Cyklista je podle zákona řidičem nemotorového vozidla a účastníkem silničního provozu. Na silnici proto obecně jezdí vpravo, při pravém okraji vozovky, pokud tomu nebrání zvláštní okolnosti; jízda vlevo je správná pouze v konkrétních situacích, například při odbočování vlevo, objíždění překážky nebo řazení do vhodného jízdního pruhu.
Neznamená to však, že má cyklista jezdit těsně u obruby nebo podél zaparkovaných aut. Správná poloha je tak daleko od pravého okraje, jak je pro jízdu na kole bezpečné. Cyklista se může zařadit více do středu jízdního pruhu, když potřebuje zvýšit svou viditelnost, vyhnout se nebezpečnému okraji vozovky nebo zabránit nebezpečnému předjíždění v úzkém místě.
Základní pravidlo: cyklista jede vpravo
Cyklisté jezdí po silnici. Pro cyklistu obecně platí stejné zásady jako pro řidiče auta. V obecném případě by proto měl jet po pravém okraji vozovky, pokud neohrozí chodce může i po pravé krajnici.
Cyklisté jezdí vpravo, a pokud tomu nebrání zvláštní okolnosti, tak při pravém okraji vozovky. V mnoha návodech se dočtete, že to neznamená jet těsně podél obruby, nebo dokonce těsně podél parkujících aut. To je totiž přímo nebezpečné!
Znamená to držet se vpravo tak daleko od okraje, jak je to pro jízdu na kole bezpečné. Cyklista se může zařadit do levého pruhu, když tím směrem odbočuje. Vede-li stejným směrem více pruhů, cyklista jede v pravém pruhu pro daný směr.
Jezdíme vždy vpravo! Na kole jezdíme při pravém okraji vozovky. Jako cyklisté můžeme jet také po pravé krajnici, ale nesmíme tam nijak překážet chodcům.
Proč cyklista někdy nejede úplně u kraje
Nejdůležitějším momentem pro zajištění osobní bezpečnosti je zaujmout na vozovce správnou pozici. Nejezděte až úplně u krajnice, může tam být štěrk nebo kryty kanálů, navíc tím povzbudíte řidiče, aby vás předjížděli i v místech, kde není dost prostoru.
Cyklisté jsou naučeni jezdit dál od okraje vozovky kvůli štěrku nebo kanálovým mřížkám. Za normálních podmínek pojede cyklista v tzv. „sekundární pozici“, tedy asi v jedné třetině jízdního pruhu.
Za běžných podmínek jezděte v tzv. „sekundární pozici“, tedy přibližně v jedné třetině jízdního pruhu. Někdy však musí jet dál od okraje, tedy v tzv. „primární pozici“, buď aby zvýšil svou viditelnost, nebo aby odradil řidiče od úmyslu protáhnout se kolem něj na zúženém místě vozovky, například kolem ostrůvku pro chodce.
Při jízdě v primární pozici se cyklista nachází uprostřed mezi okrajem vozovky a středovou čárou. Pokud potřebujete zvýšit vaši viditelnost nebo odradit řidiče, kteří by vás chtěli předjet v místech, kde se vozovka zužuje, zaujměte tzv. „primární pozici“ uprostřed vašeho jízdního pruhu.
Vidíte-li, že se cyklista vzdaluje od okraje vozovky, myslete na to, že je naučený to udělat, aby chránil sám sebe, a ne proto, aby vás schválně zdržoval. Až to bude bezpečné, vrátí se zpět k okraji.
Snažte se zbytečně řidiče nezdržovat, jakmile je to bezpečné, vraťte se blíž ke kraji vozovky. Když cyklista jede uprostřed jízdního pruhu, je to proto, aby byl lépe vidět a měl lepší přehled a často také proto, že na silnici není dost místa a řidiči nemohou cyklistu bezpečně předjet.
Kdy může cyklista jet vlevo
Jízda vlevo neznamená jízdu v protisměru. Cyklista může jet vlevo pouze v rámci svého směru jízdy, pokud to vyžaduje odbočení, změna jízdního pruhu, objíždění překážky nebo jiná bezpečnostní okolnost.
Odbočování vlevo
Před odbočením vlevo se řadíte do levé části svého jízdního směru, je-li na to zvláštní pruh, tak do odbočovacího pruhu. Když je ulice jednosměrná (pro všechny), tak se řadíte vlevo.
