, cyklistika a běh. Ve vytrvalostních sportech sbíral jeden úspěch za druhým už v juniorských letech.

Dokonce jej oslovila klinika, která dělá sportovní diagnostiku a Lancovy naměřili fenomenální hodnotu VO2max.

Jedná se o ukazatel efektivity využití kyslíku, který je pro vytrvalostní sporty zcela zásadní. Měl ji na úrovni 84 mililitrů kyslíku na kilogram tělesné hmotnosti za minutu, což odpovídá hodnotě typické pro špičkově trénovaného sportovce.

Když po triatlonovém období přesedlal na cyklistku, brzy začal porážet mnohem zkušenější závodníky.

V roce 1989 jej s nabídkou spolupráce oslovila cyklistická federace Spojených států, a to mu otevřelo dveře do světové cyklistiky.

V roce 1992 se dostal na svou první olympiádu. I když tam nijak nezazářil, dostal se do hledáčku profesionálního týmu Motorola cycling team.

V jejich dresu jel na první Tour de France, ze kterého si přivezl vítězství na jedné etapě.

V roce 1996 začaly Lance trápit zdravotní potíže. Nejprve musel odstoupit ze závodu pro onemocnění plic, ke kterému se přidalo vykašlávání krve a bolest varlat.

Krátce po jeho 25. narozeninách mu byla diagnostikována rakovina varlat v pokročilejším stádiu. Rozšířila se také do plic, břicha, lymfatických uzlin a mozku.

Lance musel podstoupit náročnou léčbu, která obsahovala několik operací a chemoterapii. Zažíval nejhorší období života, ale nikdy se nevzdal naděje, že se vrátí ke sportu.

Když to bylo možné, jezdil na kole a dělal vše pro to, aby se co nejrychleji uzdravil a vrátil k závodění.

I přesto, že mu lékaři dávali jen 40% šanci na uzdravení, byla jeho léčba v roce 1997 úspěšně ukončena.

Po tom, čím si prošel, založil nadaci, jejímž cílem bylo šíření osvěty o rakovině a pomáhání lidem s podobným osudem.

Rekordní vítězství a následná obvinění

Díky úspěšné léčbě se mohl vrátit k profesionální cyklistice. Záhy podepsal smlouvu s týmem U. S. Postal Service a brzy se dočkal návratu k závodění.

Jeho cílem bylo vyhrát na nejprestižnějším etapovém závodě Tour de France. A když se mu to v roce 1999 podařilo, prohlásil: „Doufám, že tohle vyšle fantastickou zprávu všem, kteří přežili, po celém světě. Můžeme se vrátit k tomu, čím jsme byli dříve - a ještě lepší.“

Na tento obrovský úspěch se mu podařilo navázat ještě 6krát. Poté se odebral do sportovního důchodu, a tím by příběh o nezdolném sportovci mohl pohádkově skončit.

V následujících letech se ale množily spekulace o tom, že si Armstrong k neuvěřitelným výkonům pomáhal dopingem.

V tomto směru byl zlomový rok 2010, kdy Armstrongův bývalý týmový kolega Floyd Landis začal mluvit o zneužívání dopingu ve stáji U. S. Postal Service.

Na základě těchto tvrzení se rozjela soudní mašinerie, která se zabývala případem Lance Armstronga a celého jeho týmu.

Vyšetřování USADA

New York - Slavný cyklista Lance Armstrong a jeho tým US Postal využívali nejpropracovanější dopingový systém v historii sportu.

Tvrdí to Americká antidopingová agentura (USADA), jež zaslala kompletní zprávu o svém vyšetřování sedminásobného vítěze Tour de France Mezinárodní cyklistické unii (UCI).

USADA oznámila, že její zpráva má více než 1 000 stránek a obsahuje mimo jiné místopřísežné svědectví 26 lidí včetně jedenácti bývalých Armstrongových kolegů z týmu.

Právě jeden z nich, Hincapie, jenž byl jako jediný u všech sedmi Armstrongových triumfů na Tour, se v souvislosti se zprávou USADA sám přiznal k dopingu.