Před odbočením musíte ukázat rukou. Rukou ukazujete také předtím než změníte jízdní pruh, odbočíte z místa ležícího mimo komunikaci do vozovky, nebo při vyjíždění z kruhového objezdu.
Doporučuje se ukazovat rukou vlevo také, když měníte polohu v pruhu, třeba před vyhýbáním se kanálu či zaparkovanému autu. Cyklista nemusí ukazovat rukou po celou dobu odbočování, někdy je to ale šikovné.
Vždycky se před odbočením vlevo pořádně rozhlédněte, především na levou stranu. Nezapomeňte dát jasný signál, kterým řidičům sdělujete váš úmysl odbočit. Nepředpokládejte, že řidiči hned automaticky zpomalí, takže nevyjíždějte současně se signalizováním a před odbočením se ještě ohlédněte dozadu - z dobrého důvodu se tomu říká „život zachraňující“ pohled.
Pokud si nevěříte nebo máte pocit, že na nějaké silnici nemůžete úplně bezpečně odbočit doleva, držte se vpravo, zastavte, je-li to nutné, a až to bude bezpečné, přejděte na druhou stranu.
Při odbočování vlevo musíte dát přednost vozidlům v protisměru. Při odbočování, ať už vlevo nebo vpravo, dáváte také přednost chodcům na vyznačeném přechodu.
Změna jízdního pruhu
Přednost dáváte také, když měníte jízdní pruh. Tedy když se třeba řadíte do levého pruhu před odbočením, nebo když vyjíždíte z cyklopruhu, který pokračuje dál.
Rukou ukazujete také předtím než změníte jízdní pruh. Pokud musíte opustit cyklopruh a znovu se připojit k dopravnímu proudu, zkontrolujte, zda to můžete provést bezpečně.
Pořádně se rozhlédněte, zejména přes vaše levé rameno. Při změně jízdního pruhu nesmíte ohrozit ani omezit vozidla jedoucí v pruhu, do kterého se zařazujete.
Objíždění překážky
Cyklista může krátkodobě vyjet více vlevo, když objíždí zaparkované auto, výmol, kanálovou mříž, stavební překážku nebo jinou závadu u pravého okraje vozovky. Před takovým manévrem se musí přesvědčit, že neohrozí vozidla jedoucí za ním.
Dřív, než předjedete zaparkované auto nebo jinou překážku na silnici, vždycky se pořádně podívejte za sebe a řidiči za vámi dejte dost času, aby mohl zareagovat. Pokud je to nutné, signalizujte.
Při objíždění zaparkovaného auta nezapomeňte, že se mohou otevřít jeho dveře, a proto neobjíždějte auto těsně, ale nechte prostor „na jedny dveře a trochu víc“. Také se připravte na to, že z auta může právě někdo vystoupit.
Pokud objíždíte řadu zaparkovaných vozů, udržujte si vzdálenost po celou dobu; pokud mezi dvěma vozidly je pouze malá mezera, nezajíždějte zpět k okraji vozovky.
Jízda vlevo není jízda v protisměru
Cyklista se při běžné jízdě nesmí pohybovat po levé straně vozovky proti směru jízdy. Vlevo se řadí pouze v rámci svého směru, například před odbočením vlevo na křižovatce nebo při objíždění překážky.
Výjimkou mohou být úseky, kde je dopravním značením povolena jízda cyklistů v protisměru jednosměrné ulice. Má-li cyklista povolenou jízdu v protisměru jednosměrné ulice, potom může mít na výjezdu z protisměrky přednost zprava.
Dávejte si ale obrovský pozor, zda řidiči vlevo tuto vaši přednost respektují. Cyklistu lze snadno přehlédnout a tak se na přednost při výjezdu z cykloobousměrky v žádném případě nespoléhejte.
Jízda ve skupině
Cyklisté nesmí jezdit vedle sebe, ale vždy za sebou. Když nás jede více, jedeme za sebou. Ne vedle sebe.
Nikdy nejezděte více než dva cyklisté vedle sebe, a pokud jedete na úzké nebo frekventované komunikaci nebo do zatáčky, jeďte samostatně.
Jízda vedle sebe zmenšuje prostor pro předjíždění a zvyšuje riziko, že řidič začne nebezpečný manévr. Řidiče rozčiluje, když dva cyklisté jedou vedle sebe (a to i tam, kde je to dovoleno).
Předjíždění aut zprava
Pokud auta jedou pomalu nebo stojí za sebou, a je vpravo od nich dostatek místa, můžeme okolo nich velmi opatrně projet také po pravé straně.
Auto odbočující vpravo se takto předjíždět nesmí. Řidiči aut stojících nebo pomalu jedoucích v koloně si nás nemusejí všimnout, mohou nás vytlačit ze silnice.
Také se může stát, že spolujezdec otevře dveře těsně před námi. Při jízdě podél stojících vozidel proto sledujte jejich přední kola, směrová světla, pohyb řidiče i případné mezery mezi auty.
Předjíždění cyklisty
Povinnosti cyklisty
Při předjíždění nesmíte ohrozit předjížděné vozidlo. Pro bezpečné předjíždění je zásadní podívat se nejprve, zda už vás někdo rychlejší nepředjíždí, a teprve potom začít předjíždět. To platí i na cyklostezkách.
Předjížděné vozidlo dle zákona nesmí bránit v předjíždění. Jede-li ale cyklista dál od kraje vozovky v úzkém místě, kde by byl předjížděním ohrožen, není to v zásadě bránění předjíždění, protože řidič ho v takovou chvíli stejně předjíždět nesmí.
Povinnosti řidiče
Při předjíždění dejte cyklistovi tolik prostoru, kolik byste dali automobilu. Na cyklisty intenzivně působí případný boční vítr, mohou kvůli němu zakolísat, nebo dokonce ztratit rovnováhu.
Může se stát, že se vychýlí ze směru, když chtějí objet výmol na silnici nebo vyvýšený poklop od kanálu. Proto při předjíždění cyklisty myslete na to, abyste mu dali hodně prostoru.
Nebuďte v pokušení protlačit se kolem cyklisty tam, kde opravdu není místo na předjíždění, například proti vám jedou další auta, silnice se zužuje nebo nevidíte dostatečně daleko před sebe.
Nejeďte přímo za cyklistou, držte se dál, buďte trpěliví a počkejte, dokud nebude předjíždění úplně bezpečné. Poté, co cyklistu předjedete, zajeďte zpět ke krajnici tak, aby cyklista za vámi měl dostatek místa.
Odbočování vpravo a nebezpečí velkých vozidel
Auta odbočující přes vyhrazený cyklopruh dávají přednost cyklistům jedoucím přímo v cyklopruhu. Tedy jako cyklista máte sice v cyklopruhu přednost, ale dávejte si dobrý pozor na vozidla, která dělají dojem, že odbočí vpravo.
Když jste stejně rychlí jako kolona, nemusí vás odbočující řidič vůbec vidět. Pokud vás vozidlo předjíždí v blízkosti křižovatky s odbočkou doprava, udržujte bezpečnou vzdálenost pro případ, že si to řidič namíří před vaše kolo s cílem odbočit vpravo.
Velká vozidla, především ta těžká nákladní, která odbočují vpravo, představují pro cyklisty značné nebezpečí. Pokud jako řidič odbočujete vpravo, váš vůz se při odbočování pohybuje velmi blízko k okraji vozovky.
Pokud se na vnitřní straně vašeho vozidla nachází cyklista, mohli byste do něj narazit, nebo ho dokonce srazit pod kola vozu. NIKDY nebuďte v pokušení vjet k vnitřní straně jakéhokoliv vozidla, zvlášť ne v případě autobusu nebo nákladního auta, které čeká na křižovatce.
Držte se zpátky a zůstaňte stát tam, kde vás řidič může dobře vidět ve zpětném zrcátku. Když nějaké větší vozidlo odbočuje vpravo, pohybuje se v těsné blízkosti okraje vozovky a na jeho vnitřní straně pak není žádný prostor.
Stojíte-li na křižovatce a vedle vás se postaví velké vozidlo, musíte počítat s tím, že chce odbočit vpravo, a to i když to nenaznačuje blinkrem. Pokud to jde, posuňte se dozadu a opusťte nebezpečnou zónu.
Přednosti v jízdě
Chcete-li se pohybovat na kole v provozu, musíte vždy vědět, zda máte či nemáte přednost v jízdě. Přednost v jízdě ale neznamená, že vám nikdo nemůže ovlivnit vaši volnou jízdu.