Devětatřicetiletý Američan, jenž letos absolvoval rekordní 17. Tour de France, podle svých slov dopoval do roku 2006.

„Důkazy bez pochybností potvrzují, že v týmu US Postal docházelo k nejpropracovanějšímu, nejprofesionálnějšímu a nejúspěšnějšímu dopingovému programu, jaký kdy ve sportu existoval,“ uvedla USADA.

„Spis také obsahuje přímé důkazy jako finanční platby, e-maily, vědecká data a výsledky laboratorních testů, které potvrzují užívání, držení a distribuci zakázaných látek Lancem Armstrongem.

Zároveň potvrzuje smutnou pravdu o podvodných aktivitách týmu US Postal, který dostával od amerických daňových poplatníků miliony dolarů,“ dodal šéf USADA Travis Tygart.

Armstrong, jehož týmovým kolegou byl v letech 2002-2005 český cyklista Pavel Padrnos, vždy užívání zakázaných prostředků popíral.

V srpnu však oznámil, že nebude proti dopingovým obviněním bojovat a USADA mu obratem odebrala všechny jeho dosažené výsledky včetně triumfů na Tour de France z let 1999 až 2005.

Na základě toho Lence přišel o většinu svých trofejí, včetně sedmi titulů z Tour de France a bronzové olympijské medaile z roku 2000.

Také dostal doživotní zákaz cyklistiky a dalších sportů, ve kterých se závodí pod hlavičkou antidopingových pravidel.

Armstrong nejprve všechna tvrzení o tom, že užíval zakázané látky, odmítal, ale v roce 2013 se ve slavném rozhovoru s Oprah Winfrey ke všemu přiznal.

Obvinění vůči vedení UCI

Bývalý americký cyklista poprvé veřejně obvinil někdejšího šéfa mezinárodní unie UCI Heina Verbruggena, že mu pomáhal s krytím dopingu.

V rozhovoru pro list Daily Mail uvedl konkrétní případ z Tour de France v roce 1999. Na Verbruggenův podnět prý antedatoval lékařský předpis, aby odůvodnil zvýšenou hodnotu kortizonu, kterou u něj odhalil dopingový test.

„Hein prostě řekl: 'Tohle je pro mě vážně problém, pro náš sport to je k.o., rok po Festině (dopingová aféra francouzské stáje při Tour 1998). Musíme s něčím přijít.' Tak jsme změnili datum na receptu," prohlásil Armstrong.

Právě v roce 1999 vybojoval první z rekordních sedmi titulů na Tour, o které loni přišel na základě vyšetřování Americké antidopingové agentury (USADA), jež přinesla důkazy o jeho systematickém dopingu.

Dvaačtyřicetiletý rodák z Texasu zároveň dostal doživotní zákaz startů.

„Nemám důvod být k nim loajální," řekl na adresu UCI Armstrong, jenž hodlá detailně popsat, jak unie pracovala.

„Na odpovídajícím fóru řeknu cokoli, co budou chtít vědět. Nebudu lhát, abych tyhle lidi ochraňoval. Nenávidím je. Hodili mě přes palubu," uvedl Američan.

UCI se loni v říjnu rozhodla nenapadnout verdikt USADA odebrat Armstrongovi všechny tituly z Tour a dát mu doživotní distanc.

Tehdejší šéf unie Pat McQuaid, Verbruggenův nástupce, uvedl, že pro Armstronga už není v cyklistice místo.

Verbruggen čelí už dlouho podezření, že se UCI za jeho éry podílela na krytí Armstrongova dopingu.

Unii z toho obvinil letos na jaře i prezident Americké antidopingové agentury Travis Tygart, podle kterého UCI od slavného Američana přijímala peníze a pomáhala mu vyhnout se pozitivním testům.

Dvaasedmdesátiletý Nizozemec Verbruggen to vždy popíral.

Dopingové aféry a důvěra ve sport

Případ Lance Armstronga ukázal, že doping nemusí být záležitostí jednotlivce, který se rozhodne porušit pravidla bez vědomí okolí.

USADA popsala týmový systém, který podle jejího tvrzení zahrnoval finanční platby, e-maily, vědecká data, laboratorní testy, užívání, držení i distribuci zakázaných látek.