Ten, kdo má přednost, nesmí být nucen náhle změnit směr nebo rychlost jízdy. Když přednost dáváte, zpomalíte, nebo zastavíte v místě, odkud do křižovatky vidíte.
Co má přednost před čím
Nejmenší prioritu má obecná úprava. Ta platí, když žádné značky nejsou: tedy přednost zprava, obecný zákaz parkování 5 metrů před přechodem, apod.
Větší přednost mají dopravní značky, které jsou trvale umístěné. Ještě větší přednost mají světelné signály. Ještě větší přednost má dočasné značení.
A nejvyšší slovo mají v dopravě pokyny dopravního policisty či jiné osoby oprávněné k řízení provozu. Policista řídící křižovatku určuje, kdo pojede, a v extrémním případě vás - pokud to dává smysl - klidně může poslat do protisměru.
Pravidlo přednosti zprava
Tam, kde není přednost rozlišená dopravní značkou, dáváte přednost vozidlu, které přijíždí z pravé strany. To platí zejména v klidných uličkách, na křižovatkách cyklostezek či lesních cest a v cykloobousměrkách.
Někdy je obtížné poznat, zda místo, ke kterému přijíždíte, je ještě vyústění cesty, nebo zda se již jedná o křižovatku, kde platí přednost zprava. V místech, kde si nejste s předností jistí, je lepší přednost dát, než vletět po hlavě do maléru.
Přednost při vjíždění na komunikaci
Vjíždíte-li na komunikaci, tedy na ulici, silnici, ale i značenou cyklostezku, dáváte přednost tomu, kdo po dané komunikaci už jede.
To platí i když vyjíždíte na silnici ze dvora či nijak neoznačené vozové cesty, a není tam žádná značka. Podobně se dává přednost při výjezdu z obytné nebo pěší zóny, a to i když tam není značka „dej přednost v jízdě“.
A konečně, přednost na kole dáváte, jedete-li po cyklostezce, která ústí do komunikace pro auta, a to dokonce i když silnici kříží přejezdem pro cyklisty.
Přednost při odbočování
Když odbočujete, musíte dát přednost všem, kteří jedou přímo, ať jsou vedle vás nebo v protisměru. Tj. odbočujete-li vlevo, musíte dát přednost vozidlům v protisměru.
Při odbočování, ať už vlevo nebo vpravo, dáváte také přednost chodcům na vyznačeném přechodu. A to i když máte na semaforu zelenou.
Přednost dáváte také všem vozidlům jedoucím ve vyhrazených pruzích - autobusům, taxíkům, případně tramvajím na tramvajovém pásu. Tramvaji odbočující vpravo dáváte přednost, i když jedete rovně.
Přechody a přejezdy pro cyklisty
Na přejezdu pro cyklisty nemáte obecně přednost. S jedinou výjimkou: to je přednost před odbočujícími vozidly, jedete-li přes přejezd na zelenou.
Cyklista jedoucí po přejezdu pro cyklisty má před odbočujícími vozidly přednost jen, jede-li na zelenou! Není-li přejezd signalizovaný, cyklista přednost nemá.
V zahraničí cyklista přednost na cyklopřejezdech v mnoha zemích má, u nás ale cyklista na přejezdu pro cyklisty obecně přednost nemá. Při jízdě po přejezdech pro cyklisty rozhodně zapomeňte na „chodeckou“ přednost.
Na přechodu pro chodce pak nemáte jako cyklista přednost v žádném případě. Chcete-li mít na přechodu pro chodce přednost, slezte z kola a převeďte jej jako chodec.
Přednost chodců
Chodce, který přechází po přechodu, nebo se po něm zjevně chystá přejít, nesmíte ohrozit ani omezit. To znamená, nesmíte udělat nic, co by chodce donutilo počkat nebo uhnout.
Vidíte-li chodce, který se chystá přejít, tak ho pokud možno pusťte. Jen dbejte na to, aby vás přitom neohrozilo auto za vámi. Chodec vám ovšem nesmí skočit přímo pod kolo.
Cyklista na cyklostezce
Kolo je dopravní prostředek, stejně jako třeba automobil, byť má jen jednu stopu. Stejně tak cyklostezka není ve své podstatě nic jiného než silniční komunikace. A podle toho bychom se na ní měli i chovat.
Zapomíná se na to, že cyklostezka je prostor veřejné komunikace, dokonce je to podle zákonných ustanovení silnice či veřejná cesta a i na takovýchto komunikacích se musíme chovat jako na silnicích.
Na cyklostezkách, které jsou určené jen pro cyklisty, většinou problémy nebývají. Cyklista je řidič nemotorového vozidla, které jezdí vpravo, a tak se cyklisté mezi sebou na takových stezkách snadno srovnají.
Horší už je to podle něj na cyklostezkách společných. To znamená, že cyklista jede vpravo, ale chodec chodí po levé straně.
Důvod je jednoduchý. Jde především o to, aby chodec viděl přibližujícího se cyklistu před sebou. Pokud by chodec šel po pravé straně, a měl tedy cyklistu za sebou, nemusel by jej vůbec slyšet přijíždět.
Pokud naopak chodec půjde tak, jak by správně jít měl, tedy po levé straně cyklostezky, může ukročit mimo stezku, ale především včas uvidí přibližujícího se cyklistu a eliminuje tím možnost střetu.
Cyklopruhy a cyklopiktogramy
Na silnici může být zřízen vyhrazený pruh pro cyklisty. Ten je označen souvislou čarou a za ní jsou piktogramy kola zvýrazněné červeným nástřikem. Auta ani jiná vozidla, včetně motorek, do něj správně nesmí.
Cyklisté obvykle mohou využívat i další vyhrazené pruhy, například pro autobusy nebo taxislužby. Pozor na tzv. cyklopiktogramy, tedy symboly kola doplněné šipkami.
Ty cyklisty jen usměrňují, ukazují jim, kudy se po silnici pohybovat. Nejedná se o vyhrazený pruh.
Cyklopruhy nejsou vždycky souvislé a cyklista se bude muset připojit k motorové dopravě. Když se tak stane, dejte cyklistovi dostatek prostoru k tomu, aby mohl plynule vjet do dopravního toku.
Kde cyklista jezdit nesmí
Na kole smíte jezdit po silnicích a ulicích, kde není zakázána jízda na kole, a dále po cestách s vyloučením automobilové dopravy a po chodnících či stezkách, kde je jízda na kole povolena.
Od deseti let nesmíte jezdit po neoznačeném chodníku. Chodníkem zpravidla není cesta, která vede mimo souběh se silnicí.
Do některých míst platí zákaz vjezdu, který platí i pro cyklisty. Zákaz vjezdu všech vozidel také zakazuje vjezd všem vozidlům i cyklistům.
Mnoho měst však cyklistům povoluje výjimku, že mohou jezdit na kole v obou směrech, a tento zákaz pro ně neplatí. Poznáme to podle dodatkové značky.
Dálnice a silnice pro motorová vozidla jsou typy silnic, kde řidiči jezdí vysokými rychlostmi. Bylo by příliš nebezpečné pohybovat se po nich na kole nebo pěšky.
Obytné a pěší zóny
V pěší zóně a na stezce pro chodce s povolenou jízdou kol smíte jet nejvýše rychlostí 20 km/h a k chodcům se musíte chovat obzvlášť ohleduplně.
Obytná zóna vymezuje dopravně výrazně zklidněnou oblast, kde platí maximální rychlost 20 km/h, priorita pěších, a je dokonce dovolena hra dětí ve vozovce, ovšem ne jízda na kole v protisměru.
Na výjezdu z obytné zóny se dává přednost. Podobně se dává přednost při výjezdu z pěší zóny, a to i když tam není značka „dej přednost v jízdě“.
Důležité dopravní značky
Křižovatka se umisťuje tam, kde je třeba zdůraznit, že platí přednost zprava. Tramvaj varuje před nečekaným křížením tramvajových kolejí, stejně jako výstražný kříž před přejezdem.
Kruhový objezd doplněný značkou „dej přednost v jízdě!“ znamená, že musíte dát přednost vozidlům na kruhovém objezdu. Výjimečně se vyskytne kruhový objezd bez trojúhelníku, kde na každém výjezdu platí přednost zprava.
Přikázaný směr jízdy určuje, kudy bude možné dál jet. Někdy k němu mají cyklisté dodatkovou tabulku s odlišným směrem jízdy.