Hincapieho přiznání zároveň ukázalo, že tlak na výkon může zasahovat více závodníků v jednom týmu. „Je to pro mě strašně těžké, ale musím přiznat, že jsem část své kariéry bral zakázané látky.

Zjistil jsem, že vzhledem k jejich rozšířenému užívání mezi cyklisty nebudu schopen závodit na špičkové úrovni.

Když mě oslovili federální vyšetřovatelé a naposledy USADA, chtěl jsem mluvit raději jen o svých zkušenostech.

Ale pochopil jsem, že mám povinnost říct pravdu o všem, co vím. A to jsem také udělal."

Proč doping nepatří ani do amatérské cyklistiky

Doping na amatérské úrovni přitom není žádnou „hrou“ o jedné nebo dvou tabletách. I zde se bavíme o propracované formě užívání zakázaných látek.

Jde o obrovský byznys. Lance Armstrong se přiznal, že během aktivní kariéry dopoval. Následně se veškerá pozornost dopingových komisařů zaměřila na profesionální cyklistiku.

Na kontrolu v nižších úrovních nezbývá kapacita. „Jedna „léčebná kůra“ přijde na desítky tisíc korun měsíčně,“ říká Vojtěch Hačecký.

Tudíž pokud si představíte jen odstoupivší cyklisty ve Španělsku, dojdete k sumě v nižších jednotkách milionů!

Přitom už jedna „léčebná kůra“ se zásadně projeví na výkonnosti. Delší užívání pak daného jedince katapultuje do jiné sféry.

„Vše se hodnotí jenom podle výsledků. Zapomíná se na důvod, proč se lidé na amatérské úrovni oddávají sportu. Kvůli radosti z pohybu, kvůli zdraví. Svět by se neměl točit kolem toho, jestli vyhraju nebo budu čtyřicátý,“ apeluje Vojtěch Hačecký na čistotu sportu v jeho amatérské sféře.

Význam antidopingových kontrol

První velké tragédie ukázaly, že kombinace extrémní fyzické zátěže, vysoké teploty, alkoholu, stimulantů a tlaku na výsledek může mít smrtelné následky.

Simpsonova smrt konečně odstartovala plošné dopingové testy na velkých cyklistických závodech. Armstrongův případ zase ukázal, že samotný test nemusí stačit k odhalení propracovaného systému, pokud vyšetřování nezahrnuje svědectví, finanční údaje, elektronickou komunikaci a laboratorní data.

Kontrola je důležitá také mimo profesionální peloton. Španělský amatérský závod ukázal, že už samotná hrozba testování může zásadně ovlivnit účast závodníků.

Bezpečnost cyklisty nestojí jen na antidopingu

„Stará dáma“ má na svém účtu nejeden smutný „zářez“. Po zavedení plošného testování na doping (a ruku na srdce, také díky vývoji mnohem „bezpečnějších“ podpůrných látek) zde už ale nikdo nezemřel vinou kolapsu z předávkování.

Nebezpečné zatáčky a „sešupy“, na kterých to zde cyklisté běžně rozjíždějí rychlostí 90 km/h si ale také vybraly svou daň.

Otřesný pád Fabia Casartelliho si mnozí z nás možná pamatují: Cyklista zemřel ve věku 24 let při sjezdu z pyrenejského pasu Col de Portet d'Aspet.

V té době bylo ještě relativně běžné, že se cyklisté pouštěli na trať závodu bez přilby. Patrně právě absence cyklistické helmy se olympijskému vítězi z roku 1992 stala podle tehdejších lékařů osudnou.

Z horského pasu se řítil rychlostí 88 km/h a při pádu dopadl temenem hlavy přímo na betonový patník.

Pokusy o resuscitaci byly marné a cyklista zemřel při převozu vrtulníkem do nemocnice.

Na příští „Tour“ nasadilo helmy již o poznání větší množství cyklistů. Ale teprve po další tragické smrti Andreje Kivileva po pádu během závodu Paříž - Nice v roce 2003 začaly být přilby na cyklistických závodech povinností.

tags: #doping #pro #cyklisty