Směrová tabule pro cyklisty pouze informuje, že zde vede cyklotrasa. Žluté cedule neopravňují cyklisty k jízdě na kole tam, kde to není dovoleno, tedy například po chodníku.
Zákaz zastavení a stání se samozřejmě vztahuje i na cyklisty. Značka průjezd zakázán je jednou z těch, při jejichž instalaci se zpravidla nemyslelo na cyklisty. Nezřídka bývá umístěn i na značených cyklotrasách.
Veškeré značky s výjimkou zón platí jen do další křižovatky. Týká se to hlavně zákazů stání či zastavení, ale také přednosti v jízdě.
„Hlavní“ silnice tak netrvá navěky, další křižovatka může být klidně s předností zprava.
Bezpečnost na křižovatkách
Řidiči 75 % kolizí, jejichž účastníkem je cyklista, proběhne právě na křižovatce, a většinou je hlavní příčinou nepozornost řidiče, který se špatně rozhlédne.
Cyklista se neobjeví nečekaně, znenadání - většina jich jede rychlostí menší než 20 km/h, což dává řidiči dostatek času na to, aby si cyklisty všimnul. Když řidič přehlédne cyklistu, který je dobře viditelný, důvodem bývá buď, že se pořádně nedíval po dostatečně dlouhou dobu, nebo vůbec nepočítal s tím, že by mohl vidět cyklistu.
Zapomenout se pořádně rozhlédnout, to je častá chyba i na straně cyklistů, která přispívá k dopravní nehodě na křižovatce až ve 42 % případů.
Nepředpokládejte, že vás řidič vidí, a i když ano, nepočítejte automaticky s tím, že počká a nechá vás projet. Buďte připraveni zastavit nebo provést úhybný manévr v případě, že řidič vjede do křižovatky.
Čekáte-li na křižovatce před těžkým nákladním vozidlem, nezapomeňte, že přímo před kabinou řidiče je jeden z mrtvých úhlů, kde vás řidič nemusí vidět.
Osvětlení a viditelnost
Jízda ve tmě na neosvětleném kole je extrémně nebezpečná. Pokud se řidič blíží k neosvětlenému cyklistovi v tmavém oblečení, může si ho všimnout poměrně pozdě, což by mohlo pro obě strany dopadnout špatně.
V noci na vašem jízdním kole musí být rozsvícené přední bílé světlo a zadní červené. Současně musí být vybaveno červenou zadní odrazkou a pokud je vyrobeno po 1.10.1985, tak i jantarovými odrazkami na pedálech.
Bílá přední odrazka a odrazky na špicích kola vám rovněž pomohou být ve tmě lépe viditelný. Blikající světla jsou sice povolena, ale cyklistům, kteří jedou v oblasti bez pouličního osvětlení, se doporučuje použít nepřerušované přední světlo.
Ve dne je velmi vhodné světlé nebo fluorescentní oblečení. Cyklisté se snaží navázat oční kontakt, aby si byli jistí, že je řidiči opravdu vidí.
Ohleduplnost a předvídatelnost
Obecně se chovejte ohleduplně zvlášť vůči chodcům. Ani na cyklostezkách se je nesnažte překvapit, snažte se být předvídatelní, v případě, že se blížíte do komplikované situace, začněte zpomalovat co nejdříve.
Vyhýbejte se jízdě po chodníku, dávejte přednost jízdě ve vozovce. Naučte se předvídat problematická místa a dávejte včas najevo své úmysly, abyste vy i ostatní měli více času na vyřešení obtížných situací.
Někdy nás naše vlastní jednání nebo jednání někoho v naší blízkosti může ohrozit, případně způsobit, že se jízda na kole nebo v autě stane nepříjemnou a stresující záležitostí.
Cyklista se většinou nesnaží záměrně dostat do cesty autu a zpomalit ho. Cyklista musí jet dál od kraje vozovky, aby se vyhnul výmolům a suti.
Řidiči by neměli zapomínat, že cyklista nemá stejnou míru ochrany, jakou poskytuje vozidlo, a že i relativně malý kontakt mu může způsobit vážná poranění.
Ke každému účastníku silničního provozu se chovejte tak, jako by to byl člen vaší rodiny. Všichni jsme součástí dopravní komunity.